III. díl - Péče o prasátko v bytě a jeho výchova
Ve třetím pokračování pětidílného seriálu o chovu miniprasátek v bytě, se zaměříme na východu prasátka, na jeho pubertu, agresivitu a soužití s jinými zvířecími druhy. Úvodem se sluší říct, že prasátko není pes, a proto nelze k jeho výchově a péči o něj přistupovat stejně.
„Prasátko není pes, a proto nelze
k jeho výchově a péči o něj přistupovat stejně“
Výchova prasátka
Každé prasátko je originál a jeho výchova vyžaduje notnou dávku kreativity. Některá prasátka jsou bezproblémová a naopak s výchovou jiných se pořádně zapotíte. Těch druhých je bohužel většina. Vždy musíte mít na mysli, že prasátko je na rozdíl od psa vaším rovnocenným partnerem! Prasátka mají neuvěřitelnou paměť, což už dokázaly mnohé výzkumné práce a proto co jednou pokazíte, velice těžko budete napravovat! Nejdůležitější je laskavá důslednost a řád! Co se týče soužití v městském bytě všeobecně lze říci, že čím více času budete s prasátkem trávit, tím méně problémů se soužitím budete řešit. S bytovými prasátky, která se svými majiteli tráví celý den, bývá zpravidla méně problémů. Nejideálnější je ovšem soužití v rodinném domku se zahradou, kde bude mít prasátko možnost alespoň část dne trávit na zahradě. Velmi se osvědčil model kdy po dobu nepřítomnosti majitele je prasátko na zahradě, kde má zateplený příbytek a jakmile přijde majitel domů, vezme si prasátko dovnitř. Jestliže žijete s prasátkem v bytě, musíte věnovat velké množství času vycházkám. Prasátko se při nich unaví a po dobu vaší nepřítomnosti například, když jdete do zaměstnání, nezbude mu pro odpočinek tolik času na devastaci vybavení bytu. Prasátka špatně snáší samotu a za opuštění nebo i váš nezájem se mstí likvidací domácnosti. Velice rychle poznají, co vám nejvíce vadí a přesně tím se pomstí, když je necháte samotné. Snažte se dodržovat každodenní řád. Vždy ve stejný čas ranní vycházka, krmení, odchod do zaměstnání, návrat, vycházka atd. Pro zabavení nudícího se prasátka v době vaší nepřítomnosti se nejlépe hodí plastová přepravka naplněná kamínky o průměru cca 2. centimetry do kterých před odchodem dobře zamícháte hrst ovesných vloček, prosa nebo jiných zrníček. Prasátko bude trávit čas přerýváním kamínků, vybíráním zrníček a nezbude mu čas na zlobení. Když prasátko udělá v době vaší nepřítomnosti v domě nepořádek a něco zničí, v žádném případě prasátko netrestejte fyzicky a nekřičte na něj! Vybavení domácnosti musíte zajistit tak, aby ho prasátko nemohlo zničit. Tresty a křikem situaci jen zhoršíte, protože trestaná prasátka se stávají agresivními! Myslete na to, že vždy musíte být před prasátkem o krok napřed a po dobrém s pamlskem v ruce zvládnete mnoho situací! Trestem pro prasátko je ignorace. Jakmile něco provede, řekněte káravým hlasem, že je to špatně a nevšímejte si ho. Po chvíli za vámi prasátko přijde, bude do vás šťouchat rypáčkem a vy mu odpusťte. Funguje to. Z důležitých úkonů nikdy neslevte! Jakmile například jednou ustoupíte, když nebude chtít prasátko například nastoupit do auta, zapamatuje si to a při příštím nastupování nastane problém. Vždy musíte po dobrém vyhrát!
Puberta
Prasátka mívají velmi bouřlivou pubertu a u některých prasátek ani jejich kastrace průběh příliš neovlivní. Horší pubertu mívají zpravidla prasečí slečny než prasečí kluci. Puberta nastává okolo dvacátého měsíce a trvá přibližně jeden rok. Prasečí puberťáci bývají velmi hluční, méně spí, jsou aktivní, na vycházkách se rádi ztrácejí, často se snaží bojovat o vůdcovství v rodinné smečce se zvířecími i lidskými členy, někteří zapomínají na slušné vychování a třeba se i začnou venčit v bytě a v neposlední řadě se někteří stávají agresivními. V období puberty bohužel majitelé soužití s prasátky nejčastěji vzdávají. Je třeba si ale uvědomit, že prasátka velmi těžce snášejí změnu majitele a prostředí. Jsou schopni tesknit i několik let a známe případy ze zahraničních útulků, kdy již není možné prasátko umístit do jiné rodiny. Jediné doporučení je zachovat klid, předcházet problémovým situacím, věnovat prasátku co nejvíce času, prasátko zabavit, unavit ho dlouhými vycházkami a vydržet!!!
