Göttingenská miniprasátka a jejich chov
Autorka následujícího textu - Jiřina Ciprová vlastní doma celou minizoo. Mezi její oblíbence patří i Göttingenská miniprasátka, se kterými má bohaté zkušenosti.
Göttingenské miniprasátko je snadno ochočitelné, chytré, společenské a učenlivé zvíře. Nerodí se jako mazlíček, který jen čeká na vaši náruč. Už pár hodin po porodu má z člověka neskutečný strach a je potřeba mu teprve dokázat, že se nemusí bát a postupně ho přivykat na různé aktivity, nebo nošení na ruce. V prvopočátcích je toto provázeno tak zběsilým kvičením, že máte pocit, že vám prasknou bubínky. Je neuvěřitelné, jak má půlkilové stvoření silné plíce. Ale netrvá dlouho a běhá za vámi jako pejsek. Jeho inteligence je na úrovni tříletého dítěte.
Prasátka mají vrozený smysl pro udržování čistoty, jsou zvyklá chodit stále do jednoho místa, proto není problém je naučit chodit na kočkolit a kočičí záchod. Pokud chováte prasátko celoročně venku, je potřeba aby mělo nějakou zateplenou boudu, např. pro psy a v ní nastlanou slámu, do které se může zahrabat a porochnit si tam. Pravděpodobně si také vytvoří bahnitou louži, do které si bude chodit se slastí lehat. Většinou ihned poté, co ho poprvé (a naposledy) vykoupete.
V ČR existují Göttingenská miniprasátka od 18-40 kg. Vyskytuje se zde ovšem i řada kříženců a ti potom mohou dorůst i 60 kg a více. Samozřejmě, že pokud se vaše miniprasátko valí jako tank jak je tlusté a tahá špeky po zemi, má na sobě tolik tuku, že to překročí jeho váhu skoro na dvojnásobek a to může mít třeba dobrý základ na 20 kg. To je jako u lidí. Takový stav je ale extrém a kromě toho, že to zkrátí věk vašeho prasátka, napomůže to určitě k jeho horšímu zdravotnímu stavu, nemluvě o manipuaci s ním. Toto je ovšem chyba majitele, ne chovatele. Naše miniprasátka váží v dospělosti od 18 do 25 kg.
„Jejich rypák je integrovaný rýč“
Velikost tohoto miniprasátka je dána jak geneticky, tak stravou - (pozor i z mrňavých prasátek může vyrůst pořádný pašík a z větších může být 15 kg prcek), roční prasata se již rozmnožují, ale potom ještě dva roky rostou třeba na dvojnásobek své váhy a velikosti. Váhu miniprasátka je je možné ve velké míře ovlivnit stravou. Potravu Göttingenských miniprasátek tvoří z 95% rostlinná potrava. Zbytek mohou tvořit třeba i granule pro psy, které zajistí všechny potřebné živiny a vitamíny. Nebo granule pro králíky bez léku, šrot, kukuřice, zelenina, směsi a granule pro prasátka. Ovšem samozřejmě s rozumem. Pokud zajistíte prasátkům správné vitamíny např. Konvit NEO, Plastin atd., máte jistotu, že dostanou všechny vitamíny potřebné pro správný růst a zdravý život a můžete psí granule vynechat. Nebo nechat pouze jako pamlsek. Nedávejte prasátku mléko. Výjimkou jsou kojící prasnice, ale těm lze dávat vyvážené směsi, vyrobené přímo pro kojící prasnice. Pozor na nedostatek vápníku u březích a kojících prasnic. Pokud začne prasátko tahat nohy, okamžitě musí dostat Calcium (injekci), nebo vypít litr mléka a hned na to injekci. Přes léto stačí nebřezímu a nekojícímu prasátku bohatě tráva a voda. V případě chovu prasátka venku, musíte při mrazivém počasí zvýšit přísun energie, protože prasátko aby se zahřálo, musí "spálit" více paliva.
