Labutě v zimě nezamrznou
Labuť velká je krásný a majestátný pták, který imponoval člověka již od pradávna. V dřívějších dobách se často chovala v parkových a zahradních rybnících.
Labuť velká patří k nejtěžším létajícím ptákům na celém světě. Samci mohou vážit až dvanáct kilogramů a létat rychlostí i 60 km/h. Právě kvůli vyšší váze potřebují labutě dostatek prostoru k rozletu i přistání na vodní hladině. Ve vzdušné obratnosti ale mezi špičku zdaleka nepatří, což se bohužel projevuje častými střety s elektrickým vedením a dalšími překážkami.
Zimu tráví labutě v našich zeměpisných podmínkách. Mrazivé dny i noci tráví nejčastěji ve větších městech, na vodních hladinách řek a rybníků. Lidé je chodí přikrmovat pečivem, za což jsou labutě vděčné. Člověk se často mylně domnívá, že během mrazivé noci, musí labutě nocující na vodní hladině zamrznout do ledu. Opak je ale pravdou a záchranáři na popud vyděšených lidí, vyjíždí k záchraně labutí většinou zbytečně. Labuť velká je tvrdým severským ptákem, který je na život v zimě dokonale přizpůsoben. Pokud už opravdu dojde k zamrznutí do ledu, jedná se především o nemocné nebo jinak oslabené jedince. Bez nadsázky můžeme říct, že silná a zdravá labuť snáší extrémně nízké teploty lépe než lední medvědi na severním pólu. Peří labutí je ještě lepší izolant, než huňatá srst. Celých 99 % nahlášených případů zamrznutí labutí, je planý poplach. Zdravá labuť k ledu prostě nepřimrzne. Šéf záchranné stanice konstatuje, že za dvaceti letou praxi se setkal se čtyřmi případy zamrzlých labutí. Vždy ale šlo o poraněné nebo slabé jedince.
Jak může člověk přeci jen svým chováním omezit riziko zámrazu labutí, si napíšeme nyní. Labutě hnízdí a vyvádí své potomstvo nejčastěji na rybnících a jiných stojatých vodách. Taková rodinka na této vodní ploše zůstává do prvních větších mrazů. Poté se stěhuje do měst na rychle tekoucí řeky. Problém nastává tehdy, kdy člověk labutě začne krmit na rybníku, na kterém hnízdí. Ptáci pak nemají potřebu odletět do města za potravou a na stojaté vodě setrvávají. V takovém případě je riziko zámrazu vyšší. Proto je třeba krmit labutě uváženě a pouze v případě opravdového nedostatku přirozené potravy. Na městských řekách je krmení naopak vítanou pomocí pro labutě i kachny. Vhodné je klasické pečivo (rohlík, vánočka), které ale nesmí být plesnivé nebo slané. Naopak nevhodné jsou zbytky z kuchyně. Optimální by byl z hlediska výživy hlávkový salát, čínské zelí nebo granulované směsi pro vrubozobé ptáky. To ale mnoho lidí praktikovat nebude, proto krmte pečivem pouze v malém množství, aby byly labutě nuceny obstarávat si potravu i přirozenou cestou.
Labutě jsou v zimě i méně plaché a nechají si k sobě člověka přiblížit na kratší vzdálenost, než v letním období. U některých neznalých lidí to pak vyvolává pocit, že labuť určitě zamrzla v ledu a nemůže se od člověka vzdálit. Vysvětlení je však poněkud složitější. V tuhé zimě totiž každý živočich, včetně labutí, šetří své zásoby tuků, a proto se zkracuje i jejich úletové vzdálenost. Pokud tedy spatříte na vodní ploše labutě, u kterých máte podezření, že přimrzly k ledu, přinuťte je postavit se. Pokud stoupnou, máte jistotu, že nezamrzly. Když už labuť zamrzne, tak jedině peřím. V případě, že by slabší nebo nemocná labuť přeci jenom zamrzla, kontaktujte nejbližší záchranou stanici živočichů. Nikdy se ji pokoušejte vysvobodit sami, může to být nebezpečné pro ni i pro vás samotné.
Labutě patří na záchranných stanicích k nejčastěji zastoupeným živočichům. Nikoli však kvůli zamrzání do ledu, ale především je příčinou jejich velikost a časté střety s elektrickým vedením nebo jinými překážkami.
V zimě se labutě hromadí do velkých hejn
