Nutrie říční a její chov
Myocastor coypus
Nutrie říční pochází z Jižní Ameriky. Vzrůstající oblibou se ale rozšířila do všech kontinentů. Mezi hlavní chovatelské cíle patří především chutné maso, ale také kožešina. Největší zastoupení má nyní v Asii a východní Evropě.
Nutrie říční se taxonomicky řadí mezi hlodavce. Vzhledově, ale i velikostí a tvarem těla ji lze zařadit mezi bobra a ondatru. V dospělosti dosahuje délky těla kolem 60 centimetrů a ocas je pak dlouhý dalších 35 centimetrů. Hmotnost se pohybuje v rozmezí pěti až šesti kilogramů. Někteří mohutní starší samci mohou vážit až deset kilogramů. Nejlepších výsledků je dosahováno při větší chovné skupině, kdy na jednoho samce připadá klidně pět nebo šest samic.
Mnohaletým chovem nutrií, bylo vyšlechtěno několik barevných variet. Původní přírodní zbarvení je hnědé. Dále se ale vyskytují nutrie zlaté, černé nebo bílé. Méně časté jsou pastelové, stříbrné, přeštické vícebarevné nebo safírové. Standard nutrií byl vyšlechtěn dlouholetou selekcí zvířat, která vynikala vzrůstem a kvalitou srstí, stejně jako vysokou plodností. Hřbet je zbarven tmavohnědě a břicho bývá světlejší barvy. Okolí očí a uší mají nutrie zbarvené oranžově. Barevná varieta s názvem moravská stříbrná byla vyšlechtěna na Brněnsku na počátku sedmdesátých let. Jak napovídá název této mutace, zvířata jsou zbarvena šedě s mírným nádechem fialové barvy. Celé tělo je nádherně prostříbřeno. Boky s břichem jsou bílé, oko hnědé. Na začátku osmdesátých let, byla na Přešticku vyšlechtěna tzv. přeštická nutrie vícebarevná. Převládající zbarvení je bílé, hnědá je pouze na hřbetě, zádi a v okolí uší a očí. Ocas je zakončen tmavou špičkou.
V České republice nastal hlavní rozmach chovu nutrií po druhé světové válce (1945). Stoupala poptávka po nutriím mase s malým obsahem tuku a vysokým obsahem bílkovin. Velký zájem byl rovněž po kožešině. Na konci dvacátého století bylo na našem území produkováno kolem půl milionů kožek z nutrií. České standardní nutrie patřily k těm nejkvalitnějším v Evropě. Pozdější zhoršené ekonomické podmínky zapříčinily v chovu nutrií početní pokles. Nyní se zdá, že nejhorší krize byla zažehnána a počty chovatelů nutrií opět stoupají, stejně jako poptávka po jejím mase.
V chovu se nechávají zvířata většinou do tří let věku, neboť poté už počty narozených mláďat klesají. Samice je vhodné poprvé připustit až po sedmi měsících věku, kdy se jejich hmotnost pohybuje kolem 3,5 kilogramu. Pohlavní dospělost sice nastává už kolem čtvrtého měsíce, dřívější zařazení do chovu vede ale k podtržení růstu, což se negativně podepíše i na odchovech. Chovatelé se mnohdy neshodnou na skladbě chovné skupiny (1 samec + 5-6 samic). Někteří tvrdí, že všechny samice ve skupině musí být sestry nebo minimálně polosestry – to znamená, že mají shodného otce. Důvodem je, aby všechna narozená mláďata měla stejný pach a ostatní samice je nezlikvidovaly. Jiní chovatelé s tímto tvrzením nesouhlasí a sestavují chovné skupiny samic i z nepříbuzných jedinců. Samce není nutné ze skupiny oddělovat ani v době odchovu mláďat. Určitě jim neublíží. Někdy se pouze stane, že matky brání své potomky tak urputně, že samce odhání. Březost je dlouhá 130 dnů a následně přichází na svět pět až sedm mláďat. Mlékem je samice kojí dalších 35 až 40 dnů. Novorozená mláďata bývají plně vyvinutá a už tři dny po porodu běhají po výběhu a začínají přijímat krmivo. Mléko pijí od všech samic ve skupině. Zajímavostí, kterou spoustu lidí neví, je uložení mléčných struků samic. Ty se totiž nenachází jako tradičně na břiše, ale na zádech podél páteře! Matka příroda jim to takto zařídila, neboť je to pro tyto živočichy praktické. Díky tomu, může napájet svá mláďata i plovoucí samice. Přisají se k zádům a bez problémů sají mléko, zatímco jejich matka brázdí vodním prostředím.
