Delfíni jsou obdivuhodní savci
Delfíni přitahovali lidskou pozornost od nepaměti. Často byli vyobrazeni na nejrůznějších předmětech, jako jsou talíře, vázy ale i stěny chrámů. Vypráví se o nich obdivuhodné příběhy. Námořníci jsou jejich přítomností vždy velmi potěšeni, neboť jsou považováni za posly dobrých zpráv. Loď, kterou delfíni doprovází je obklopena štěstím a boží ochranou. Jakési tajemno kolem delfínů nás obklopuje dodnes, neboť o jejich životě se neví stále všechno. Nesmírně inteligentní tvorové, s úžasným chováním a líbivým zjevem, fascinovali člověka vždy.
Pilným tréninkem jsme delfíny naučili nejrůznějším akrobaciím. Tato představení jsou dnes divácky velmi atraktivní. Delfíni jsou řazeni mezi savce do řádu kytovců. Jsou tak příbuzní sviňuch a velryb. Obývají celý svět, upřednostňují mělčí šelfové vody. Ovšem byli popsáni i sladkovodní delfíni, kteří se vyskytují v jezerech a řekách.
Předci delfínů žili už před padesáti miliony lety. Podobali se ploutvonožcům, měli zadní končetiny. Tvor nazývaný Protocetus, vymřel zhruba před čtrnácti miliony lety a jeho pozůstatky se nalezly v předhůří Himalájí. Jeho nástupce byl Squalodon, který byl prvním kytovcem se zuby. Obecně jsou delfínovití nejrozmanitější skupinou kytovců. Jednotlivé druhy jsou od sebe hodně odlišní, například zbarvením a velikostí. V jednom jsou ale stejní, všichni jsou totiž masožraví. Jídelníček tvoří převážně ryby, drobní korýši a olihně. Existují i delfíni, kteří konzumují pouze jeden určitý druh potravy. Například kosatka dravá, která patří také mezi delfíny, loví i mořské savce. V závislosti na druhu mají delfíni od sta do dvou set zubů. Pouze pár druhů má menší počet zubů. Zajímavostí je jejich jednotvárnost chrupu. Všechny zuby mají totiž stejné a za celý život nedochází k jejich obměně. Každý zub má špičku mírně zahnutou dozadu, aby nemohla kořist vyklouznout z tlamy. Rod kulohlavců, jehož jídelníček představují chobotnice a olihně, mají méně zubů a čelist kulatou. Takový tvar napomáhá zadržet kořist v tlamě, aniž by došlo k jejímu rozdrcení. Delfíni nedokáží strávit kosti, které vyvrhují nazpět do vody. Jejich žaludek je tvořen ze čtyř částí a potrava postupně putuje ve všech částech. Jistou zajímavostí je fakt, že delfíni nikdy nepijí vodu. Veškerou tekutinu získávají z těl ulovených ryb. Spodní čelist bývá delší a přesahuje kratší horní. O kůži delfínů se hovoří jako o zázraku přírody. Kůže se totiž velice dobře hojí. V případě poranění ostrým předmětem, se sama uzavře. Místo je ucpáno tukem, díky kterému nedochází ke krvácení. Jak již bylo zmíněno, delfíni jsou savci, což znamená, že musí dýchat vzduch. K tomu jim slouží dýchací otvor umístěný na hřbetě. Zvíře si pak samo koriguje množství vzduchu. Nádechy a výdechy se otvor zvětšuje nebo zmenšuje. Pomocí tohoto dýchacího otvoru vydává delfín typické písklavé zvuky. Ovšem pouze pokud je otvor na vzduchu. Vjemy okolí vnímají delfíni dokonale. Výborně vyvinutý je zrak a sluch a dokonce rozpozná i různé chutě. Jsou nesmírně rychlými plavci a vývojáři lodí a ponorek se dlouhá léta snaží je napodobit. Hlavní roli zřejmě hraje hydrodynamická stavba těla. Důležitá je ale pružnost pokožky a podkožní tuk.
Delfíni se pyšní silným smyslem pro záchranu a pomoc ostatním delfínům v nouzi. Zraněné zvíře, které má problém s pohybem, pod vodní hladinou utone. Proto zdraví jedinci zraněné podpírají a nadzvedávají tak, aby hlava byla nad hladinou. Toto chování pozorujeme už od mláďat, kdy matka nadnáší mládě, aby se poprvé nadechlo nad hladinou. Takové chování je v delfínech zakódováno a zřejmě proto, jsou známy případy, kdy delfíni pomáhají i tonoucím lidem. Splašené rychlé pohyby tonoucího člověka a jeho velikost těla, připomínají delfínům jedince svého druhu. Stejně jako lidé i delfíni se stále rozvíjejí a přibírají na inteligenci. Ta je u delfínů velmi vyvinutá a vědci je považují za stejně chytré, jako jsou lidé. Delfíni mají ve svých skupinách různá postavení a dorozumívají se vlastním jazykem.
Delfíní show v Loro Parku na ostrově Tenerife
