Obojživelníci a jejich chov – část 1.
Chovná nádrž
Chov obojživelníků není v České republice zdaleka tak zastoupen, jako je tomu například u exotického ptactva, akvarijních rybiček nebo plazů. Rozhodně je to škoda, protože jde o pěkně zbarvené a zajímavé živočichy. Jejich chov v zajetí ještě není zdaleka tolik probádán, což by mohlo některé lidi k tomuto odvětví chovatelství přitáhnout.
Chovná ubikace
Obojživelníky chováme většinou v celoskleněných nádržích. Postačí ale i běžně dostupná akvária. Pouze je nutností otevřenou vrchní část zakrýt víkem, ve kterém budou otvory pro přístup vzduchu. Pro pralesní druhy obojživelníků se mnohem víc hodí velká terária s otevíratelnými dvířky v přední stěně. V tomto typu zařízení lze chovat i jiné druhy žab a mloků. Terárium nám musí zajistit možnost zabudování dostatečně hlubokého bazénku, jinak jeho tvar nehraje zásadní roli.
Pokud se manuálně zručnější chovatel rozhodne lepit si chovné zařízení doma, používá silikonové lepidlo. Základem je výběr vhodného skla. Nesmí zapomenout, že chovná nádrž bude muset zvládat dočasné i trvalé napuštění vody. Sílu skla tedy volíme spíše větší, kdežto při chovu běžných terarijních zvířat postačuje sklo slabší.
Před lepením mějte důkladně nařezané tabulky skla o rozměrech, v jakých budete chtít obojživelníky chovat. Nezapomeňte na překryv skla, který vznikne lepením skleněných částí k sobě. Každé ze skleněných tabulek musíme řádně odmastit. Možností je několik, například lihem nebo přípravky určenými k mytí oken. Dál už postup stavby není složitý. Na spodní tabulku skla (dno) naneseme pomocí pistole silikon po celém obvodu. Když už budete v tom, slabě naneste lepidlo také na přední a zadní stěnu po levém i pravém okraji. Poté vezmeme zadní stěnu, kterou kolmo usadíme do silikonu na spodní tabulce (dno). A v požadované poloze ji chvíli držíme. Druhou rukou uchopíme a přiložíme ke dnu a zadní stěně jednu z bočních tabulek. Silikonová lepidla jsou značně viskózní, takže drží takřka okamžitě. Brzy tedy můžeme přidat zbylý bok a přední tabulku skla.
Slepenou nádrž necháme aspoň 24 hodin v klidu, pro dokonalé zpevnění. Místo přední tabulky skla lze přilepit pouze polostěnu a do prázdného místa pak pomocí pantů vlepíme dvířka. Nakonec uzavřeme nádrž skleněným vrškem (strop). Rozdíl v ceně doma vyráběného akvária a nabízeného v obchodech existuje. Ovšem není zase až takový, jak byste si možná od vynaložené práce představovali. Proto se podomácku vyrobené ubikace hodí spíše velkochovatelům, majícím v úmyslu vlastnit desítky nádrží.
Ukázka chovu žab jednoho z českých chovatelů
Interiér chovné ubikace
Než se pustíte do nákupu zeleně a dalšího vnitřního vybavení chovné nádrže, musíte mít již jasno o chovaném druhu. Pokud patříte mezi váhavé střelce a stále se nemůžete rozhodnout, může vám pomoct i vnitřní vzhled nádrže. Každý druh žije totiž v jiném prostředí, osazeném trochu jinými druhy zeleně apod. Proto se vám může zalíbit některý z interiéru natolik, že vyberete chovance podle něj. Vkusně upravený interiér osázený zelení, působí na člověka pohodovým a uklidňujícím dojmem.
Velice vhodné je stěnu akvária z vnější strany natřít tmavou barvou. Špatné také není polepení například plakátem s vhodnou tématikou – foto zeleně, vodního prostředí, nebe apod. V módě jsou rovněž plastické nebo keramické, různě tvarované stěny. Chovatel si takovou stěnu může vymodelovat i sám. Stěnu natřenou vhodným lepidlem posype pískem, který na stěně zatvrdne a vytvoří dojem pískovcového prostředí. Vnitřní strany nádrží jdou samozřejmě vytvořit i z polystyrenu, který se potáhne cementem smíseným s pískem v poměru 1:1 a do směsi přidáváme ještě vhodné lepidlo (například Duvilax). Ať už se rozhodnete pro různé dekorace, měla by stěna barvou navazovat na substrát. Prostě u vás doma utváříte skutečný kousek, mnohdy i exotické přírody.
