Ustájení králíků
Pro zvolení správného ustájení králíků, je nutné znát jejich potřeby. Králíci vyžadují světlé a suché místo, stejně tak čisté a klidné prostředí na čerstvém vzduchu. Naopak dlouhodobě výborných výsledků nelze dosahovat ve vlhku, průvanu nebo hluku. Nyní se ke každému požadavku vrátíme podrobněji.
Vnější podmínky při ustájení
Světlo je nutné k dobrému fungování organismu. Králíkárny by tedy neměly být umístěny v tmavém sklepě nebo na půdě. Ovšem nepleťte si světlo a slunce. Přímý sluneční svit králíci snáší špatně.
Suché okolí je ze zmíněných faktorů možná úplně nejdůležitější. Vlhká podestýlka je místem výskytu celé řady nemocí. Nejčastěji se chovatelé setkávají s kokcidiozou. Pro chov králíků se tedy nehodí temná vlhká místa, kterými jsou například staré maštale.
S čistým a čerstvým vzduchem nebývá zpravidla problém. Kdo chová králíky ve venkovním prostředí má vystaráno. Celá řada chovatelů má králíkárny umístěny ve stodole, chlévě apod. V takovém případě si dejte, při dobrém úmyslu poskytnout vašim chovancům čerstvý vzduch, pozor na průvan! Se zhoršeným odvětráním souvisí i větší výskyt prašného prostředí, které králíkům také nepřeje.
Poslední podmínkou zdárného chovu je čistota a především klid. Čistotu navodíte pravidelným kydáním hnoje. O klidném místě musíte mít ale jasno ještě před usazením králíkárny na místo. Není vhodné umístit kotce do stodoly, ve které se chystáte někdy řezat dříví. Králíci jsou totiž lekavá zvířata, která se hlukem strašně vyděsí. Březí samice mohou potratit, čerstvě okocené samice zničit hnízdo i s mladými atd.
Možná si řekněte, že jste doposud nečtli zmínku o teplotě. To je pravda a je to tím, že nehraje v chovu králíků zásadní roli. Jedná se o velmi odolná zvířata, dobře snášející i teplotu hluboko pod bodem mrazu. Horší než zima jsou naopak tropické teploty.
Způsoby ustájení králíků
Vnitřní králíkárna – jedná se o kotce nacházející se v uzavřeném prostoru, splňující výše uvedené podmínky. Může to být kůlna, stodola apod. Výhodou tohoto způsobu je možnost prodloužení dne umělým přisvícením. To nese své ovoce především v zimním období, kdy je krátký den. Prodloužené světlo navodí ochotu k páření. Vnitřní prostory jsou i praktičtější z pohledu chovatelských pomůcek a krmiva, které máte neustále po ruce.
Venkovní králíkárna – jde o nejběžnější způsob ustájení králíků. V dřívějších dobách se takto nacházela králíkárna na každém dvorku. Optimální je orientovat otevřenou přední část králíkárny na východ či jihovýchod. Vysvětlení je prosté, ze severu fouká chladný vítr, z jihu a západu zase přes léto prahne slunce. Proto východ a jihovýchod má pro králíky povětrnostní vlivy naprosto optimální. Ráno slunce prosvítí kotce a zapoledne, v době největšího žáru, už nikoliv. Pokud jste si právě posteskli, že jste limitováni prostorem a nemáte možnost výběru strany, nezoufejte. Příznivé podmínky lze navodit i uměle. Například výsadbou zeleně před králíkárnou, přístřeškem nebo orientací přední stěny králíkárny k budově tak, aby zůstal před králíkárnou jen nezbytně nutný manipulační prostor. Budova ochrání králíky před nepříznivými vlivy.
„Venkovní králíkárnu je optimální
orientovat na východ či jihovýchod“
Králíkárna ve venkovním prostředí má nesporné výhody. Chlupáči budou více otužilí, což kladně přispěje k jejich zdravotnímu stavu, vitalitě a dobré kondici. Takto chovaný králík lépe zvládne překonat nemoc i velké rozmary počasí. Při extrémně nízkých zimních teplotách je přesto vhodné upevnit na pletivovou část dvířek pytel nebo světlou plachtu. Jediná nevýhoda venkovních králíkáren je ta, že samice v době krátkého dne špatně zabřeznou a odchovy tak nejsou pravidlem.
Králičinec – v tomto typu kotce se prolínají dva předchozí způsoby ustájení a to i s jejich výhodami a nevýhodami. Toto zařízení je uzavřeno ze tří stran, pouze přední část je otevřená. Králičince jsou nejvhodnějším způsobem chovu pro vystavovatele. Jde tedy o kotce, které se dají na jarní a letní období vyndat ven a přes zimu přesunout do vnitřních prostorů.
Volný výběh - poslední způsob chovu králíků. Vhodný je spíš pro okrasné účely a pro pozorování králíků. Chovatel musí disponovat dostatečně velkým ohraničeným venkovním prostorem, ve kterém budete chovat králíky. Musíte počítat s nižším přírůstkem hmotnosti, vzhledem k velkému pohybu zvířat. Stejně tak ztráty vlivem nemocí nebo dravců budou vyšší.
Volba podlahy kotců
U prvních tří variant se musíte dále rozhodnout, jaké zvolíte dno. Možnosti jsou dvě, roštové nebo pevné.
