Krmení agapornisů
Autorem tohoto článku je Belgičan Dirk van den Abeele. Ten je expertem v chovu agapornisů a dokonce vydal i svoji knihu s názvem Agapornisové. V následujícím článku popisuje vše kolem krmení agapornisů, mimo jiné uvádí jeho vlastní zkušenosti z chovu. Každý chovatel agapornisů a nejen nich, by měl tento článek dočíst až do konce.
Dodnes se vedou diskuse o tom, jaká je „optimální“ potrava pro agapornise. Někteří lidé strávili roky výzkumem toho, jaký poměr aminokyselin, tuků, vitamínů a minerálů je ideální. Pravdou však zůstává, že každý živočich má svoji vlastní ideální výživu a i ta se v různých periodách mění (pelichání, chovná sezona a období klidu). Pro začátečníka je tedy nemožné vytvořit ideální složení potravy bez potřebných znalostí. Naštěstí je na trhu dostatečná nabídka již hotových krmných směsí, které jsou pro agapornise vhodné.
„Tvrdé přírodní zákony stále platí –
přežije jen nejsilnější!“
Potrava agapornisů ve volné přírodě
Před zásahem člověka žili agapornisové jen v tropických částech Afriky a na Madagaskaru. Zde se ptáci dodnes živí semeny, ovocem, bobulemi, výhonky rostlin, hmyzem a larvami. Jejich jídelníček je proměnlivý a záleží na jejich životním prostředí a ročním období. Ne všechna semena a ovoce jsou dostupné po celý rok.
Jednotlivé druhy agapornisů se nemusí potýkat s „bojem o zdroje“, protože každý druh má své teritorium a své krmné zvyky. Agapornis oranžovohlavý se například živí semeny trav nízko u země a naopak agapornis zelenohlavý fíky, semeny a hmyzem v korunách stromů. Jelikož se agapornisové živí více než 40 druhy rostlin, některé z nich konzumují částečně a některé celé, není možné přesně stanovit složení jejich denní dávky. Nemá ani smysl řídit se takovou informací, pokud agapornisy chováte v zajetí, protože jejich potravinové nároky se od těch ve volné přírodě velmi liší. Potřebná výživa se ve velké míře odvíjí od výdeje energie. Pták chovaný v zajetí má mnohem menší spotřebu energie. Jedinci ve volné přírodě musí potravu denně vyhledávat a v období nedostatku dostanou nejvíce a nejlepší potravu nejsilnější jedinci. Tvrdé přírodní zákony stále platí – „přežije jen nejsilnější!“.
Voda
Vaši papoušci potřebují čerstvou pitnou vodu každý den. Voda je nejdůležitější „potravní“ složkou, protože každý živý tvor vydrží déle bez potravy než bez vody.
U ptáků chovaných v klecích je možné použít napáječky, které upevníte mezi mřížku. Mají prostor pouze pro zobák a mohou být tedy používány pouze k pití. Agapornisové mají silný pud se koupat v čemkoli, co obsahuje vodu. Ta se pak rychle zašpiní a již nemůže sloužit jako pitná. Je vhodné po čase misky na koupání odstranit, aby ptáci byli nuceni pít čistou vodu z napáječek na různá místa.
V obchodě pro zvířata najdete jistě celou řadu různých napáječek. V poslední době se stávají hitem „napáječky pro křečky“. Tyto kompletně uzavřené nádoby mají vždy na konci malou kapku. Ptáci tak mohou bez problému uhasit svou žízeň. Velkou výhodou takových napáječek je, že nemohou být znečištěny. U běžných napáječek dojde časem k znečištění, když se v nich ptáci snaží namočit potravu či větvičky. To u napáječek pro křečky není možné. Nevýhodou ale je, že se ptáci musí tento systém napřed naučit. Praxe však ukazuje, že to zvládají bez problémů. Je také nutné se přesvědčit, že systém není ucpaný, denně se proto ujištěte, že dole vždy zůstává kapka vody.
Krmné směsi
Získávání potravy je pro domestikované ptáky mnohem jednodušší než pro jejich divoké protějšky. Vaši svěřenci nemusí sami shánět potravu, protože jste vždy na blízku, abyste se o ně postarali. Pochopitelně chcete vždy pro své miláčky jen to nejlepší a výrobci krmiva pro domácí miláčky to rádi využijí. Existuje řada směsí připravených k přímému použití: na trhu jsou speciální směsi téměř pro každý druh. Směsi je pak možné koupit v nejrůznějších baleních od 1 kg do 25 kg. Tyto směsi většinou splňují všechny vaše požadavky, protože žádný z výrobců si nemůže dovolit přijít na trh s podřadným výrobkem. Konkurence je nelítostná.
