Chov daňků
První daňci byli chování na území Itálie a jižní Francie již v době antiky. Ovšem modernější pojetí chovu, jak jej známe v dnešní době, vznikalo až mnohem později. Dančí farmy v Evropě, začaly vznikat v 70. letech v Německu. Hlavními důvody byla nadprodukce obilí a zvyšování travnatých ploch na úkor orné půdy. Chov skotu, a jiného klasického dobytka, byl náročný na stavby a lidskou práci. Faremní chovy jsou pravým opakem, a proto začal jejich rozmach. Podstatnou roli sehrála i zdravá výživa. Z důvodu stoupající obezity a nárůstu srdečních onemocnění, se čím dál více lidí orientovalo na maso s nízkým obsahem tuku. Tyto požadavky splňují mladí daňci jedinečně. V České republice byly první dančí farmy vybudovány v 80. letech v Čejči a Sedmihorkách. V dnešní době je na našem území provozováno něco málo přes dvě stovky dančích farem. Na těchto farmách se chová kolem 6500 kusů daňků skvrnitých.
Pokud chcete začít s chovem daňků, musíte si zvolit směr vašeho chovu. Existují tři způsoby – oborový (pro myslivecké využití), zájmový nebo faremní. Zájmový chov daňků nemá stanovený početní limit na plochu. Zvířata tímto způsobem chovaná, podléhají schválení ministerstvem životního prostředí. Schválení je zpoplatněné. Daňci takto chováni jsou považováni za nebezpečný druh zvěře. To znamená, že zůstávají zvěří a chovatel je nesmí porážet na maso. Smí je pouze prodat jako živá zvířata. Pravým opakem je faremní způsob chovu. Daňci už jsou řazeni mezi hospodářská zvířata a odpadá tak vyhláška o nebezpečných zvířatech. Majitel může zvířata porážet v domácích podmínkách, dle dodržení veterinárních předpisů. Na druhou stranu podléhají takto chovaní daňci plemenářskému zákonu a tím spojené evidenci. Všechny změny početního stavu je nutné včas hlásit. Označení zvířat není přikázáno, nicméně pro chovatelovu orientaci je vždy lepší.
Chovaný druh
Na farmách se chová daněk skvrnitý nebo se také nazývá daněk evropský. Typickým znakem jsou lopatovité parohy a v letním zbarvení výrazné bílé skvrny. V dospělosti dorůstají kohoutkové výšky od 80 do 110 centimetrů. Samicím daňků se říká daněly a jsou vysoké maximálně 90 centimetrů. Daněk může vážit i jeden metrák, daněla zhruba polovinu. Původem pochází z Malé Asie a Středomoří. Obývá listnaté a smíšené lesy. Uměle vysazen byl i v různých místech Evropy a dovezen byl i do Austrálie a Ameriky. Jde o plachá zvířata, která ale v zajetí částečně zkrotnou. Dospělý samec žije samotářským životem. Daněly s mláďaty a také mladí samci, žijí ve stádu. Při spánku ulehá daněk vždy na všechny končetiny, nikdy neleží na boku. U daňka skvrnitého byla vyšlechtěna celá řada barevných mutací, známe zvířata bílá, černá, tmavohnědá a další. V dobrých podmínkách se v zajetí chovaný daněk, dožije až dvaceti let.
Výběh pro daňky
Farma pro chov daňků, musí být umístěna na suchém a slunném místě. Vlhko daňci nesnáší a hrozí zvýšené riziko napadení parazity. Velikost farmy by měla odpovídat možnostem chovatele. Zákon neudává počet chovaných zvířat na jednotku plochy. Chovatel však musí dbát na pohodu chovaných daňků. Při dodržení pravidla deset kusů na hektar plochy, není nutný letní příkrm. Výběh musí skýtat možnost úkrytu před sluncem. Stromy (kaštany, duby), keře a krmelce k tomuto účelu poslouží dokonale. Výborné je nechat na části výběhu vyšší trávu i s kopřivami. Dančí farmu oplotíme minimálně do výšky 1,8 metru. Chovatelé používají speciální faremní pletivo. Spodek plotu je vždy dobré zpevnit ještě latí. Na rozdíl od ostatních jelenovitých, neokusují daňci tolik stromy. Záleží ovšem kus od kusu.
Součástí dančí farmy, musí být místo pro karanténu nově pořízených nebo nemocných zvířat. Nesmí chybět kotec pro případnou manipulaci s odchycenými zvířaty. Velkochovatelé staví přímo na farmách i prostory pro porážku. Takové prostory musí samozřejmě splňovat veterinární předpisy nebo musí být zvíře převezeno jinam, na místo k tomu určené.
„V zimě se daňkům sníží
obsah bachoru“
Krmení daňků
Krmelce a ostatní krmná zařízení, umístěte na slunné a vyvýšen místo. Optimální je zpevněný podklad aspoň štěrkem, který zamezí velkému rozbahnění během jara a podzimu. Při dodržení výše zmíněného poměru chovaných zvířat na jednotku plochy, postačí přes letní období daňkům pouze pastva. Pouze v horkém a suchém letním období, pokud tráva zastaví svůj růst, přikrmujeme jádrem. Pokud chceme daňky ochočit a přivyknout na kontakt s člověkem, provádíme i přes léto tzv. kontaktní příkrm. Zvířata se seběhnou ke krmelci a jsou v blízkém kontaktu s chovatelem. Jadrná krmiva mají opodstatnění především zjara a na podzim. Vhodné jsou: ječmen, oves, kukuřice, hrách a pšenice. V zimě dáváme pouze ječmen a oves a na přilepšení se hodí řepa, mrkev nebo jablka. V zimě se daňkům zmenšuje bachor z důvodu nedostatku potravy. Při překrmení jádrem, dojde uvnitř bachoru ke kvašení a hynou zpravidla největší a nesilnější kusy, protože pozřely jádra největší množství. Neustále musí mít zvířata přístup k minerálním lizům a soli. Každý podzim si může sám chovatel pod domácím mikroskopem provést koprologické vyšetření trusu na přítomnost červů. Pokud nemá chovatel mikroskop, odnese trus k veterináři a ten na základě rozboru navrhne způsob odčervení. Dnes jsou na trhu již preparáty, které lze přimíchat přímo do krmiva. Krotké daňky lze odčervit i injekčně.
Rozmnožování daňků
Říje u daňků nastává v říjnu. Samci hájí svá teritoria a projevují se typickým zvukem, které se nazývá rochání. Během říje mezi sebou daňci nebojují tak často jako je tomu například u jelenů. Samci se páří s více danělami. Ty jsou poté březí téměř osm měsíců (230 dnů). Na svět přichází počátkem června jedno, výjimečně dvě mláďata. Na matce jsou závislá čtyři měsíce. Pohlavní dospělost nastává ve dvou letech. Mláďata jsou nazývány daňčaty, později podle pohlaví buď daněčkami a daněčky. Obecně lze říct, že ve srovnání s jeleny, je říje, kladení a nasazení paroží, posunuto o tři týdny.
