Po kolikátém svleku je sklípkan dospělý
Mezi laiky se sklípkanům říká tarantule. Toto pojmenování je ale nesprávné. Název tarantule patří pavoukům slíďákovitým a to díky jejich výskytu v provincii Tarent, nacházející se na jihu Itálie.
Podobně jako ostatní členovci, mají i sklípkani (potažmo všichni pavouci) vnější kostru, co jim zabraňuje ve velikostním růstu. Z tohoto důvodu se musí jednou za čas svléknout, aby se zbavili staré kůže. Zhruba tři dny po svlečení jsou sklípkani zranitelnější než obvykle, proto s nimi v tomto období nesmí chovatel manipulovat. Celý cyklus svlékání se může pohybovat v řádu několika hodin. Sklípkany v této činnosti rozhodně nerušte. Mladí sklípkani se svlékají většinou jedenkrát do měsíce nebo i častěji (někdy i každé dva týdny). Potupně, jak rostou, tak se interval prodlužuje na dva, později na tři měsíce. Rozhodující jsou vnější podmínky, velkou roli hraje vlhkost a teplota v teráriu ale také předkládané krmivo.
Častou otázkou začínajících chovatelů sklípkanů je dosažení pohlavní dospělosti. Po kolikátém svleku, je sklípkan dospělý? Hned úvodem se sluší naspat, že na to neexistuje žádný zaručený vzorec. Nelze říct, po kolikátém svleku, je sklípkan dospělý. Je to totiž rozlišné a individuální kus od kusu. Některý sklípkan není dospělý ani po jeho patnáctém svleku, jiný je adultní (dospělý) už po sedmém svleku.
Dosažení pohlavní dospělosti lze lépe poznat u samců, díky jejich zevním znakům. Například u dospělců z čeledi Theraphosidae naleznete na konci makadel bulby. Tyto útvary slouží jako úschovna spermatu. V klidovém stádiu jsou tyto bulby sklopeny u makadel. Buď jsou schovány mezi chloupky, nebo se nachází k tomu určené, speciální kapse. Chovatel tedy musí svého sklípkana pozorovat bedlivě. Může se také stát, že po posledním tzv. adultním svleku, jsou tyto bulby značně zdeformované. Méně často pak samec přichází o jeden z nich úplně. I když je značně zdeformovaný, samec se neustále snaží o oplodnění samice. Úspěšný ale nemusí být pokaždé. Druhým znakem pohlavní dvojtvárnosti jsou takzvané tibiální háky. Umístěny bývají zhruba ve třetině holeně na předních končetinách. Zmíněné háky se ovšem nevyskytují u všech sklípkanů. Mají je pouze některé rody – například Brachypelma, Grammostola, Lasiodora, Aphonopelma a některé další. Nevyskytují se třeba u Poecilotheria, Hysterocrates, Chilobrachys a dalších.
V následujících řádcích se budeme blíže věnovat samicím sklípkanů. Bohužel u nich bývá rozlišení o poznání obtížnější. U některých samic lze po adultním svleku pozorovat planý kokon, ve kterém jsou umístěna vajíčka bez oplození. Takový kokon může být k vidění už po osmém svleku, jindy i později. Rozhodně je to neklamná známka pohlavní dospělosti. Toto ale neplatí pro všechny samice. Pokud se jim kokon neobjeví, je to s rozlišením pohlaví horší. Zpravidla se dá poznat pouze po připuštění dospělého samce k samici do terária. Bude-li samice hrát podle samcových not a pozitivně reagovat na jeho signály, je s největší pravděpodobností dospělá. Samotné páření pak dává 100% jistotu. Naopak pokud se samice chová k samci agresivně nebo před ním dokonce utíká, máte jistotu, že je nedospělá.
Pohlavně dospělí sklípkani, a mohou to být samci i samice, se v nepřítomnosti opačného pohlaví ozývají poměrně hlasitým bubnováním, které vynikne především během tiché noci. Takto mezi sebou dokáže rozdílné pohlaví komunikovat, i když není ve stejném teráriu.
Samečci se po dosažení dospělosti přestávají svlékat, kdežto samice pokračují ve svlékání i nadále. Pouze intervaly se prodlužují a ke svlekům dochází i jedenkrát do roka.
Brachypelma boehmei při útocích na potravu