Chov myši bodlinaté
Myši bodlinaté nelze považovat za běžné domácí chovance. Přesto jejich počty v zajetí pomalu rostou. Nikdy u nich nelze očekávat, že dosáhnou oblíbenosti například morčat nebo potkanů, neboť se nejedná o plně domestikovaná zvířata. O to je však jejich chov zajímavější a nespornou výhodou je, že nezapáchají. Nejsou také agresivní a lze tak chovat i více samečků a samiček ve skupince.
Nevýhodou je, že nový zájemce o chov nikdy přesně neví, jaký druh si přesně pořídil. Mezi některými druhy jsou totiž tak malé rozdíly, že je ani odborníci přesně nerozliší. Navíc se ještě vyskytují kříženci mezi jednotlivými druhy. Nemluvě o tom, že v obchodech se zvířaty mohou být cedulky špatně umístěny. Často lze pod názvem myš bodlinatá pořídit například jiný druh Acomys dimidiatus – bodlinatka sinajská nebo méně často i bodlinatku egyptskou. Už dříve došlo k určitému sjednocení názvosloví a nyní se pod názvem myš bodlinatá vyskytují všechny druhy rodu Acomys (myš krétská, myš turecká atd.).
Pro všechny druhy jsou typickým znakem ploché bodlinky na jejich hřbetě (díky tomu druhový název bodlinatá) a také velké uši a oči. U nás nejčastěji chovaná je bodlinatka sinajská, která je oproti příbuzným poměrně veliká. Převládá pískově světlá barva s bílým bříškem. Ve volné přírodě se vyskytuje v Asii, na Sinajském poloostrově. Mezi další známé druhy bodlinatek patří bodlinatka egyptská, bodlinatka turecká, bodlinatka čadská nebo bodlinatka zlatá a další. Ať už se jedná o kterýkoliv druh, všechny žijí ve značně suchých a horkých oblastech. Přes den se ukrývají v hnízdech a po setmění vyráží za potravou. Vzhledem k prostředí, ve kterém žijí, se musí spokojit s malým množstvím potravy, navíc se skromným složením. Zajímavostí je srovnání jejího jídelníčku s jinými druhy myší stejné velikosti ale jiného místa výskytu. Myši bodlinaté totiž stačí pouhých 40 % potravy druhů žijících v příznivějších klimatických podmínkách. Tento fakt však znamená určitý obtíž při jejím chovu v zajetí. Bodlinatky totiž snadno ztloustnou, neboť neznající chovatelé jim v dobré víře přilepšují, ale ve skutečnosti jim spíše ubližují. V těchto malých savcích je totiž zakódováno sežrat všechno, co najdou. Navíc krmná dávka v zajetí je bohatá na tuky.
“Mláďata přichází
na svět vyvinutá„
Ve volné přírodě žijí myši bodlinaté ve skupinkách, jejich sociální chování je značně vyvinuté. Krásně je to vidět při porodu a péči o mláďata. Ostatní samičky pomáhají s péčí o mladé, a pokud se stane, že během porodu matka uhyne, okamžitě se mláďat ujímá náhradní matka. Dokonce se stává, že samice bez mláďat občas ukradne cizí mládě a poté o něj sama pečuje. Pokud není k mání žádné mládě, může dokonce začít pečovat o dospělou myš. Samci asistují při porodu rovněž a to sice tak, že u „hnízda“ vytvoří hlídku a brání rodící samičku před případným narušitelem. O hnízdu v pravém slova smyslu, nelze o bodlinatek hovořit. Jejich mláďata přichází na svět hodně vyvinutá. Mají srst a zakrátko otevírají oči. Zhruba po čtyřech dnech už dokáží chodit s matkou a poznávají okolí. V této době se učí přijímat první potravu. Jejich matka jim mateřské mléko poskytuje zhruba čtrnáct dnů. Pohlavní dospělost nastává po třech měsících života. Charakteristické bodlinky na hřbetě, začínají mladým jedincům vyrůstat asi po měsíci života. Ve stejnou dobu se přeměňuje typicky šedá barva mladých myší na zbarvení dospělců.
Samotný chov není náročný, ale musí se řídit některými zásadami. Například se nedoporučuje chov pouze jedné myši, neboť důsledkem samoty brzy uhyne. Pakliže chováte párek bodlinatek a jeden z dvojice uhyne a vy zrovna nemáte rychlou možnost náhrady, poskytněte samotáři alespoň laboratorní myšku. Jako dočasné náhradní řešení postačí, ale vždy se snažte sehnat jedince stejného druhu. Chov myší bodlinatých lze praktikovat jak v akváriu, tak i teráriu. V obou případech musíme chovnou ubikaci řádně zakrýt. Tyto drobné myšky se dokáží protáhnout i velice malým otvůrkem a navíc dobře a vysoko skáčou. Z toho důvodu se k jejich chovu nehodí klasická drátěná klec. Pozor si dejte při krmení, bodlinatky dokáží chvíli nepozornosti ihned potrestat a jejich odchyt v místnosti, není vůbec snadným úkolem. Jako vybavení chovné nádrže použijte nejrůznější kameny, větvičky a nesmí chybět ani domeček nebo aspoň úkryt z kůry. Mezi oblíbené aktivity bodlinatek patří šplhání po větvích. Máte-li tedy chovnou ubikaci dostatečně vysokou, rozmístěte větve i do výšky. Jako substrát lze použít běžně dostupné stelivo pro hlodavce, ale vystačí si i s pískem pro činčilu. Myším bodlinatým vyhovuje obvyklá pokojová teplota kolem 22 °C. O krmení zde už několik vět padlo. Důležité je nepřekrmovat. Vyhovuje jim například směs zrní pro andulky nebo jiné drobné exoty. V těchto směsích tvoří základ proso a dále obsahují lesknici, mohár a malé množství lnu. Naopak tučné olejniny (slunečnice, řepka) se pro tyto myši vůbec nehodí. K zabavení a zároveň jako krmivo, se hodí senegalské proso v klasech. To lze zavěsit na větev nebo strop ubikace a bodlinatky tak budou muset pro získání krmiva vyvinout aspoň trochu aktivity. Se šťavnatými krmivy opatrně, jednou za čas mohou dostat trochu trávy nebo malý kousek mrkve, salátu nebo okurky. Z toho plyne, že zelenina by měla dostávat přednost před ovocem. Cukry v něm obsažené nejsou pro organizmus myšky přirozené. Ve volné přírodě tvoří téměř polovinu potravy hmyz, proto nesmíme živočišnou složku opomenout ani v zajetí. Jedenkrát za tři dny jim proto nabídněte cvrčky nebo sarančata, občas i moučné červy. Po nasypání hmyzu do terária, je zábavné pozorovat, jaký se strhne urputný boj. Pokud krmení živočišnou bílkovinou podceníte, může dojít ke kanibalismu, myšky začnou okusovat ocásky nebo uši druhých jedinců. Přístup k vodě musí mít neustále. I když při přísunu zeleného krmiva spotřebují velice malé množství vody, neboť jejich tělo s ní umí skvěle hospodařit. Vyzkoušet můžete napáječky nebo postačí obyčejná miska s vodou.
Odchov mláďat není složitý a zpravidla se daří bez problémů. Březost trvá 36 dnů, takže v porovnání s jinými myšmi je poměrně dlouhá. Po této době přivádí matka na svět nejčastěji dvě nebo tři mláďata. Méně často pouze jedno mládě nebo naopak čtyři. Obecně platí, že mláďata přichází na svět dobře vyvinutá a osrstěná. Čím je vrh početnější, tím jsou vyvinuty méně.
