Musí mít králík vodu při krmení šťavnatým krmivem?
Mezi chovateli králíků traduje z generace na generaci názor, že při krmení šťavnatými krmivy není nutné dávat králíkům samotnou vodu. Ba naopak bývá mnohdy milně tvrzeno, že voda je dokonce nežádoucí a králík se po napití nafoukne a uhyne. Jak to je ale ve skutečnosti? Položenou otázkou se budeme zabývat v několika následujících řádcích.
Už pouhý pohled na složení masa králíků ukazuje, že i v tomto organismu je voda nezastupitelnou složkou během rychlého růstu králíka a intenzivní látkové přeměny. Mladý králík v plném vývoji potřebuje více vody než dospělý jedinec. Malé nedostatečné množství vody ovlivňuje negativně zdravotní stav a dochází ke zhoršení stravitelnosti i příjmu krmiv. Autoři odborné literatury uvádí dokonce 70-ti procentní zastoupení vody v mase králíků. Už z těchto prvních řádků je zřejmé, že potřeba tekutin je tedy vysoká. Starší chovatelé králíků krmí i v dnešní době stále řepou, bramborami ale i jinými okopaninami a potřebu vody tím zdárně doplňují. Ovšem moderní velkochovatelé v dnešní době málokdy předkládají králíkům trávu, krmnou řepu a obecně okopaniny. Dnes už je toto krmivo pasé. Základ krmné dávky představují nejrůznější sena s přídavkem krmné směsi a ječmene. Logicky je tedy nezbytné poskytnou králíkům, z důvodu zkrmování suchých krmiv, ještě větší množství vody. Nároky na vodu jsou různé, roli hraje plemenná příslušnost a samozřejmě roční období. Stejně tak různé kategorie králíků se ve spotřebě liší, kojící samice mají větší potřebu vody než jindy. Nedopřejeme-li králici s mláďaty dostatek vody, hrozí kanibalismus. Neustálý přísun vody je ale nutností pro všechny kategorie. Orientační potřeba pitné vody se pohybuje v dvojnásobku hmotnosti suchého krmiva.
Z výše napsaného jasně vyplývá, že králík musí mít k dispozici dostatek pitné vody neustále a měl by mít možnost napít se dle jeho libosti (ad libitum). Naopak chovatelé, co dávají králíkům vodu nárazově, se mohou potýkat s nepříjemnou situací. Například v horkém letním počasí, kdy je tělo králíka přehřáté a chovatel mu nabídne v dobré víře vodu, aby se napil a zchladil, dochází šokem k úhynům. Jednorázový příjem vody znamená také značné zatížení ledvin a celého krevního oběhu. Přístup k vodě musí být tedy neustálý. S tímto problémem se určitě setkali i někteří pořadatelé výstav, kde byly klece s králíky špatně zastíněné. Nabídnutá voda znamenala smrt, často i špičkových králíků. Celé to pak vrhá na pořadatele špatný dojem.
„Králík vyžaduje neustálý
přístup k pitné vodě“
Jak má tedy chovatel zajistit svým ušákům neustálý přísun nezávadné pitné vody? Nejspolehlivější a mezi většími chovateli nejrozšířenější je prostý rozvod hadiček s napáječkami do jednotlivých kotců, například za pomoci splachovadla přímo z vodovodního řádu. V takovém případě se může každý králík napojit, kdy se mu zachce a časově úsporná je pro chovatele rovněž aplikace nejrůznějších vitamínů a léčiv. Tento způsob je přijatelný i vzhledem k pořizovací ceně. Ovšem většina řadových chovatelů stále preferuje jako napáječku nejrůznější keramická nebo betonová krmítka. Tento způsob je vhodný v zimě, kdy by voda v hadičkách vlivem mrazu zmrzla, a hadičky by mohly popraskat. Větší mráz dokáže roztrhnout i misky keramické. Velikou nevýhodou krmítkových napáječek je znečištění vody trusem a močí králíků. Posléze dochází k namnožení nebezpečných kokcidií, které králík rovnou vypije. Tato metoda je také náročnější na čas chovatele. Krmítka se musí pravidelně vymývat a voda samozřejmě doplňovat. Pokud má chovatel v kotci více kusů králíků na výkrm a nalije jim ráno vodu než zamíří do práce, tak se napije každý pouze trochu.
Mladý chovatel krmí králíky