Co se týče substrátu, je nutné si uvědomit základní věc. Obojživelníci se v drtivé většině vyskytují ve vlhkých biotopech. Jako vhodný substrát můžeme, tedy hned na úvod, vyloučit samotný písek. Ten lze uplatnit pouze smísený s jinou zeminou, například rašelinou. Hodí se i na posyp dna bazénků apod. Pro pralesní a lesní typy ubikací se jako substrát hodí kokosová drť (známá spíše pod názvem lignocel) nebo rašelina. Pro estetické doplnění můžeme využit spadané listí buku či dubu, stejně tak kousky kůry. Každý substrát, který se chystáme vložit do terária, by měl být po dobu dvaceti minut zahříván na 80 °C. Tím se zbavíme nežádoucích cizopasníků a bakterií. Tato tepelná sterilace odpadá u lignocelu, který je určen pro terarijní zvířata. Je k dostání ve slisovaných a vysušených briketách. Takovou briketou pouze zalijeme vodou, ta nabobtná a máme k dispozici kolem osmi litrů špičkového substrátu. Lignocel lze používat samotný nebo smísený s mechem, listím nebo pískem.
Nedílnou součásti chovných nádrží jsou nádoby na vodu. Může jít o hlubší plastové misky, například od květináčů, nebo keramické misky apod. Někteří chovatelé rozdělují terária na dvě části, a to na souš a vodu. Oddělení je možné opět vlastnoručně přilepenou tabulkou skla o různé výšce (jaká bude výška, taková bude hloubka vody), ovšem musíme dbát, aby přepážka byla 100 % vodotěsná.
Vybavení chovné nádrže zelenými rostlinami je velice užitečné. Zeleň má v případě obojživelníků větší uplatnění, než je tomu u jiných terarijních druhů. Žáby disponují totiž nižší tělesnou hmotností, než ještěři a rostliny tak neponičí. Jediné škody, a ty bývají většinou zanedbatelné, přichází ze strany krmného hmyzu. Výhodou rostlinstva je i snazší udržení vzdušné vlhkosti, která obojživelným druhům vyhovuje kolem 80-100 %. Z rostlin jsou v teráriích chovatelů často k vidění mechy. Vyšší druhy hojně zastupují šáchory rodu Cyperus a všude prodávané ďáblíky (Calla palustris), který v naší přírodě dokonce roste. Z dalších rostlin si můžeme jmenovat například Philodendrony, Cryptanthusy nebo Monstery. Na hladinu bazénků použijeme druhy vodních rostlin rodů Eichhornia, Elodea atd.
Dostáváme se do fáze, že máme nachystanou chovnou ubikaci s výřezem určitého biotopu. Nyní přijde na řadu další důležitá činnost. Musíme zajistit optimální mikroklima - teplotu a vlhkost. Osvícení a teplotní rozestup nám nejlépe zajistí klasická žárovka. Čím blíž si zvíře zaleze k žárovce, tím větší teplo na něj bude sálat. Světlomilné druhy budou ale vyžadovat více světla, než dokáže poskytnout žárovka. Tyto podmínky splní žárovka v kombinaci se zářivkou. Krásně osvícené terárium spolu s bohatou zelení a pestře zbarvenými obojživelníky, působí na lidské oko opravdu poutavě. Pokud máte v úmyslu umístit chovnou nádrž do chladné místnosti, budete ještě potřebovat vytápění ubikace. K tomuto účelu se hodí topné kabely. Z mikroklimatických podmínek je nejdůležitější relativní vlhkost vzduchu. Musí se pohybovat v rozmezí od 80 do 100 %. Zvyšujeme ji pomocí ručních rozprašovačů na rostliny. Svou práci v tomto směru odvede také odpar vody z bazénků.
Chov pralesniček z čeledi Dendrobatidae
