Krmiva a krmné směsi v chovu drůbeže
Drůbež je nejčastěji chovanou kategorií hospodářských zvířat. Alfou a omegou úspěšného chovu je kvalitní krmivo a správné složení krmné dávky. Více informací vám poskytne tento článek, jehož autorem je vysokoškolský profesor Ing. Jiří Zelenka CSc.
Základní komponenty krmných směsí pro drůbež
Výživná hodnota a cena komponent jsou sice hlavními posuzovanými faktory při sestavování směsi, každé krmivo má však i specifické vlastnosti, výhody a nevýhody, rizika kontaminace a specifický vliv při použití v příliš vysokých dávkách.
Kukuřice dobré kvality nepřináší větší problémy. Kvalitní kukuřice může být zařazeno do krmných směsí i 60 – 70 %. Při šrotování se její zrna lámou na oříškovité části, které jsou pro zvíře atraktivnější než např. jemný pšeničný šrot. Při vysokém podílu této komponenty se směsi obtížněji granulují. Rizikový je obsah plísní a mykotoxinů; možnost použití kukuřice pak závisí na stupni kontaminace. Hladina aflatoxinu nesmí, stejně jako u ostatních obilnin, překročit 0,02 mg/kg.
Pšenice má velmi variabilní obsah dusíkatých látek (10 – 18 %, obvykle mezi 11 a 14 %), proto je třeba pracovat s hodnotami stanovenými vlastním rozborem. Minimální sušina má být 86 %, hektolitrová hmotnost alespoň 72 kg. Desetiprocentní zastoupení jemně šrotované pšenice ve směsi stačí ke zlepšení pevnosti granulí. Jemně šrotovaná pšenice v netvarované směsi se může nalepovat v zobáku a vést k jeho deformacím. Doporučený obsah ve směsi je do 20 – 25 %, s doplňkem enzymů, pokud je to ekonomicky výhodné, i 50 %. Při velkém podílu pšenice se tvoří nálepy v okolí kloaky a vznikají potíže s příliš vlhkou podestýlkou. Vysoký obsah pšenice je jedním z predispozičních faktorů nekrotické enteritidy. Čerstvě sklizená pšenice je hůře stravitelná a nepříznivě ovlivní užitkovost. Pravděpodobnou příčinou je vyšší obsah rozpustných neškrobových polysacharidů. Při posklizňovém dozrávání se jejich množství dva až čtyři týdny po sklizni snižuje. Pšenice obsahuje více fytázy než jiné obilniny, a proto jsou živiny vázané ve fytátech lépe využívány. Teplem při granulaci směsi však může být fytáza zničena.
Ječmen obsahuje mnoho vlákniny. Nižší obsah energie je vhodné kompenzovat přídavkem tuku do krmné směsi. Hlavním problémem je vysoký obsah β-glukanů, které ovlivňují viskozitu tráveniny a jsou příčinou vlhké podestýlky. Je proto vhodné doplňovat směs průmyslově vyráběnou β-glukanázou. S enzymy je možno do směsi zařadit 30 až 40 % ječmene, bez nich pouze 15 až 20 %.
Tritikale obsahuje inhibitor trypsinu i další antinutriční látky (alkylresorcinoly aj.), je jich však méně než v žitě. Proto se dávkuje opatrně, u mladých zvířat do 10 %, u starších i 20 %. Tritikale může být ekonomickou náhradou za pšenici, pokud jeho cena nepřesahuje 95 % ceny pšenice.
Oves má vyšší obsah vlákniny a ve srovnání s pšenicí, ječmenem a žitem vyšší podíl tuku. Má dobrou dietetickou hodnotu, je vhodný do směsí pro odchovávaná mláďata, pro nosnice v pokročilejší fázi snášky a pro plemenné kohouty. Pro nejmladší drůbež se používá oves loupaný a pěstuje se také oves nahý, který má oproti běžným odrůdám snížený obsah vlákniny a vyšší obsah dusíkatých látek i energie.
