Ekologický chov včel

Stejně tak jako druhy hospodářských zvířat vyjmenované zákonem O ekologickém zemědělství, lze i včely chovat dle pravidel stanovených pro ekologické zemědělství. Vzhledem k tomu, že ekologický chovatel včel nemusí být ekologickým zemědělcem (nemusí provozovat ekofarmu), naskýtá se zde příležitost pro včelaře, kteří chovají včely na území velkých ekofarem nebo na území Chráněných krajinných oblastí a Národních parků.

Dřevěné včelí úly www.wikipedia.org

Význam a současná situace ekologického chovu včel

Včelařství je jeden z nejstarších oborů lidské činnosti, jehož předmětem je chov včely medonosné (Apis mellifera), která je jedním z nejstarších živočichů využívaných člověkem. Hlavní národohospodářský význam včelařství spočívá především v jejich opylovací činnosti. V dnešní době již není chápán význam chovu včel pouze v získávání produktů ve formě medu, mateří kašičky, propolisu, pylu, vosku či včelího jedu. Tyto produkty tvoří pouze jednu desetinu užitné hodnoty výsledků činnosti včel. Hlavní a nezastupitelné místo má tedy včela v přírodě jako opylovatel kulturních a planě rostoucích rostlin. Tímto se včely podílejí i na tvorbě a ochraně krajiny. Dále včely slouží jako významný bioindikátor kvality životního prostředí, kdy velmi citlivě reagují na změny v důsledku antropogenních faktorů, jako jsou toxické imise, otravy pesticidy, nevhodná struktura krajiny a s tím související její úživnost. Dle kontaminace vosku a pylu perga lze určit obsah a množství škodlivých látek pro člověka v blízkosti průmyslových aglomerací, dálnic apod. Včely slouží jako významní „hledači“ některých prvků (Pb, Mn, Zn, Cu). Taktéž mohou pomáhat i při ochraně rostlin, kdy na povrchu těla přenáší přípravky na ochranu rostlin (bakterie, mikroskopické houby). Chov včel má rovněž kulturní význam. Včelařství se pro mnoho lidí stalo přitažlivým a věnují mu svůj volný čas.

Stejně jako u jiných odvětví ekologického zemědělství se i v ekologickém chovu včel dbá především na dodržování welfare. Důraz je kladen především na způsob chovu či zásahy do včelstva, jakož i na zpracování produkce.

Ekologický chovatel včel může, ale nemusí být ekologickým zemědělcem, nemusí provozovat ekofarmu. Tímto se naskýtá příležitost pro včelaře, kteří chovají včely na území velkých ekofarem nebo na území Chráněných krajinných oblastí a Národních parků.

Průměrná spotřeba medu činí 0,7 kg na osobu za rok. V České republice bylo v roce 2012 více než 49 tisíc včelařů a přes 540 tisíc včelstev, která vyprodukovala 7 332 tun medu. Počet včelařů registrovaných v ekologickém režimu však činil 14 ekovčelařů, s počtem 551 registrovaných rojů a produkcí 15 590 kg medu.  Ovšem co se týče počtu rojů (včel), již druhým rokem je sledován pokles stavů, a to zhruba o třetinu.

Přílet včel k úlu www.genetickezdroje.cz

Původ včel v ekologickém chovu

Hlavní podmínkou, která rozhoduje o kvalitě a množství produkce je původ včel (včelí matky). Základním požadavkem pro ekologický chov je takový původ včel, který odpovídá místnímu ekotypu. Obecným požadavkem je chov takových plemen, která jsou schopna přizpůsobit se specifikům daného regionu. Dále je třeba vzít v úvahu životaschopnost a odolnost vůči chorobám. Současná česká včela patří k plemeni včely kraňské (Apis mellifera carnica) a její genotyp je včelaři chráněn, protože svými vlastnostmi, jako je nízká bodavost a rojivost, je takřka ideálním plemenem pro naše místní podmínky. Chovatelským cílem jsou včely s dobrými užitkovými vlastnostmi, maximálně přizpůsobivé různému průběhu počasí a různorodým stanovištním a provozním podmínkám. Mezi další požadované vlastnosti je řazena mírnost, pevné sezení na plástech při prohlídkách, rychlý rozvoj na jaře, dobrý čistící pud, bezproblémové přezimování, dobré orientační schopnosti, dlouhověkost matek i včel a úsporné hospodaření se zásobami.