Pokud je naopak nutné omezit kalorický příjem a přitom nenechat prasátko hladovět, našla jsem doplňkové krmivo od firmy TROPE, jmenuje se to " Příloha se zeleninou" a myslím, že je to přesně to, čím lze nahradit část tučné potravy u doma chovaných prasátek, aby nám zbytečně netloustla. Milují také cuketu, okurky, mrkev, to vše je nízkoenergetické, vynikající jsou granule pro králíky bez léků ale s mírou, protože obsahují také obilí. Nyní je již k dispozici i lisované seno, to je úplně nejlepší. V bytě je velmi těžké uhlídat spotřebu krmiv, pokud nechcete, aby vás sousedi nenáviděli. Prasátko bude totiž kvičet tak dlouho, dokud něco nedostane a pokud nechcete, aby vám z něj vyrostl mamut, musíte mít po ruce něco, po čem nebude nabírat více než má. Do namočených granulek, např. Příloha se zeleninou fy. Trope, jde perfektně zamíchat potřebná dávka vitamínů a prasátkům namočená směs velmi chutná. Budou se cítit sytá a přitom do sebe nedostanou zbytečně tolik bílkovin. Prasátka ale milují pestrou stravu a proto vám budou vděčná i za různé dobroty, samozřejmě s ohledem na jejich váhu musíte hlídat množství. Těmi dobrotami myslím třeba kousek jablíčka, nektarinky, melounu, piškot atd. Pokud budete miniprasátko překrmovat (bude se totiž zdát stále hladové) může vám vyrůst až o 100% váhy, kterou by mělo při normálním množství potravy, ale horší je že poroste více i do délky. Velikost dospělého miniprasátka při správné výživě a koupené z našeho chovu je cca 25 kg a 38-43cm v kohoutku a 75 cm do délky. Mohou se výjimečně vyskytnout i menší (trpaslíci, většinou s nanismem) nebo větší jedinci (ale nikdy ne velikosti vietnamského prasete). Viděla jsem jen rodiče rodičů, ale ne další předky. Když jsem koupila Žofii, byla vykrmená houskami a odpadem z domácnosti tak, že vypadala jako Špekosaurus Rex. Po zeleninové dietce zhubla na správnou váhu a hned je na ni hezčí pohled. Kde jsou ty chvíle, kdy podhrdlí tahala skoro po zemi. Pozor, prasátka rostou cca do 2,5-3 let (potom i dál, ale už jen do šířky pokud je cpete) a proto pokud se vám v roce věku prasátka zdá, že je malé a může už papat víc, pozor, abyste se nedivili. V roce totiž váží jen kolem 12 kg. Udržování ideální váhy je důležité i ze zdravotního hlediska, protože zatučnělý čuník má kratší život a trpí stejnými chorobami jako obézní lidé. Prasátka se dokážou přežrat k prasknutí a i když budou mít břicha jako pátrací balóny, budou kvičet jako o život, jakmile zašustíte pytlíkem. Proto jim přísun potravy musíte hlídat vy. Věřím, že se dokážou nacpat, až prasknou, pokud mají tu možnost. Měli jsme doma 2 měsíce selátko na ochočení a Berta se nám jednou tak přežrala granulemi, že málem praskla a padala na bok. V teplé vodě ve vaně pak půl hodiny ležela jako mrtvý nafouklý hroch, myslela jsem, že bude po ní. A co se týče chování, pozor, jejich rypák je integrovaný rýč s podobnými vlastnostmi jako zahradní náčiní. Nevěřili byste jak malé selátko má v tomto nástroji obrovskou sílu, která mu pomůže dostat se tam, kam chce, i když si to vy nepřejete. Proto pozor na odpadkové koše a vše co je v dosahu, tzn. vše do 3/4m výšky. Prasátka jsou totiž výborní skokani do výšky i do dálky. Také jsou výborní běžci. Ve spojení s chytrostí je to trochu problém při chovu v bytě. Doporučuji výstavní klec pro psy na kolečkách s podlážkou a zavírat tam čuňase na noc a když odjíždíte, nebo chcete mít klid. Na dno dát hrst novin, prasátko se zabaví škubáním letáků a udělá si téměř dokonalý pelíšek. Při pokusu dát mu molitanový pelíšek udělá to samé, ovšem destruktivně. Takže letáky jsou levnější. Kočkolit v kočičím záchodě jako podestýlka je výborný, ovšem časem se prodraží, takže učte prasátko chodit venčit se ven, vyjde vás to levněji. Kanečky vykastrujte, pokud je chcete mít doma, nebo si z vás udělají obětního beránka, na kterého budou pořád skákat a otravovat.
Sele Göttingenského miniprasátka
Miniprasátka je možné chovat i v bytě, ale vyžaduje to dostatek trpělivosti, protože jsou to neuvěřitelně zvědaví, zvídaví a vychytralí tvorečci, kteří vám můžou v bytě nadělat pěkný binec. Pokud zrovna neodpočívají, stále něco přerovnávají, přenáší, ochutnávají, prostě neustále vyvíjejí nějakou činnost. Pokud jsou na zahrádce, celý den se pasou na trávě. V případě, že mají tato prasátka dostatečně velký prostor pro pasení, vůbec neryjí a udržují krásný trávníček. Na malém prostoru trávu rychle vypasou a potom hledají něco dobrého „vespod“. Co kdyby tam náhodou něco bylo. Znám pár prasátek, která neryjí, ale musíte je totálně přežrat něčím jiným než trávou a to není dobré. Při chovu v bytě je nezbytná ohrádka, nebo prostor, kam můžete prasátko zavřít, pokud jdete pryč. Jinak si můžete zadělat na problémy, kdy bude čuník po dobu vaší nepřítomnosti "pracovat" doma na úklidu. Pokud chcete jet na dovolenou, nezbývá než se poohlédnout po nějakém známém se zahrádkou a ohrádkou, protože v cizím prostředí v bytě, by mohl být vystresovaný čuník agresivní i přes to, že je normálně klidný. Nezapomeňte také na výchovu. Rozmazlené prase je stejné jako rozmazlený pes, jen má větší sílu a může vám ze života udělat peklo. Co nezvládnete v mládí, v dospělosti prasete už nedoženete. Sice bude mít vždy svou hlavu, ale musí vědět, kde jsou ty hranice, které nesmí překročit. Musí být jasné, kdo je doma ten dominantní a prase by to být nemělo, jinak nikdy nebudete šťastní.
