Krmení rodičů brojlerů
Jak se vykrmují brojleři ví spousta lidí, ovšem jak se mají správně krmit jejich rodiče, u kterých je rychlý růst nežádoucí ví málokdo. Právě na toto téma je napsán následující článek, jehož autorem je Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc z Mendlovy univerzity v Brně.
Cílem techniky krmení rodičovského hejna je přispět k udržení zvířat po celý život v kondici umožňující co nejekonomičtější produkci kuřat špičkové kvality. Při odchovu rodičů brojlerů nechceme využívat jejich geneticky založené schopnosti k intenzivnímu růstu spojené s vysokou žravostí, která je výsledkem dlouhodobého šlechtění. Nepřejeme si překotný růst, jaký bude vyžadován u jejich potomstva. Zvířatům chceme poskytnout dostatek času k řádnému vývinu, k přípravě pro vysokou produkci násadových vajec s dobrou oplozeností a líhnivostí, z nichž získáme kuřata se všemi předpoklady pro úspěšný výkrm. Nosnice při odchovu překrmované produkují méně vajec.
domaci-chov-drubeze-a-kraliku.webnode.cz
Slepičky a kohoutci se odchovávají odděleně, společně se ustájí teprve ve věku 20 až 22 týdnů. Příjem krmiva se kontroluje po celý život. K tomu potřebujeme firemní návod s tabulkami standardní hmotnosti a spotřeby krmné směsi v různém věku a v systému krmení nainstalované váhy umožňující kontrolovat množství poskytovaného krmiva. Doporučené dávkování krmiva se upravuje podle odchylky skutečné hmotnosti od standardní růstové křivky. Při úpravách můžeme příděl krmiva zvětšit, můžeme oddálit předepsané zvyšování dávek, nikdy však nesmíme množství nabízeného krmiva během odchovu snižovat. Se sledováním hmotnosti začneme u jednodenních kuřat a pokračujeme v týdenních intervalech až do zahájení snášky. V prvních dvou týdnech vážíme asi pět procent z celkového stavu, hromadně po 10 – 20 kuřatech. Později vážíme individuálně 50 až 200 kuřic, vždy čtyři až šest hodin po nakrmení. Po celou dobu odchovu se snažíme o dosažení co nejnižší variability v hmotnosti. Pokud je hejno nevyrovnané, je výhodné vytvořit skupinu kuřic zaostávajících v růstu, popř. i skupinu zvířat příliš těžkých, a odchovávat je odděleně při jiném dávkování krmiva. Po dosažení předepsané hmotnosti se kuřice vrátí zpět do hejna. Nejvhodnější věk pro vytvoření oddělených skupin je 28 až 35 dní a pro návrat do hejna věk devět týdnů.
„Nepřejeme si překotný růst,
jaký je vyžadován u jejich potomstva“
Startérová směs (při 11,5 MJ MEN a 20 % NL) se zkrmuje od vylíhnutí do věku šesti týdnů. Pouze v prvním týdnu života se krmí vždy ad libitum, aby byl zajištěn dobrý start růstu. Ve druhém týdnu se již krmivo dávkuje, popř. se jeho příjem kontroluje (často jde do tří až čtyř týdnů rovněž o krmení ad libitum) podle firemního návodu, aby se dodržela požadovaná intenzita růstu. V prvních třech týdnech se vyvíjí imunitní a kardiovaskulární systém, kuře opeřuje a rychle rostou kosti. Pokud se používají dvě startérové směsi, krmí se druhou z nich, s mírně sníženým obsahem aminokyselin (18 – 20 % NL), od 22. do 42. dne. První startér by měl být ve formě bezprašné granulové drti, druhý již ve formě granulí.
Mezi 6. a 10. týdnem se dynamicky rozvíjejí svaly, šlachy a vazy. Od 43. do 105. dne věku se zkrmuje směs pro odchov s nižší koncentrací energie (11 MJ MEN a 14 – 15 % NL), která se předkládá jednou denně brzy ráno. Je to období, ve kterém chceme výrazněji přibrzdit rychlost růstu. Od šesti týdnů věku je také vhodné podávat jednou za týden nebo alespoň jednou za 14 dní nerozpustný grit o velikosti částic 5 mm v dávce 5 kg na 1000 zvířat. Není sice potřebný pro trávení krmiva, napomáhá však rozdrcení přijatého peří a podestýlky. Když zkrmujeme nešrotovanou pšenici, obilky přicházejí do svalnatého žaludku změklé a k jejich rozmělnění stačí poměrně nízký tlak.