Včela kraňská

Středně velká včela s dlouhými končetinami. Chitin je tmavý s častým výskytem kožovitě zbarvených okrajů nebo celého prvního zadečkového článku. Ochlupení je husté a krátké. Ochlupené proužky tergitů zadečku jsou široké až velmi široké. Vyznačuje se dobrým sběracím a orientačním smyslem, silnou energií v letu, je velmi mírná a klidná při manipulaci s plásty, přezimuje velmi hospodárně, využívá dobře jak snůšku nektarovou, tak i medovicovou. Dále je značně odolná vůči bakteriálním nákazám plodu a má vynikající přizpůsobivost.

Při zakládání včelstev je v ekologickém zemědělství upřednostňována metoda přirozeného rozmnožování. Nové matky by měly pocházet z vlastního chovu nebo jiného včelaře hospodařícího v ekologickém režimu. Nákup včelstev, umělých rojů a oddělků, které nejsou vedeny dle zásad ekologického chovu, je povolen ve výjimečných případech, a to pokud včelstva či roje nejsou dostupné z ekologických chovů, např. v případě vysoké úmrtnosti včelstev způsobené chorobami či přírodními katastrofami. Dále pak s cílem rozšíření nebo obnovy včelstev a pro osvěžení krve může být ročně včleněno 10 % včelích matek, rojů či oddělků z konvenční produkce, avšak za dodržení podmínky, že tyto matky a roje jsou umístěny do úlů vybavených dílem pocházejícího z jednotek ekologického zemědělství. V takovémto případě není nutno dodržet přechodné období.

Technika ekologického chovu včel

Stejně jako u jiných odvětví ekologického zemědělství se i v ekologickém chovu včel dbá především na dodržování welfare. Důraz je kladen především na způsob chovu či zásahy do včelstva, jakož i na zpracování produkce.

Úly pro ekologický chov včel

Každý úl by měl být postaven tak, aby umožňoval co nejlepší podmínky pro život včel, neomezoval rozvoj včelstva a současně dobrou manipulaci pro včelaře. Ke stavbě úlů jsou pro ekologický chov včel používány takové materiály, které zatěžují životní prostředí jen minimálně či vůbec. Nejčastějšími materiály pro ekologický chov včel jsou dřevo, jíl a sláma. Pro většinu včelařů je nejpřijatelnějším materiálem dřevo. Dřevěné úly jsou vyráběny většinou ze dvou typů dřev, a to borovice vejmutovky nebo smrkového. Dřevo z borovice vejmutovky je nejvyhledávanější, neboť je lehké, příjemně voní, avšak je náchylnější k plísním v důsledku vyšší vlhkosti. Povrchové ošetření úlů může být prováděno pouze z materiálů povolených pro styk s potravinami. Z přirozených materiálů je vhodná fermež nebo roztok propolisu v kvasném etanolu.

Umístění včelstev v ekologickém chovu

Včelíny musí být umístěny v oblastech, kde mohou včely sbírat nektar a pyl převážně z ekologicky pěstovaných rostlin a stromů, přirozené vegetace, lesů a ostatních ploch, které nejsou ekologicky obhospodařované, ale jsou ošetřovány metodami s nízkým dopadem na životní prostředí. V okruhu 3 km od stanoviště úlu by mělo být provozováno ekologické zemědělství nebo by se mělo jednat o plochy s přikázaným režimem hospodaření, např. ochranná pásma vodních zdrojů, rezervace, CHKO. V této oblasti nesmí být průmyslové aglomerace, městská centra, dálnice, skládky či spalovny odpadů. Rovněž je nutno deklarovat, že nejméně tři roky zpětně nebylo ve stanovené oblasti užíváno látek, které nejsou pro tento způsob hospodaření přípustné. Preferováno je umístění včelstev v geografickém středu ekologické farmy, umístění na ekologické farmě je povinné v době masivního výletu včel, tj. v období od 1. března do 30. září. Počet umístěných včelstev musí odpovídat úživnosti lokality, tj. předpokládané množství nektaru, medovice a pylu zabezpečí potřeby včelstva po celý kalendářní rok, stejně tak musí být zabezpečen přístup k vodě.