Každá směs se liší svým složením a složení směsi by mělo být vyvážené. Nevýhodou směsí je, že obsahují různé druhy semen a agapornisové mají tendenci vybírat si jen ty oblíbené a zbytek pak nechávají. Toto může časem vést k nedostatku vitamínů, neboť strava se stává jednostrannou. Možnou prevencí je, podávat ptákům jen takové množství, které potřebují přesně na jeden den. Potom sice ráno vyberou své oblíbené druhy, ale pokud nic jiného nedostanou, zkonzumují během dne i zbytek. Pak si budete moci být jisti, že je strava vašich agapornisů vyvážená.
Nejběžnějšími druhy semen ve směsích jsou: loupaný oves, lněné semeno, žluté a bílé proso, čumíza, kardi, pohanka a oves. Občas ve směsi najdeme i černou či žíhanou slunečnici. Každý chovatel pak má vlastní recept na složení směsi.
Krmíme-li směsí, je třeba počítat s tím, že ptáci zrní loupají. V miskách a na zemi budeme mít vždy nějaký ten odpad. Misky vždy dobře prohlédněte. Mnoho ptáků uhynulo, když si chovatel myslel, že slupky v plné misce jsou zrní. Misku zvedněte a slupky vyfoukejte. V misce pak zůstanou jen těžká, nevyloupaná semínka. Na trhu existují i přípravky na oddělení zrn od odpadu. Každý šikovný kutil si je pak může lehce vyrobit sám za pomoci fénu a trochu zručnosti. Otázkou však zůstává, zdali protříděné zrní není již příliš zašpiněné, než aby bylo možné ho dále zkrmovat. Zvláště pokud chováme několik párů, mohlo by to být příliš riskantní. Pokud sesbíráte dohromady zrní z několika chovných zařízení k očištění a pak je znovu rozdáte ptákům, můžete lehce přenést mikroby a bakterie. Pokud tedy budete chtít zrní „recyklovat“, nemíchejte je mezi jednotlivými chovnými zařízeními.
Ptáky je možné krmit mnoha způsoby – od obyčejných misek na zemi až po složitá automatická krmítka, která umí dávkovat v nastavenou dobu. Je mnoho možností. Je dobré krmit v několika malých miskách na krmné polici. Rozházené zrní na polici zůstane a ptáci jej později zkonzumují. Trsy prosa je možné volně zavěsit na provázku od stropu voliéry. U klece lze klásek umístit mezi mřížky.
U voliér je lepší rozmístit misky po celé voliéře. Zabráníte tím šarvátkám u misek, kde se tísní mnoho ptáků. Zároveň tím umožníte mladým, čí slabším jedincům, aby se mohli v klidu nažrat. Ideální je misky čistit každý den. Používejte teplou vodu a nejedovaté dezinfekční prostředky. Vhodné prostředky jsou k dostání v zoo-obchodech, lékárnách či drogeriích.
Agapornis fišerův
ctf-agapornis.e-monsite.com
Vaječné krmivo
Chceme-li papoušky odchovávat, je potřeba je přikrmovat další výživou. Ptáci, kteří pečují o potomstvo, mají jiné, více specifické požadavky na výživu. Samice musí nejen snášet vajíčka, ale musí také ve voleti vytvořit hodnotnou směs, kterou krmí mláďata v prvních dnech. K tomu je pochopitelně zapotřebí jiné stravy. Chovatelé krmí v období hnízdění své svěřence vaječnou směsí. Důvod je jednoduchý: podat ptákům více proteinů a vitamínů. Dříve se vaječná směs vyráběla doma, nyní je již možné zakoupit ve specializovaných prodejnách hotové vaječné směsi, které je možné přímo zkrmovat.
