Svět nádherných papoušků a pestrých orchidejí

Borneo, svět nedotčené ohromné džungle. Dnes už to dávno neplatí. Severní třetina ostrova se čtyřiceti procenty endemických druhů je ztracena. Prales se kácí tak rychle, že řada druhů rostlin i velmi početné druhy živočichů čeká zánik.

V malajské části Bornea ve státě Sarawak, která zaujímá asi jednu pětinu rozlohy ostrova, ubylo již padesát procent pralesní pokrývky. Přitom nejen Borneo, ale i ostatní ostrovy zaujmou náhodného pozorovatele nevšední krásou nad kterou se tají dech. Na ostrově Lombok, ležící východně od Bali se tyčí sopka Rinjani, která má ve svém kráteru překrásné jezero. Vystoupat na vrchol je velmi namáhavé a trvá velmi dlouho. Jestliže tuto cestu podniknete odmění se vám příroda představením své vegetace, neboť stoupáte přechodem deštného pralesa až po vysokohorskou savanu, kde na vrcholku jsou pusté skály. Celou oblastí indonéských ostrovů mezi Bali, Lombokem, Borneem a Celebesem i oblastí východně od Filipín se táhne jakási pomyslná čára, magická pro zoology. Je to tzv. Wallaceova linie (čti Wolisova). Je totiž hranicí dvou odlišných světů zvířat a proto pro zoology nesmírně zajímavá. Na jedné straně se nachází asijská fauna a jen pár kilometrů od ní fauna australská. Co vlastně je tato linie? V padesátých letech 19. stol. objevil Angličan Wallace, po kterém má tato linie jméno, že se v pásu Sundských ostrovů nachází nápadná změna fauny.

Stačilo přeplout pouhých třicet kilometrů úžiny mezi ostrovy Bali a Lombokem, to je hornatý ostrov v Indonesii v Malých Sundách, nebo stokilometrový průliv mezi Borneem a Celebesem, a rázem se dostáváte z Asie do Austrálie. Tato linie odpovídá hranici dvou zemských tektonických desek. Přibližně před 15 miliony let se tady srazil jižní prakontinent Gondwana a severní Laurasie. Borneo a Bali byly tehdy ještě součástí Laurasie, zatímco Celebes a Lombok již patřily k mase Gondwany. Začátkem druhohor tak vznikla Austrálie, která pak byla zcela izolována od ostatního světa, protože v místě, kde se kontinentální desky setkaly, zůstal podmořský příkop. Byl tak hluboký, že ani při různých změnách klimatu se jeho dno neodhalilo. Dokonce ani ve čtvrtohorách v době ledové, kdy poklesla hladina moří tak hluboko, že i ostrovy Sumatru a Borneo spojovala s Asií souš. Proto se v Austrálii vyvíjela fauna zcela odlišně. Na obou stranách Wallaceovy linie jsou sice stejné klimatické podmínky, ale vyvinula se tu jiná zvířata. To platí především pro savce, kteří nebyli schopni mořskou úžinu přeplavat. Ale také pro mnoho ptáků zůstala Wallaceova linie nepřekročitelná. Na západ od ní žijí na ostrovech asijské skupiny, třeba vousáci, timálie, zoborožci. Dnes chovají tyto ptáky i někteří chovatelé u nás. Pro ostrovy východně od linie jsou zase typičtí ptáci australští i řada druhů papoušků. Živočichům v této oblasti bránila v rozšiřování ještě druhá linie (Ladekerova) a táhne se podél západního pobřeží Nové Guiney. Z Austrálie proto na ostrovy Wallacey proniklo jen málo živočišných druhů. Wallaceu tvoří především největší ostrov Celebes (známý také jako Sulawesi s rozšířením kakadua žlutolícího), souostroví Moluky (kde je pro chovatele známý největší druh kakadua-kakadu molucký), a Malé Sundy. Minimálně od třetihor nebyly už spojeny ani s Asií ani s Austrálií nebo Novou Guineou. To se opět projevuje na úplné odlišnosti fauny. Z tří set osmdesáti druhů ptáků na Celebesu je devadesát šest druhů tzv. endemitů, tedy druhů vyskytující se pouze v této oblasti. Je to zvláštní právě proto, že pro ně není tak velkým problémem přeletět z ostrova na ostrov. Možná, že v této oblasti působí magnetické pole na které ptáci reagují.

Mezi rozšířené papoušky oblasti je i oblíbený eklektus vyskytující se na Nové Guinei a okolních ostrovech. Jsou to dále loriové, charmozini i papoušek královský, papoušek červenokřídlý a další.

Celá cesta za papoušky nebo jinými živočichy bere dech již odjezdem z Prahy, kdy se v lednu celé město schovává pod velkými vločkami sněhu a ledovou tříští ranního mrazu, a po pár hodinách letu vám otevře náruč tropické klima s takřka stoprocentní vlhkostí a průměrnou teplotou okolo třiceti stupňů. Tehdy si člověk uvědomí jak nutné je vytápěné zázemí pro papoušky, kteří od rána do večera poletují v rovníkové přírodě barevných orchidejí, která nezná mráz, tmu ani inverzi mnoha zimních dnů v naší vlasti.

Kakadu žlutolící