Slovenský voláč – historie plemene
Historie slovenského holubářství je s tímto voláčem nerozlučně spjata. Sehrál významnou roli, podobně jako u nás moravský pštros nebo český stavák. Slovenský voláč je jediným zástupcem voláčů, kteří byli vyšlechtěni u našich jihovýchodních sousedů.
Mnoho informací se o vzniku slovenského voláče nezachovalo. Velkou oblibu si našlo u chovatele Kolomana Slimáka, který toto plemeno proslavil a dostal více do povědomí širší veřejnosti. Už v roce 1925 je vystavoval v Praze. Tehdy byla požadována od tohoto voláče dobrá masná užitkovost, krátké končetiny, široká hruď a postoj méně vzpřímený. Během šlechtění byl kladen důraz na dobrou plodnost a péči o potomstvo. Dnešní podoba slovenských voláčů doznala výrazných změn. Slovenský voláč byl jako samostatné plemeno, uznán až v roce 1951. Na jeho vzniku se kromě již zmíněného Kolomana Slimáka, výrazně podepsali také chovatelé Maar, Čierný, Halma, Šimovec, Furche a několik dalších významných jmen.
Slovenský voláč
Pokud se ponoříte do starší literatury s cílem zjistit něco víc o původu a vzniku slovenských voláčů, nedali jste si snadný úkol. Dohledat lze na Slovensku přítomnost anglických voláčů, ale ti jsou exteriérově tak odlišní, že je nelze považovat za předka slovenského voláče. Podobné je to i s francouzským voláčem, který předkem očividně také není. Značných exteriérových změn doznal slovenský voláč po druhé světové válce. Za účelem zatraktivnění zbarvení proběhlo křížení tohoto plemene s bělohrotými staváky. Kvůli této skutečnosti došlo v klubu chovatelů k velké nevoli a takřka rozpadnutí tohoto spolku. Ten byl opět obnoven až o dvanáct let později roku 1964. Tehdy bylo zamítnuto křížení za účelem zlepšení barvy. Český stavák sice vylepšil lesk i zbarvení slovenských voláčů, ovšem hlavním negativem byla velikost postavy a šíře hrudi.
V dnešní době se při posuzování hledí především na volatost, kresbu a tělesný tvar. Důležitým znakem je rovněž postoj s držením trupu, také barva, lesk a zobák. Důležitou roli hrají obočnice.
Vadou, která vede až k vyloučení z hodnocení, jsou jiné, než tmavé oči, vada hlavy, skvrnitý zobák a jeho špatný tvar, bílé zbarvená záda apod. Mezi menší vady řadíme tmavé drápky.
Hlavní zastoupení slovenských voláčů na výstavách, zaznamenává tradičně Nitra, kde jsou vystavování kvalitní voláči, v nejrůznějších barevných rázech. Zdařilá byla především výstava v Nitře roku 2009, která předurčila tomuto plemeno velkou perspektivu. Mimo Slovenskou republiku byl kvalitně zastoupen například na evropské výstavě v Brně už v roce 1998. Tenkrát bylo v Brně představeno dokonce 125 kusů slovenského voláče a to v osmi barevných rázech. Vystavovali je především sami slovenští chovatelé. Nechyběl ani na národní výstavě v Brně v roce 2000, ale také v Lysé nad Labem nebo německém Norimberku roku 2000. V Německu byly k vidění pouze čtyři kusy tohoto plemene v modrém bělopruhém rázu.
V České republice utrpěl slovenský voláč především po rozdělení federace. Hlavním negativním vlivem bylo snížení přílivu cizí krve ze Slovenska. Posuzovatelé v České republice často naráží u slovenských voláčů na shodné vady, které vznikají příbuzenskou plemenitbou. Jedná se hlavně o úzkou hruď, vodorovný postoj a široký ocas. Problémem bývají rovněž delší křídla a úzké hlavy. Abychom našli východisko z této situace, bude nutné osvěžit krev spoluprací s našimi nejbližšími sousedy. Musíme si přát, aby tento impozantní voláč, z českých chovů a výstav nevymizel. Slovenský voláč je zapsán v seznamu plemen EE pod číslem 322. Zapsán je pod německým názvem Slowakischer Kröpfer.
