Nejčastější nemoci králíků
Zdravý a vitální králík je známkou dobrého chovatele. Poukazuje na nezanedbanou hygienu a na dostatečnou prevenci před nemocemi. Chtě nechtě se každý chovatel, i ten špičkový, čas od času setká ve svém chovu králíků s nemocí. Prvním důležitým krokem je izolace postiženého jedince od zdravých kusů. Poté by se měli především začínající chovatelé obrátit na veterináře, který určí nemoc a naordinuje správnou léčbu. Jaké nemoci se v chovu králíků nejčastěji vyskytují a jak jim předcházet prozradíme v následujících řádcích.
Kokcidióza králíků
Kokcidióza je celosvětově nejčastější onemocnění, následky bývají mnohdy fatální a parazité likvidují celé chovy. Jedná se o onemocnění trávicích ústrojí králíků. Původci jsou jednobuněční, mikroskopičtí parazité. Většina kocidií škodí ve střevech, pouze jeden druh napadá játra. S touto nemocí se ve víceletém chovu králíků setká každý. Některá odborná literatura dokonce uvádí zamoření 90% chovů. Dospělý králík je často pouhým přenašečem. To znamená, že sám onemocněním netrpí ale je vážnou hrozbou pro další králíky. Nejvíce ohroženi jsou mladí králíci zhruba do deseti týdnů věku. Nejčastěji propuká onemocnění krátce po odstavu, kdy už nezískávají od samice protilátky.
Kokcidióza může propuknout i u dospělých kusů. K propuknutí nemoci nejvíc přispívá špatné krmení nebo různé stresové situace. Důležité je i dodržování správné hygieny. Parazité jsou vylučováni z těla králíků v trusu. Vlhká podestýlka je pro kokcidie živnou půdou. Proto je důležité pravidelné čištění kotců. Nemoc se projevuje nechutí ke krmivu, zježenou srstí a sníženou aktivitou. Králík v průběhu nemoci hubne. U mladých králíků je průběh nemoci mnohdy velice rychlý, kdežto dospělé kusy pomalu chřadnou.
Pro úspěch léčby je rozhodující včasný zásah. Přípravky na léčbu kokcidiózy obsahují sulfonamidy. Práškové preparáty aplikujeme do vody. Na veterinární předpis seženete tyto přípravky i v lékárnách. Řiďte se informacemi na příbalovém letáku. Při aplikaci do vody, omezte krmení šťavnatými krmivy. V průběhu léčby je nutné kotec pravidelně čistit. Velkochovy králíků, ve kterých se krmí kompletními krmnými směsmi jsou vůči kokcidióze odolné, neboť směsi obsahují antikokcidika.
Jakmile se v chovu králíků objeví kokcidióza, je nutné přeléčit všechny kusy. Nemocné králíky ihned izolujeme od ostatních. Na každém přípravku naleznete ochrannou lhůtu, během které nesmí být králík zabit na maso. Zpravidla se jedná o dva týdny. Úspěšnost léčby lze kontrolovat rozborem trusu. Nejvhodnější je vícedenní sběr.
Jako u ostatních nemocí i zde platí, že než samotná léčba, je lepší prevence. Vodu lze okyselovat octem (dávka 1 polévková lžíce na jeden litr napájecí vody) nebo na trhu dostupným přípravkem s názvem Acidomid. Dávkování naleznete na obalu přípravku. Okyselování vody stačí provést několik dnů v měsíci. Okyselený trávicí trakt znamená nevhodné prostředí pro život a množení kokcidií.
S kokcidiózou bojují chovatelé králíků z celého světa. 100 % léčba zatím neexistuje. Jak již bylo zmíněno, lacinější je důkladná prevence.
Myxomatóza králíků
Původcem této nemoci je vir Leporipoxvirus. Myxomatóza je tedy velice nakažlivé virové onemocnění. Charakteristické jsou tzv. myxomy (uzlovité edémy), objevující se na kůži a to převážně u přirozených tělních otvorů. Přenos je možný i ve vysušených kožkách z králíků. Tento virus vydrží v kožce až deset měsíců. Mnohem významnějším přenašečem jsou ale komáři a jiný bodavý hmyz. Po bodnutí se zmíněný virus dostane do krevního oběhu, ve kterém se pomnoží. Onemocnění propuká zhruba týden až deset dnů po bodnutí hmyzem. Mezi hlavní příznaky náleží hubnutí, oční výtoky, nateklá oční víčka a uzlovité útvary v blízkosti očí, nozder, uší nebo pohlavních orgánů. Průběh je rychlý a úhyn nastává po dvou týdnech. Mortalita je vysoká, neboť léčba této nemoci zatím není známa. Zanedbat se nesmí prevence. Tu představuje očkování, které provádíme nejlépe v jarním období – to znamená, před hlavní sezónou bodavého hmyzu. Králíci se očkují nejdříve v deseti týdnech věku. Pouze v místech s vysokou nákazou je možné očkování od čtyř týdnů.
Výjimečně se stane, že králík nákazu myxomatózy přežije, ovšem vir v něm setrvává. Do dalšího chovu proto takové jedince nezařazujeme. Pokud vám nemoc zlikvidovala chov a chystáte se pořídit nové králíky, je nutné králíkárnu vydesinfikovat 2% louhem sodným. Po tomto zásahu necháme králíkárnu ještě tři týdny prázdnou a poté můžeme začít nanovo.
Mor králíků
Dalším z častých virových onemocnění králíků je mor. Průběh i mortalita jsou vysoké. Proti moru se, stejně jako v případě myxomatózy, lze preventivně bránit očkováním. Původce moru (calicivirus) je velice vnímavý na vnější prostředí, což nám dává možnost likvidace klasickými desinfekčními prostředky.
Propuknutí nemoci je velice rychlé, trvá nanejvýš dva dny. K přenosu dochází kontaktem králíků mezi sebou nebo jejich exkrementy. Možný je i přenos krmením, pracovními pomůckami nebo hmyzem. Morem králíci onemocní nejčastěji od jara do podzimu (duben-říjen). Virus způsobuje krvácení ze sliznic, poškozuje plíce, játra a další orgány. Příznakem je krvácení z nosních nozder, dušnost a křeče. Průběh je někdy tak rychlý, že králíci hynou bez zjevných projevů.
Po propuknutí nemoci není léčba možná a přeživší jedinci jsou přenašeči virů. Mladí králíci do šesti týdnů jsou vůči moru imunní. Po očkování nastupuje imunita zhruba po dvou týdnech. Přeočkování se doporučuje po čtyřech až šesti měsících spolu s myxomatózou.
Nejdůležitější je prevence, tj. kvalitní krmivo a pravidelné kydání. Nejúčinnější je ovšem vakcinace.
Slovenský chovatel belgických obrů - Jozef Marko