Kočovné stanoviště www.vcelky.cz

Ošetřování včelstev v ekologickém chovu

Obecným principem péče o včelstva je dodržení podmínek welfare, tj. optimalizovat počet zásahů do včelstva při jejich ošetřování, a to volbou vhodných postupů a metod. Při ošetřování včelstev je zakázáno používat repelenty. Pro uklidnění včelstva při jejich ošetřování je doporučeno používat vodní aerosol (rozprašovače), použití kouře je vhodné omezovat. Jako zdroj dýmáku jsou povoleny pouze plně přírodní materiály. Usmrcování včel, jako metoda získávání včelích produktů, je zakázáno. Taktéž přistříhávání křídel matkám. Odstraňování trubčího plodu je povoleno jen jako biologické opatření v boji proti varroáze.

Rozmnožování a plemenitba včel v ekologickém chovu

Při chovu matek je v ekologickém zemědělství preferována metoda přirozeného rozmnožování. Jedná se o přirozené rojení, tichou výměnu, umělé roje (smetence) či oddělky. S cílem stabilizace genetických vlastností je inseminace matek možná.

Výživa včelstev v ekologickém chovu

Zima je pro včely klidové období, přesto však potřebují dostatek potravy. Ekologický včelař je povinen ponechat včelstvu dostatek zásob na přečkání klidového období. Dokrmování je povoleno pouze produkty z ekologické produkce, pokud není k dispozici med z produkce daného včelstva. Stejné podmínky platí i pro umělou výživu, tedy dokrmování melasou či cukrovým sirupem. Výjimka nastává v situaci, kdy je včelstvo ohroženo extrémními klimatickými podmínkami.

Opatření proti nemocem v ekologickém chovu

Pro regulaci onemocnění jsou volena především chovatelská opatření, jako je výběr včelstev přirozeně rezistentních a včelstev se zvýšeným čistícím pudem. Významnou podmínkou je i obnova včelího díla, a to minimálně jedna třetina ročně. Dále pak systematická kontrola úlů, pravidelná výměna vosku. Pro boj s nemocemi se jako účinný nástroj používají organické kyseliny, jako kyselina mravenčí, octová, mléčná a šťavelová a éterické oleje, např. thymol, eukalyptol a kafr. Pro sterilizaci pomůcek je povoleno využití tepla, např. plamen, pára, vroucí voda.

Produkce ekologického chovu včel

Produkty chovu včel jsou významným faktorem, který má vliv na ekonomiku včelaření, neboť díky jejich prodeji se zvyšuje rentabilita včelaření. Z ekologicky chovaných včelstev je možno zabezpečit získání plného spektra včelích produktů jako je med, vosk, propolis, mateří kašička, květový (rouskovaný) pyl a jed.

V rámci získávání produktů jsou stanovena opatření týkající se zejména stáčení medu. Zabíjení včelstva, jakožto metoda spojená se získáváním včelařských produktů, tedy vytáčení medu z rámků, které obsahují živý plod a také použití syntetických odpuzovačů, je zakázáno. Taktéž je zakázáno odvíčkování plástů plamenem nebo elektrickým proudem.

Med

Med je potravina přírodního sacharidového charakteru složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice) nebo na živých částech rostlin včelami, které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech. Dle zdroje snůšky se rozlišují medy květové (světlé) a medovicové (tmavé). Běžně včelaři vytáčejí medy smíšené, ale pokud se včelstvy kočují, můžeme se setkat i s medy tzv. jednodruhovými. Med slouží včelám jako zdroj energie a ke konzervaci pylu. Pro lidi je med považován za potravinu, sladidlo a lék využívaný od počátků lidstva. 

