Nejmenším primátem světa je maki Bertheův
Čeleď makiovití (Cheirogaleidae) zahrnuje nejmenší primáty planety. Zástupci této čeledi dorůstají délky těla od 9 do 28 centimetrů. Někteří ze zástupců jsou velmi ohroženi, jiní jsou naopak poměrně hojní. Jedná se o endemity pralesů na Madagaskaru. Bohužel spolu se snižující se výměrou těchto pralesů, koresponduje i početnost makiů. Navíc se stávají častým předmětem pašeráků, hlavně kvůli jejich roztomilému vzhledu.
Za vůbec nejmenší opičku na světě je považován maki Bertheův (Microcebus berthae), někdy nazýván též maki nejmenší. V dospělosti dosahuje délky těla pouhých devět centimetrů (bez ocasu). Hmotnost tohoto lemura zřídkakdy přesáhne 30 gramů. Pouze o něco málo větší je příbuzný maki trpasličí (Microcebus murinus), který je k vidění i v několika tuzemských zoologických zahradách (Jihlava, Praha).
Maki Bertheův (Microcebus berthae)
metro.co.uk
Zástupci čeledi makiovití jsou tvorové s noční aktivitou. Přes den se ukrývají v dutinách stromů nebo jimi vybudovaných hnízdech z listí. Vyhovují jim velmi husté křoviny, ve kterých s úspěchem loví pavouky, různý hmyz, drobné bezobratlé a nepohrdnou ani sladkými drobnými plody a listům stromů či keřů. Makiové se podle nových objevů vědců prokazatelně dopouštějí kanibalismu. Teprve nedávno odhalili toto zjištění biologové z Univerzity v Göttingenu. Před časem totiž označili radiovou vysílačkou několik jedinců. Jedna s dospělých samic z nezjištěných příčin uhynula. Vědci se ji vydali hledat a při nálezu spatřili dospělého samce téhož druhu, jak požírá samiččino tělo. Jednalo se o první případ kanibalismu zjištěný u makiů. Občas chodí zprávy o kanibalismu od větších primátů, jako jsou šimpanzi a některé další druhy opic, vždy se ale jednalo o požírání uhynulých mláďat. Toto zjištění biologů z Univerzity v Göttingenu je tedy zcela unikátní. Přes malou tělesnou velikost, dokáží přeskakovat z větve na větev i do vzdálenosti třech metrů. Při tomto „letu“ jim slouží jejich dlouhý ocas jako kormidlo.
„Kvůli jejich roztomilému vzhledu
jsou častým cílem pašeráků“
Během období sucha, upadají některé druhy makiů do letního spánku, který se projevuje odpočinkem a sníženou aktivitou. Toto nepříznivé období jim pomáhá přečkat zásobárna tuku uložená u kořene ocasu. Naopak při příchodu období dešťů a vlhkého tropického léta (od října do března), nastává čas rozmnožování. Většina zástupců z čeledi makiovití je monogamní, to znamená, že žijí v páru. Menší část druhů žije polygamním životem. Ať tak či onak, po dvou až tří měsíční březosti rodí samice 2-3 mláďata. U polygamních druhů může mít každé mládě jiného otce. Maki Bertheův je skupinové zvíře, dorozumívající se mezi sebou až deseti různými voláními (mládě volá matku, samec vábí samice v období říje, varovné štěkání atd.).
Maki trpasličí (Microcebus murinus) je k vidění například v ZOO Praha nebo ZOO Jihlava
