I. díl - Co musíte vědět, než si pořídíte prasátko do domácnosti
V tomto prvním článku z pětidílného seriálu o miniprasátkách chovaných v domácnosti, se dočtete pro koho jsou tato inteligentní zvířátka vhodná a kdo by se měl raději rozhodnout pro jiný druh. Autory celého pětidílného seriálu jsou členové Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti.
Ať už se pro koupi prasátka jako domácího mazlíčka rozhodujete z jakéhokoli důvodu, měli byste vědět pár důležitých informací.
Prasátka jsou nesmírně inteligentní zvířátka a umí být úžasnými společníky. Velice rychle (pár dní) se naučí hygieně. Budou se venčit na určeném místě (např. kočičí záchod) nebo budou chodit ven jako pes. Vychovávat prasátko vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a laskavé důslednosti. Problémem je vrozená prasečí nenasytnost a zvědavost. Prasátko například velmi rychle pochopí, že nesmí otevírat ledničku a samovolně se obsluhovat, přesto to bude stále zkoušet! Většinu prasátek nemůžete nechat samotné v bytě, např. když půjdete do zaměstnání, protože naschvál udělají takový nepořádek, jaký si ani nedovedete představit. I kdybyste se stavěli na hlavu, bude se to opakovat vždy, když je necháte samotné. Prasátka vyžadují velmi mnoho kontaktu s majitelem a neradi zůstávají osamocena. Prasátka svou vysokou inteligenci používají výhradně pro vlastní prospěch. Naučí se velmi rychle kde co, ale nikdy to nebudou dělat na požádání. Přistrčí si židli ke stolu, aby se dostala k jídlu. Posunou si na zahradě lehátko do stínu, když už jim je na sluníčku horko, přemístí si do stínu misku s vodou, aby ji neměla teplou. Bez povšimnutí vniknou do spíže, když ji zapomenete zavřít, po tichu za sebou přivřou dveře a budou hodovat na zásobách a s obyčejnou petlicí na ledničce si poradí raz dva. Šuplíky, dvířka od nábytku nebo kuchyňské linky, nic není pro prasátka žádnou překážkou. Jejich tvrdohlavost je nezdolná, mají sloní paměť a v dělání naschválů jsou přeborníky! Soužití s prasátkem má na druhou stranu mnoho kladů. Na kůži a osrstění prasátek zatím nebyla zjištěna alergie. Nejsou cítit, ani když zmoknou. Dokáží komunikovat na inteligenční úrovni čtyřletého dítěte. Většina prasátek je velmi mazlivá a svojí náklonnost a lásku dávají úžasně najevo.
„Prasátka jsou nesmírně inteligentní zvířátka
a umí být úžasnými společníky“
Co se týče plemene všechna prasátka nabízena v naší zemi jako miniprasátka jsou prasečí voříšci. Prasátka nemají žádné rodokmeny a do plemenných knih se u nás zapisují jen jedinci plemen masných. Chovatelé vybírají jedince malého vzrůstu a ty pak připouští s jinými drobnými jedinci. Nikdy proto nevíte, co vám z mazlíčka vyroste. Otázka hmotnosti je velmi důležitá, protože ne každý, který si pořizuje mazlíčka v domnění, že v dospělosti bude vážit 15kg, bude s láskou i 20let pečovat o (když se mu to povede) i 50 ti kilového pořízka. Samozřejmě máme v klubu i pár velmi malých jedinců ale takoví jsou výjimkou. Bohužel ani velmi drobní rodiče, které u chovatele uvidíte, nejsou zárukou toho, že jeho mazlíček bude v dospělosti stejný. Prasátka jsou pohlavně dospělá již v šesti měsících a vy u většiny chovatelů nemáte jistotu, že vám jsou předvedeni rodiče staří minimálně 2 a půl roku a tudíž tělesně dospělí. Často se ale stává, že i drobní (40kg) dospělí jedinci mají potomky, kteří budou v dospělosti vážit 70i více kg.
