Chov chameleona kobercového
Chameleon kobercový se řadí k menším druhům chameleonů. Jsou sice známi chameleoni s délkou těla až 25 centimetrů, ale na takové jedince se v zajetí narazí jen výjimečně. Zpravidla bývají o něco kratší s délkou do dvaceti centimetrů. Velikost, ale i zbarvení, závisí na oblasti, ze které populace pochází. Svůj druhový název získal tento chameleon díky svému nádhernému kobercovému vzoru.
Chameleon kobercový má celé tělo pokryto drobnými šupinami. Na hřbetě a hrdle vede malý hřebínek z trnitých šupin, který se směrem k ocasu pomalu vytrácí. Na boku těla jsou výrazné tři nebo čtyři kulaté skvrny, přes které vedou bílé laterální pruhy. Pestrou škálu barev doplňuje červená, oranžová, a dokonce i modrá. Zbarvenější jsou samice, a ještě výrazněji patrné zbarvení mají v období březosti. Samce lze od samice odlišit díky zduřelému kořenu ocasu, který je ze spodní strany zploštělý a z boku hranatý. Samičky mají kořen ocasu kulatý.
Chameleon kobercový obývá ve volné přírodě Madagaskar. Původně osídloval nezalesněná místa centrálních hor. Postupně, s rozšiřováním obyvatelstva na Madagaskaru, docházelo ke kácení lesů a areál výskytu chameleona kobercového se také rozšiřoval dál k jihu a západu Madagaskaru. V dnešní době není náhodné narazit na něj i v hlavním městě Antananarivu, například jak leze v živém plotě kolem zahrad. Jinak je ale jeho životní prostor značně rozmanitý, spatřit jej lze na okrajích polí, na keřích nebo v korunách stromů. Rozmanitost výskytu znamená i rozmanitost v tamních klimatických podmínkách. Od prosince do dubna vládnou na Madagaskaru monzuny. Hodně rozdílná je nadmořská výška, hlavní město se nachází v 1375 metrech a průměrná lednová teplota dosahuje až 20 °C, zatímco v červenci „jen“ 13 °C. Roční úhrn srážek v Antananarivu, se pohybuje kolem 1350 milimetrů. Oproti tomu na jihu Madagaskaru v Toliaře, je v lednu průměrná teplota 27 °C a v červenci 19 °C. Průměrně tam spadne jen 340 milimetrů srážek. Z důvodu takto rozlišných podmínek, bylo dobré vědět u importovaných jedinců, z jaké oblasti zhruba pochází. Dnes už odchovává chameleony kobercové dostatek tuzemských chovatelů.
Chov chameleona kobercového je možný praktikovat ve skupince (1 samec + více samic) nebo samostatně. Pro chovnou skupinku musí mít terárium rozměry aspoň 50x50x60 cm (Š x H x V). Vnitřek terária osázíme živou zelení a umístíme do něj spleť větviček pro šplhání. Teplotu přes den udržujeme v teráriu na hodnotě kolem 25 °C +- 2 °C. Pod výhřevným místem až 32 °C. V noci je nutný výrazný pokles až na 20 °C nebo ještě o pár stupňů méně. Relativní vlhkost vzduchu zajistíme pravidelným rosením 1-2 x denně. Kromě výhřevného zdroje musí terárium obsahovat ještě jednu zářivku, sloužící jako osvětlení. Zatímco výhřev může během dne vypínat podle potřeby (v případě vysoké teploty), tak bílé světlo svítí od rána do večera. U chameleonů z přírody býval problém s příjmem krmiva. Obecně jsou chameleoni kobercoví vybíravějšími než například chameleon pardálí. Krmíme je larvami potemníků nebo brouky z čeledi listorohých. Krmit je lze také housenkami zavíječe moučného a voskového, nymfami švábů nebo larvami i dospělci mouchy domácí. Samozřejmě přijímá i smýkaný hmyz a cvrčky nebo sarančata. V oblibě má chameleon kobercový pavouky. Někteří jedinci čas od času přijmou i rostlinnou složku v podobě mrkve, banánu nebo pomeranče. Vodu přijímají olizováním kapek vody ulpělých na rostlinách nebo stěnách terária. Každé krmivo by měl chovatel posypat některým z vitamínových přípravků, jako je například roboran, plastin, apod.