Pšeničná krmná mouka obsahuje více bílkovin, tuku, vlákniny a popela než mouky potravinářské. Nesmí v ní být více než 50 % obalových částic zrna. Pro mláďata citlivá na přítomnost plísní se někdy používá pšeničná mouka potravinářské jakosti. Při zařazení do směsi zvyšuje pevnost granulí.
Pšeničné otruby mají málo energie a vysoký obsah vlákniny. Jsou vhodné pro odchovávaná zvířata, jejich zastoupení by však nemělo být větší než 5 %. Při vyšším zastoupení je vlhká podestýlka.
Pšeničné klíčky se vyznačují vysokým obsahem dusíkatých látek a oleje a jsou bohaté na vitaminy B a E.
Sladový květ je kvalitním bílkovinným krmivem. Jde o usušené zárodečné kořínky naklíčeného ječmene.
Krmné zbytky z pekáren a z výroby těstovin mají velmi variabilní složení, podle surovin, které měl výrobce k dispozici. Připravují se z nestandardních nebo prošlých výrobků. Obsahují mouku, cukr, oleje, přísady koření aj. v různém vzájemném poměru. Některé zbytky mohou mít vysoký obsah soli. Jejich energetická hodnota je poměrně vysoká. Do startérových směsí se zařazují v 10% podílu, do směsí pro výkrm i 20 %, pro nosnice 10 – 15 %.
Kukuřičný gluten je vedlejší produkt při výrobě kukuřičného škrobu. Je to zlatě oranžová moučka, která obsahuje 67 % dusíkatých látek s limitující aminokyselinou lysinem. Při vlhkém mletí se po odstranění zárodku a vlákniny (slupky) kukuřičného zrna v odstředivce gluten oddělí od škrobu. Kukuřičný gluten je zdrojem přírodních pigmentů, důležitých pro zabarvení žloutku a kůže brojlerů. Do krmné dávky pro brojlery se zařazuje v množství 5 – 15 % a pro nosnice 5 – 10 %.
Sušené obilní výpalky, často označované jako DDGS (Distiller’s Dried Grains with Solubles),jsou vedlejším produktem lihovarského průmyslu. Obsahují především nezkvasitelný podíl zrna (klíčky, vlákninu, dusíkaté látky, tuk). Jejich nutriční hodnota je značně variabilní, závisí nejen na výchozí surovině, ale i na způsobu fermentace a šetrnosti sušení. Nebezpečný může být vyšší obsah mykotoxinů. Pokud je surovina obsahovala, bude jejich koncentrace ve výpalcích přibližně trojnásobná. Kukuřičné výpalky světlé barvy bývají nejkvalitnější. Čím je barva výpalků tmavší, tím horší bývá jejich výživná hodnota. Obsahují 9 – 12 MJ MEN/kg, 26 – 32 % dusíkatých látek, 8 – 10 % tuku a poměrně hodně (0,6 – 0,7 %) využitelného fosforu. S rozšiřováním výroby kvasného lihu jako příměsi do pohonných hmot se jejich produkce podstatně zvyšuje. Z 1 tuny lihovarsky zpracovaného obilí lze získat až 330 kg suchých výpalků. Do směsí pro drůbež jich můžeme podle kvality zařazovat 5 - 8 %.
Glycerol zbývá při výrobě bionafty. Surový produkt musí být zbaven metanolu (nejvyšší povolený obsah 0,2 %) a krmivo musí obsahovat alespoň 80 % glycerolu. Dva gramy glycerolu obsahují přibližně tolik metabolizovatelné energie jako jeden gram tuku. Do krmných směsí pro drůbež může být zařazeno 5 – 10 % tohoto krmiva.
Hrách je vhodným zdrojem dusíkatých látek. V jeho bílkovině je vysoký podíl lysinu, limitují sirné aminokyseliny a tryptofan. Obsah antinutričních látek není u některých odrůd vysoký a lze ho ještě snížit hydrotermickými úpravami. Obvykle se dává do směsí 5 – 10 % hrachu, moderních odrůd však lze zařadit do směsi pro brojlery nebo nosnice pouze při mírném snížení užitkovosti i 20 %. Z ekonomického hlediska je výhodné nahrazovat hrachem část sójového extrahovaného šrotu.
