Koza domácí a její chov
Za předky dnešní kozy domácí, je považována koza šrouborohá a koza bezoárová. Ke zdomácnění docházelo už velmi dávno před naším letopočtem. Zdroje se v tomto směru hodně různí, ale nejčastěji se skloňuje 4000 let před naším letopočtem. K domestikaci docházelo v Asii a na jihovýchodě Evropy.
Současná koza domácí je nenáročný a skromný přežvýkavec, kterému se nejvíce daří na pastvě. Nejvhodnějším a také nejčastěji chovaným plemenem je koza bílá krátkosrstá. Toto plemeno je odolné a plodné. Kozli mohou dosáhnout až 80 kilogramů, kdežto kozy nanejvýš 60 kilogramů. Užitkovost může dosáhnout až 1000 kilogramů mléka ročně s obsahem tuku kolem 4%. Koza určená na chov má být dlouhá s jemnou hlavou a širokým hřbetem. Záď má být rovněž široká mírně skloněná. Důležité je také vemeno, které musí být správně formované a vyvinuté. Sahat má daleko dopředu břicha a vyplňovat mezi stehenní mezeru. Požadována je mírná povaha chovné kozy, ale živý temperament. Pohlavní dospělost koz nastává již po půl roce až devíti měsících. Připouštění bychom ale měli dopustit nejdříve ve věku osmi měsíců. Dříve připuštěné kozy si znehodnotíme, jak exteriérem, tak plemenářsky. Příznaky říje jsou u kozy dobře zřetelné a všimne si jich i začínající chovatel. Koza v říjí častěji močí a ochod má vlivem velkého prokrvení červenější než obvykle a vytéká z něj hlen. Také zvukové projevy kozy jsou mnohem častější než mimo říji. Klesá rovněž příjem krmiva. Optimální termín připuštění je druhý den po zmíněných projevech říje. Pokud nemáte možnost nechat oplodnit kozu kozlem, využijte umělou inseminaci. Zda došlo k úspěšnému oplození, pozná chovatel za 2-3 týdny tím, že se říje a její příznaky nebudou opakovat. U většiny koz probíhá říje na podzim. To se dá cíleným zásahem chovatele změnit, neboť po dvou týdnech po porodu kůzlat, nastává tzv. tichá říje.
V pokročilejší fázi březosti přijímají kozy více krmiva než dříve. Toto období je také náročnější na kvalitu krmné dávky, která musí zaručit správný vývoj plodu. Březí koza vyžaduje prostor pro volný pohyb, nikoliv vazné ustájení, které ani zákon nepovoluje. Dostatek pohybu zaručuje většinou bezproblémový porod. Podestýlka musí být suchá a stáj bez zápachu. V den porodu už budoucí matky přestávají žrát a vlivem nastupujících porodních bolestí také více mečí. Samotný porod trvá kolem dvou hodin, u prvorodiček zhruba o hodinu více, u starších koz zase méně. Kůzlata přichází na svět poměrně velká, což dělá porod těžším. Pokud je chovatel přítomen u porodu, musí koze zajistit klidné prostředí a v případě nutnosti pomoct. Po objevení se plodového obalu, jeho povrch protrhne a případně za přední končetiny kůzlete může mírně táhnout směrem dolů k vemeni matky. Pokud je kůzle v matce obrácené a přichází na svět zadními končetinami, je potřeba jej rychleji táhnout ven, neboť hrozí udušení. Čerstvě narozenému kůzleti očistí chovatel nozdry a tlamu. Celé tělo zbaví hlenu, aby mohlo rychleji oschnout a nehrozilo prochlazení. Pupeční šňůra se někdy přetrhne sama, nestane-li se tak, ustřihne ji chovatel zhruba šest centimetrů od pupku. Vhodné je místo, kde byl pupek ustřižen, ošetřit dezinfekčním prostředkem. Vyčerpanou matku po porodu nejvíce potěšíte teplým nápojem z otrub. Vemeno a okolí pohlavních orgánů ji otřete teplou vodou. Ještě dvě až tři hodiny po porodu vychází z kozy plodové obaly. Výjimečně se stane, že plodové obaly z kozy nevychází ani po uplynutí 24 hodin, v takovém případě neváhejte kontaktovat veterinárního lékaře. Po porodu nastelte do kotce suchou slámu a obstarejte koze klid a místo bez průvanu. Na ten jsou pochopitelně háklivá i kůzlata, stejně jako na chlad a vlhko.
