Obojživelníci a jejich chov – část 2.
Krmivo
Obojživelné druhy zvířat krmíme hmyzem. Základ krmné dávky tvoří cvrčci, významné jsou hlavně tři druhy: cvrček domácí (lat.: Acheta domestica), cvrček stepní (lat.: Gryllus assimilis) a cvrček černý (lat.: Gryllus bimaculatus). Každý z těchto tří druhů má jisté výhody a nevýhody. Cvrček domácí je snadný na odchov, ovšem pokud vám uteče do bytu, vzniknou tím nemalé problémy. Cvrček stepní se neprojevuje hlasitým cvrkáním, ale i on se dokáže úspěšně zabydlet ve vašem bytě. Je velice pohyblivý a rychle skáče. Z výše uvedených důvodu se ke krmení nejvíc hodí cvrček černý. Nerozmnožuje se sice tolik jako cvrček domácí, ale rozhodně nezamoří váš byt, neboť brzy přirozeným způsobem vyhynou.
Na chov cvrčků postačí nádrž 40x40x40 centimetrů. Vstupní dvířka musí být v horní části nádrže a větrání ve stropu. Na dno nádrže rozložíme noviny a na ně proložky od vajec a poházíme je nastříhanými kousky z kartónu krabic. Tímto zásahem zvětšíme povrch pro cvrččí život a vytvoříme vhodné prostředí pro mláďata. Jednu misku budete potřebovat na suché krmivo a jednu na zelené. K pití umístíme do nádrže mělké víčko s vodou a do vody ještě usadíme vatu, která se nacucá. Nutností je rovněž plastová miska s vlhkým substrátem, do kterého budou samice klást vejce.
Takto zhotovené zařízení, ve kterém se budou cvrčci množit, vám bude sloužit jako zásobárna krmiva. Do výše uvedených rozměrů se hodí vypustit 1 nebo 2 dcl středně velkých cvrčků. Posléze ještě povyrostou a začnou se množit.
Jako suché krmivo se pro cvrčky hodí otruby, obilné šroty, strouhanka atd. Použít lze i směsi pro kuřata. Ze zeleného si cvrčci nejvíce pochutnají na listech smetánky lékařské, čínského zelí nebo salátu. Nebezpečná je vysoká vlhkost, vedoucí v nádrži ke vzniku plísní.
Dalším krmivem využívaným v teraristice jsou mouční červi a zophobas. Není problém s jejich dostupností, ovšem jsou příliš tuční. Z toho důvodu je mají obojživelníci ve velké oblibě a snadno si na něj navyknou, což není správně.
Brouky potemníky moučné (od nich máme moučné červy) i zophobasy lze chovat v plastové nebo skleněné nádobě. Tu naplníme do její poloviny šrotem, otrubami, ovesnými vločkami, strouhankou a vpustíme jeden nebo dva decilitry zakoupených larev. Ty poté vybíráme a zkrmujeme. U potemníků může dojít i ke kuklení, vývoji v dospělce a následnému rozmnožování. Dvakrát to týdne nakrmíme larvy plátkem jablka nebo mrkve. Opět pozor na vlhkost, která dokáže zničit celý chov. Potemníci zophobas se většinou nemnoží, ale v nádrži přežijí poměrně dlouhou dobu. K rozmnožení potřebují splnit určité nároky, především vlhčí substrát ke kuklení. Vzhledem k nízkým cenám na trhu se domácí chov zophobas nevyplácí.
Další ze zástupců hmyzu vhodných ke zkrmování jsou švábi. Ti se svojí větší velikosti hodí právě pro velké druhy obojživelníků. Nejvhodnější je šváb argentinský a šváb obrovský. Zmiňujeme tyto dva druhy hlavně z důvodu, že nezamoří v případě úniku váš byt, jako by se stalo například u amerických švábů. Chovná nádrž pro šváby musí být, vzhledem k jejich velikosti, větší. Uvádí se rozměry aspoň 40x60x40 centimetrů. Dno se pokryje pěticentimetrovou vrstvou navlhčeného lignocelu. Poté, stejně jako u cvrčků, uložíme na substrát proložky od vajec a tvrdý krabicový papír ve více vrstvách. Ostatní podmínky chovu jsou shodné jako u cvrčků.
Výše popsaný hmyz se hodí svojí velikostí spíše pro dospělé obojživelníky a střední nebo větší druhy. Pro druhy malé nebo mláďata budeme potřebovat ještě jiné drobnější krmivo.
Nejvhodnější je zavíječ voskový. Lze je chovat například ve sklenici. Obsah sklenice nebo podobné nádoby utvoříme čtyřmi díly šrotu, dvou dílů včelího vosku, jednoho dílu usušeného mléka, jednoho dílu včelího medu, jednoho dílu glycerinu a půl dílu usušených kvasnic. Včelí vosk se rozpustí a smísí s medem. Zalijeme s ním ostatní vyjmenované složky. Všechny komponenty hromadě smísíme a utvoříme živnou půdu, kterou vložíme do sklenice. Zvířatům lze zkrmovat larvy i dospělce těchto zavíječů.
Dalším výtečným krmivem je octomilka obecná. Vyskytuje se ve dvou formách – přírodní nebo laboratorní. Přírodní formu lze nachytat v naší krajině. Stačí nastražit měkké ovoce na okenní parapety. Laboratorní forma je bez křídel a sehnat lze na inzerát nebo na terarijních burzách.
Na loukách lze ručně nasmýkat, jako doplněk krmné dávky, volně žijící hmyz. Především se zaměřte na koníky a sarančata. Speciální síťkou můžeme nachytat i mouchy nebo motýly.
Krmení pulců a mláďat
Po snesení vajíček musí chovatel zajistit optimální teplotu vody – kolem 22 °C. V takových podmínkách dochází brzy k líhnutí. Potrava pulců je převážně rostlinná – požírají řasy a fytoplankton. Pouze některé druhy požírají živočišné bílkoviny – zooplankton. Pro nás to znamená, že lze připravovat jako krmivo nálevníky. Jak na to? Vezmete si sklenici, optimálně litrovou a vložíme do ní hrstku sena. Seno zalijeme vodou a sklenici ponecháme při běžné pokojové teplotě. Až se obsah zakalí, tak pomocí sítka oddělíme nečistoty nálevu a přeceděnou vodu vylijeme do nádrže s pulci. Další možností je lov planktonu síťkou v rybníce. Zde však hrozí nákaza některou z nemocí. Bezpečnou možností je krmení sušenými krmivy běžně dostupnými pro akvarijní ryby. Značek existuje celá řada.
Jedna z možností, jak úspěšně chovat cvrčky