Sladké lupiny (bílá, žlutá, modrá) mají poměrně vysoký obsah dusíkatých látek s nižším zastoupením lysinu a methioninu. Nevýhodou je vysoký obsah vlákniny (12 – 18 %). Ve směsích pro brojlery, kuřice i nosnice jich může být až 10 %.
Plnotučná sója je luskovinou s vysokým obsahem bílkovin i tuku. Význam jejího používání vzrostl zejména po vyšlechtění odrůd vhodných pro pěstování v našich podmínkách. Bílkovin je v sóji kolem 36 %. Jsou velmi kvalitní, i když obsahují o něco méně sirných aminokyselin než bílkoviny krmiv živočišného původu. S přídavkem relativně levného průmyslově vyráběného methioninu se jim pak svou biologickou hodnotou zcela vyrovnají. Metabolizovatelná energie sóji je vysoká, pro drůbež 14,0 – 14,4 MJ/kg. Jde o výborné krmivo, zvlášť není-li k dispozici krmný tuk, kterého sója obsahuje 20 – 21 %. Před zkrmováním musí být sója pečlivě zahřáta, aby se v ní zničily inhibitory růstu. Účinnější než suché teplo (např. u nejčastěji používané extruze bez napařování) je hydrotermická úprava, při které se působením vysoké teploty ve vlhkém prostředí zničí nejen labilnější inhibitory proteáz tzv. Kunitzova typu, ale i odolné inhibitory Bowmann-Birkova typu, a také lektiny, které se na antinutriční aktivitě sóji podílejí přibližně 25 %. Krmivo se nejprve napařuje párou v kondicionéru, a pak se v extrudéru třením při stlačování pomocí šnekovnice během velmi krátké doby zvyšuje tlak a teplota na 110 – 140 °C. Po protlačení matricí se krmivo rozpíná a narušují se u něho blány buněčné. Po extruzi je třeba sóju zchladit. Pro tepelné ošetření sóji lze využít i suché nebo vlhké expandace, toustování, napařování spojeného s vločkováním, mikronizace, fluidního ohřevu nebo pufování. Tepelně ošetřené krmivo je hygroskopické, takže snížený obsah vody spojený se zahřátím se brzy vrátí na původní úroveň. Účinnost tepelné úpravy se kontroluje nejčastěji ureázovým testem. Maximální zastoupení ve startérových směsích pro kuřata i krůťata je 15 %, ve finišérech a směsích pro nosnice i 20 %.
Sójový extrahovaný šrot je krmivem, bez něhož si lze sotva představit racionální výživu drůbeže. Obsahuje 44 - 49 % dusíkatých látek s limitujícím methioninem. Obchodní označení Soybean Meal 46, 48 nebo 50 většinou neznamená obsah NL; jde o součet dusíkatých látek a zbytkového tuku, kterého bývá 1,5 – 1,9 %. Připravují se také sójoproteinové koncentráty, které mohou obsahovat i 65 % dusíkatých látek. Vyrábějí se z loupaných odtučněných sójových bobů po fermentaci nebo další extrakci za účelem snížení obsahu bezdusíkatých látek. Přijatelný index aktivity ureázy (mg amoniakálního dusíku uvolněného z roztoku močoviny 1 g zkoušeného vzorku při 30 °C za 1 minutu) se může pohybovat od 0,3 do 0,05. Vyšší hodnota indikuje nedostatečné zahřátí, umožňující zbytkům inhibitorů proteáz snižovat stravitelnost bílkovin. Hodnoty blízké nule indikují přehřátí, vedoucí k degradaci lysinu. Sójového extrahovaného šrotu se obvykle nezařazuje do směsí více než 30 %.
