Chov poštovních holubů - 2. část
Trénink, závody a výstavy
V prvním díle jsme se seznámili s historií chovu poštovních holubů a odpovídajícím chovným zařízením. V následujících řádcích, se už zaměříme na samotný trénink a závodění. Úspěchy nepřichází sami bez vytrvalé píle a kvalitního tréninku. Platí to téměř ve všech sportovních odvětvích, nevyjímaje chovu poštovních holubů. Nezkušeného mladého holuba nemůžeme ihned odvézt a vypustit na místě vzdáleném několik set kilometrů od rodného holubníku a čekat jeho přílet.
Tréninky v dřívějších dobách, kdy ještě nebylo šlechtění na tak vysoké úrovni jako je dnes, trvaly klidně dva nebo tři roky. Tento čas je nyní zkrácen do jednoho roku, kdy výletek absolvuje kompletní výcvik. Mladý holub se nejdříve seznámí s prostředím kolem holubníku a především si zapamatuje jeho polohu. Tímto se zatím ještě neliší poštovní holubi od jiných okrasných plemen. Potom už ale přichází na řadu skutečný trénink, čímž se pošťáci liší od jiných. První fází je společné vypouštění malých hejn ve vzdálenosti do pěti kilometrů od domova. Napoprvé je možné vypustit s nezkušenými holuby i jednoho staršího ptáka, který jim ukáže „jak na to“. Pokud holub splní tento první závodní test rychle a spolehlivě, může pokračovat v dalších trénincích. Takto se postupuje stále dokola, jen vzdálenosti se stále zvětšují až na třicet, padesát, sto i víc kilometrů. Nejdelší tréninky přichází zhruba po čtyřech měsících, to znamená ještě před prvním pelicháním. Dnešní mladí holubi se už během prvního roku života, zpravidla účastní tří až šesti závodů. Vzdálenost je vždy do 350 kilometrů od domova. Ti nejúspěšnější dosahují rychlosti – 90 km/h. Závody mladých holubů nepatří ke zlatému hřebu sportovního holubaření, ale spíš se bere jako důležitá část výcviku. Pravý adrenalin ale svým majitelům přináší až holubi starší jednoho roku. Pro závodění se hodí holubi do šesti let věku. Poté už jde výkon strmě dolů.
Jelikož termíny závodů starších holubů spadají už do průběhu hnízdění, je potřeba se chovat citlivě a zvolit správné postupy. Nejlepších výsledků bývá dosahováno s využitím nejzákladnějších instinktů a pudů, které dovedou holuby do holubníku v co nejkratší době. Nejsilnějšími pudy je pud rodičovský a sexuální. Při závodech se využívá několika metod. Jednou z častých je hnízdící metoda, která se používá během chovné sezóny a je možné využít samce i samice. Holubice se vypouští zhruba 9-10 dnů od snášky. Nejvyšší výkonnosti dosahují v den líhnutí mladých. Nikdy se nevypouští samice zhruba týden před nebo po snášce, ani rodiče pečující o mláďata. Pokud pro závody využijeme jen jednoho z rodičovského páru, postará se o mladé druhý z páru. Možností je i podsunout mladé pod náhradní rodiče. Dalších kvalitních výsledků bývá dosahováno mezi hnízděními, kdy potomci z prvního hnízdění jsou odrostlá a přichází čas páření před druhými hnízdy. Dalšími metodami, kdy se vypouští holubi do závodů, jsou metody polovdovské, dočasně vdovské a absolutně vdovské. Jak napovídá název, jsou tyto metody založeny na různé délce odloučení samečka od samice. U tohoto vdovského systému bývá dosahováno lepších výkonů, a proto je také v dnešní době hojněji využíván. Pár si odbyte první hnízdění a pak se začíná se závoděním. První závody startují začátkem května a sezóna končí v srpnu. Závodů je během tohoto období celá řada, prakticky je obsazený každý víkend. Závodní trati bývají od 120 do 700 kilometrů, výjimečně se závodí i ve vzdálenostech kolem 1000 kilometrů. Tyto nejdelší tratě zdolávají holubi zhruba za jeden den. Dříve se podnikaly dokonce ještě delší lety, například přes oceány (Atlantický). Běžně létají holubi rychlostí 120 km/h a v případě optimálních klimatických podmínek (proudění větru atd.) až 150 km/h. Holubáři své závodní ptáky přivezou v rámci jejich místní organizace na určené svozové místo a odsud jsou potom převáženi ve velkých boxových přívěsech za kamionem k místu vypuštění. To probíhá časně ráno. Ještě před ním, se ale kontrolují čísla kroužků a holubi dostanou další speciální kroužek. Ten po návratu holuba do rodného holubníku majitel sundá a vloží do konstatovacích hodin, které zdokumentují čas doletu. Nové moderní technologie ale přinesly propracovanější elektronický systém, který využívá čipů. Zohledňuje se i fakt, že každý holubník je v jiné vzdálenosti od vypouštěcího místa. Aby měli všichni závodníci rovné podmínky, byla vyvinuta tato metoda. Úplně nejrychlejší ptáci a pak ti, kteří doletěli mezi prvními 20-33 % (přesná hodnota záleží na pravidlech konkrétní země) mají nárok na ocenění. Ptáku, který se vejde mezi zmíněné procentuální rozpětí, se nalétané kilometry zaznamenávají a poté se vyhodnocují za celý rok a posléze i za celý život. Tyto hodnoty jsou pak i předpokladem k účasti na výstavách. České holubáře sdružuje Českomoravský svaz chovatelů poštovních holubů.
Výstav se mohou účastnit pouze ti holubi, kteří splnili předepsaný počet letů a dosáhli slušných výsledků. Kdo si myslí, že na výstavě poštovních holubů musí být jedinci s nejlepším zbarvením, je na omylu. V tomto případě na barvě vůbec nezáleží. Posuzování se hodnotí ve dvou různých kategoriích. První má název standart, kdy jsou vystavovaní holubi porovnáváni s naprostým fenotypovým ideálem pošťáka. Ptáci v této kategorii musí mít výrazné jiskrné oči a stejně tak výrazné i obočnice. Požadovaný je široký krk, ale naopak záď méně výrazná. Hlavním požadavkem je tělo aerodynamického tvaru s dobře vyvinutými svaly. Těžiště holuba se musí nacházet v jeho přední části. Křídla mají být silná a dobře opeřená. Jakou musí mít vystavovaný holub hmotnost, není stanoveno. Obecně musí odpovídat exteriéru. Takoví holubi jsou sice tvarově dokonalí, ale zase nemusí být kvalitním závodníkem. Proto je druhá kategorie nazvána sport. Zde už hrají hlavní roli dosažené výsledky během závodů. Každý vystavovatel v obou zmíněných kategoriích předvede několik holubů a nejlepší a nejhorší hodnocení se mažou a zůstane tak průměr. Poštovní holubi upoutali i chovatele okrasných plemen a proto se pokusili vyšlechtit jejich výstavní formu. Vedlo to ke vzniku spoustě nových plemen holubů, která nesou krev poštovních holubů. Za zmínku stojí například lutyšští poštovní holubi, nebo antwerpští poštovní holubi. Více rozšíření jsou giganti nebo němečtí výstavní holubi. Výstavy se konají většinou v únoru a už tam chovatelé nejčastěji diskutují o nadcházející závodní sezóně, které se nemohou dočkat.
Chov holubů patří mezi nejstarší koníčky