Agresivita
Agresivita je obrovský problém a ne vždy se ho majiteli podaří potlačit. Musíme rozlišovat agresivitu vůči majiteli a vůči cizím lidem a zvířatům. Prasátka jsou teritoriální zvířata a většinou nerada pouští na své území příslušníky cizí smečky. S tím toho moc nenaděláte a jak už jsme psali v prvním díle, pakliže nastane problém, musíte omezit návštěvy jen na ty nejnutnější. To že někoho nepustí prasátko domů, ale neznamená, že se bude chovat k téže osobě nepřátelsky na neutrální půdě nebo v teritoriu dotyčného. Agresivita vůči majiteli je daleko složitější a bohužel ne ojedinělá. Většinou se vyskytuje právě v období puberty a často s odchodem puberty odezní. Agresivní prasátko z pravidla uklidníte tak, že ho pomalu zatlačíte nějakou deskou ke zdi nebo do kouta a budete na něj klidným hlasem promlouvat. Prasátko se většinou zklidní, a jakmile poznáte, že vám nehrozí nebezpečí, prasátko uvolníte. Jako trest použijte, jak jsme již psali nezájem, a vyčkejte, až prasátko přijde doslova se sklopenou hlavou za vámi.
Soužití s ostatními zvířaty
Soužití s ostatními zvířaty v rodině bývá většinou bezproblémové. Počítejte s tím, že postupem času se stane prasátko vůdcem zvířecích členů, ať už se jedná o psy nebo kočky, ale také je bude chránit před vetřelci. Známe případy kdy při společných vycházkách prasátka a psa došlo k psí rvačce a prasátko bránilo příslušníka své smečky tak, že velmi těžce zranilo cizího psa. Těmto situacím musíte předcházet! Co se týče společných procházek prasátek a cizích psů nelze odpovědět jednotně. Vždy musíte být obezřetní! Některá prasátka jsou dominantní, psi to vycítí a prasátka se nevšímají. Některá prasátka jsou bázlivá, čímž na sebe upozorňují a může dojít k jejich napadení psem. Známe i prasečí jedince, kteří bezdůvodně napadají cizí psi kdykoli je potkají. Všeobecně lze říci, že nejvíce si prasátka rozumí s kočkami. Zcela opačné je to s jinými prasátky. Prasátka nemají ráda jiná prasátka a dokonce ani majitele jiných prasátek. Na společné vycházky s jinými prasátky tedy zapomeňte!
Cestování
Jak už jsme psali v minulém díle, s registrovanými prasátky můžete volně cestovat v rámci České republiky. Většina prasátek jezdí autem, ale známe i prasátka, která jezdí hromadnou dopravou. Vždy záleží na tom, čemu jste prasátko přivykli a samozřejmě vždy záleží na obsluze dopravního prostředku, jestli k přepravě prasátka svolí. Je jasné, že je rozdíl v přepravování deseti kilového a sto kilového mazlíčka. Na jízdu autem prasátko zvykejte od útlého věku, aby pro něj jízda byla přirozená. Jestliže nejezdíte s prasátkem každý den, alespoň jednou týdně naložte prasátko do auta, kde bude mít připraveny pamlsky a objeďte s ním třeba jen blok domů nebo vesnici. Co se týče dovolených, vždy se dopředu ujistěte, že majitel ubytovacího zařízení bude souhlasit s tím, že s vámi bude dovolenou trávit prasátko.
Péče o prasátko
O prasátko je třeba pečovat stejně jako o každé jiné zvíře. V tomto směru jsou prasátka nenáročná. Na rozdíl od psa můžete prasátko vykoupat za použití šampónu nebo dětského mýdla kdykoli je potřeba. Prasátka, která mají alergické majitele a chodí na společné vycházky se psy, se myjí dokonce každý den. Po vykoupání je třeba prasátko ošetřit nejlépe dětským pleťovým olejem nebo dětským pleťovým mlékem aby nedocházelo k vysoušení kůže. Jednou týdně je potřeba prasátku namazat kopýtka nejlépe vazelínou a vyčistit prasátku uši. Na ty se nejlépe hodí tamponek pokapaný olejem týtrý. Jednou až dvakrát ročně (u prasátek chovaných v bytě) dochází k výměně štětin. Prasátka ztrácí všechny štětiny, a abyste zkrátili dobu, po kterou budete mít na podlaze koberec ze štětin, vytahávejte štětiny prsty při drbání tak, aby to bylo prasátku příjemné. Kopýtka, která se přirozeně neobrušují, například chozením po asfaltu je třeba upravovat alespoň dvakrát ročně. Úpravu by měl provádět veterinární lékař, který s tím má zkušenosti. U prasečích kluků je ještě potřeba upravovat řezáky a klektáky. Některá prasátka si je nechají upravit uštípnutím od svých majitelů, ale pozor majitel by měl alespoň jednou navštívit veterináře a absolvovat instruktáž. Pro fixaci prasátek při úpravě kopýtek a zubů jsme pořídili z darů členů klubu a sponzorů dílenský jeřáb.