Selata göttingenských miniprasátek
Další otázkou je výběr pohlaví. U prasátek vládne matriarchát. Holky tedy bývají dominantnější, hůře se podřizují, mívají horší pubertu (ta u prasátek bývá okolo druhého roku věku) a také je třeba počítat s tím, že po prvním pohlavním cyklu (okolo čtvrtého měsíce) je třeba nechat prasničku vykastrovat. Kastrace holky je oproti kastraci kluka daleko větší zásah, vyžaduje celkovou anestezii, rekonvalescence je daleko delší a celý proces je i finančně náročnější. Kluka si většinou koupíte již vykastrovaného ale i když zůstane kastrace na vás, není se čeho obávat, jedná se o banální zákrok vyžadující jen lokální anestezii, rekonvalescence je krátká a finanční zátěž zanedbatelná. Kluci z pravidla bývají klidnější, nemívají tak bouřlivou pubertu, snáze se podřizují hlavně ženským členům rodiny a dají se lépe ovládat. Problém nastává v době dospělosti, kdy klukům narostou řezáky a klektáky. Tyto zuby jsou pohlavním znakem prasečího kluka. Tyto ,,kly" vyčnívají z tlamy a hrozí neúmyslné vážné zranění ostatních členů domácnosti. V některých případech je dokonce směr růstu zubů tak nešťastný, že vrůstají do tváře a je nutný zásah veterináře, většinou v celkové anestezii, která je u dospělého prasátka velký problém.
Co se týče veterinární péče, je potřeba mít ve své blízkosti některého ze specialistů na choroby prasat, protože většina veterinárních lékařů z městských ošetřoven a klinik vidělo prasátko naposledy na vysoké škole, nemají žádné zkušenosti a ti zodpovědní vám rovnou odmítnou prasátko léčit.
V neposlední řadě je také třeba vědět, že prasátko jakékoli ať to vážící 200kg ve velkochovu nebo miniprasátko na gauči v městském bytě je legislativně hospodářským zvířetem a vztahují se na ně stejná nařízení. Toto jde ošetřit registrací prasátka v Českém klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti a blíže se legislativě budeme věnovat v některém z příštích dílů.
V žádném případě si nepořizujte miniprasátko, jestliže:
- žijete v pronajatém bytě či domě, prasátko je přece jen neobvyklé zvíře a majitelé nemovitosti nebo sousedi s jeho chovem nemusí souhlasit,
- žijete v bytě nebo domě špatně přístupném po strmém a kluzkém schodišti, prasátka zpravidla obtížně zdolávají schodiště a pokud dosáhnou velké hmotnosti, do schodů je neunesete,
- nemáte možnost venčení na zahradě nebo v okolí vašeho bydliště,
- hledáte pouze „miniprasátko"- i přes ujištění chovatelů, kteří slibují velikost kočky za předpokladu dodržování pochybných doporučení, například hladovění, prasátka rostou až do tří let a miniprasátkem je i takové, které dosáhne hmotnosti 40 - 120 kilogramů,
- jste netrpělivý člověk, vychovávat prase vyžaduje totiž skutečně velkou trpělivost,
- vašim sousedům vadí hluk, prasata mohou být velice hlasitá, zvláště sviňky v období říje,
- nejste důslední, jakmile vašemu roztomilému prasátku jednou ustoupíte, zůstane to tak napořád,
- jestliže je ve vašem žebříčku hodnot vysoko položená vaše zahrada se šlechtěnými květinami, prasátka vám ji v dobré víře rozryjí,
- nemůžete obětovat v prvních měsících prasátku dostatek času a energie pro socializaci a výchovu,
- máte ještě další zvířata, ale už nemáte dost času zajistit, aby si na sebe mohla s prasátkem navzájem přivyknout,
- máte obavu z reakcí, které můžete s prasátkem mezi některými lidmi nečekaně vyvolat (překvapení, posměšky a někdy i odpor),
- nemáte možnost věnovat prasátku veškerý svůj volný čas, prasátka jsou stádová zvířata a zoufale potřebují společnost, pokud jsou přinucena být sama, mohou být agresivní a ani zařízení bytu není před nimi v bezpečí.
Na závěr pár řádků od kolegy pana Pavla Kalouse
Pokud jste se rozhodli, že si prasátko přes všechna úskalí přeci jen pořídíte, vězte, že je nás víc, komu prasátko:
- vyroste víc, než kdo kdy tušil,
- navzdory všem předsevzetím usíná večer po boku,
- vrazí svá kopýtka při divokém snu občas do žeber,
- ožužlá a vyplivne konce tkaniček u všech dostupných bot,
- rozkouše koberce, rohožky a koupelnové předložky,
- spapá čas od času neopatrně odložený nákup,
- rázně vyprovodí za dveře návštěvu, která se mu nelíbí,
- udělá ostudu, neboť kousne každého cizího člověka, který jej obdivuje a s láskou mu podá pamlsek,
- stoupne co chvíli u kuchyňské linky na nohu (což na boso opravdu bolí),
- rozryje trávník i záhony ve snaze pomoci se zahradničením,
- ukončí pravidelné i občasné zahraniční dovolené,
- hledí do očí jako sobě rovnému,
- postupně změní život a dá mu zcela nový rozměr,
- přiroste k srdci tak, že by je za žádné jiné zvíře nikdy nevyměnil.