Pokud jde o složení vaječné směsi, každý natčený chovatel má své vlastní „tajemství“. Někteří chovatelé míchají více různých směsí, jiní přidávají různá semena. Není ani neobvyklé přidávat do vaječného krmiva kousky ovoce. Většina ptáků má ráda kousky jablka. Někdo zase přidává strouhanou mrkev. Mnoho zanícených chovatelů se domnívá, že karoten z mrkve zajistí kvalitní červené zbarvení. Není to však pravda, neboť červená barva u agapornisů je tvořena červenými polynely, které jsou v ptačím světě nazývány „psittacinovým“ pigmentem. Barva psittacinu pak nemůže být ovlivněna přidáváním zvláště zbarvených chemických látek.
Mnoho lidí stále nedá dopustit na vlastně vyráběné vaječné krmivo. Základní recept je vždy stejný: natvrdo uvařené vejce, strouhanka a zvláštní vitamíny. Přidávání vitamínů je v pořádku, pokud se dbá na to, aby jejich složení bylo víceméně vyvážené. Nic se však nesmí přehánět, platí, že troška přidaných vitamínů neuškodí, ale přehnaná dávka může napáchat mnoho škod. Vitamíny jsou nutností, ale nesmí se to s nimi přehánět. Jednoduché pravidla říká, vše nadbytečné, co přichází horem, vyjde většinou na druhém konci ven. Je také důležité si uvědomit, že přehnané množství konkrétního vitamínu může jedinci zničit zdraví. To platí pro všechny vitamíny, které jsou rozpustné v tuku (vitamíny A, D, E, K). Na rozdíl od vitamínů rozpustných ve vodě nejsou vylučovány ledvinami, ale ukládají se v tělním tuku. Proto může být přebytek nebezpečný. Nejnebezpečnější je vitamín D, který způsobuje ukládání kalcia v měkkých tkáních, zvláště v žilách a ledvinách. Přebytek vitamínů A může způsobit poškození kloubů nebo vézt k znetvoření mláďat v těsnějším hnízdě. Může též vést k poškození opeření. Taková mláďata mohou mít vrozené tumory, které zapříčiní nevylíhnutí mláďat. Intoxikace vitamíny E a K není tak běžná, protože většina přípravků je obsahuje jen ve velmi malých množstvích. Vitamín E může být toxický, pokud přípravek obsahuje selenium (tyto dvě látky reagují společně). Pokud se tedy rozhodnete vyrobit si vlastní vaječné krmivo, zde je pár rad:
Při přidávání vitaminových přípravků se vždy držte předepsaných dávek. Je důležité podávat ptákům každý den čerstvé vaječné krmivo. Nikdy jim najednou nedávejte více, než zkonzumují. Vaječné krmivo má tendenci se rychle kazit, zvláště pokud přidáváte ovoce. Obecně řečeno dobrá směs zrnin, vaječného a zeleného krmiva by měl být pro agapornise dostatečnou potravou. K problémům dochází, až když se chovatelé rozhodnou experimentovat a podávají příliš málo či přespříliš nějaké složky. V nejhorším případě se potrava stane jednostrannou a může vážně poškodit zdraví vašich svěřenců.
Naklíčená semena
Velmi jednoduchý způsob, jak ptákům dodat zelené krmení a vitamíny, je podávání naklíčeného zrní. Zrní je možné bez problému nechat klíčit doma. Návod je jednoduchý: důkladně zrní propláchněte pod tekoucí vodou. Poté je na 12 hodin namočte do vody pokojové teploty. Během té doby zrní několikrát propláchněte a vodu vyměňte. Poté přelijte namočené zrní do nakličovací misky na dalších asi 48 hodin. Vodu pravidelně měňte. Nakonec zrní opět důkladně propláchněte a nechte je oschnout. Ptákům je podávejte jako pochoutku nebo do něho přidejte trochu vaječné směsi. Nakličovací směs zrní je na trhu také dostupná. Většinou obsahuje směs kardi, pohanky, pšenice, ječmene, konopného semena. Mnoho chovatelů krmí naklíčenou pšenicí a konopným semenem, protože věří, že tím podpoří hnízdní pud. Důkazy pro toto tvrzení však zatím chybí. Nevýhodou klíčení směsí zrnin je fakt, že jednotlivé druhy klíčí v různou dobu, některé již za den, jiné za mnohem déle.
Jak již bylo řečeno, ideální potrava závisí na mnoha faktorech. Naklíčené zrní může pomoci vyvážit nedostatek určitých vitamínů. Není však žádnou zázračnou kúrou, i když někteří chovatelé si myslí opak. I zde je místo pro pár varovných slov: odstraňte přebytečné naklíčené zrní krátce po podání, jinak by mohlo brzy zkvasit.
