Chov vietnamských prasat
Původ vietnamského prasete není vzhledem k jeho názvu potřeba hluboce rozebírat. Ovšem velikou popularitu získalo toto plemene prasete i v jiných koutech světa, než jenom ve Vietnamu. Nejdříve se rozmohlo po celé Asii. V Evropě se vyskytovalo zprvu pouze v ZOO, odkud se poté dostalo k soukromým chovatelům. Stejný postup platí i pro Českou republiku.
V dnešní době se vyskytuje v různých barevných varietách, od černé, šedé, přes strakaté a dokonce i čistě bílé. Pro vietnamské prase je typický hluboce prohnutý hřbet s břichem povislým až k zemi. Této skutečnosti napomáhají poměrně krátké končetiny. Patří mezi malá plemena prasat, které dosahují maximální hmotnosti do 80 kilogramů. Většinou mezi 60-70 kilogramy. Vyznačuje se celou řadou kladných vlastností, je velmi učenlivé a dá se ochočit tak, že k majiteli přiběhne na písknutí nebo zavolání. Dokonce se naučí svého pána doprovázet, podobně jako to dělají psi.
Vietnamská prasata bývají bohužel často křížena s jinými plemeny domestikovaných prasat nebo i s divokými prasaty. Výsledkem takového spojení, je skutečnost, že konečná hmotnost kříženců bývá vyšší, než je uvedeno v předchozím odstavci. Rovněž nároky na krmivo se liší od původního druhu a rychlost růstu je křížením také potlačena. Je geneticky dáno, že prasata asijských plemen rostou rychleji, než evropská plemena.
Dalo by se říct, že všechny původní kladné vlastnosti se křížením ztrácí. Došlo to až tak daleko, že v dnešní době není snadné narazit na čistou formu vietnamského prasete. Proto se snažte křížení raději vyhnout. Co se týče krmené dávky, jsou vietnamská prasata naprosto nenáročnými strávníky. Patří mezi všežravce, přesto je ideální mít především možnost pastvy. Prostorná zahrada s bohatým zatravněním je optimálním způsobem chovu a nutno říct, že také nejekonomičtějším. Stačí už jen zaručit stálý přísun vody. Samozřejmě těmito možnostmi nemůže disponovat každý. V takovém případě je nutný chov ve chlévě či ohrádce. Ve venkovní ohradě může chov probíhat od jara do podzimu, což na výkrm plně postačuje. Krmnou dávku může kromě pastvy představovat veškerá zelenina, ovoce a brambory, seno, jetel, kuchyňské zbytky i opadané listí. Jádro nemusí dostávat vůbec nebo jej podáváme pouze v omezeném množství. Jádrem krmená prasata jsou samozřejmě tučnější. Porážka by měla proběhnout po dosažení hmotnosti 60 nebo 70 kilogramů. Později začne tuk prorůstat svalovinou. Vzhledem k nenáročnosti, je vietnamské prase vhodné pro drobnochovatele s úmyslem vyprodukovat si kvalitní maso.
Pokud by se někdo nespokojil s pouhým výkrmem koupeného selete, může si pořídit sviňku a pokusit o rozmnožení. Většinu selat může chovatel ještě zpeněžit a pouze pár si jich nechat na výkrm. První říje přichází u prasniček už ve třetím měsíci života. To je ale na první zapuštění ještě velice brzo. Počkáme proto aspoň do stáří půl roku. Příchod říje značí snížený příjem krmiva a zduření pohlavních orgánů. Optimální termín pro zapuštění nastává tehdy, jakmile prasnička neuhne po zatlačení rukou na kříž. Všechna prasata mají pohlavní cykly třítýdenní. Říje trvá dva nebo tři dny a jen u starších prasnic o něco déle. Jakmile nastane říje, zapíšeme si její datum do kalendáře. Lehko pak chovatel spočítá, kdy nastane další říje a domluví si, s majitelem kance, na tento termín připuštění.
Samotný pohlavní akt trvá poměrně dlouho, někdy až 45 minut a dobré je jeho opakování po 15 hodinách. Úspěšné oplození poznáme po třech týdnech, když se nedostaví znovu říje. Období březosti trvá u prasat v rozmezí 113-116 dní nebo, chcete-li: tři měsíce, tři týdny a tři dny. Po této době přivádí prasnice na svět deset i více selat. Krátce před porodem se prasnici zvětší struky a také začne být značně neklidná – chvíli leží a za chvíli zase vstává, v tlamě přenáší slámu apod. Podle těchto známek chovatel pozná blížící se porod. Pokud nemáte s porodem prasnic žádné zkušenosti, je lepší nechat si napoprvé poradit od zkušenějších chovatelů. Někdy je nutné pomoct selatům s odstraněním hlenů a plodových obalů, aby nedošlo k jejich zadušení. Samotný porod je ve většině případů bezproblémový a trvá od dvou do osmi hodin. Prvničky rodí déle, než starší prasnice. Čerstvě narozená selata je lepší nenechávat u matky, ale nejprve je dávat do předem připraveného vyhřátého boxu, o teplotě mezi 30-35 °C. Prasnice by vlivem horečky a nervozity mohla selata zalehnout. Každému seleti musí chovatel odstranit ihned po porodu čtyři špičáky, aby neporanily prasnici struky při sání mléka. Desátý den života zahájíme u selat příkrm. Prasata jsou známa svoji nízkou termoregulací a u selat to platí dvojnásob. Začíná se projevovat až od tří týdnů věku, proto je nutná vysoká teplota nad 30 °C. V tomto raném období bývá také nejvyšší úhyn selat a je to ve většině případů spojeno právě s podchlazením. Selata se pohybují pomalu a tím pádem je pomalý i jejich metabolismus.
