Permakulturní chov prasat
Při permakulturním chovu prasat nejde jen o maso, ale i o funkční využití dalších výstupů, které poskytuje chov těchto zvířat a o jejich integraci do ekosystému pozemku. Zde jsou mé zkušenosti.
Jsou zkušenější permakulturní chovatelé prasat, kteří mají propracovanější a vychytanější systém než já. V Rakousku například Sepp Holzer. V Čechách potom Zdeněk Polanský z Pístiny se svým občanským sdružením Přátelé vepřové pečínky. Přesto bych se rád podělil o své skromné poznatky a postřehy podložené několikaletou zkušeností.
Předesílám, že moje zkušenost se týká vietnamských prasat, která patří mezi nenáročná a odolná plemena ideální pro samozásobitelskou produkci masa. Jejich výhodou jsou nízké náklady na chov za předpokladu velké zahrady, která jim poskytne čerstvou trávu, listí, plevel a padané ovoce – což je plně dostačující k vykrmení.
Takhle vypadají ve stáří deseti měsíců
Prase chované pastevně a živené zejména na trávě roste pomaleji než prase přikrmované padanými jablky a zbytky z kuchyně či místní restaurace. Bude mít ale méně tučné maso s vyšší výživovou hodnotou. Kvalitnější vepřové v obchodě ani u běžného řezníka neseženete. Vepřové z pastevního či polopastevního chovu je luxusní potravinou.
Selátka vietnamských prasat se dají pořídit za 500 – 600 Kč. Jsou menší než naše klasická česká plemena. Dorůstají hmotnosti 60 – 80 kg. Poskytnou maso, sádlo a škvarky.
Krmení aneb eliminace odpadu
Prase je všežravec. Vietnamské prase je potom hodně býložravé a velice rádo se pase. Základem krmiva našich prasátek je proto zelená tráva a plevel. Obojí je neustále dostupné kdykoli od jara do podzimu, není třeba to „pěstovat“ a urodí se to spolehlivě každý rok. Prasátka potom de facto sehrávají důležitou transformační úlohu, když proměňují nejedlou či těžko stravitelnou biomasou v jedlou a chutnou stravu.
Čerstvý šťavnatý plevel pro naše vietnamská prasátka
Vietnamce krmíme také padaným ovocem, zejména jablky. Na podzim je vypouštíme do sadu, kde pod ovocnými stromy likvidují padané plody, které by jinak buď shnily, nebo bychom je museli sbírat vlastníma rukama. Prasátka nám tak šetří práci a eliminují “odpad” z naší zahrady.
Na pastvě v sadu
Občas prasátkům přilepším topinamburovými hlízami nebo kukuřicí.
Důležitým zdrojem krmiva je také nedaleké olomoucké bistro Bistrá kráva, kde každý den vyprodukují kýbl kuchyňského odpadu a zbytků z nedojedených porcí. Majitelé bistra jsou rádi, že produkují méně odpadu, my potom, že máme vydatný zdroj krmiva zdarma. Navštívíte-li někdy Bistrou krávu, nebojte se nedojíst svou porci. Existuje totiž nemalá šance, že co necháte na talíři, skončí v žaludcích našich prasátek.
Bistro na Wurmově ulici je důležitým zdrojem krmiva pro naše prasátka. Výborně vaří a mají skvělou kávu. Loni jsem zde chystal prezentaci na Semínkový kurz.
Ustájení a produkce hnoje
Protože nemám vytvořený systém výběhů, které bych mohl pravidelně střídat, pouštím prasátka ven na pastvu jen občas. Většinu času jsou ve chlévě, což má výhodu v produkci hnoje.
Ovšem na podzim před porážkou prasata necháváme denně několik hodin na pastvě, aby si pohybem posílila zdraví, shodila přebytečné tuky a zelenou trávou, plevely a padaným listím zpestřila jídelníček. Většina plodin je tou dobou sklizena, takže žádnou větší škodu na úrodě nezpůsobí. Občasné rozrytí půdy lze tolerovat.
