Chov alexandra čínského
Alexandr čínský je poměrně velký, krásně zbarvený papoušek. Ve volné přírodě obývá hornaté lesy v Číně a Tibetu. Vyskytuje se až do nadmořské výšky čtyř tisíc metrů. V takovém prostředí bývají někdy velmi nízké teploty. Proto mu nečiní žádný problém přečkat naši zimu ve venkovní voliéře, která bude opatřena úkrytem proti větru a dešti. Ve volné přírodě se alexandr čínský živí bobulemi, pupeny stromů a semeny. V době dozrávání polních plodin je u farmářů nevítaným hostem. Ve velkých hejnech totiž likvidují dozrávající obiloviny, kukuřici a rýži.
Ještě před dvaceti lety patřili číňané, jak se alexandrům čínským ve zkratce říká, k ojedinělým chovancům a jejich chov byl doménou zkušenějších chovatelů a zoologických zahrad. Vlastnili jej ZOO v Praze, Brně a ve Dvoře Králové. Dnes je běžně odchováván v soukromých chovech celou řadou tuzemských chovatelů. Není problém jej sehnat na každé větší ptačí burze v Česku. Díky velké nabídce klesla i jeho cena a stal se tak dostupnějším pro větší okruh, i méně zkušených chovatelů. To se bohužel v některých případech negativně podepisuje na kvalitě chovaných a odchovávaných kusů.
Stejně jako ostatní alexandři, i tento druh každého okouzlí svým uhlazeným pestře zbarveným peřím. Jedním z prvních chovatelů alexandrů čínských v Evropě, byl Němec H. Geil. Popisuje tento druh jako mimořádně vděčné ptáky, nenáročné na krmivo. Jako jeden z mála nesouhlasí s tím, že by byl alexandr čínský extra hlučným papouškem. Dokonce uvádí, že jeho páry papoušků královských nebo rosel pennantových, jsou v době hnízdění hlučnější. Tento názor s ním ale řada chovatelů sdílet nebude. Zřejmě i zde záleží kus od kusu a pár od páru.
Vzhledem k velikosti, která se pohybuje kolem padesáti centimetrů (včetně ocasu), musí být umístěn v chovatelském zařízení odpovídajících rozměrů. Optimálním řešením je kombinovaná voliéra s venkovním výletem a vnitřními zálety. V takovém případě by měla mít venkovní část délku aspoň 3,5 metru a vnitřní část 2 metry. Šířka už tolik důležitá není a postačuje i kolem jednoho metru. Do kryté části umístíme kmenovou budku s rozměry dna kolem 30 centimetrů a výšce kolem 60 centimetrů. Vletový otvor volíme o průměru kolem deseti centimetrů. Některé páry v budce nocují během celého roku, jiné ji navštěvují, až započne doba hnízdění. Při výstavbě voliér musíme dbát na jejich silné zobáky a také na poměrně destruktivní sklony. Dřevo proto nepřipadá v úvahu. Volit musíme pevnější a odolnější materiál. To samé platí i o pletivu a jeho síle. Minimální průměr volte 1,8 milimetru.
Alexandr čínský tráví dost času na dně voliéry, pokud je tvořena hlínou a trávou, je nutné nechat udělat aspoň jednou ročně parazitologický rozbor trusu. Alexandři jsou náchylní především na škrkavky.
Výše zmíněný německý chovatel využíval ve svém chovu alexandrů čínských takovéto krmné směsi: bílá slunečnice 5 %, světlice barvířská 9 %, pohanka 5 %, pšenice 7 %, loupaný oves 3 %, semenec, niger a len po pěti procentech a největší zastoupení mělo proso (30 %) a lesknice (30 %). V krmné dávce nesmí chybět bohatě zastoupené ovoce se zeleninou. Nabídku je vhodné přizpůsobovat dle dostupnosti během sezóny. Německý chovatel H. Geil předkládá naklíčenou směs pouze během odchovu mláďat. Klíčí hlavně bílou slunečnici a dietní směs určenou pro holuby. Během krmení mláďat nesmí samozřejmě chybět vaječná míchanice. Alexandři čínští jsou spolehliví rodičové a o mladé pečují vzorně. Hnízdit začínají v jarních měsících dubnu nebo začátkem května. Samice snáší od dvou do čtyř vajec, která poté zahřívá po dobu čtyř týdnů. Ty následně krmí samec i samice osm až devět týdnů. Po opuštění budky je staří přikrmují ještě poměrně dlouhou dobu. Pokud mladé neodstavíme, bude to trvat další dva měsíce. U většiny samiček nastává pohlavní dospělost ve druhém roce života. V některých případech o rok později. U mladých nezkušených samic se nezřídka stává, že první hnízdění skončí ještě neúspěchem. Na snůšku buď nezasednou, nebo posléze nekrmí mláďata. Prvničky snáší obvykle pouze dvě vejce, z nichž bývá oplozeno pouze jediné. Větší šance na úspěch je u tříletých kusů, které jsou plně vybarveni do šatu dospělých. U mladých ptáků převládá zelené zbarvení, které je v porovnání s dospělými jedinci poněkud tmavší. Zobák mají mladí oranžově červený. Ještě týž rok na podzim zobák zčerná a v následujícím roce samcům horní polovina opět zčervená.
V minulých letech patřil alexandr čínský k hlavním objektům importérů. Do Evropy byl poprvé dovezen roku 1899. V roce 1924 se dostal poprvé do zoologické zahrady v Londýně. Do třicátých let byl velmi vzácným chovancem a až poté byly jeho dovozy masivnější. V celosvětovém měřítku byl první úspěšný odchov alexandra čínského zaznamenán v roce 1930 ve Spojených státech amerických. O tři roky později byl rozmnožen v Anglii a to rovnou tři roky po sobě. V sousedním Německu byl první úspěšný odchov alexandra čínského zaznamenán roku 1963. V Česku jej jako první odchovali zoologické zahrady. Konkrétně v Praze se to podařilo roku 1965 a v Brně v roce 1974.
Voliérá s hejnem alexandrů čínských