Granule
Tento druh krmiva pochází ze Spojených států a v Evropě se stal populární před několika lety. Princip je jednoduchý, všechny potřebné živiny jsou zpracovány jako tekutá hmota, a potí zformovány do suchých, lehce stravitelných granulí. To ptákům zaručuje příjem dokonale vyvážené stravy. Jelikož všechny granule mají stejné složení, nehrozí jednostrannost stravy. Další výhodou je, že k dostání jsou granule pro každý druh a konkrétní situaci. Není proto nutné krmit vaječnou směsí a přidávat vitamíny v chovné sezoně. Granule jsou celé dobře stravitelné, a nedochází tak ke ztrátám v odpadu.
Můžete namítnout, že nevýhodou je nutnost naučit ptáky tuto stravu přijímat. Jakmile se to však naučí, nebudou pro ně granule představovat žádný problém. Experimenty ukázaly, že agapornisové mohou lehce přejít na tento způsob krmení. Začněte postupně nahrazovat malé množství zrn granulemi. Postupně zvětšujte procento granulí v denní dávce, až si na ně ptáci zvyknou. Pak již můžete zrní postupně granulemi nahradit. Tak jako z každého nového produktu, i zde se najdou zapřisáhlí oponenti tohoto způsobu krmení. Někteří lidé varují, že neexistuje způsob, jak zjistit, zda granule obsahují všechny ingredience uvedené na obalu. Jiní zase upozorňují, že je to proti ptačí přirozenosti, protože papoušci jako zrnožraví svoji potravu loupou. Ale vzpomeňme si na dobu před třiceti lety, kdy byly na trh uvedeny granule pro psy. Nikdo jim nevěřil a dnes si chovatelé nedovedou představit život bez nich.
Pochoutky a zelené krmení
Je v lidské povaze, že chceme své miláčky rozmazlovat a hýčkat. Nezáleží na tom, zdali mluvíme o psech, kočkách či papoušcích. Není na tom nic špatného, pokud to ovšem nepřeženeme. Vždy však mějme na paměti, že pamlsky jsou „něčím navíc“. Agapornisové milují kousky ovoce, klasy prosa, polozralou kukuřici nebo brokolici. Je určitě dobře jim tyto pochoutky čas od času nabídnout.
Ujistěte se, že pochoutky, které svým papouškům předkládáte, jsou přírodního původu (žádná umělá barviva, postřiky, atd.). Nedávejte jim kousky cukru či jiných sladkostí. Čerstvé potraviny jako salát, ptačinec, čekanka budou vašimi svěřenci milovány. Kouskem ovoce (obzvláště populární je kousek jablka) také nebudou opovrhovat. Pamatujte však, že zelené krmení je nutné podávat jen omezeně. Příliš mnoho ovoce či zeleniny může způsobit průjem, a jakékoliv zelené krmení, které není okamžitě zkonzumováno, začne hnít a může tak poškodit zdraví papoušků.
Něco na přilepšenou
Většina chovatelů, pokud ne všichni, rádi dají svým miláčkům několikrát ročně „něco na přilepšenou“. Krmení je většinou upraveno po hnízdní sezoně či v době přípravy na výstavu. Ptáci dostanou extra vitamíny rozpuštěné ve vodě, upravené vaječné krmivo, nebo úplně jinou stravu. Každý chovatel má svůj systém. Pokud jsou vaši svěřenci krmeni jen směsí zrnin a vaječným krmivem, vyplatí se jim před hnízdní sezonou a během pelichání přidávat vitamíny. I zde je třeba dbát základních pravidel. Dávkujte dle návodu a nepřipravujte si vlastní vitamínové přípravky. Pokud by neměly správné složení, neměly by ani žádný účinek. Nezapomínejte, že přemíra vitamínů škodí. Zatímco vitamíny rozpustné ve vodě se vyloučí močí, vitamíny rozpustné v tucích se stanou škodlivými. Během podávání nezapomeňte měnit vodu s rozpuštěným přípravkem nebo vaječné krmivo s přísadami každý den.
