Shetlandský ovčák - Šeltie
Jak napovídá název tohoto plemene, pochází shetlandský ovčák ze Shetlandů – hornaté ostrovy. A to je prakticky vše, co je o jeho původu známo, neboť se nedochovaly žádné písemné zmínky. Tamní pastýři toužili po nenáročném, inteligentním, drobnějším a skromném ovčáckém plemeni. Tyto vlastnosti dokázal bezezbytku naplnit právě šeltie, jak se shetlandskému ovčáku ve zkratce říká.
Při zušlechťovacím procesu hrála významnou roli kolie. O ostatních plemenech, která se podílela na vzniku sheltie, se vědci pouze dohadují. První zástupci tohoto plemene byli k vidění od roku 1840. V té době nešlo ale o nikterak významné zastoupení a v hojnějším počtu se objevovali až počátkem dvacátého století. V celosvětovém měřítku vznikl první klub chovatelů šeltie už roku 1906. V témže roce byl poprvé oficiálně představen na výstavě. Zprvu dostalo plemeno pojmenování shetlandská kolie. Proti tomu rázně vystoupili majitelé kolií a plemeno dostalo nové pojmenování platné dodnes – shetlandský ovčák. Za samostatné plemeno byl uznán roku 1914 a také se ustanovil cíl chovu. Ten vyžadoval vytvoření jakési zmenšeniny kolie, s kohoutkovou výškou 38 centimetrů. Dle některých pramenů měla být původně vyšlechtěna i krátkosrstá šeltie, stejně jako u kolie. O tuto formu ale nebyl zájem, a když byl v roce 1928 utvořen standard plemene, byl tento nápad zavržen.
Sheltie není náročná a je tím pádem vhodná i pro začátečníky. Má ráda svůj klid a nehodí se tak do rodin hlasitých a nevyrovnaných. Náročná není ani na prostor a bude se dobře cítit v malém bytě nebo na menší zahradě, stejně jako na prostorném statku. Na svoji rodinu se dokáže citově navázat a chová se k ní velice mile. Neustále hýří hravostí a i do vysokého věku se těší pevnému zdraví. Šeltie se bezproblémově chová i k dětem, dokonce jakoby věděla o jejich bezmocnosti a hrají si s nimi víc ohleduplně. Je tak mírná, že by měli spíše rodiče chránit šeltie před dětmi, než obráceně. Pokud nevyrůstala v rodině s dětmi, může se k nim chovat odměřeně, ovšem nikdy by jim neublížila.
Shetlandský ovčák vyžaduje důsledné chování při jeho výcviku a výchově. Jinak nebude nikdy poslouchat na slovo vaše rozkazy. Ovšem pozor, důslednost se nerovná kárání. Naštvaný křik nebo snad fyzický trest si šeltie bere příliš osobně. Uzavírá se pak do sebe a důvěra k pánu ustupuje do pozadí. Proto volte citlivý přístup a chyby ji vysvětlujte správným tónem hlasu. Sheltie je učenlivá, nové věci se učí rychle a ráda. Mínusem je snad jenom nižší koncentrace v mladším věku, s čímž se nezkušený majitel špatně srovnává. Toto plemeno je temperamentní, ale ne nikterak významně. Svoji radost dává najevo skákáním na svého pána a výskokem na místě. Lásku k majiteli dává najevo i pošťuchováním čenichem. Vnímavý chovatel jistě dokáže brzy všem gestům porozumět. Jak se zachová sheltie k cizímu člověku, záleží čistě na konkrétním jedinci. Zatímco některý se bude chovat spíše nedůvěřivě, jiný se bude kamarádit s kýmkoliv bez rozdílu. Dost to také záleží na výcviku.
Lovecké pudy nemá shetlandský ovčák nikterak vyvinuté, a proto nehrozí při procházce lesem náhlý úprk za zajícem nebo srnou. Naopak se nerad vzdaluje od svého pána a sleduje každý jeho pohyb. Soužití s jinými domácími zvířaty bývá bezproblémové. Šeltie ráda provokuje a štěkotem se snaží vyvolat například hru na honěnou. To vede k některým názorům, že je toto plemeno více uštěkané. Ovšem i zde záleží na konkrétním jedinci, stejně jako na prostředí a výchově. Štěkotem ale oznámí každého cizího příchozího a sheltie tak lze označit za spolehlivého hlídače. Plemeno se také vyznačuje velikou hbitostí a obratností. Těchto vlastností využívá při rychlostních sportovních aktivitách i při závodech. Shetlandský ovčák se tak hodí i pro sportovně založené páničky. Časté procházky, vyjížďky na kole nebo na koni, bude váš pes milovat. Využití najde i v pastevectví, kde zvládne ukočírovat i velké stádo. Dodnes se sheltie řadí k nejhojnějším plemenům v Anglii. Vysoko se na žebříčku oblíbených plemen nachází i v USA. Otázkou zůstává, proč v naší republice není tak moc rozšířen. Že by se potencionální zájemce obával náročné péče o dlouhou srst? Zbytečně! Šeltie neplstnatí a proto stačí vyčesávání jednou za dva týdny. Líná jedenkrát nebo dvakrát ročně a velmi rychle opět doroste. Při línání vypadávají celé chomáče, pouze v tomto období je nutné vyčesávat srst častěji. Koupel není doporučována více jak jedenkrát do roka. Smývá se při ní totiž kožní tuk, který je nutný pro kvalitní a zdravou srst. Kdo se chystá sheltie vystavovat, musí se srsti věnovat víc. Péče spočívá například v úpravě chlupů od paty dolů, kde by měla být srst krátká.
Shetlandský ovčák netrpí žádnými významnými nemocemi. Za zmínku snad stojí dědičné onemocnění očí s názvem choroidální hypoplasie. V nejhorším případě může způsobit slepotu na jedno nebo i obě oči. Zda to hrozí vašemu miláčkovi, dokáže specializovaný veterinář odhalit už u dvouměsíčního štěněte. Problémem bývá také chudozubost, kdy schází některé zuby. Na tento fakt se zaměřte při výběru štěněte šeltie, pokud se je chystáte dál rozmnožovat. Pokud vám stačí jeden společník bez další reprodukce, není chudozubost důležitá.
Šeltie se objevuje v různých barevných varietách. Mezi nejvyhledávanější patří zlaté zbarvení a také trikolora. Někomu se líbí mramorovaní jedinci, ti jsou označováni jako blue merle. Další možností je černobílá srst. Ať tak, či onak, bílé znaky nesmí být rozšířené na více jak 50 procentech těla. Dospělý pes dosahuje výšky 37 centimetrů a feny kolem 35,5 centimetrů. Hmotnost se pohybuje od šesti do devíti kilogramů. Štěňata do osmi týdnů mají svěšené uši. Během dospívání se postupně napřimují a v půl roce, někdy i dříve, mohou být zcela napřímené. Ovšem konečky uší zůstávají stále sklopené dolů.
Při dobré péči se shetlandský ovčák dožije až šestnácti let. Starší jedinci mívají velkou chuť k jídlu. To vede k tloustnutí, a proto se musí pečlivě hlídat množství krmné dávky.
Agility v podání šeltie