Slunečnicový extrahovaný šrot má vysoký obsah argininu. Jeho použitelnost závisí na obsahu vlákniny, zda pochází z loupané nebo jen částečně loupané slunečnice. Obvykle nečiní potíží obsah 7 - 10 % ve směsi.
Plnotučná řepka obsahuje více než 40 % oleje a 20 % dusíkatých látek. Po hydrotermické úpravě se může zařadit do směsí v množství nepřesahujícím 5 %.
Řepkový extrahovaný šrot obsahuje 32 – 38 % dusíkatých látek. Jeho kvalita závisí na odrůdě řepky, ze které pochází. Dvounulové řepky mají nízký obsah pro výživu méně vhodné kyseliny erukové a snížený obsah glukosinolátů, z nichž se vytvářejí látky narušující činnost štítné žlázy. Řepkový extrahovaný šrot by neměl obsahovat glukosinolátů více než 20 μmol/g. Výtěžnost extrahovaného šrotu z řepkového semene je 56 – 58 %. Ve šlechtění jsou i odrůdy třínulové, v jejichž extrahovaném šrotu bude místo dosavadních 10 – 12 % vlákniny pouze 4 – 6 % této obtížně stravitelné živiny. Pro mladší kategorie zvířat by se řepkový extrahovaný šrot neměl zařazovat do krmných směsí v množství větším než 3 %, u starších zvířat lze použít i 5 %. V řepce obsažený sinapin je inhibitorem trimetylaminoxidázy. Slepice s mutací genu FMO3, která omezuje tvorbu tohoto enzymu, snášejí při vyšším příjmu řepkového extrahovaného šrotu vejce s rybí pachutí. Zápach a pachuť jsou způsobeny vyšším množstvím trimetylaminu ve žloutku. Genetický defekt se vyskytoval u 5 – 10 % nosnic produkujících vejce s hnědou skořápkou a šlechtitelskou prací již byl u některých hybridních kombinací z populace vymýcen.
Vojtěšková moučka z horkovzdušně sušené vojtěšky obsahuje málo energie a více vlákniny. Svým obsahem karotenoidů podporuje žádoucí zabarvení vaječných žloutků a žluté zbarvení kůže brojlerů. V její bílkovině je vysoké zastoupení tryptofanu. Do směsí pro výkrm se obvykle nezařazují více než 2 %, pro nosnice, zejména v pokročilejší fázi snášky, až 5 %.
Rybí moučka je bohatým zdrojem bílkovin i energie, patří k nejkvalitnějším krmivům. Složení závisí na použité surovině a způsobu jejího zpracování. Tuk, kterého rybí moučky obsahují ca 10 %, je vynikajícím zdrojem vysoce polynenasycených mastných kyselin, které jsou pro výživu zvířat velmi žádoucí. Také skladba minerálních látek je příznivá. Čím déle je rybí moučka skladována, tím vyšší je riziko škod způsobených produkty oxidace tuku. Obsahuje-li finišér více než 2 – 3 % rybí moučky, může mít maso rybí příchuť. Do směsí pro mladší zvířata se rybí moučky zařazuje 4 – 5 %.
Rostlinné oleje jsou dnes běžnou součástí krmných směsí. Do startérových směsí se nezařazují tuky s převahou nasycených mastných kyselin a ani ostatních tuků by se nemělo dávat více než 1 – 2 %. Později se mohou dávky zvyšovat i do 5 – 8 %.
Podle zákona o krmivech jsou pro drůbež některá krmiva zakázána, např. kvasnice vyrobené na n-alkánech, masokostní moučky, péřové moučky aj. V prováděcí vyhlášce tohoto zákona je uveden také seznam nežádoucích látek (např. As, F, Cd, Pb, Hg, aflatoxin B1), které se mohou vyskytovat v krmivech a představují potenciální nebezpečí pro zdraví zvířat, lidí nebo životní prostředí. Pro tyto látky jsou vymezena maximální přípustná množství v krmivech.
