Chov surikat
Surikaty se těší mezi lidmi stále větší oblibě. V zoologických zahradách se řadí mezi ty nejpopulárnější druhy, na které se návštěvníci nejvíce těší. Proto se zvyšuje i zájem o jejich chov u soukromých chovatelů. Tento článek by měl přispět, případným novým zájemcům o chov surikat, k seznamení s jejich nároky.
O surikatách obecně
Surikaty jsou malé šelmičky z čeledi promykovití. Ve volné přírodě obývají suché stepní a polopouštní oblasti jižní a jihozápadní Afriky. Jedná se o silně teritoriální zvířata s perfektně vyvinutou sociální strukturou. Jedna kolonie čítá většinou kolem 30 kusů zvířat. Obývané nory mohou sahat až do hloubky dva metry pod zemí. Kolonie surikat je známá svojí spolupráci, zatímco někteří jedinci hledají potravu v okolí nor, několik dalších bystře hlídkuje postavených na zadních končetinách. K tomu využívají vyvýšená místa (kořeny, kameny, hromádky hlíny), ze kterých včas upozorní na případné nebezpečí. Hlavními nepřáteli jsou draví ptáci. Spatří-li hlídkující surikata nepřítele, zapíská na ostatní zvířata v okolí, která rychle mizí v norách. Díky tomuto chování se jim v Německu říká Erdmännchen, což v doslovném překladu znamená zemní mužíček. Ve volné přírodě se surikaty živí převážně hmyzem, dále také drobnými bezobratlými, pavouky a ptačími vejci. Mají-li možnost, nepohrdnou ani sladkými ovocnými plody.
Chov surikaty v zajetí
Výše zmíněné teritoriální chování je hlavním úskalím při chovu surikat v zajetí. Při sestavování chovné skupinky a zařazování nově pořízených zvířat, musí chovatel dbát zvýšené opatrnosti a věnovat spoustu času pozorováním skupinky. Mějte na paměti, že se může některý jedinec stát ve skupině nechtěným. Pro tento případ potřebujete další ubikaci, kam odstrčeného jedince dočasně umístíte. Šarvátky mohou skončit i smrtí jednoho z účastněných aktérů. Občasné rvačky jsou možné i v zaběhnutých skupinkách, mít prostor na odstavení napadené surikaty je tedy nutností v každém případě. Napadeného jedince můžeme po pár dnech, kdy se situace uklidní, vrátit zpět. Existuje ale stále dost velké riziko opětovného napadení a v takovém případě už bude nutné napadené zvíře od skupiny odloučit natrvalo.
Na samotný chov nejsou surikaty náročné. Rozhodně se ale nehodí do bytu! Chovají se v teplých a suchých ubikacích. Chovatel začátečník, by si měl nejprve pořídit pouze 2-4 páry surikat, které už se vzájemně znají nebo koupit mláďata, u kterých vzájemné šarvátky nehrozí.
Skupinka surikat
xn--80aqafcrtq.cc
Chovná ubikace
Pro chov surikat potřebujeme vybudovat vnitřní vytápěný prostor s možností slunění v letním venkovním výběhu. Jako vnitřní ubikace často slouží velká terária. Vstup do letního výběhu může být otevřen od jara do podzimu. Přes zimu jim umožníme venkovní výběh pouze v případě slunečných dnů a jen na pár hodin. Vnitřní velké terárium musí obsahovat zavěšenou tepelnou lampu pro zimní vyhřívání. Tento zdroj tepla musíme brát pouze jako lokální a doplňkový, neboť teplo musí být v celé vnitřní ubikaci. K tomuto účelu postačí infražárovka umístěná 40 cm nad zemí. Surikaty se pod ní budou permanentně slunit. Denně by tento doplňkový zdroj tepla měl svítit aspoň 12 hodin. V letních slunných měsících není přisvěcování nutné. Jako topení ve vnitřní ubikaci slouží spolehlivě topné kabely zabudované do podlahy. Teplota vzduchu musí být mezi 20 až 23 °C. Stejně důležité jako teplo je suché prostředí, protože v opačném případě surikaty trpí kožními onemocněními (mokvavé skvrny na chodidlech, na ocase či břiše, jejich srst je slepená). Objeví-li se u některého zvířete tyto příznaky, je ihned nutná izolace od ostatních a teplé suché prostředí. Nemocné ranky se ošetří antibiotickým zásypem. Zdravotní stav by se měl během pár dnů vrátit do normálu. Venkovní letní výběh je možné jemným pletivem oplotit. Ovšem mějte na paměti, že po pletivu by surikaty dokázaly lehce vyšplhat ven! Proto v případě oplocení musíme oplotit i strop nebo jej uzavřít z jiného materiálu. Na stavbu vnitřních prostor využíváme pevné stavební materiály, jako jsou betonové tvárnice nebo cihly. Měkký materiál, jako je například ytong, surikaty lehce prohrabou a mohou uprchnout. Jeden chovatel, který vnitřní ubikaci vytvořil z měkkého materiálu, měl zase jiný problém. Surikaty si ve stěně udělali nory, ze kterých pak bylo nemožné je dostat. Stejně tak na omítce se nesmí nikdy šetřit. Musí být velmi kvalitní s vysokým podílem cementu. Běžné omítky silnými drápy oškrabou během několika dní až na cihly.