Kůzlata po porodu pijí mlezivo matky, které je 2x výživnější než klasické mléko. Navíc ochrání kůzle proti nejrůznějším nemocem. Obsah mleziva se po pár hodinách přeměňuje na klasické mléko. Pokud nemá koza dostatek mateřského mléka, lze odchovávat kůzlata i uměle z láhve. Kvůli malému žaludku sají kůzlata mléko poměrně často. Už po třech týdnech života, jim nabízíme seno a jádro. Vhodný je také šrot z ovsa a později oves mačkaný. Velikost krmné dávky kůzlatům pomalu navyšujte tak, aby po šesti týdnech života byla nezávislá na mléce matky. Na jedno kůzle se počítá denní spotřeba 100 g ovsa a 250 g mrkve. Kvalitní seno se nabízí ad-libitně. Vhodná je rovněž sůl v dávce pět gramů denně. Před plánovaným odstavem je vhodné mít kůzlata oddělená od kozy a pouštět je k matce pouze na sání, které postupně omezujeme. Umělý odchov napájením z lahve je pochopitelně mnohem náročnější, jak časově, tak manuálně. K úplnému odstavení kůzlat od kozy dochází po 100 dnech. U zvířat, která plánujeme zařadit do budoucího chovu, se vyplatí s odstavem počkat o dalších zhruba 40 dnů. Odstav musí probíhat plynule, postupně omezujte sání matky ze tří na jedno denně. Později už jen 1x za dva dny a po týdnu už přestávají mít sami kůzlata o mléko zájem. Mladé kozlíky musíme od koziček oddělit po třech měsících života. Kůzlatům dle potřeby ošetřujte paznehty. Kozu držíme v chovu nanejvýš osm let. Ovšem nejkvalitnější potomstvo rodí do pěti let života. V dobrých podmínkách žijí kozy deset i více let. Rozhodující je kvalita krmné dávky, způsob chovu a také zařazení do plemenitby, které nesmí být příliš brzké. Kozli jsou plodní deset let, ale v chovu se doporučuje ponechání nanejvýš šest let. I u kozlů rozhoduje o délce plodnosti kvalitní krmivo a také dostatek pohybu. Do plemenitby zařazujeme kozly nejdříve v sedmi měsících věku.
„Kozy jsou známé
svojí mlsností“
Od jara do podzimu je vhodné vypouštět zvířata na pastvu, která tvoří základ krmné dávky. V zimním období je vhodné kvalitní seno s okopaninami. Pro zpestření přidáváme malé množství jadrného krmiva. Přechod mezi letní a zimní krmnou dávkou musí být pozvolný. Chybět by neměla sůl a k dostání je rovněž celá řada průmyslově vyráběných minerálních přípravků. Během teplých letních dnů vypije jedno zvíře až deset litrů vody denně. Kozy jsou známé svojí mlsností, proto bychom měli komponenty krmných dávek různě kombinovat – objemná krmiva s okopaninami a jádrem. Nabízené krmivo nesmí být v žádném případě plesnivé nebo nahnilé. V nejlepším případě by klesla užitkovost, ale reálné je i ohrožení zdravotního stavu. Pastva je vzhledem k upevnění zdravotního stavu neocenitelným pomocníkem. Kozy na pastvě dávají přednost bylinám, naopak nemají v oblibě hustý porost. Každopádně musí mít chovatel na paměti, že menší stromky a keře budou v přítomnosti koz trpět. Listy jsou pro ně pochoutkou. V případě přístřešku pro nepříznivé počasí, mohou kozy zůstat na pastvě od rána do večera. V zimním období je optimální stájová teplota 8 °C a víc. V nižších teplotách klesá mléčná užitkovost. Při chovech ve vnitřních stájích musí chovatel upravovat pravidelně paznehty. Přerostlé paznehty kozu tlačí a působí bolestivě.
Nyní si povíme pár vět k dojení kozího mléka. Z důvodu hygieny je nejvhodnější dojení zboku. Vemeno před vlastním dojením omyjeme vlažnou vodou, poté jej osušíme a mírně promasírujeme. Dojení se provádí dvakrát denně, ráno a večer. Ráno nadojené mléko obsahuje méně tuku než večerní. Jedna laktace koz trvá od osmi do desíti měsíců a na mléko nejbohatší je čtvrtá a pátá laktace. Laktace je období, ve kterém chovatel oddojuje kozí mléko (od odstavení kůzlat do 5 týdnů před plánovaným porodem). Kozí mléko je známo svojí lehkou stravitelností a člověk jej může konzumovat bez jakékoli tepelné sterilizace. Naopak čerstvé mléko obsahuje více vitamínů než vařené. Některým spotřebitelům vadí typický zápach mléka po kozině. Snížit ho lze hygienou při dojení, čistým prostředím ve stáji a kvalitou krmné dávky. Z kozího mléka lze vyrábět například máslo, které má tužší konzistenci než rozšířenější kravské máslo. Rovněž kozí sýry jsou pro určitou skupinu lidí vyhledávanou lahůdkou. Kozí mléko také spousta chovatelů využívá jako cenný zdroj krmiva pro prase nebo kočku.