Chov nutrií lze praktikovat s různě velkou vodní plochou. Najdou se i tací chovatelé, kteří zastávají spíše sušší chov, kde svým nutriím nabídnou pouze menší nádobu s vodou. Nutrie ale ke svému životu a zdárnému prospívání vodu potřebuje. Úplně optimálním řešení je protékající potok, který odplaví všechny nečistoty a voda tak zůstává stále čistá. Z takového chovu, mají nutrie nejkvalitnější kožešinu. V dnešní době není ale poptávka po kožešině tak významná a hlavním produktem chovu nutrií je maso. Výkrm nutrie trvá poměrně dlouho – kolem devíti měsíců. Maso nutrie má specifickou chuť. Přirovnat by se dala k masu králičímu, je však mnohem šťavnatější a obsahuje méně tuku. To uvítá spoustu dieteticky založených lidí. Jistou zručnost musí chovatel prokázat při manipulaci s nutriemi. Ty disponují ostrými zuby a při špatném uchopení dokáží svého majitele nepříjemně poranit.
Počet narozených mláďat prozrazuje kvalitu péče, která je nutriím dopřána. Platí to především pro krmnou dávku. Kdo se na ní snaží ušetřit, určitě se mu to vrátí na nižším počtu mláďat ve vrhu, i na celkové kvalitě odchovu. Tím pádem musí být krmná dávka co nejpestřejší. Chovatelé předkládají například směs máčeného obilí, složenou z pšenice, ječmene, ovsa a řepky. Během vegetační sezóny do takové směsi můžeme přidávat posekané kopřivy. Přes zimní období lze kopřivy nahradit nastříhaným senem. Výborný hmotnostní přírůstek zajistí vařené brambory. Dále lze ve velkém zkrmovat krmnou řepu nebo chleba. Z ovoce a zeleniny přijímají takřka kompletní sortiment, obzvlášť v oblibě mají rajčata. Krmení lze posypat různými vitaminovými přípravky, například Plastinem. Nutrie se řadí mezi hlodavce, proto bychom jim měli předkládat chemicky neošetřené větvičky ovocných stromů nebo vrby. Ty se hodí i pro podporu trávení. Poslední měsíc březosti krmíme samice o něco střídměji, aby nedocházelo k přerůstání mláďat a s tím spojenými komplikacemi během porodu.
Chov nutrií ohrožovalo nařízení evropské unie, které omezuje chovy kožešinových zvířat a jejich usmrcování za účelem produkce kožešiny. Chov králíků a nutrií byl však z tohoto nařízení vyjmut, neboť kožešina není hlavním produktem. Tím je především dietetické maso. Od konce ledna 2019 začal platit rovněž zákon upravující chov invazních druhů živočichů, ohrožujících naši krajinu. Právě do této skupiny byla zařazena i nutrie, která nakonec ze všeho vyšla vítězně. Nutrie v chovech patří mezi hospodářská zvířata, zákaz chovu se týká pouze volně žijících nutrií. Chovatelé si tak mohou zhluboka oddechnout. Tyto dvě byrokratická opatření přečkali bez újmy a nyní se zdá, že už nic nebrání chovatelskému rozmachu.
Chov nutrií v prostorném rybníku