Ve věku 105 dnů (u rodičů některých hybridů až o tři týdny později) se přechází na směs pro předsnáškové období, která má stejnou koncentraci všech živin jako směs pro slepice ve snášce (11,5 MJ MEN a 15 – 16 % NL) s výjimkou vápníku, kterého obsahuje pouze 1,5 %, zatímco směs pro nosnice 3,0 %. Zároveň se bez ohledu na hmotnost kuřic zvýší množství poskytovaného krmiva o deset procent a dávky se pak dále zvyšují, aby se zajistil požadovaný přírůstek. Vydatnějším krmením se odstartují změny vedoucí k pohlavní dospělosti. Zvýšení dávek nesmí být větší než sedm gramů za týden, aby stimulace vaječníků nebyla nepřiměřeně intenzivní. Vedlo by to k pozdější zvýšené produkci dvoužloutkových vajec a ke zvýšenému úhynu spojenému s výhřezy kloaky a retencí vajec. U nosnic krmených ad libitum může dojít k ovulaci v době, kdy předchozí vejce ještě nebylo sneseno, a proto obvykle není dostatek času pro vytvoření kvalitní skořápky. Krmení v období 16. – 19. týdne je rozhodující pro hmotnost vajec na počátku snášky, množství vyprodukovaných násadových vajec, příjem krmiva před vrcholem snášky a produkci na vrcholu snášky.
Při krmení z krmítek omezeným množstvím krmiva musí být distribuce krmné směsi do celé haly ukončena nejpozději do tří minut. Aby mohla všechna zvířata žrát najednou, musíme pro každou kuřici do věku pěti týdnů zajistit 5 cm, do 10 týdnů 10 cm a nad 10 týdnů 12,5 cm délky krmítka. Krmí se za přítomnosti ošetřovatele a vždy ve stejnou dobu, aby se vzhledem k vytvořeným reflexům nezvyšovala při opožděném krmení nervozita zvířat.
Může se také krmit tak, že se do věku 13 dnů předkládá granulová drť na vlnitou lepenku a na plochá krmítka a od 14. dne se pevné nedrobivé granule o průměru 3 mm rozmetávají do podestýlky. V sedmém týdnu se přechází na granule o průměru 4 mm. Vrstva podestýlky nesmí být při takové technice krmení vyšší než 4 cm. Zároveň se musí zvýšit intenzita osvětlení na 20 luxů. Výhodou takového krmení je rychlé a rovnoměrné rozdělení krmiva, hejno je vyrovnanější, zlepší se kvalita podestýlky a sníží se výskyt poruch končetin. Nejpozději od věku 20 týdnů se však musí začít s krmením z krmítek, ze kterých je třeba pro prvé dny odstranit mřížkové zábrany.
Přemisťovat zvířata z odchovny do snáškové haly je nejvýhodnější mezi 18 a 21 týdny věku. Dva dny před stěhováním a dva dny po něm se zvyšuje dávka krmiva o 50 %. Osvědčuje se také použití vitaminového doplňku aplikovaného v pitné vodě.
Krátce před zahájením snášky (lze zjistit podle rychlého rozšiřování mezery mezi zadními konci stydkých kostí, obvykle mezi 21 a 22 týdny věku) se přechází na směs pro nosnice. Po celou dobu produkce se pokračuje v pravidelném zjišťování hmotnosti nosnic a sleduje se také hmotnost vajec. Dávky krmiva se nepatrně ale často zvyšují tak, aby se co nejdříve dosáhlo vrcholu snáškové křivky. Odměřují se podle produkce vaječné hmoty, podle změn hmotnosti nosnic, podle teploty prostředí a podle koncentrace energie v krmné směsi. Pokud bychom překrmovali, nosnice by nadměrně přirůstaly a vyprodukovaná vejce by mohla mít sníženou líhnivost. Příznakem překrmování je enormní výskyt vajec dvoužloutkových a neobvykle rychlé zvyšování hmotnosti vajec. Proto je třeba sledovat odchylky od standardní hmotnosti vajec uváděné technologickým návodem. Pokud se naopak hmotnost vajec čtyři až pět dnů nezvyšuje, zvýší se denní dávka krmiva oproti krmnému návodu o tři až čtyři gramy. Na slepici by mělo připadat 15 cm šířky krmítka a na 100 slepic jedna kruhová napáječka o průměru 400 mm nebo 12 kapátkových napáječek. Nedostatek vody, byť po krátkou dobu, vede ke snížení snášky a hmotnosti vajec.
