Papoušek karmínový jeho chov a odchov
Jedním z největších skvostů voliér českých chovatelů, je bezesporu papoušek karmínový. Druhový název dostal proto, že většina opeření má krásnou karmínovou barvu, zdánlivě připomínající barvu českého granátu. Délka těla papouška karmínového je od 36 do 40 cm, váha se pohybuje mezi 140 až 190 g. Ve volné přírodě obývá Papui Novou Guiney, kde se vyskytuje v tropických pralesích až do výšky 2600 m. Jeho blízkým příbuzným je papoušek královský a papoušek amboinský.
Papoušek karmínový se vyskytuje ve třech poddruzích:
- Papoušek karmínový horský - Alisterus chloropterus callopterus
- Papoušek karmínový východní - Alisterus chloropterus chloropterus
- Papoušek karmínový severní - Alisterus chloropterus moszkowskii
V evropských voliérách se začal tento druh objevovat na počátku 70. let. Můj otec byl zkušeným mnohaletým chovatelem papoušků a rozhodl se tento druh pořídit. Povedlo se nám to 7. 8.1197, kdy jsme od firmy zabývající se importem vybrali krásného samečka. Výběr samičky nám trval delší dobu, žádná se nám nezdála v dostatečné kondici. Nakonec jsme jednu přeci jen vybrali, oproti samečkovi byla o něco hubenější. Postupem času se ale ukázalo, že to byla chyba.
S ptáky v přepravce jsme pospíchali domů, abychom je co nejdřív vypustili do nachystané voliéry. Zimní prostory byli zateplené, podlaha betonová, velikost této části je 2 x 1 x 2 m (DxŠxV). Venkovní výlet byl dlouhý 3 metry, široký 1 metr a výška byla opět 2 metry. Podlaha byla z větší části hliněná, menší část z písku. Pohlavní dospělost dosahuje papoušek karmínový ve 3 letech. Připravili jsme jim rovnou dvě budky. Do venkovní části ubikace budku dva metry dlouhou a zešikmenou pod úhlem 45 °. Vstupní otvor byl ve tvaru čtverce 10x10 cm. Ve vnitřních prostorech byla páru nabídnuta kmenová svislá budka, vysoká 170 centimetrů, s průměrem dna 35 cm. Později se ukázalo, že tato byla ta pravá.
Papoušky karmínové jsme krmili téměř stejným krmivem jako králováky. Základ tvořilo proso ve všech dostupných druzích (zelené, žluté, červené i senegalské) se slunečnicí. Doplňkově dostávali len, lesknici, saflor a s mírou semenec a oves s pohankou. Slunečnicová semínka jsme míchali v tomto poměru: 2/3 bílé slunečnice a 1/3 mix žíhané a černé. Oblíbenou pochoutku tvořila kukuřice s pšenicí v nedozrálém mléčném stavu. Kromě písku, který byl na podlaze voliéry, nechyběl ani grit s obsahem dolomitového vápna, drcených ulit a kousky černého uhlí. Na přilepšenou dostávali ptáci piškoty, čili papričky, květy pampelišky apod. Přes zimu jsme jim občas nabídli pomeranč, mandarinku, grep nebo jablko. Od jara do podzimu pak vše, co bylo v našem dosahu, jako rybíz, třešně, jahody, hrášek, špenátový list. Ze zelného krmiva měli v oblibě mátu, meduňku či dobromysl.
Na nové prostředí si pár zvykl vcelku rychle. Jen samička nám dělala starost, většinu dne pospávala a nebyla příliš aktivní. To neznačilo nic dobrého. Vše vyvrcholilo po dvou týdnech, kdy jsme k našemu zděšení našli samici uhynulou pod bidlem. Poslali jsme ji na pitvu k uznávané doktorce Veronice Grymové, abychom měli jistotu, že nemáme v chovu nějakou chorobu, nebo co jsme udělali špatně. Výsledky se k nám dostali zhruba za měsíc. A výsledek?
