Nejčastěji chovaná plemena koz
Koza bílá krátkosrstá je v České republice bezkonkurenčně nejrozšířenější plemeno koz. Objevují se jak kozy bílé krátkosrsté bezrohé, tak i rohaté. Toto plemeno dosahuje střední velikosti a střední hmotnosti. Má dobře vyvinuté svalstvo a pevnou kostru. Stavba těla působí harmonicky s pevnou konstitucí. Trup má koza bílá krátkosrstá hluboký a končetiny dostatečně silné. Na chov jsou nenáročné a vykazují vysokou plodnost. Minimální dojivost druhé a dalších laktací je kolem 750 kilogramů mléka, které je tučné kolem 3 %. Jak již napovídá název plemene, srst je poměrně krátká, bílé barvy. Kozel dosahuje v dospělosti až 90 kilogramů, častěji ale 70-80 kilogramů. Kozy bývají o něco lehčí, jejich hmotnost se pohybuje od 50 do 70 kilogramů. Kozli jsou v kohoutku vysocí 75 až 85 centimetrů, kozy bývají v průměru o pět centimetrů nižší. Koza bílá krátkosrstá je rané plemeno, které se smí zapouštět už v půl roce života. V té době dosahují kozy kolem 35 až 40 kilogramů. Často je toto plemeno chováno ve větších stádech na farmách, specializujících se na produkci kozího mléka a sýrů.
V početnosti, u nás druhé nejrozšířenější plemeno, je koza hnědá krátkosrstá. V minulosti bylo nejvíce početných chovů tohoto plemene v severních a jižních Čechách. Exteriér a plodnost je shodná s předešlým bílým plemenem koz. Dojivost na druhé a dalších laktacích je zhruba o 100 kg mléka nižší než u prvního plemene (650 kg), tučnost zůstává kolem 3%. Základní barvou je hnědá s různými odstíny od skořicové, tmavohnědé a červenohnědé. Mulec má koza hnědá krátkosrstá tmavý, stejně tak vnitřek uší je černý. Charakteristický pro toto plemeno je hřbetní pruh černé barvy, který se táhne od hlavy k ocasu. Končetiny jsou rovněž černé. Kozli dosahují v dospělosti maximální hmotnosti 85 kilogramů, většinou ale kolem 75 kilogramů. Kozy jsou lehčí a dosáhnou nanejvýš 55 kilogramů. Výška v kohoutku u kozla je až 80 centimetrů, u kozy až 75 centimetrů. V průměru přivede koza na svět dvě kůzlata ročně. Stejně jako první popsané plemeno, je i koza hnědá krátkosrstá raná, můžeme ji zapustit už po půl roce života, kdy koza váží 32 kilogramů.
Třetím plemenem, které už není na našem území zdaleka tak rozšířené jako předchozí dvě, je koza kašmírová. V dřívějších dobách byla do Česka a na Slovensko dováženo z Nového Zélandu. Z její srsti se vyrábí jemné kašmírové látky. Toto plemeno produkuje dokonce vlákno dvojího typu – kratší a rovné pesíky a také delší podsadu. Žádaná je právě dlouhá podsada, která se vyčesává. Z kozy kašmírové se za jeden rok vyčeše kolem 300 gramů podsady. Plodnost je nižší, než u předchozích dvou plemen. V průměru přivádí na svět 1,3-1,6 živých kůzlat ročně. Dospělý kozel dosahuje maximální hmotnosti 70 kilogramů. Kozy jsou výrazně menší a váží nanejvýš 45 kilogramů. Výška v kohoutku u kozla je 65 centimetrů, u koz pak 55 centimetrů.
Koza burská je dalším plemenem vyskytujícím se na našem území. Je pro něj typická robustní stavba těla a dobré osvalení. Hodí se pro užitkové křížení s dojným plemenem. Koza burská je velice plodná, v průměru rodí až 2,5 živých kůzlat ročně. Denní přírůstek kůzlete činí 250 gramů.
Koza angorská někdy též nazývaná koza mohérová bude posledním plemenem, které si popíšeme. Jedná se o rohaté kozy, značně srstnaté, vyznačující se malým až středním tělesným rámcem. Uši jsou dlouhé a svislé. Vlákno, které koza mohérová produkuje, lze dobře barvit. Z kozla lze ročně získat až pět kilogramů vlákna. U kozy se uvádí produkce zhruba poloviční. Další předností tohoto plemene je chutné maso a plodnost kolem 1,5 živého kůzlete ročně.
