Chov sov
Sovy jsou v celoevropské kultuře symbolem moudrosti. Vděčí za to především řecké bohyni Athéně, se kterou byla sova často vyobrazována. Ne vždy tomu tak ale bylo. Například ve velmi rané křesťanské mytologii byla sova symbolem ďábla. Noční houkání sov bylo chápáno jako věštba smrti. Podobně je tomu i v Japonsku, kde platí sova za špatné znamení a symbol smrti.
Zajímavosti ze světa sov
Na našem území se nejčastěji vyskytuje puštík obecný, výr velký a sova pálená. Většina druhů sov má skvělé maskovací zbarvení. Jejich peří je velice měkké s hřebínkovitým okrajem, což umožňuje sovám neslyšitelný tichý let. Díky těmto vlastnostem se lovící sova dokáže přiblížit blízko ke kořisti. Tichý let navíc napomáhá i k orientaci sluchem. Normálně by totiž zvuk mávajících křídel kořist přehlušil, ovšem u sov to tak není. Navíc slyší 50x lépe než člověk. Peří kolem uší je poskládáno tak, že zvuk směřuje do ušních otvorů. U některých sovích druhů je jedno ucho umístěno o něco výš než druhé, díky tomu dokáže sova určit pozici kořisti nejen stranovou ale i výškovou.
Na dálku vidí sovy opět mnohem lépe než člověk. Rozlišovací schopnosti sovích očí jsou zhruba 100x větší než lidských. Vidí na větší vzdálenost i za špatných světelných podmínek. Nablízko ale vidí špatně, proto se při trhání potravy řídí štětinovitými pírky u zobáku.
Oproti ostatním ptákům překrývá oči sov horní víčko, nikoli spodní. Hlavu dokáží otočit až o 270°. Další rozdíl oproti jiným opeřencům je v umístění očí, které mají sovy zepředu hlavy a ne na bocích. Sovy rovněž postrádají vole (orgán umístěný ještě před žaludkem), ve kterém dochází u ptáků k rozmělnění potravy.
„Sovy slyší 50x a vidí
100x lépe než člověk“
Chov sov
V českých voliérách nejsou sovy zrovna hojně zastoupeny. Většina chovatelů se zaměřuje na papoušky a jiné exotické ptactvo, chovatelů sov je poskrovnu. Ovšem poslední roky to vypadá, že přeci jen jejich zastoupení pomalu stoupá. Potencionální chovatel se může rozhodovat, zda se zaměří na naše původní sovy nebo exotické druhy. Hojněni než u nás, jsou sovy chovány v Německu, Holandsku či Belgii. I cena je v těchto zemích nižší než v tuzemsku a proto čeští chovatelé v zahraničí rádi nakupují.
Chov sov v zajetí podléhá povinné legislativě. Často jsou inzerovány sovy bez potřebných dokladů, takovým jedincům se raději vyhněte. V inzercích nebo na burzách se čas od času setkáte s prodejci, kteří prodávají zvíře bez potřebných dokladů s tím, že se jedná o dárek od blízkých nebo že našli sovu poraněnou a vyléčili ji. Pokuty jsou v tomto případě vysoké a neznalost zákona neomlouvá. Legální sova je označena pevným kroužkem, má vystavený papír o vzetí do evidence a případně doklady CITES. Při koupi nové sovy zajdete se zmíněnými doklady na vámi příslušný Krajský úřad, odbor životního prostředí, kde vám sovu zaregistrují. Krajský úřad navštívíte i v případě odchovu mláďat, po předložení dokumentů rodičů vystaví i papíry na odchovaná mláďata.
Jako krmivo se používají myši i jejich holata, dále pak jednodenní kuřata, drobní králíčci nebo i mouční červi. S moučnými červy se ale musí zacházet opatrně. Tímto hodnotným krmivem často dochází ke ztučnění chovných sov, což má v konečném důsledku špatný vliv na plodnost i jiné zdravotní problémy. Krmná dávka sov se doplňuje o vitamíny a vápník.
Ve volné přírodě hnízdí běžně sovy v dutinách ztrouchnivělých stromů, skalních štěrbinách, starých stodolách, půdách apod. V zajetí si vystačí s uměle vytvořenou prkennou budkou velikosti přiměřené k chovanému druhu sov. Často se využívají i kmenové budky nebo dokonce plastové barely. Budku ve voliéře umístíme na kryté stinné místo.