Vytáčení medu je možné pouze v uzavřených prostorách zabezpečených proti náletu nežádoucího hmyzu. Získávání medu z plástů probíhá v zařízení nazývaném medomet, které pracuje na principu odstředivé síly. Všechny pomůcky, jako odvíčkovací zařízení, medomet, cedníky, nádoby pro manipulaci s medem jsou vyrobeny z nerezavějící oceli. Pro skladování a distribuci medu jsou vhodné skleněné obaly. Manipulace s medem musí zabezpečit nepoškození jeho nutriční a biologické hodnoty. Jediné povolené úpravy medu jsou cezení, čeření a pastování. Pro zachování pylu v medu, jakožto jeho přirozené součásti, je povolena velikost filtračních ok síta pro zachycení nečistot maximálně 0,2 mm. Ke ztekucení je zakázáno používat vyšší teploty než 45 °C, optimum je 37 – 40 °C. Je zakázáno používat přímý ohřev medu, nejvhodnější je ztekucování ve vodní lázni. Místnost pro skladování medu musí být temperovaná na teplotu 20 – 25 °C. Kromě těchto opatření je ekovčelař povinen odeslat vzorky medu k rozboru na fyzikálně-chemické vlastnosti (kyselost, obsah cukrů, vody a nečistot), k vyšetření na přítomnost kontaminantů (těžké kovy, pesticidy) a reziduí léčiv.

Stáčení medu z medometu www.vcelky.cz

Vosk

Vosk je čistě produktem včel – mladušek, které ho vylučují na spodní části zadečku v podobě šupinek. Vosk potřebují ke stavbě plástů jak plodových, tak zásobních. Dále z něho staví matečníkové misky a zavíčkovávají zralý med v buňkách. Vedle medu je vosk nejdéle využívaným včelím produktem. Využívá se v potravinářství, kosmetice, farmacii a k výrobě různých produktů, např. svíček. 

Zpracování vosku musí být zabezpečeno tak, aby nedocházelo k jeho kontaminaci, tzn. použití nerezových nádob a kvalitní měkké vody. Přímý ohřev voskové suroviny je zakázán, k roztavení je používána horká pára. Pro zabezpečení mikrobiální nezávadnosti se vosk steriluje v autoklávu.

Propolis

Propolis je jednak ochranná pryskyřice, kterou včely – létavky odkusují z pupenů rostlin, dále včelí vosk a výměšky včelích žláz, které přidávají při jeho zpracování. Propolis slouží k dezinfekci úlu, protože má výrazné antibakteriální účinky, dále pak k utěsňování otvorů a k mumifikaci vniklých rušitelů, které včely nedokáží vynést z úlu. Získává se oddělováním z vnitřních povrchů úlů. V současnosti se jedná o velmi poptávaný produkt, a to z důvodu jeho antimikrobiálních vlastností ve formě mastí, tinktur nebo krémů.

Mateří kašička

Mateří kaši produkují dělnice hltanovými žlázami pro potřebu krmení matky po celou dobu jejího života, částečně také ostatního plodu. Larvy dělnic jsou krmeny pouze do třetího dne, aby se pohlavně zcela nevyvinuly jako matka. Z lékařského hlediska se jedná o velmi žádaný a stále zkoumaný včelí produkt. Má antimikrobní, antivirální a regenerační účinky.

Květový pyl

Pyl je bílkovina určená pro výživu plodu a mladušek. Pyl je zvlhčen obsahem medného váčku a sekrety žláz létavek, které tlumí klíčivost pylu a konzervují jej. Pro lidský organismus je zdrojem bílkovin a vykazuje vitalizující a regenerační účinky.

Včelí jed

Včelí jed je sekretem jedové žlázy. U dělnic má funkci obrannou, u matky funkci selektivní. Získávání včelího jedu by mělo být omezeno pouze na podzimní období, kdy by se daly využít umírající letní včely, vzhledem k tomu, že vlastní získávání podstatně narušuje welfare. Účinky včelího jedu jsou stále diskutovaným tématem a jeho použití je vázáno na lékařský dohled.

Včelí roj www.vcelky.cz

Přechodné období

Doba přechodu na ekologické včelaření trvá minimálně 12 měsíců. Během tohoto období musí být vyměněn vosk za vosk z ekologické produkce, případně za vosk z vlastní produkce, nejlépe získaný z víček či divoké stavby (trubčiny) v roce přechodného období. Včelařské produkty mohou být uváděny do oběhu s odkazem na ekologickou produkci, pokud byla daná ustanovení dodržena nejméně po dobu jednoho roku, tzn. produkce následující po ukončení přechodného období.

Autorka: Prof. Ing. Marie Čechová, CSc.