A jako vždy závěrem pro rozptýlení vyprávění prasátka Boženky o tom jak si chtěl táta udělat výjimečný den
Čau zásuvky.
Včera táta naložil naše mrňavý auto, musela jsem si vyskočit na zadní sedadla a jelo se na výpravu. Měl totiž padesátiny a nad mapou prohlásil, že přeci nepůjde do práce, že si ten okamžik chce užít nějak netradičně, například dvoudenním pobytem v údajně nejvýše položené osadě Střední Evropy, na Jizerce. Nevím, co myslel tím netradičně, ale zážitek to fakt byl.
Už jsem tam jednou byla, je to hrozně zatáček do kopce, vůbec se mi nechtělo, ale táta měl natolik odhodlaný výraz, že moje protesty snad ani nevnímal. Když jsme konečně přijeli k závoře do rezervace, byla zrovna otevřená. Táta povídá nějakému lesníkovi, že projíždíme na Jizerku, povolení a klíče máme. Ten jenom kývnul a my pokračovali. Venku mlha jako mlíko, strašná zima (před dvěma týdny tu už naměřili mínus 12 stupňů) a mě začalo fičet na hlavu. Táta zbrunátněl, ale rychle zase vychladnul. On nám totiž odešel elektromotor na stahování okna, což by bylo fuk, kdyby ho táta předtím nestáhnul, aby si povídal s lesníkem.
Ještě nikdy jsem nejela na motorce, ale od včerejška to už znám. Byli jsme zmrzlí na kost, když se konečně před námi zjevila další závora. Rozcuchanej táta se vysoukal z auta a šel ji otevřít. Jenže měl jiný klíč. To už jsem řvala jak na lesy. A tak jsme tam stáli, mezi dvěma zavřenými závorami uprostřed horské kleče, rašelinišť a močálů, se staženým oknem, naloženým autem, v hrozné zimě, a čuměli jsme do mlhy. Chvíli to vypadalo, že to tak bude už pořád. Táta ale naštěstí po chvíli přišel k vědomí, popadl alespoň nějaký tašky, aby nám něco zbylo, kdyby otevřený auto vykradli a vláčel mě, ječící tou ledovou mlhou, na Jizerku shánět někoho, kdo nám tu závoru otevře. Všude nás slyšeli už předem, ale stejně byli trochu vyděšení, když jsme se vždycky vynořili. No abych to zkrátila, nakonec jsme jednoho osadníka s klíčem našli, Jizerkou jsme jen projeli a na první servis narazili až v Tanvaldě. Určitě tam v údolí bylo i tepleji, ale na fichtlu Vám to ani nepřijde. Táta zajel na dvůr a povídá, že mu vzadu nastydne prase a že potřebuje to okno nějak vytáhnout nahoru. Seběhli se všichni, až jsem z toho čtyřikrát vedle na svahu kadila. Byli z nás tak paf, že dokonce jeden opravář běžel s bobkama v igelitu k vzdálené popelnici, táta by tam asi stejně nedošel, pohyboval se pomalu. Oprava se nepovedla, místo okna nám nalepili špinavý igelit a nechtěli vůbec žádné peníze, ať mi prý táta koupí za to tatranky (doteď NIC !). Tak jsme pokračovali trochu po paměti (co se děje zleva táta nějak vždycky vytušil) až do Liberce do našeho servisu, tam okno po hodině vytáhli a přichytili lapící páskou a pro elektromotor si máme přijet asi dneska.
Máma z nás měla škytavku a mně se v noci zdály samý mlžný divočiny, až to máma vzdala a udělala si pelíšek na zemi vedle postele. Jenže táta chrápal jako postřelenej hroch, jelikož má z toho „dvoudenního" výletu autem hroznou rýmu, tak jsem skočila taky dolů, lehla si k mámě, a když jsem se opřela a vytrčila nožičky, máma vyjela na koberec. Kdyby nás někdo vyfotil do soutěže o bláznivou rodinu, tak jsme první. Jenže všichni spali.
Související články
I. díl - Co musíte vědět, než si pořídíte prasátko do domácnosti
II. díl - Co byste měli udělat, když si domů přinesete prasátko