Chov sov není vhodný pro začátečníky, vyžaduje jistou odbornou znalost. Některé druhy mohou být během odchovu velice agresivní ke svému chovateli. Známi jsou tím například sovice sněžné, samec na chovatele nevybíravě útočí při každé kontrole snůšky potažmo mladých. Sovy jsou využívány i v sokolnictví, ovšem v mnohem menší míře než dravci. Nejčastějším druhem sloužícím k těmto účelům je výr velký. Tato největší sova loví běžně zvěř srstnatou a pernatou.
Ukázka vzorové voliéry pro sovy
http://www.zoochat.com/
Voliéru je nejlepší zařídit přírodní, to znamená, že podestýlku by měla tvořit kůra a tráva. Vhodné je voliéru osadit keřem nebo méně vzrostným stromkem. Sovy pak mají pocit bezpečí a osazení jim skýtá možnost úkrytu. Přírodní substrát je vhodný i kvůli zbytkům krmiva, pokud vše sovy nesežerou a zůstanou menší zbytky, tak červi v substrátu se o rozklad postarají. Voliéry je vhodné z 1/3 zastřešit, aby měli sovy možnost výběru slunce, deště nebo stínu a sucha. Bidla na sezení volíme různých průměrů. Sovy se velice rády koupou, musíme jim to umožnit dostatečně velkou nádobou na vodu nebo zabudovaným jezírkem ve voliéře. Teplomilné exotické druhy sov vyžadují zálet, ve kterém se bude přes zimu vytápět. Tyto druhy také často hnízdí v zimním období (prosinec-leden).
Druhy sov chované v zajetí
Sovy chované v zajetí lze podle jejich původu rozdělit na evropské a exotické druhy.
Často chované druhy exotických sov
Výr africký
Zbarvením je podobný výru virginskému, ale vzrůstem je menší. Pokud pořídíte výra odchovaného v zajetí, nevyžaduje na zimu vytápěný úkryt a naše podmínky zvládá bez problémů, dokonce i když panují větší mrazy kolem -20 °C. Importovaný výr z Afriky by problémy pravděpodobně měl. Základ krmné dávky tvoří drobní hlodavci a jako zpestření můžete nabídnout moučné červy.
Výr virginský
Tato sova, původem z Ameriky, je o něco menší než náš výr velký. V porovnání s naší největší sovou je ale výr virginský aktivnější. Nároky na chov jsou obdobné jako u výra velkého. Za potravu poslouží nejlépe potkani, myši, kuřata nebo morčata. Jako jeden z mála druhů nespadá do CITES.
Puštík hnědý
Tento druh sovy pochází z pralesů Asie a je krásně tmavě hnědě zbarvený. Je mnohem větší než náš puštík obecný. Chov v zajetí má svá úskalí především kvůli menší inteligenci puštíků hnědých. Některým kouskům se prostě učí velice těžko a hlídat se musí i příjem potravy, aby „nezapomněli“ žrát. Kladnou stránkou je jejich klidná povaha. Špatně vidí při letní jasné obloze, kdy je puštík slunečním svitem téměř oslepen. V zimní ubikaci nesmí teplota klesnout pod 5 °C. Puštík hnědý se velice rád koupe. Potravu tvoří myši, menší potkani a jiné maso. Pro zpestření je vhodné podávat malé rybky.
Puštík bradatý
Tato sova je v české republice chována poměrně často. Může za to především příznivá cena, která v posledních letech výrazně klesla. Chov stěžuje fakt, že puštík bradatý je značně lekavý. Nárazy do pletiva si snadno láme jeho dlouhá křídelní a ocasní pera. V době hnízdění ale samice zkrotne a kontrolu budky lze provádět bez problémů. Původem pochází puštík bradatý z chladného severu, kde obývá rozsáhlé lesy. Proto nemá rád slunné a teplé počasí. Vyžaduje zastínění voliéry keři. Ty nemusí být přímo ve voliéře ale v těsné blízkosti pletiva z vnější strany.
Výreček bělolící
Oproti běžnějšímu výrečku malému je tento druh zhruba dvojnásobně větší a má přítulnější povahu. Výreček bělolící musí zimovat v temperovaném zimovišti. Teplota by neměla klesat pod 5°C, neboť následuje výrazný pokles aktivity. Výrečci se krmí myšmi, ty tvoří základ krmné dávky. Jako doplněk se v menší míře podávají mouční červi.