Krmení během chovné sezony
Během hnízdní sezony mají ptáci jiné potravinové nároky než po zbytek roku. Obyčejná směs zrní v tomto období určitě nebude dostatečná. Můžeme to porovnat s potravinovými požadavky vrcholového sportovce. Během odpočinkového období nemá takové požadavky na dietu jako během sezony, kdy jsou od něj vyžadovány vrcholné sportovní výkony. Člověk, který vykonává těžkou fyzickou práci, má zcela odlišné potravinové nároky než člověk sedící v kanceláři.
Z těchto důvodů je zapotřebí agapornisům upravit jídelníček dle okolností. Upravovat by se měl pár měsíců před začátkem chovné sezony. Samici nestačí podávat vitamíny, až když už jsou mláďata v budce. Je zapotřebí, aby se těla ptáků na nadcházející chovnou sezonu připravila dva měsíce před zavěšením hnízdních budek. Pokud krmíte granulemi, je situace jednodušší. Prodávají se speciální směsi obohacené o proteiny pro chovnou sezonu a směsi pro období klidu. Stačí tedy ve správný čas vyměnit granule za ty pravé. Tyto granule obsahují zvýšené množství proteinů, aminokyselin, vitamínů a stopových prvků. Pokud krmíte směsí zrnin, je potřeba tyto látky přidat jinou cestou. Přikrmování vaječnou směsí je obvyklý způsob. Je vhodné si o všem psát záznamy. Zpočátku se to může zdát zbytečné, ale později se takové záznamy mohou při vyhodnocování úspěchů stát nenahraditelnými. Mohou se hodit i při vyhodnocování výsledků jednotlivých krmných produktů.
Agapornis růžohrdlý
www.planetofbirds.com
Jak krmím své agapornise
Tak jako ostatní chovatelé, i já jsem krmil své agapornisy směsí zrnin, vaječným krmivem a zeleným krmením. Když jsem jako kluk s chovem začínal, často jsem se obdivoval zkušených chovatelům, kterým stačilo nabrat hrst směsi, a dokázali určit, zdali se jedná o kvalitní krmivo. Netušil jsem, jak je možné, že to mohou poznat. Zkoušel jsem to sám, ale všechny směsi mi připadaly stejné. Stále jsem zkoumal, které složení je ideální. Přišel jsem k obchodníkovi a většinou jsem dodržoval jeho doporučení: směs zrnin, vaječné krmivo a dvakrát týdně zelené krmení. Tenkrát, před třiceti lety, lidé ještě mnoho nevěděli o přidávání vitamínů.
Bylo tomu tak až mnohem později, kdy mi přátelé-chovatelé prozradili, že je u obchodníka možné zakoupit přípravky, které se rozpouštějí ve vodě a přispívají k lepším chovným výsledkům. Další dobrý známý mi prozradil „tajný tip“ – naklíčené zrní. Dodržel jsem jeho zlaté rady a věřil, že všechny dobré výsledky byly docíleny právě díky tomu. Nemohl jsem si pak vysvětlit, proč se mi později přestalo dařit. Až mnohem později jsem pochopil, jak moc složité je namíchat si sám krmnou dávku.
S možností krmit granulemi jsem se seznámil v roce 1997. Byl jsem editorem magazínu belgické asociace chovatelů agapornisů a byl jsem pozván velkým výrobcem krmiva pro zvířata, abych napsal prezentaci o jejich novém produktu – granulích. Musím zdůraznit, že jsem byl ke granulím velmi skeptický a měl své pochybnosti. Prezentace byla velmi přesvědčivá, ale stále jsem si nedokázal představit krmit své agapornisy granulemi. Myslel jsem si, že se jedná o propracovanou upoutávku, která ale nebude mít odezvu. Jak by někdo mohl krmit agapornise granulemi? Pochopitelně různí chovatelé měli na věc různé názory. Bohužel názor od někoho z druhé ruky má v chovatelské komunitě velkou roli. Chovatelé si přitom neuvědomují, že jde často o zkreslené interpretace či názory. Pro konzervativce zůstává krmení klasickou směsí zrnin stále tou nejlepší cestou.
Po několika měsících jsem se k mému překvapení dozvěděl od svého přítele, že své agapornise růžohlavé krmí již delší dobu právě granulemi. S výsledky byl zjevně velmi spokojen. Já jsem na rozdíl od nich měl velmi špatnou sezonu. Přítel mi navrhl, abych to s granulemi ještě jednou zkusil. Stále nepřesvědčen jsem koupil pětikilové balení pro větší papoušky. Smíchal jsem je s klasickou směsí zrní a čekal, co se bude dít. Ptáci pochopitelně vyházeli neznámé granule z misek. Nevypadalo to dobře a ptáci žádné graule nežrali. Kontaktoval jsem tedy výrobce a byl mi doporučen krmný plán, který měl zaručit postupný přechod na granule. Výrobce mi doporučil postupně přidávat větší množství granulí. No dobře, řekl jsem si, budu si držet palce.
