Chov skaláry amazonské
První dovoz skaláry amazonské do Evropy, se uskutečnil v roce 1911. Během několika málo let se z ní stal nejoblíbenější druh akvarijní ryby. Dalším šlechtěním vznikaly nové barevné mutace a dokonce se objevily i odlišnosti ve stavbě těla. V dnešní době se, kromě standardu, vyskytují skaláry krátkoploutvé, dlouhoploutvé a závojové. Mezi oblíbené zbarvení patří zlatá mutace nebo i černá, červená, stříbrná či mramorovaná. Divoká forma je o něco větší než chovaná. Dlouhoploutvá forma je obecně menší než skaláry s klasickou délkou ploutví.
Ve volné přírodě se vyskytují ve střední části jihoamerické Amazonky. V chovné nádrži musí být měkká až polotvrdá voda s nižším pH. Optimální teplota vody je v rozmezí 24-28 °C. Nároky na teplotu vody se také mírně liší v závislosti na barevné varietě. Například černá skalára vyžaduje teplotu na horní hranici uvedeného rozpětí. Obecně platí, že zvýšená teplota vody, vyvolává rozmnožovací aktivitu. Skaláry jsou velmi citlivé k jakékoliv léčbě. Mnohem prospěšnější je v případě zdravotních potíží navýšení teploty až na 32 °C, než využití farmacie.
Co se týče pohybové aktivity, nejsou skaláry nejaktivnějšími obyvateli akvárií. Působí spíše klidně a rozvážně. Pouze v případě živé unikající potravy, dokáží krátkodobě výrazně zrychlit. Skalára amazonská je značně lekavým druhem, proto se musí chovatel vyvarovat nečekaným a rychlým aktivitám v blízkosti akvária. V krajním případě může stres z leknutí znamenat i úhyn. Vadí jim i vysoký hluk. Choulostivé jsou na transport, proto bychom s nimi měli manipulovat pokud možno, co nejméně. Akvárium nemusí být vyloženě prostorné. Vyhovuje jim i obsah 150 litrů s výškou vodního sloupce minimálně 40 cm, lépe však 50 cm a více. Tento druh se hodí jak do jednodruhových akvárií, tak i společenských, kde bude zdárně prosperovat s ostatními, podobně klidnými druhy akvarijních ryb. Pouze pozor na parmičky čtyřpruhé, které napadají jejich ploutve. Nevhodné jsou rovněž mladé živorodky nebo neonky, protože dospělá skalára amazonská, by mohla tyto drobné druhy pozřít. Vhodnými společníky jsou ryby dna, jako například pancéřníčci a krunýřovci. V případě více druhového akvária, musí být jeho obsah vyšší než zmíněných 150 l. V době tření jsou skaláry teritoriální a agresivní. Velice vhodné je osadit chovnou nádrž zelení.
Pohlavní dimorfismus není příliš výrazný. V dospělosti lze obě pohlaví rozlišit díky tukovému hrbolku na čele, který se objevuje pouze u samců. Také kladélko je u samečků špičaté, zatímco u samic je silnější a zakulacené. Po vytvoření páru, jsou si partneři většinou věrní. Široké listy vodních rostlin, slouží ke kladení jiker, podobně jako větší kameny. Jiker bývá až tisíc kusů. Oba rodiče jsou značně starostliví, o své jikry pečují a chrání je. Dokonce odstraní i případné napadení jiker plísněmi. Pokud dojde k vytření ve více druhové nádrži, musíme podklad s nakladenými jikrami odebrat a mladé vychovat v samostatné odchovně s jemným vzduchováním. V dobré péči se dožije skalára amazonská až deseti let. Nejčastěji však mezi pěti až šesti lety.
Na krmivo nejsou skaláry náročné. Přijímají jak mrazenou, tak živou potravu a nevadí jim ani umělé a sušené krmivo.
V jihoamerické řece Orinoko, žije také blízká příbuzná skalára vysoká. I tento druh je obdobně pruhovaný pouze s větším podílem zelené a hnědé barvy. Tvar hřbetu je u skaláry vysoké, o něco strmější . Stále u ní nedošlo k úspěšné domestikaci i přes časté dovozy v dřívějších dobách. Její chov je určen pouze pro zkušené akvaristy. Stejně tak odchov je náročný a podaří se málokomu. Křížením skaláry amazonské a skaláry vysoké, vznikli jedinci s vysokými ploutvemi.