Pevné dno je rozhodně rozšířenější variantou. Podestýlku tvoří sláma, kterou lidé na vesnici snadno seženou. Jak už to tak bývá, má své výhody i nevýhody. Rozhodně se jedná o levnější variantu vzhledem k pořizovací ceně. Dalším kladem je produkce vysoce kvalitního hnoje, který využijete na vlastní zahradě nebo prodáte. Nevýhodou je větší manuální námaha při kydání a pravidelné přistýlání. Pro běžné vesnické chovatele, kteří si pouze chtějí vyprodukovat dobré králičí maso, je tato varianta vhodnější.
Roštové podlahy jsou rozhodně méně náročné na manuální práci, ale zato mnohem nákladnější na pořízení. Výhodou je téměř žádná potřeba slámy, ovšem nemůžeme počítat s kvalitním hnojem. V roštovém chovu je také minimální riziko nákazy kokcidiozou.
Velikost kotců v králíkárně
V každém kotci králíkárny můžeme chovat jednoho nebo více kusů ušáků. Králíkárna má různý počet kotců, nejčastěji se mezi chovateli vyskytuje králíkárna dvoupatrová se šesti nebo čtyřmi kotci. Třípatrová králíkárna není moc praktická. Do spodní řady se musíte hodně shýbat a do vrchního patra zase stěží dosáhnete. Pro každou kategorii králíků se hodí jiný rozměr kotců. Samec má podstatně nižší nároky než samice s početným vrhem mláďat. Roli samozřejmě hraje i výběr plemene. Velká plemena vyžadují kotec o délce 120 cm, hloubce 80 cm a výšce 70 centimetrů. Středním plemenům postačí délka 80 cm, hloubka 80 cm a výška 60 cm. Malá plemena králíků potřebují kotec dlouhý aspoň 70 cm, hluboký 70, cm a vysoký 50 cm. Zakrslým králíkům vyhovují ještě o něco menší rozměry kotců. V uvedených rozměrech můžete chovat samce, mladé králíky nebo držet i více kusů (maximálně 4) králíků na výkrm. Pro samici, která na svět brzy přivede mladé, musíme pár centimetrů ještě přidat, neboť králičata zůstanou se samicí až do odstavu. Jako optimální řešení, jak zvětšit rozměry pro samici s mláďaty, se jeví ponechat přepážku mezi dvěma sousedními kotci výsuvnou.
Hloubku králíkárny volte tak, abyste dokázali vaši rukou dosáhnout až na zadní stěnu. To z důvodu, že budete potřebovat čas od času králíky chytit a z kotce vyndat.
Výbava králíkárny
Základní výbavou jsou ty předměty, bez kterých se chov králíků neobejde. Na prvním místě zmíníme krmítka. Vybírat si můžete z celé škály. Nejrozšířenější jsou hranaté kameninové misky a dvojmisky. Pořizovací cena je nízká, ale praktické příliš nejsou. Jakmile se králíci naučí zlozvyku – převracet misky a krmivo vysypávat, bude těžké je to odnaučit. Navíc králíci do misek i kálí a krmivo tím znehodnocují. Proto je vhodné pořídit raději dvojmisky, které jsou těžší. Dále existují plechové zásobníky, které se připevní na pletivo dvířek, a je možné nasypat do nich obilí na více dnů. To využijí především chovatelé s nedostatkem času, jinak se ale zásoba na více dnů nedoporučuje. Králíci se brzy naučí krmivo vyhrabovat a většinu zásobníku budete mít rozházenou po kotci.
Další základní výbavou králíkárny je napáječka. Opět platí, že nabídka trhu je široká. Jednou z možností je vaničková napáječka. Ve dvířkách je umístěna vanička tak, že půlka je vevnitř v kotci a druhá polovina sahá ven. Nad vnější stranu vaničky umístíme petláhev nebo skleněnou láhev, ze které bude po upití voda sama vytékat a plnit vaničku. Oblíbenou variantou je rozvod vody po králíkárně. Jako zásobník slouží větší barel s vodou, ze kterého jsou vyvedeny hadičky do každého z kotců. Výměna vody je časově nenáročná, stejně tak odpadá umývání napáječek. Nevýhodou je skutečnost, že chovatel nemá přehled, kolik vody králík vypil. Není vhodné tento způsob napájení volit u venkovních králíkáren, neboť v zimním období rozvod vody zamrzá a hadičky praskají.
Další rozšířenou variantou jsou napáječky kapátkové s kuličkou, často využívané i v chovu křečků nebo morčat.
V žádném kotci by neměly chybět ani jesle, sloužící pro uložení sena nebo trávy. Někteří chovatelé ukládají tuto píci přímo na dno kotce, ale v takovém případě dochází brzy k ušlapání a pokálení. Znehodnocený materiál už králík znovu nežere a pokud ano, hrozí zdravotní komplikace. Jesle mohou být vyrobeny z drátu, dřeva nebo dokonce plastu. Z horní plnící strany musí být jesle uzavřeny víkem, aby do nich nemohl králík skočit a zranit se.
Málo rozšířená jsou kotiště, tj. dřevěná budka odpovídajících rozměrů sloužící k vytvoření hnízda a přivedení mladých králíků na svět. Budka bývá vytvořena nejčastěji z překližky nebo dřevotřísky a každý chovatel zvládne výrobu sám.
Mezi ostatní výbavu, která není k chovu bezpodmínečně nutná, náleží například váha. Díky ní si může chovatel ověřit hmotnost každého z chovanců, odhadnout datum porážky, zkontrolovat kolik ten či onen králík přibírá na váze po různém krmivu atd. Další užitečnou pomůckou je zhotovení dřevěné přepravky. Bude se vám hodit při koupi nových jedinců na výstavách nebo naopak při prodeji či při přepravě samice k samci.
Návštěva u špičkového slovenského chovatele králíků
