Chov ještěrky travní
Podarcis tauricus
Ve volné přírodě obývá ještěrka travní Řecko, Turecko a Albánii ale také jihozápad Ukrajiny, odkud se její výskyt táhne podél Černého moře a Dunaje až k severní straně Balatonu v Maďarsku. Podle některých autorů, byla k vidění i na několika místech na jihu Slovenska. Toto tvrzení ale bylo s definitivní platností vyvráceno v roce 1990. Tehdy bylo zjištěno, že se jedná o shodně zbarvené jedince ještěrek zelených. Je aktivní během dne, miluje suchá stepní místa, která mohou být umístěna i uprostřed lesů. Většinu dne se zdržuje na zemi, ale je i šikovným šplhounem.
Ještěrka travní dosahuje délky od 18 do 26 centimetrů, s tím, že samci dosahují horní hranice a samice spodní hranice uvedených rozměrů. Tělo těchto ještěrek působí silným dojmem a velkou hlavou. Hřbet je zbarven zeleně a boky hnědě. Boky jsou navíc posety černými skvrnkami. Hřbet také lemují dva světlejší pruhy. Místo detailnějšího popisu jejich vzhledu, přikládáme raději výstižnou fotografii.
Ze zimního spánku se probouzejí nejprve samci, zpravidla ve druhé půli března (dle počasí) a až po čtrnácti dnech samice. Brzy následuje páření, po kterém snesou samičky v květnu či červnu tři až osm vajíček. Podobně jako u ještěrky obecné, jsou kladeny do předem vyhloubené jamky v kypré půdě. Vývoj mladých trvá kolem 70 dnů. Pohlavní dospělosti dosahují až ve dvou nebo třech letech.
Ještěrka travní je zřídka chována i v České republice. V jednom starším článku čsp. Fauna, seznámil čtenáře s chovatelskými zkušenostmi Filip Šiffner. Ten získal párek těchto ještěrek na terarijní burze ve Vítkovicích. Bylo to na jaře roku 2003. Sameček se vyznačoval pestře zeleným zbarvením a měl odpadlý ocas, který mu pomalu dorůstal. Svítivě zelená barva v pozdějším létě vymizela a nahradila ji hnědozelená. Po převozu domů, umístil chovatel pár ještěrek travních do terária o rozměrech 60x40x50 centimetrů. Dno bylo tvořeno několika kameny a součástí ubikace byla nádoba plná písku, ve kterém si ještěrky vyhloubily nory. Interiér byl dál vyšperkován volně položenými kousky kůry. Chovatel Šiffner polepil kůrou i boční stěny terária, čímž vytvořil pro své chovance pěknou imitaci přírody. Nechyběla ani miska na krmivo a vodu.
„Chov ještěrky travní je
vhodný i pro začátečníky“
Průměrná teplota v teráriu se pohybovala kolem 25 °C. Lokální výhřev představovala žárovka. Přes noc měla teplota pokojovou hodnotu. Každý večer je vhodné terárium porosit rozprašovačem. Jako krmivo jim nejlépe poslouží na louce smýkaný hmyz – sarančata, pavouci, červy atd. Přes zimu slouží, jako náhrada, mouční červi a cvrčci. Krmivo je vhodné občas posypat vápníkem a vitamíny. Samička byla mnohem plašší než sameček. Těžko soudit, zda to bylo konkrétními jedinci nebo je takové chování u tohoto druhu pravidlem. Každopádně samečka lze jednoduše vzít do ruky, kdežto samice hbitě mizí v úkrytu. Dokonce se stalo, že z chovného zařízení párkrát utekla, když se ji podařilo protáhnout malým otvorem v zácloně, která sloužila na přikrytí terárka. Opravdu mrštnost a rychlost je u ještěrek travních obdivuhodná! Po dobu, co je pan Šiffner chová, došlo k několika svlekům kůže a samci dorostl ztracený ocas. Při jednom čištění terária se ale samice tak polekala, že zhruba v půlce délky svůj ocas také upustila.
Abychom navodili chuť k páření, je nezbytností zimní spánek. Ještěrky travní zimujeme v teplotním rozmezí od pěti do deseti °C, a to zhruba od počátku listopadu do března.
Rozhodně je škoda, že je ještěrka travní, stejně jako ostatní malé druhy, v zajetí tak málo chovaná. Přitom svoji velikostí, atraktivním vzhledem a bezproblémovým chovem, je ideální volbou pro většinu teraristů a hodí se i začátečníkům.