V období rozmnožování se chovatelům více osvědčuje přeřadit samičku do terária samce. Ten ihned po zpozorování začne trhavými pohyby pokyvovat hlavou a přibližovat se k družce. Podle jejího chování se pozná připravenost k páření. Pokud se začne nafukovat a otevírá výhružně tlamičku, není vhodná dobá k páření. Často také změní barvu, kdy se na tmavě červeném podkladě objevují tmavé kruhy a pruhy. Samice ochotná se pářit samce nezastrašuje, ale přesto před ním uniká. Zbarvení je oproti výše popsanému mnohem světlejší a barevnější. Dominuje oranžově červená barva s modrými skvrnami. Jakmile sameček samici dohoní, pokusí se na ni vylézt a uchopit ji za hřbet. Samička pak šplhá po teráriu a samec se na ní vozí. Občas z ní spadne a zase si na ni vyleze. V momentě, kdy samec odhadne vhodnou situaci, podsune svoji kloaku pod samiččinu a dochází k páření. Během páření samec samici neustále pozoruje. Pohlavní akt je poměrně dlouhý a trvá od patnácti do třiceti minut. K úspěšnému oplození postačí jedno úspěšné páření, přesto jich většinou proběhne během několika dnů vícero.
Samice chameleona kobercového mají březost dlouhou 25-55 dnů. Během tohoto období nabízíme samici každý den pestrou skladbu krmné dávky obohacenou o minerálie a vitamíny. Blížící se snůšku chovatel pozná podle nechutenství samice a zvýšeného příjmu vody. Snůška obsahuje od čtyř do dvaceti tří vajec. Během jedné sezóny snáší samice více snůšek, někdy až pět. Vejce snáší volně na substrát v teráriu, aniž by se je samice pokoušely zahrabat. Někdy pouze vyhrabou několik zkušebních jamek, které však zůstanou prázdné. Ze zkušeností některých chovatelů vyplývá, že při teplotě substrátu 25 °C, dojde ke klasické snůšce do substrátu a následnému zahrabání. Někdy však nepostačí ani to a samice trousí vejce volně po teráriu. Chovatel vejce z terária opatrně vybere a uloží na vlhký vermikulit do malých krabiček. Prvních čtyřicet dnů inkubujeme vejce chameleona kobercového v teplotním rozmezí od 25 do 28 °C. V dalších 40 dnech se snižuje teplota na 12-18 °C a po této době se teplota opět zvyšuje na původních 25-28 °C. Na této hodnotě už vydrží až do konce inkubace. Výzkum objevil, že v klidovém stavu vydrží vejce bez poškození počkat až 230 dnů na optimální teplotu. Po „odzimování“ následuje normální vývoj zárodku. Tato vlastnost má jasné opodstatnění. Vejce snesená ve volné přírodě v letním nebo podzimním období, dokončí svůj vývoj v tu nejvhodnější dobu. Mláďata přichází na svět na počátku teplého letního období, zhruba sto dnů po zimě. Čerstvě vylíhlé mládě měří pouhých 2,5-3,5 centimetru. V zajetí je nutné odchovávat je odděleně od rodičů v menších nádobách. Optimální je udržovat vysokou vzdušnou vlhkost s teplotami do 25 °C. Vždy je lepší držet pospolu více mláďat, klidně i deset. Vzájemně se stimulují v příjmu krmiva. Při odpovídající krmné dávce je růst mláďat velice rychlý. Pohlavní dospělosti dosahují už po uplynutí čtyř až šesti měsíců. Samice mohou poprvé snést vejce už v pěti měsících. Tato rozmnožovací ranost dává tušit, že se nejedná o dlouhověká zvířata. V přírodě se chameleon kobercový zpravidla nedožívá déle jak jednoho roku. V teráriu se ve vhodných podmínkách dožije nanejvýš dva až tři roky.
Vzorově zařízené terárium pro chameleona kobercového
