Černohlavost krůt - Histomonóza
Černohlavost krůt je parazitické onemocnění, napadající především krůťata ale ojediněle i staré chovné kusy. Vědecky se toto onemocnění nazývá Histomonas meleagridis. První popis této nemoci pochází již z roku 1895 a od té doby platí za největšího strašáka chovatelů krůt. Ovšem pokud se nákaza odhalí v raném stádiu, dá se s tímto onemocněním úspěšně bojovat. V opačném případě jsou ztráty vysoké, uvádí se mortalita až 50 %.
Prevence
Předcházení této nemoci je pro chovatele rozhodně snazší než její léčba. Nejlepším preventivním opatřením je chov krůt v samostatném výběhu, odděleně od ostatní drůbeže. I odchov mladých krůťat musí probíhat odděleně od dospělých jedinců. Nejnáchylnější k černohlavosti jsou krůty do 12 týdnů věku. Tato krůťata musíme chránit před vlhkostí a zajistit jim plnohodnotnou krmnou dávku s vitamíny. Důležité je odčervovat drůbež a zbavovat ji tak roupů (přenašečů bičivky). Neméně důležité je ustájení během odchovu. Podestýlku udržujeme v čistotě a suchu. Nově nakoupené krůty by měly nejprve projít karanténou a až poté se mohou zařadit do chovné skupiny.
Projev černohlavosti
Kdo chová krůty jako hobby a vlastní pouze několik kusů pro svoji potřebu, odhalí zpravidla onemocnění včas a dříve, než je tomu ve velkochovech. Podchytit rané stádium je klíčové, neboť onemocnění je invazní (nakažlivé) a v pozdějším stádiu takřka neléčitelné. Nemocná krůta se pozná podle změny chování, klesá chuť ke krmivu, místo tradiční aktivity pouze ospale postává a drží se stranou od ostatních. Má svěšená křídla, někdy též zježené peří. Trus je řídký, páchnoucí a žlutě zbarvený. Pokud bychom jej měli k něčemu přirovnat, tak se jak barvou, tak i konzistencí nabízí přirovnání k plnotučné hořčici. Někdy jsou na trusu patrné i bublinky, jak je napěněný. U starších jedinců je typické střídání horšího a lepšího zdravotního stavu, což je charakteristické pro chronický vývoj nemoci, doprovázen hubnutím krůt. V posledních stádiích před úhynem se kůže na hlavě krůt vybarví tmavě až modročerně, díky této změně bylo onemocnění pojmenováno černohlavost. Pokud se černohlavost neléčí a krůta uhyne, zjistíme při pitvě změny na játrech a slepém střevě.
Při pitvě uhynulých jedinců narazíme na takto nemocí zasažená játra
http://www.wikiwand.com
Léčba černohlavosti
Léčba se provádí účinnou látkou Metronidazol (obsažena v přípravcích ENTIZOL či METROZOL). Metrozol je k dostání u veterináře a dávkuje se do napájecí vody – 3 gramy prášku na 1 litr vody po dobu pěti dnů. Lék vydrží ve vodě 24 hodin, proto je nutné na každý den namíchat nový roztok. Celý pětidenní proces se opakuje každých 30 dnů. Entizol se používá v humánní medicíně, k dostání je tak v lékárnách pouze na lékařský předpis. Entizol jsou tabletky, které se aplikují přímo do zobáku krůt. Dávka se stanovuje podle hmotnosti krůt. Podáváme-li entizol jako prevenci, postačí třídenní aplikace. V případě již existujících zdravotních problémů, musí krůta dostat tabletku denně po dobu jednoho týdne. Jedna tableta entizolu postačí na 3 kg živé hmotnosti krůty. Krůtám s nižší hmotností aplikujeme pouze půl tablety.
U obou přípravků vyvstává jeden problém. Účinná látka METRONIDAZOL není totiž určena pro potravinová zvířata. Chybí nám údaje o vstřebání metronidazolu v těle krůt, či drůbeže obecně. Není známo jak moc rychle a zda vůbec mizí rezidua této účinné látky z těla a neexistuje ani žádná spolehlivá metoda, jak tato rezidua v živočišných produktech zjistit. Nicméně veterinární lékaři uvádí ochrannou lhůtu mezi léčivem a porážkou aspoň 14 dnů.
Koloběh
Černohlavost krůt (Histomonáza) je způsobena prvokem pojmenovaném bičivka krocaní (Histomonas meleagridis). Tohoto parazita přenáší nejčastěji roup kuří (Heterakis gallinae), proto za nejčastější zdroj nákazy je považován výběh zamořený tímto střevním parazitem. Vajíčka roupa kuřího přežívají v půdě i po několik let. První příznaky přichází po 2-3 týdnech po nakažení (průjem). A jak k nákaze dochází? Bičivku krocaní vylučují krůty běžně ve svém trusu, pokud se tak vykálí do misky s krmivem, může dojít k přímému sezobnutí infikovaného krmiva. Ovšem bičivky ve vnějším prostředí rychle hynou, přežívají pouze několik minut, a proto není tento způsob hlavním zdrojem nákazy. Významnější je jejich vazba na roupa kuřího a některé druhy žížal. V takovém případě přežijí histomonády minimálně osm měsíců a nanejvýš čtyři roky! Prostředí, kde je delší dobu chovaná drůbež, je tak slušným zásobištěm histomonád. Kromě krůt je přirozeným hostitelem bičivek kur domácí, perlička, bažant, páv, křepelka atd. K propuknutí nemoci vede především změna ve výživě, nedostatek vitamínu A, chladno v kombinaci s vlhkem nebo kokcidióza, nedostatečná frekvence odstraňování trusu, společný chov slepic a krůt. Kur domácí je k této nemoci odolnější a slouží tak spíše k jejímu přenosu na krůty.
Popis obrázku - vývojový cyklus černohlavosti
Čerchovanou čarou je naznačeno oddělení vnitřního a vnějšího prostředí. Menší část s krůtí hlavou je část vývojového cyklu, která probíhá ve vnějším prostředí a větší část výseče vývojového cyklu probíhá v těle krůty.
Krůta sezobne vajíčko roupa, ve kterém kromě vyvíjející se larvy roupa je i bičivka. Jakmile se vajíčko dostane do střeva, vylíhne se z něj roup i bičivka. Bičivka následně putuje krevním oběhem do jater, kde se pomnožuje a vytváří infekční stádia parazita. Tato infekční stádia se následně dostávají do nejsvrchnější vrstvy buněk ve slepých střevech (epitel) a čekají na roupa, kterému vniknou do vajíčka, ve kterém vycházejí do vnějšího prostředí a čekají na nového hostitele (krůtu). Proces na obrázku může proběhnout i v těle kura domácího ve výběhu, ve kterém krůty nikdy chovány nebyly. I kur domácí je totiž přirozeným hostitelem bičivky krocaní, akorát je k této nemoci velmi tolerantní, takže se u něj zpravidla neprojeví. Ovšem výběh je zamořený těmito vajíčka roupů s bičivkami a po přidání krůt, je jen otázkou času, kdy krůta vajíčko roupa s bičivkou sezobne a propukne onemocnění. Čím je výběh menší, tím je šance nákazy větší.
Bičivka krocanní (Histomonas meleagridis) je okem neviditelný prvok, na videu jej můžete pozorovat díky mikroskopu