„Nedostačující obsah energie v krmivu je limitujícím faktorem
pro využití produkčních schopností zvířat“
Krmné směsi pro drůbež
Při sestavování krmných směsí je třeba mít k dispozici tabulky doporučeného obsahu živin v krmných směsích a výživné hodnoty krmiv pro drůbež a vhodné programové vybavení počítače.
Plné využití genetického potenciálu, tedy to, co je biologicky možné, nemusí být ekonomicky výhodné. Vhodně sestavená krmná směs má rozhodující důležitost pro efektivnost produkce. Nemusí to být směs z nejlepších surovin. Efektivnější může být výkrm levnějším krmivem při vyšší spotřebě na jednotku přírůstku.
S postupujícím zlepšováním genofondu se mění i požadavky zvířat na nejvhodnější obsah živin v krmné směsi. Sestavit směs s žádoucí výživnou hodnotou je úkolem zootechnika-krmiváře, který samozřejmě může vybírat jen z komponent, které má právě k dispozici. Vedle obsahu živin musí znát výhody i rizika spojená s určitými krmivy, a podle nich nastavit hranice minima nebo maxima pro sestavení směsi. Může se ovšem stát, že dostupnost krmiv a zejména aktuální ekonomická situace nastaví rozsah použití některých komponent jinak, bez ohledu na jejich nutriční nevýhody.
Krmné směsi se v ČR tradičně označují písmeny, a číslice naznačuje, v jakém pořadí se směsi zkrmují. Pro výkrm kuřat se vyrábí BR1, BR2, BR3 a BR4, pro odchov kuřat K1 a K2, pro kuřice KZK, pro nosnice N, N1 a N2, pro slepice v rodičovských chovech NP, pro výkrm krůt KR1, KR2, KR3, KR4, KR5, KR6, popř. i KR7, pro dospělé krůty KT, pro kachňata VKCH1 a VKCH2, pro dospělé kachny KCH, pro husy HU apod. Tato označení však nejsou pro výrobce krmných směsí závazná.
Tvarování krmných směsí
Při rozhodování, zda je vhodné krmné směsi granulovat, je třeba všestranně posoudit efektivnost této úpravy.
K nevýhodám tvarování krmiv patří především značné investiční i provozní náklady. Při granulování jedné tuny směsi se spotřebuje 60 – 80 kWh energie. Přitom se může porušit část vitaminů (ztráty obvykle nepřekročí 20 %), popř. i některé další živiny obsažené v krmivech. Při zkrmování granulovaných krmiv je třeba také počítat se zvýšeným nebezpečím výskytu kanibalismu a u některých kategorií zvířat (např. u nosnic za vrcholem snáškové křivky) k nadbytečnému příjmu krmiva, vedoucím k nežádoucímu ztučnění.
K výhodám tvarovaných krmiv patří snížení jejich objemu a s tím spojenými menšími nároky na dopravu, manipulaci a skladovací prostory. Především se však zvýší spotřeba krmiva při nabídce ad libitum. Podobně jako tukovaná směs jsou i směsi upravené do granulí pro drůbež lákavé a zvířata v nich vždy přijmou o něco více energie než ve směsi netvarované. Sežere-li vykrmované zvíře více, roste rychleji a snižuje se spotřeba na jednotku přírůstku. Zvířata potřebují k přijetí stejného množství krmiva za den jen polovinu času jako při zkrmování směsi netvarované, spotřebují tedy méně energie pro pohyb spojený s příjmem krmiva.
Tvarovaná krmiva mají menší povrch vystavený účinkům prostředí; oxidace tuků a některých vitaminů i kontaminace plísněmi klesá. Ztráty při skladování jsou proto menší a skladovatelnost je delší. Při dopravě (zejména pneumatické) nedochází k samotřídění směsi a snižuje se prašnost. Drůbeži se, zejména při krmení z řetězových krmítek, znemožní vybírání hrubších částí, přijme i nejjemnější komponenty. Také některá méně chutná krmiva jsou lépe přijímána. Ztráty vyhazováním z krmítek a spláchnutím krmiva ze zobáku do napáječek při pití jsou menší. Nedochází k zalepování zobáků lepkem při větším zastoupení jemného pšeničného šrotu v krmné směsi.