Nejvyšší snáška je obvykle ve 29. – 31. týdnu života, a v tomto věku je také dosaženo tělesné dospělosti. Produkce vaječné hmoty však vzrůstá ještě další tři až čtyři týdny. Za jeden až tři týdny po dosažení vrcholu snášky (obvykle ve 32 – 34 týdnech věku) je vhodné začít se snižováním dávek krmiva, aby nosnice netučněly. Množství předkládaného krmiva se snižuje až do věku 56 týdnů v závislosti na tělesné kondici, živé hmotnosti, produkci vaječné hmoty, množství přijímaného krmiva na vrcholu snášky a teplotě prostředí zpravidla o jeden gram týdně, popř. o dva až tři gramy jednou za 14 dnů. Dávky MEN se sníží celkem o 300 – 350 kJ, z toho o polovinu do věku 40 týdnů. Na počátku snášky by měla být denní dávka krmiva spotřebována za jednu až dvě hodiny (v krmítku zbývají pouze prachové částice), na jejím vrcholu za dvě až tři hodiny a později za dvě až pět hodin. Doba potřebná k vyprázdnění krmítek je dobrým ukazatelem přiměřenosti obsahu energie v krmné dávce.
Pokud je při dávkovaném krmení ve směsi málo energie, klesá snáška i velikost vajec. Při přebytku energie nosnice tuční a produkují příliš veliká vejce, která, stejně jako vejce příliš malá nelze použít jako vejce násadová. Pokud by bylo vzhledem k cenám komponent ekonomicky nevýhodné dodržet krmným návodem předepsanou koncentraci energie v krmné směsi, je třeba upravit množství předkládaného krmiva. Přitom musí jít o plnohodnotné krmení, při kterém zvířata dostávají všechny živiny v odpovídajícím množství. Živiny musí být v krmné směsi obsaženy ve správném poměru k obsahu energie. Nedostatek dusíkatých látek v krmné směsi (samozřejmě s přihlédnutím k zastoupení potřebných aminokyselin, zejména methioninu) vede u nosnic ke snížení počtu i velikosti vajec, při jejich přebytku (nad 17 %) jsou vejce příliš veliká. Při nedostatku i přebytku dusíkatých látek, stejně jako při nevyrovnanosti vitaminové a minerální výživy je nižší líhnivost vajec. Určitý vliv na velikost vajec má také kyselina linolová. Obsahuje-li směs této esenciální mastné kyseliny méně než 0,9 %, jsou vejce malá. Ke konci snášky bývá mnoho extrémně velkých vajec s nižší kvalitou skořápky. Mírné snížení obsahu limitující aminokyseliny methioninu (úhrada potřeby pouze z 90 %) jejich velikost omezí.
Nedostatek vápníku a přebytek fosforu vede ke zhoršení kvality skořápky. Při krmení jednou denně je vhodné poskytovat část vápníku ve formě vápenatého gritu, ze kterého se vápník uvolňuje i v době, kdy nosnice lační. Při výrazném nedostatku využitelného fosforu (pod 0,25 %) se snižuje snáška i líhnivost vajec.
Zastoupení komponent ve směsích by se nemělo zbytečně měnit. Faktorem, kterému je třeba věnovat největší péči, protože nejvíce ovlivňuje úspěšnost výživy rodičovského hejna, je variabilita ve složení jednotlivých dodávek krmné směsi.
Kohouti se obvykle krmí stejným krmivem jako nosnice. Mají sice vyšší hmotnost, potřebují však méně krmiva než slepice. Dovedou se poměrně dobře vyrovnat s přebytkem vápníku a dusíkatých látek. Lepší oplozenosti vajec se však dosahuje při odděleném krmení speciální směsí, protože se snadněji udrží žádoucí nižší tělesná hmotnost. U krmítek pro slepice se použijí zábrany s mezerami o šířce 42 – 44 mm a výšce 55 – 60 mm, kterými kohouti neprostrčí svou větší hlavu. Krmítka pro kohouty se zavěšují tak vysoko, aby do nich nedosáhly nosnice (ca 50 – 60 cm). Na jedno zvíře by mělo připadat 18 cm krmného prostoru. Krmítka mají být rovnoměrně rozdělena po celé délce haly a nemá jich být více, než odpovídá počtu kohoutů. Všechno krmivo by mělo být spotřebováno za dvě až čtyři hodiny. Kohouty je vhodné ustájit ve snáškové hale o čtyři až pět dnů dříve než slepice, aby si v klidu zvykli na svá krmítka. Při vyřazování přebytečných kohoutů z hejna je třeba zároveň snižovat počet krmítek. Stále se sleduje hmotnost a tělesná kondice zvířat a podle ní se krmivo dávkuje. Správně krmení kohouti mají pevnou prsní svalovinu, svalovina měkká signalizuje nedostatečný příjem energie. Špatné nastavení krmítek a nerovnoměrné rozdělení krmiva jsou častou příčinou snížené oplozenosti vajec.
Bez problémů je krmení odděleně ustájených kohoutů využívaných k produkci semene pro inseminaci.