Prasátka krmíme 2x denně, nejlépe trávou, senem, ovocem, zeleninou, v omezené míře zbytky z kuchyně, nebo třeba opravdu trošičkou psích granulí, nebo šrotem, těstovinami, tvrdým pečivem, bramborami atd., ale nesmí se to přehánět s příliš kalorickými potravinami, čuníci potom tloustnou doslova před očima. V bytě chce prase žrát pořád, takže krmíme cca 5-6x denně něčím nízkokalorickým a 1x denně mu dáme nějakou dobrotu (pozor na ruce).
Já mám svoje prasátka zatím ve výběhu, ale spíš je to z toho důvodu, že se bojím, aby někde neutekly pod plotem. Dokáží se protáhnout i takovou skulinou, že byste vůbec nevěřili, že je to možné. A umí skákat jako kamzíci, z místa. Teď mám zkušebně doma už měsíc jednu prasničku, protože zkouším, co všechno se s nimi dá doma dělat, jak je uhlídat s váhou a co radit novým majitelům, kteří zešíleli a chtějí prasátko do bytu. Při správné stravě se prasátko dožívá až 15-ti let.
Pohlavní dospělost je od 4 měsíců, připouští se po roce, březost trvá 100 až 115 dní. Co se týče porodu, prasnička rodí sama, mladé po vypuzení neolizuje a ani nepřekusuje pupeční šňůru, jak jsem si všimla. Selátka se prostě odtrhnou sama i se šňůrou a ta jim do druhého dne zaschne a odpadne. Maminka je jen očuchá a oňuflá rypákem, aby je přivítala na světě.
Göttingenská miniprasátka jsou otužilá a na nemoci netrpí. Je jen potřeba jim v zimním období zajistit zateplenou boudu vystlanou slámou ve vysoké vrstvě a malým selátkům do 4 měsíců přisvěcovat infralampou, nebo je nechat někde v teple, pokud jsou o samotě a nemají se o koho ohřát. V zimním období při chovu venku stoupá energetická spotřeba krmiv o 100% na to je potřeba myslet. Jak prase vyhubne, většinou už mu není pomoci. Je obrovský rozdíl v krmení, pokud je prase doma, nebo venku v zimě.
Prasátka potřebují 2x ročně očkování proti července a 2x do roka odčervit Ivomecem injekčně. Vše je otázka pár korun, žádné drahé očkování.
Prasátka je také možné vodit na kšírkách pro psy. Velmi snadno si na to zvyknou a potom se s nimi můžete vypravit i na procházku bez obav, že je už neuvidíte. Po ochočení už si vás prasátko hlídá, abyste mu neutekli vy, nevzdaluje se od vás na více než 20 m. Nyní si dovolím okopírovat část textu z internetu, protože to je opravdu geniálně napsané:
Neukojená zvědavost
(autorkou této části je Martina Katzerová)
Prasátko je zvědavé a lstivé. Například velmi rychle pochopí, že nesmí otevírat ledničku a samovolně se obsluhovat, přesto to bude stále zkoušet (skoro jako my lidé při půlnočním "Calex Open"). Jakmile ho necháte samotné v bytě, například když půjdete do zaměstnání, pomstí se za samotu tím, že naschvál udělá v bytě nepořádek. Výchovné metody nepomáhají, totéž se bude opakovat pokaždé. Prasátka vyžadují téměř nepřetržitý kontakt s majitelem - pak jsou úžasná!
Svoji inteligenci ale nepoužijí k tomu, aby vám udělala radost. Používají ji téměř výhradně ve svůj prospěch. Přistrčí si židli ke stolu, aby se dostala k jídlu. Posunou si na zahradě lehátko do stínu, když už jim je na slunci horko. Přemístí si do stínu i misku s vodou, aby ji neměla teplou. Bez povšimnutí vniknou do spíže, když ji zapomenete zavřít, nenápadně za sebou zabouchnou dveře a budou hodovat na zásobách.
Miničuníci překvapují svou velmi rozvinutou inteligencí. "Inteligence prasátek je přibližně na úrovni tříletého dítěte," říká Smithová. Jsou podle ní o něco chytřejší než psi a mají i podobné schopnosti - dokážou například plnit povely sedni nebo lehni a svému páníčkovi přinesou i bačkory. Vrozené inteligence však využívají především při shánění potravy. Není proto vůbec neobvyklé, že se naučí sami si otevřít ledničku, protože vědí, že se tam skrývají jejich oblíbené pamlsky.
Prasátka jsou také poměrně paličatí a svéhlaví společníci. V jejich prospěch ale hovoří fakt, že mají ráda děti a dobře vycházejí i s ostatními domácími zvířaty.
Webové stránky Dvorního zookoutku u Pipinga: http://horky.eu/