Granulováním se zejména u směsí s vyšším podílem kukuřičného šrotu zlepšuje stravitelnost organických živin a zvyšuje se až o 3 % obsah metabolizovatelné energie. Zvýšení obsahu MEN je třeba připisovat zejména vyšší stravitelnosti zmazovatělého škrobu, který se na obsahu energie v krmných směsích podílí nejvíce.
Nedostačující obsah energie v krmivu je často limitujícím faktorem pro využití produkčních schopností zvířat. Granulováním se v našem pokusu zvýšil obsah MEN stejně, jako bychom ve směsi nahradili 1,7 % obilního šrotu tukem. Tímto zvýšením se kompenzuje značná část nákladů spojených s granulováním. Zvyšuje se také využitelnost fosforu z některých krmiv rostlinného původu.
Výživná hodnota granulovaného krmiva se liší od hodnoty krmiva netvarovaného. Při sestavování krmných směsí je třeba brát v úvahu formu, ve které budou zkrmovány. Má-li granulovaná směs vyšší energetickou hodnotu, musí být pro zachování správného poměru živin zvýšen také obsah dusíkatých látek.
Je velmi důležité, aby granulovaná směs neobsahovala prašný podíl. Kuřata žerou ráda zrno, jemné částice krmiva přijímají špatně. Pro lepší soudržnost granulí se mohou do krmných směsí přidávat např. lignosulfáty (vedlejší produkty papírenského průmyslu), bentonit, kaolinitické jíly, hlinitovápenaté sloučeniny, ale i pšeničná mouka, melasa aj. Při kondicionování, které předchází vlastní granulaci, je třeba použít suchou páru (bez zbytků vody) a vyšší teploty nechat na směs působit po delší dobu, aby v ní zmazovatělo více škrobu. Působením teploty 81 °C po dobu 15 minut je zároveň ničena značná část bakterií a plísní a jsou zneškodňovány některé antinutriční faktory (alkaloidy, antienzymy, glykosidy aj.) obsažené v krmivech. Po granulování je třeba směs rychle zchladit, aby se omezila degradace vitaminů a lysinu. Ze stejného důvodu je třeba vyvarovat se zbytečného přehřívání krmiva. Vyšší obsah krmného tuku ve směsi má na pevnost granulí vliv negativní, a proto je vhodné tuk nastřikovat až po vychlazení na jejich povrch.
Granule startérových směsí pro kuřata by měly mít průměr 2 mm, směsi pro kuřata mezi 11. a 24. dnem věku 2,0 (první dodávka) až 3,5 mm a od 25. dne 3,5 mm. Při krmení granulemi růstové směsi nebo finišéru o průměru větším než 4 mm se snižuje příjem krmiva.
Granule nesmí být příliš dlouhé, poměr jejich průměru k délce 1 : 1,3 – 1,4 je vyhovující. Délka granulí nikdy nemá přesahovat dvojnásobek jejich průměru.
Příjem krmiva se při stoupající pevnosti granulí v tlaku nejprve zvyšuje, a po dosažení optima (u startéru 30 – 40 N, u výkrmové směsi 40 – 50 N a u finišéru 50 – 60 N) opět klesá.
Příprava granulí o malém průměru je zvlášť nákladná. Startérové směsi je výhodné upravovat do granulové drtě, kterou mladá zvířata přijímají ještě lépe než malé granule. Granule o větším průměru se rozdrobí na válcovém drtiči a drť se pak na sítech vytřídí na požadovanou velikost. Snižuje se spotřeba energie, zmenšuje se opotřebení matric a zvyšuje se výkon granulační linky. Většina výroben krmných směsí je vybavena drtičem granulí i potřebným třídicím žejbrem a může granulovou drť vyrábět. Ve dni přechodu z granulové drti na větší granule kuřata příjem krmiva omezí, snížený přírůstek se však rychle kompenzačním růstem vyrovná.
