Psík mývalovitý a mýval severní - invazní šelmy ohrožují naši přírodu
Problematika nepůvodních druhů je nesmírně složitou záležitostí, která v posledních letech nabývá stále více na významu. Názorným příkladem je psovitá šelma z jihovýchodní Asie – psík mývalovitý, dříve nazýván mývalovec kuní. Díky vysoké adaptabilitě v prostředí, širokému potravnímu spektru a početným vrhům, představuje pro naše ekosystémy opravdovou hrozbu. Přitom ještě relativně nedávno, když na Šumavě prvního psíka srazil vlak, byl poslán do Prahy, protože se vůbec netušilo, o jaké zvíře se jedná. Dnes je na našem území populace schopná se udržet a dál šířit, aniž by sem imigrovala další zvířata z okolních zemí.
Jeho rozmach do Evropy nastal ve 30. letech 20. století, kdy byl chován jako kožešinové zvíře. Zdomácněl především v evropské části Ruska, ze které se šířil dál na západ. V České republice byl poprvé pozorován v letech 1959-1965. Spatřen byl v tomto období na severu Moravy, ve Slezsku i na severovýchodě Čech. Nejdříve se tedy šířil pouze po severu. Brzy na to už přicházela i pozorování z jihovýchodu republiky, z Kroměřížska a Brněnska. Nemůžeme vyloučit unik zvířat ze zajetí. Některé prameny dokonce hovoří, o záměrném vypouštění psíků mývalovitých do volné přírody. Dít se tak mělo v Hrubém Jeseníku. Nicméně pravdivost zdrojů nelze potvrdit. Co však víme spolehlivě je fakt, že v dnešní době už se tento predátor vyskytuje po celém území České republiky. Ovšem díky nočnímu způsobu života a jeho plachosti, nebývá tak často pozorován. Odpadá tím i možnost sčítání a zjištění skutečného počtu, v jakém se u nás vyskytuje. Početnost se odhaduje pouze pravidelnými odlovy myslivců. Nejvíce mu vyhovují vlhčí oblasti poblíž vodních toků, ale je velice přizpůsobivý. Navíc nemá na našem území žádného přirozeného nepřítele.
„Pro ekosystémy představuje
opravdovou hrozbu“
Bohaté zkušenosti s psíky, mají především myslivci. Jedním z nich je například ing. Vít Kleinhampl, který svůj příběh z Rokycanska popsal v jednom ze starších čísel časopisu Fauna. Zatímco myslivec doplňoval krmivo do krmelce, jeho hladkosrstý foxteriér jménem Bryl, zachytil čerstvou stopu psíka. Ta jej postupně dovedla až do opuštěného komplexu podzemních nor. Pod zemí svedl foxteriér s psíkem urputný boj. Po chvíli byla vynorována samice psíka mývalovitého. To ledacos vypovídá o jeho životním stylu. Osídluje opuštěné liščí nebo jezevčí nory. Pokud je v přírodě nedostatek podzemních nor, dokáže si na vlhkých místech vybudovat i vlastní kupovité hnízdo z rákosu a trávy. Uvnitř hnízda je dutina. Žije vždy po párech nebo nanejvýš ve skupince s odrůstajícími mláďaty. Pár obsazuje poměrně malé teritorium, asi 50-200 ha. Pokud přijde tuhá mrazivá zima, upadá psík, jako jediná psovitá šelma, do krátkého zimního spánku.
Škody psíka mývalovitého
Psík mývalovitý je všežravec. Hlavní podíl jídelníčků tvoří drobní hlodavci, obojživelníci, plazi a ryby, ale žere i bobule, plody a ovoce. Velké škody páchá likvidací ptačích hnízd nebo čerstvě vylétlých ptáčat. Nepohrdne ani mršinami. Jsou známy i případy kanibalismu. Dokáže ulovit zvíře do velikosti zajíce nebo bažanta. Psík se podílí na přenosu vztekliny, prašiviny a dalších nemocí. Jak roste jeho počet, stoupají i čísla každoročně ulovených zvířat. Nyní se u nás ročně zastřelí kolem 5000 kusů.
Rozmnožování psíka mývalovitého
Období páření nastává na konci zimy. Samice jsou březí dva měsíce, mláďata přivádí na svět jedenkrát ročně v dubnu nebo květnu. Vrhy bývají početné a není výjimkou ani deset a víc štěňat. Tím se vysvětluje rychlý nárůst početního stavu. Mláďata začínají vidět po deseti dnech života a po dvou týdnech jim začínají růst zuby. Po měsíci už přijímají pevnou potravu. Plně samostatné jsou ale až ve čtyřech měsících a pohlavní dospělost nastává v 8-9 měsících. Samci mohou vážit až deset kilogramů.
Mýval severní
Téměř shodný způsob života a obživy má i další invazní druh – mýval severní (dříve se mu říkalo medvídek mýval), který má původ v Severní Americe. Na rozdíl od psíka dokáže obratně šplhat po kmenech a v korunách stromů. Tento druh není nebezpečný pouze pro naši přírodu, ale i přímo pro člověka. Je hostitelem jednoho druhu hlístice, která se dokáže dostat do našeho organismu a způsobit vážnou nemoc mozku.
Hlavní rozmach do Evropské krajiny byl zahájen roku 1934. Tehdy byl v Německu vypuštěn ze zajetí. V České republice je pozorován stále častěji a to především na jižní a střední Moravě. Často je zaměňován s rozšířenějším psíkem mývalovitým.