Nejčastěji chované druhy českých sov
Sova pálená
Na chov není, tato dříve hojná sova, vůbec náročná. K hnízdění vyžaduje temný kout nebo hranatou budku. Budku si „vystele“ svými vývržky. Snůška čítá od čtyř do sedmi vajec. O vylíhlá mláďata pečuje především samice po dobu dvou měsíců. Jako krmivo se sovám páleným podávají kuřata a drobní králíčci.
Výr velký
Největší sova na světě. Jeho velikosti odpovídají i stravovací návyky. V přírodě dokáže ulovit i zajíce, kachnu a dokonce i lišku, srnče nebo káně. Výři velcí se v posledních letech začínají čím dál častěji objevovat v soukromých chovech v Česku a velmi výjimečně bývají také využíváni v sokolnictví. Samice snáší pouze dvě nebo tří vejce. Inkubační doba trvá 34-36 dnů. Jako krmivo slouží potkani, myši, kuřata, králíci apod.
Výreček malý
Jedná se o tažný druh zimující ve středomoří. Hnízdí v dutinách stromů, ale v zajetí se spokojí i s umělou budkou. Samice snáší od dvou do pěti vajec, na kterých pak sedí kolem 25 dnů. Základ krmné dávky výrečků tvoří mouční červi a jako zpestření myší holata a malá kuřata.
Sýček obecný
Je malá sova, dříve v naší přírodě běžná, dnes ohrožená. Hnízdí v dutinách stromů nebo skalních štěrbinách. V zajetí postačí klasická budka menších rozměrů. Samice zahřívá snůšku po dobu čtyř týdnů. Sýčky obecné krmíme jednodenními kuřaty.
Puštík obecný
Na našem území je puštík obecný nejhojnější sovou. Pokud uslyšíte noční houkání, je pravděpodobné, že ho vydává právě puštík obecný. Chov není náročný, krmí se drobnými hlodavci a kuřaty.
Kalous ušatý
V naší přírodě je kalous ušatý běžnou sovou. Na chov je nenáročný. Obtížné je určení pohlaví, jako nejjistější metoda se provádí test DNA. Snůška obsahuje pět nebo šest vajec, které zahřívá samice čtyři týdny. V zajetí se krmí kuřaty a drobnými hlodavci.
Sovice sněžná
Její hlavní výskytiště spadá do Asie a Severní Ameriky ale nachází se i v Evropě a vzácně dokonce zaletuje i do naší republiky. Hnízdění probíhá oproti jiným druhům přímo na zemi, kde vyhloubí mělkou jamku, do které samice nanese až devět vajec. Povahově se jedná o sebevědomou a nebojácnou sovu, která si žije svým životem. Jako potrava slouží sovici sněžné kuřata, hlodavci a králíčata.
Kam se vydat za sovami
Kdo by chtěl vidět sovy na vlastní oči a z bezprostřední blízkosti, má k tomu jedinečnou příležitost. Od května roku 2013 byl pro veřejnost otevřen unikátní komplex šesti voliér se sovami v Borové Ladě (okres Prachatice). Návštěvníci mohou vzhlédnout více než dvacet druhů sov. Většinou se jedná o druhy, které v naší přírodě žijí, ale člověk má jen malou šanci se s nimi setkat. K vidění je například: sova pálená, kalous ušatý, výr velký nebo velmi vzácný puštík bělavý. Dvě ze šesti voliér jsou pro návštěvníky průchozí a mohou se tak pohybovat přímo mezi sovami.
V sovích voliérách má návštěvník možnost spatřit každý detail ze života sov, který běžně zůstává našim očím skrytý. U vstupu jsou totiž speciální kukátka, pomocí kterých lze pozorovat sovy při hnízdění nebo krmení. U voliér nechybí informativní popisek o každém druhu. Přístup k voliérám je pro návštěvníky možný přes sezonu, respektive od května do konce září. Pozor na otevírací dobu! V pondělí je zavřeno. V úterý je otevřeno od 12 hodin do 21 hodin. Ve večerních hodinách jsou sovy nejaktivnější. Po zbytek týdne je otevřeno denně od 9 do 17 hodin. Přístup vašim čtyřnohým miláčkům je do komplexu voliér zakázán.
Pohled do voliéry sovic sněžných