„Patologické a histopatologické vyšetření prokázalo stav těžké chronické jaterní dystrofie spojené s dlouhodobým selháváním jaterních funkcí.“ Protokol jsme okopírovali a zaslali majiteli importní firmy. Jeho postoj nás nemile zaskočil. I přes vyjádření veterinářky, že jde o dlouhodobé onemocnění, se snažil svalit vinu na naši stranu a tím pádem náhrada škody není možná. Nezbývalo nám nic jiného, než se se ztrátou samičky smířit. Brzy jsme začali pokukovat po jiné samičce a teprve tehdy jsme zjistili, že je velmi nedostatkovým zbožím, a to nejen v ČR, ale i celé Evropě. Naštěstí otec měl v chovatelské veřejnosti dost známostí, tak jednu pěknou samici sehnal. Sameček k ní byl několik dnů po vypuštění do voliéry mírně agresivní, což ustálo po pár dnech.
„Samičky byly v celé Evropě
nedostatkovým zbožím“
S nástupem jara přišel sameček do toku a začal samičku zahánět do budky. Samice byla dvouletá a nejevila tak o páření zájem. O to větší bylo naše těšení na následující chovnou sezonu, aneb kdo si počká, ten se dočká. V příštím roce začala samice do dutého kmene o výšce 160 cm a vnitřním průměru 35 cm, zprvu pouze nakukovat. Ovšem netrvalo moc dlouho a už na konci února budku i navštěvovala a hrabala v hoblinách. Pozorovali jsme krmení samečkem a dokonce i páření. K hnízdění jsme je stimulovali klíčenou slunečnicí, kukuřicí, fazolí a pohankou. K dispozici měli stále suchou vaječnou míchanici. Třikrát do týdne dostával pár natvrdo uvařená vejce se strouhankou a mrkví. Tato pestrá krmná dávka přinesla své ovoce na konci března. Tehdy se na dně budky objevilo první vejce. Vždy obden přibyla ještě dvě další. Po deseti dnech se nám podařilo vejce opatrně prosvítit. K naší radosti jsme spatřili žilky, což znamenalo úspěšné oplození vajec. Inkubace trvala 20 dnů. Po uplynutí této doby se v budce vylíhlo první mládě a brzy po něm další 2! Samice se o ně vzorně starala. Budku opouštěla pouze 3x denně, kdy se šla vyprázdnit a sameček ji nakrmil. Samec chodil i přímo do budky, kde krmil samici a ta následně mladé. Kroužkování proběhlo deset dnů po vylíhnutí, kroužkem o průměru 6 mm. Mláďata dobře prospívala a po pěti týdnech budku opustila. V tu dobu je krmil i sameček. Vzhledem se mladí papoušci podobali samici, jen s méně výrazným zbarvením a oči měli tmavé. U starších ptáků je duhovka červená. Tipovali jsme to na jednu samici a dva samečky, což se nám i testem DNA potvrdilo. Obrácený poměr pohlaví by byl lepší, ale byli jsme pyšni i na tento odchov. Je to vyznamenání pro každého chovatele. Jsem rád, že se tatínek tohoto úspěchu dožil. Po jeho odchodu pro mě bohužel nastal celkem velký problém. On totiž, jakožto důchodce, všechen svůj čas věnoval papouškům. Má pracovní doba je od 8 do 18 hodin. Na druhou stranu se zbavit takových chovných krasavců, jako je papoušek karmínový, papoušek královský ve žluté mutaci nebo papoušek chocholatý a další, to by mi rvalo srdce. Vše jsem vyřešil kamerami. Obzvlášť v jarním období je nutné mít papoušky a budky pod neustálým dohledem. Přínosem je i přehled o škodné, která se mi kolem voliér pohybuje. Moje práce umožňuje se kdykoliv podívat na kamery a zjistit, co se u papoušků děje, aniž bych je doma rušil. Náklady na kamerový systém nebyly tak velké a služba je to k nezaplacení. Rozdíl mezi papouškem královským a karmínovým je patrný na první pohled. Postavu má karmínový štíhlejší a ocas širší. Podstatný je rozdíl v barvě. Papoušek karmínový je tmavě rudý a papoušek královský jasně červený. Přišlo mi, že karmínoví papoušci vyhazují z misek méně semen. Let těchto papoušků je ladný a tichý. Malým nešvarem je pouze to, že během roku občas samec prohání samici po voliéře. Někteří chovatelé dokonce po chovné sezóně pár rozdělují. Já jsem k tomu nikdy nepřistoupil, neboť vždy zůstalo pouze u prohánění.
Závěrem bych poznamenal, že nedoporučuji tento druh pro úplné začátečníky. Chov papoušků královských, rosel pestrých či penantů je rozhodně snazší, a to i na odchov.
