Vše o chovu kachny pižmové
Pižmovka velká
Pižmovka velká nebo též kachna pižmová (lidově kachna čínská), je často mylně zaměňována za kachnu domácí. Oba druhy však mají rozdílné předky a výrazně se liší i svými vlastnostmi. Kačer pižmovky je téměř jednou tak velký jak kachna a typický je i jeho holý bradavičnatý obličej. Plovací blány kačerů nesahají až do konců prstů. Kachna pižmová má velice silné drápky, za jejichž pomocí mistrně šplhají. Jsou také dobrými letci, což některé chovatele dokáže značně potrápit. Dokáží zaletět na nedaleký rybník, odsud se pak špatně dostávají zpět na domácí dvorek.
Mladé pižmovky rostou výrazně pomaleji než kachňata pekingská. Oblíbenost si získaly pižmovky především vysoce kvalitním masem s nízkým obsahem tuku. Ten se u nich ukládá jen velmi málo, neboť předkové pochází z teplých oblastí. Kachna pižmová vyžaduje dostatek pastvy. Projevují se typickým syčením a tichým kejháním. Chovatelé někdy kříží kachnu domácí s pižmovkou velkou. Vylíhlí kříženci vykazují vysokou intenzitu nárůstu masa, jsou však neplodní a jejich následná reprodukce tak není možná. Pižmovka velká, původem z Jižní Ameriky, je předkem dnešních kachen pižmových. Tamní obyvatelé je chovali ještě dávno předtím, než byla objevena Amerika. Předpokládá se, že na evropský kontinent byly dovezeny již v šestnáctém století přes Asii a Afriku. Už tenkrát se objevovaly ve strakatém zbarvení. Na konci minulého století se pižmovky začali využívat pro křížení s kachnou pekingskou, jako rodičovská linie brojlerů.
Pižmovka velká se vyskytuje v chovech v různých barevných mutacích. Nejčastěji se setkáváme s celo-bílými pižmovkami a také s černými. Méně časté jsou modré, šedé, hnědé či sedlaté kachny.
Kachna pižmová se podílela také na vzniku několika hybridů, určených k produkci masa, nikoliv k chovu. Řeč je o barbarie a mulardi. Mulardi vznikají křížením kačerů barbarií s kachnami pekingskými. Vzniklí hybridi jsou známí skvělými výkrmovými ukazateli.
Pižmovka velká je velmi otužilá a na prostor nenáročná kachna. Vyžaduje však výběh zarostlý trávou, takže jeho velikost musí být úměrná chovanému počtu. Pokud se stane, že výběh kachny během deštivého počasí rozblátí a trávník zničí, je nutné je přikrmovat nasečenou trávou. Na malém nezabezpečeném prostoru s nedostatkem pastvy, reálně hrozí úlet kachen do příznivějších podmínek. Chovatel si musí dát pozor při manipulaci s kachnami. Disponují silnými drápy a neopatrného chovatele mohou ošklivě podrápat hlubokými škrábanci.
Kachna pižmová dosahuje pohlavní dospělosti v půl roce života, kačeři o dva měsíce později. To znamená, že kachňata z prvních jarních hnízd, mohou následující rok zahnízdit. Proto se pro chov nechávají právě jedinci z prvních hnízdění. Pižmovky jsou polygamní, to znamená, že na jednoho kačera připadá více kachen, může jich být klidně i pět. Výhodou je dlouhověkost, kdy není problém nechat zvířata zařazena v chovu i osm nebo deset let.
Některé pižmovky začínají se snáškou již na konci února či začátku března. Záleží na průběhu počasí v konkrétním roce. V takových případech brzkých snášek, musíme zajistit, aby vejce v hnízdě nepřemrzla. Pokud hrozí mrazíky, snesená vejce odebíráme a v hnízdě je nahradíme podkladky. Vejce uskladníme při teplotě kolem 10 °C a ráno a večer je otočíme, aby nedošlo k usazení žloutku. Kachny zasednou zpravidla dvakrát do roka. Pokud jim kachňata odebereme a nenecháme kachny o mladé pečovat, nejsou výjimečné ani tři snůšky během jedné sezóny. V těchto třech sériích dokáže jedna kachna nanést klidně 45-50 vajec. Každé z nich váží kolem 80 gramů. Pižmovky velké jsou skvělými vzornými matkami. Pečlivě na vejcích sedí i následně obstarává potomstvo. Kachňata jsou velmi otužilá a již pár hodin po vylíhnutí mohou plavat na vodě. Kdo se rozhodl pro umělý odchov v líhni, musí zajistit kachňatům teplotu 35 °C a pak s každým týdnem stáří snižuje teplotu o dva stupně. Na nocování zajistěte kachní rodince suchou podestýlku. Během odchovu krmíme kachny mačkanými vařenými bramborami se šrotem. Do této míchanice lze snadno přisypat vitaminový nebo minerální přípravek. K výkrmu lze využít i kompletní krmné směsi. Pokud nedisponuje výběh dostatkem trávy, musíme ji doplnit čerstvě nasečenou. Rychlost růstu je rozdílná dle pohlaví. Kačery vykrmujeme do hmotnosti 3,5-4,5 kilogramů. Takové hmotnosti dosahují asi po čtyřech měsících života. Kachny dosahují pouze poloviční hmotnosti, porážíme je kolem dvou kilogramů.
Hybridy barbarie vykrmujeme dle pohlaví od 8 do 13 týdnů. Na nižší hranici se poráží kachny a ve vyšším věku kačeři. Kachny barbarií dosahují 2,5 kg, kačeři 4,5 kg. Ve velkochovech se barbarie vykrmují intenzivně v prostorných halách s řízeným osvětlením bez možnosti vodního prostředí. Odchov probíhá na roštech umístěných asi dvacet centimetrů nad podlahou. Teplota se do třech týdnů věku udržuje na 32 °C a pak se snižuje na 24 °C. Haly mají zajištěné kvalitní odvětrání a odpovídající vlhkost. V malochovu se barbarie krmí stejně jako kachny pižmové. Doba výkrmu se však o něco prodlužuje.
Jedince pižmovky velké určené pro chov, lze okroužkovat kroužkem o průměru 18 mm (kachny) a 22 mm (kačeři). Pohlaví lze snadno rozlišit, kačeři jsou mnohem mohutnější než kachny a kolem zobáku mají výraznější červenou holinu. U tmavých mutací má holá kůže příměs černé barvy. V dospělosti mají kačeři na zadní části krku dobře patrný účes.
Chov kachen pižmových lze praktikovat na dostatečně velkém prostoru i společně se slepicemi nebo jinými hrabavými ptáky. Jen u kačerů může někdy na malém prostoru docházet k napadání jiných druhů a následně ke kanibalismu.
Kachna pižmová s kachňaty