Prvním krokem bylo podávat ptákům jen takovou dávku zrní, kterou potřebují na jeden den. Deset procent z toho byly nové granule. První den zůstaly zcela přirozeně bez povšimnutí. Druhý den dostali osmdesát procent směsi zrní a dvacet procent granulí. Všiml jsem si, že si jich ptáci sem a tam zobli. Že by…? Další den dostali sedmdesát procent klasické směsi a zbytek granule. K mému největšímu překvapení jsem viděl pár agapornisů fisheri, jak jí granule! Pokračoval jsem v přidávání granulí, až mix dosáhl složení dvaceti procent zrní a osmdesáti procent granulí. Přesto všechno jsem měl pocit, že ptáci mají tendenci granule loupat, což ústilo ve značný odpad. Přítel mi poradil přejít na menší granule určené pro malé papoušky, které byly pro agapornise vhodnější. Přechod proběhl velmi rychle. Za pár dní přijímali ptáci granule bez problémů a již je neloupali.
„Nebyl jsem přesvědčen, zda dělám dobrou věc nebo jsem
obětí dobře vedené reklamní kampaně“
Nyní, když ptáci úspěšně přešli na novou stravu, bylo jen otázkou času, jak se to projeví na chovných výsledcích. S pochopitelnými obavami jsem ptáky přemístil do chovných klecí. Jak se vše asi zdaří? Ptáci již několik měsíců nedostávali žádnou vaječnou směs a já si nebyl jist, zda dělám dobrou věc nebo jsem se stal obětí dobře vedené reklamní kampaně. Ptáci dostali budku v půli října a první výsledky vypadaly slibně. Stavba hnízda proběhla rychle a do čtrnácti dnů byla snesena i vejce. Nyní šlo o to, zda ptáci budou granulemi krmit také svá mláďata. Po vylíhnutí prvních mláďat jsem se podíval do budky.
Ulevilo se mi, když jsem viděl, že mláďata jsou stále naživu. Pomalu, ale jistě, jsem začal nabývat přesvědčení, že granule jsou plnohodnotnou potravou. Rozhodně nejsou řešením všech chovatelských problémů, jak tvrdí některé reklamy, ale určitě to není špatný způsob krmení papoušků. I skutečnost, že mnoho veterinářů věří granulím jako plnohodnotnému krmivu, o ledasčem napovídá.
Dodnes krmím své papoušky potravou, která se skládá z dvaceti procent zrní a osmdesáti procent granulí. To ale neznamená, že bych jim nedával čas od času jako pochoutku zelené krmení nebo proso v klasech. Vaječné krmivo jsem však svým papouškům za poslední léta dával jen sporadicky, spíše jako pochoutku spolu s naklíčeným zrním, a nikterak to neovlivnilo mé chovné výsledky. Na druhou stranu mám nyní mnohem menší úhyny v prvních měsících života mláďat, a také pocit, že ptáci mnohem lépe přepeřují.
Otázkou krmení se často zabývám na přednáškách v Belgii a Nizozemí. Kdykoli se zmíním o granulích a ptám se na názor publika, vždy se objeví několik negativních názorů a příběhů. Po několika doplňujících dotazech ale většinou vyjde najevo, že jen pár chovatelů granule zkusilo a většina si udělala názor jen z vyprávění z druhé ruky. Řada evropských chovatelů je ohledně krmení dosti konzervativní, čemuž se dá celkem rozumět. I já sám jsem míval obavy začít s novými produkty, ale časem jsem se přesvědčil o kvalitě granulovaného krmiva a mohu je všem chovatelům agapornisů jen doporučit. Granule sice stojí více, ale ptáci jich zase jedí méně, odpad je minimální a není potřeba kupovat vaječné krmivo a doplňkové vitaminy. Ročně tak neutratím více, než když jsem ptáky krmil zrním. A i kdyby to ročně stálo o něco více (což nestojí), mí svěřenci mi za to stojí.