„Surikaty potřebují především
teplé a suché prostředí“
Pro 2-4 páry surikat postačí vnitřní prostory i venkovní výběh o ploše 5-6 m2 (celkem tedy 10-12 m2). Vybavení ubikací volíme co nejjednodušeji, neboť surikaty jsou velmi nečistotné. Jejich krmivo i trus se nachází všude po podlaze. Podlahu pokryjeme zhruba deseti centimetrovou vrstvou písku a na písek uložíme několik kamenů a budek. Boud sloužících jako skrýš umístíme vždy více, než máme zvířat. Chovatelé si nemohou vynachválit boudy dlouhé sestavené z jednotlivých komůrek. Každá z komůrek má rozměry 30x30x25 cm. Komůrky jsou uvnitř vzájemně propojené a opatřené několika východy. Podlahu venkovního výběhu je nezbytně nutné vybetonovat nebo jiným pevným materiálem zajistit proti podhrabání. Na betonovou podlahu nasypeme písek do výšky 30 centimetrů. Vrstvu písku budou surikaty neustále přehrabovat. Do výběhu vložíme několik kořenů a velkých kamenů, které budou využívat k panáčkování a hlídkování. Oblíbená a esteticky působivá je skalka složená z kamenů.
Ukázka chovu německého chovatele surikat
www.bf-bildung.de
Odchov surikat
Při splnění výše popsaných nároků, nečiní zpravidla odchov mláďat větší potíže. Březost trvá 77 dnů. Po uplynutí této doby přivádí samice na svět dvě až čtyři, poměrně velká a vyspělá mláďata. O mladé surikaty se nestarají pouze jejich rodiče ale celá skupinka. Samice je již po deseti dnech vynáší ven na sluníčko. V době odchovu dopřejeme surikatám maximální klid. V opačném případě hrozí, že rodiče svá mláďata zabijí. Některé zoologické zahrady uvádí, že mláďata úspěšně odchovají pouze dominantí samice a mláďata dalších samic jsou zlikvidována. Mladé surikaty se mohou odstavit po třech měsících. V této době jsou již plně samostatná. Pohlavní dospělost nastává kolem desátého měsíce. Rozlišení pohlaví u dospělých jedinců není obtížné - samci mají dobře patrný šourek.
Krmení surikat
V zajetí krmíme surikaty mletým drůbežím nebo hovězím masem. Důležitý je dostatek biologického krmiva. Zkrmují se jim potkani, myši, hmyz a kuřata. Potravu můžeme doplnit o tvaroh, psí granule, vejce, kompoty či sladkým ovocem. Potravy musíme předkládat spíš více, než méně protože část z ní zvířata znehodnotí a roztrousí po podlaze. Dospělé surikaty se krmí buď 1x denně, nebo v menších dávkách 2x denně. Jeden den v týdnu můžeme krmení vynechat, a surikatám naordinovat hladovku. Mladé surikaty a březí samice krmíme dvakrát denně bez hladovky.
Samice s mláďaty
commons.wikimedia.org
Manipulace se surikatou
Při plánovaném odchytu zvířat musíte postupovat obezřetně. Jejich mírumilovný vzhled a roztomilost poněkud klame. Surikatu musíte chytit za ocas, postavíte ji na pevnou podložku a vhodným předmětem mírně přitlačíte k podložce. Druhou rukou uchopíte zvíře za krkem. Nebezpečné jsou především poměrně dlouhé špičáky, těmi dovedou útočníka pokousat. Napadení hrozí i od ostatních členů kolonie, kteří přispěchají odchycenému zvířeti na pomoc. Proto se doporučuje ihned po odlovení surikaty opustit chovnou ubikaci.
Dostupnost a cena surikat
V České republice se dají surikaty koupit ze zoologických zahrad, nebo od některých soukromých chovatelů. Cena surikaty se pohybuje kolem 10 000 Kč/ks. Ve vhodných podmínkách se v zajetí dožijí 10-13 roků.