Na pastvě
Co se týče potřeb prasat při ustájení, našel jsem pěkné shrnutí v diplomové práci Zuzany Muzikářové Kulturní historie prasete domácího, s nímž se plně ztotožňuji:
„Důležité je již samotné ustájení prasat. Ustájovací plocha by především měla mít dostatečnou velikost a v nejlepším případě by měla být spojená s možností venkovního výběhu, kde prasata mohou vykonávat své oblíbené činnosti, jako je vyhledávání potravy rytím či rochnění v bahně. Už samotná možnost volného pohybu je pro prasata důležitá. Při vyloučení aktivity v důsledku klecového ustájení dochází k poruchám pohybového aparátu. Přes veškeré předsudky a negativní vlastnosti přisuzované prasatům jsou tato zvířata velice čistotná, pokud jim to ovšem způsob chovu dovolí. Prasata pokud mohou, nikdy nekálí v místě odpočinku, ani v místě, kde přijímají potravu. V ustájovací ploše je tedy vhodné tato místa oddělovat. Podlaha v ustájovacím prostoru by také měla být uzpůsobena možnostem prasat. Nevhodné jsou příliš tvrdé povrchy (př. beton či kov), na které nejsou prasata evolučně vybavena, proto často trpí artritidou, výrony a s nimi spojenými chronickými bolestmi.“
Prasátkům podestýlám slámou, pod kterou vždy nasypu vrstvu z plev, které do sebe dobře nasají močůvku. Slámu podle potřeby doplňuji a přibližně jednou za měsíc hnůj vyberu a vyvezu ven.
Na podzim hnůj rozhodím na zahradu či na pole a zapravím do půdy. Živiny obsažené ve zbytcích z olomouckého bistra se tak dostanou zpátky do půdy, místo aby skončily nevyužité na skládce. Tímto jednoduchým způsobem doplním alespoň některé živiny odebrané z půdy při sklizni v úrodě, kterou jsem někomu daroval nebo prodal. Zároveň tím posiluji organickou složku v půdě a doplňuji uhlík ve formě plev a slámy.
Olomoucké bistro se tak podílí nejen na krmení prasat, ale také na produkci hnoje a udržování úrodnosti naší půdy. Je organismem, který má svou speciální niku v ekosystému naší zahrady.
Využití prasat při zakládání záhonů
O vietnamských prasátkách se někdy uvádí, že neryjí. Není to pravda přinejmenším pro u nás běžně dostupná plemena, která mohou být nakřížená s divočáky. Ryjí docela dost a mohou pozemek doslova převrátit vzhůru nohama. Rytí je jejich přirozenou potřebou a bylo by škoda toho nevyužít.
Začal jsem proto experimentovat s využitím prasat při zakládání nových záhonků. Již první pokus přinesl výsledek v podobě nového záhonu pro naše děti.
Čerstvě pořízeným selátkům jsme na jaře vytvořili menší výběh v místě budoucího záhonku
Nadchlo nás, jak své mladé rypáky zarývají do země a převracejí drny vzhůru nohama. Jako miniaturní pluhy. Za pár týdnů byla tráva pryč a místo připravené k založení záhonku.
Chybou bylo, že jsme prasátkům do výběhu nastlali seno, které se při neustálém rytí a převracení země zapravilo do půdy, což činilo následnou přípravu záhonku k osetí dost obtížnou. Propříště bude lepší použít plevy nebo piliny.
Mým permakulturním ideálem je plně pastevní chov. Nevím, jestli se k němu někdy propracuji, ale pokud ano, potom se nechám inspirovat následující pasáží ze zmíněné diplomky o praseti domácím:
„Chov prasat však může mít i pozitivní vliv na životní prostředí. A to zejména pastevní chov. V dnešní době totiž biologové a ochránci přírody znovu otevírají téma pastevních chovů, jako možnosti ochrany biodiverzity krajiny. Jak pastva hospodářských zvířat z naší krajiny pozvolna ustupovala, biotopy, které udržovala, byly převáděny na pole, louky či kulturní lesy. Nespásaná krajina pak začala zarůstat a toto zarůstání dnes vrcholí. Důsledkem zarůstání pastvin je podle Mládka a Pavlů (2006) ochuzování druhového bohatství živočichů a rostlin. Význam pastevního zemědělství pro udržování různých kulturních prostředí je všeobecně uznáván, avšak význam prasat v ochraně přírody byl dlouho opomíjen a není dosud dostatečně probádán. Díky výzkumu[36], který v Německu provedla univerzita v Ragensburgu, však můžeme konstatovat, že pastva prasat pomáhá zvyšovat biodiverzitu dané oblasti. Unikátnost prasat podle této studie spočívá v jejich potřebě rytí, která vytváří vhodné stanovištní podmínky pro druhy, které závisí na rané sukcesní fázi. Prasata proměňují homogenní pastviny na heterogenní plochy charakterizované různým mikroklimatem. Pokud je tedy pastva prasat vhodně organizovaná, dochází v daných oblastech ke zvyšování rozmanitosti biotopů, což na různých místech ze studie umožnilo návrat ptactva do daných oblastí.“
Autor: Marek Kvapil
