Přeštické černostrakaté prase má perspektivu

Přeštické černostrakaté prase je českým národním plemenem. Vyšlechtěno bylo v západních Čechách v oblasti přešticka a královicka. Jako samostatné plemeno bylo uznáno v roce 1964. V současnosti se chová u nás jen jako genová rezerva, která se stále ztenčovala, až hrozilo vymizení. Na zlepšení situace se začalo pracovat teprve nedávno. Přispět by k tomu měl i tento článek, jehož autorkou je Ing. Petra Zejdová, Ph.P.

Nižší denní přírůstky a rychlé tučnění byly hlavními důvody, proč se po revoluci - kdy u nás zavládla vlna „zdravého" stravování spojená s poptávkou po libovém mase - přeštické černostrakaté ple­meno prasat ocitlo „na pranýři" a jeho stavy prudce poklesly. V roce 2012 zůstávalo jen 200 plemenných kusů a hrozilo, že původní české plemeno zcela vymizí. S touto smutnou skutečnosti se naštěstí odmítli smířit ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi, kde zahájili záchranný chov a zmrazování genetického materiálu. Díky spolupráci s několika málo chovateli i díky realizaci výsledků výzkumu v praxi, se snad konečně začalo „přeštíkům" blýskat na lepší časy. Jaká je sou­časná situace v chovu a jaké vyhlídky má toto plemeno do budoucna, se mohli dozvědět účastnici semináře „Perspektivy přeštického černostrakatého plemene prasat v podmínkách globalizovaného trhu", který se uskutečnil 9.12.2014 v sídle VÚŽV v Uhříněvsi.

Přeštické černostrakaté prase Sus scrofa domesticus - přeštické prase 11707 2 minuty čtení

Zasedací místnost Výzkumného ústavu byla zaplněná do posled­ního místa a nic tak nebránilo panu řediteli doc. Ing. Petru Homolkoví, CSc. Ph.il., aby se chopil úvodního slova. Z jeho úst zaznělo, že akce je součásti seminářů, které pořádá VÚŽV tak, aby předával poznatky řešených projektů zemědělské praxi a současně i navázal širší spolupráci s chovatelskou sférou.

Prasnice se selaty

Po zahajovacím slovu pana ředitele vystoupila se svou prezen­taci inženýrka Věra Mátlová. Při­pomněla, proč je přeštické ple­meno genetickým zdrojem. Toto označení souvisí s faktem, že se stalo spolu s ostatními plemeny hospodářských zvířat domácího původů součástí Národního pro­gramu uchovávání a využíváni genetických zdrojů, který od roku 1996 financuje Ministerstvo země­dělství. Systematický program ochrany genových zdrojů byl pod­ložen zpracováním šlechtitelských programů pro tato plemena. Chovný cíl, který byl původně formulován v roce 1996, vychá­zel z průměrné úrovně znaků přeštického černostrakatého plemene té doby. I když byla praktikována stabilizační selekce, znaky jatečně hodnoty se výrazně změnily (výška tuku se snížila, podíl libo­vého masa se zvýšil) a v roce 2008 byl proto chovný cíl pro období 2009-2013 korigován podle reál­ných podmínek. Nyní je v něm mimo jiné stanoveno: počet živě narozených selat ve vrhu 10,4; mezidobí 160 dnů; průměrný denní přírůstek v testu u prasniček (korig. na 90 kgž. hm.) 525 g a u kanečků (korig. na 100 kg ž. hm.) 590 g.

„Přeštíky zachráníme,

když je sníme“

Pak paní inženýrka podotkla, ani sebedokonalejší šlechtitelský program, využívání biotechno­logií, či dotační podpora však není zárukou stoprocentní úspěš­nosti. Tou může být pouze udržení dostatečné populace v adekvát­ních chovných podmínkách, které ale není možné bez odpovídající tržní realizace produktu.

Přeštickým prasatům je nejlépe na pastvě

Směrováni plemenitby v popu­laci přeštického plemene, bylo hlavním tématem prezentace pana prof. ing. Václava Matouška, CSc. z Jihočeské univerzity, která sama má jeden z nukleových chovů. Regenerace původního přeštického prasete začala v roce 1952 v okrese Přeštice a Plasy.

V současném období je regis­trováno 19 chovatelů, kde pod­mínky podpory chovu v genové rezervě splňovalo cca -104 prasnic a 76 kanců. Za pozitivní lze pova­žovat fakt, že se podařilo zastavit pokles stavů zvířat v chovech.

Součástí strategie plemenář­ské práce je i jmenováni garanta pro genovou rezervu. Cílem plemenitby je především stano­vit rozsah populace v genové rezervě (cca 650 prasnic v plemenném jádře, zbytek bude jako produkční populace), zajistit KU podle metodiky, rozdělit chovy na nukleové a rezervní, při bonitacích v komisi posoudit plemenný a užitkový typ zvířat, roz­třídit stádo na plemenné jádro a ostatní jedince, u kterých bude navržen jiný způsob připařováni, stanovit úroveň reprodukce pro zařazení do genové rezervy a pokusit se založit nové linie (využitím zmrazených ID), sattelschwein, british saddleback, rozdělení stávající linie).

Velmi zajímavý byl příspěvek inženýrky Anny Dostálové. Ta představila alternativní přístupy ve výkrmu přeštických prasat. Paní inženýrka připomněla, že do 60. let byla pastva prasat celkem běžnou záležitostí. A ačkoliv tento systém v sobě skýtá jisté nevýhody (např. větší riziko nákazy zvířat morem či Aujeszkyho chorobou), převa­žují pozitiva v podobě kladného ovlivnění symbiotické mikroflóry ve střevech zvířat, vyšší odolností vůči salmonelám, lepšího welfare zvířat, vyšších přírůstků a úspory krmiva, snížení nákladů na energii atd. Z výsledků studie plyne dopo­ručení uplatnit pro přeštická pra­sata venkovní výkrm s pastvou, jako alternativní sezónní systém. Při pastvě prasat je nutno počí­tat alespoň 167 m² na kus. Zvířata dobře respektují dvouřadý elektrický ohradník. Pokud jdou pra­sata na pastvu poprvé, je nutno počítat se zhruba týdenním navykacím obdobím.

Přeštíky zachráníme, když je sníme

Následovala přestávka, během které byla pro účastníky připra­zena ochutnávka produktu Amaso i take výrobků z biofarmy Sasov, která je spoluřešitelem projektu. Právě činnost této farmy předsta­vil blíže její majitel, pan Sklenář. Farma byla založena v roce 1991 a s VÚŽV spolupracuje v chovu přeštických prasat od roku 2011.

V současnosti zde mají 55 prasnic a 7 kanců tohoto plemene. Apli­kují netradiční postupy, které se jim však velmi osvědčily a napří­klad rodinný způsob chovu s připouštěním kojících prasnic lze označit za nejvhodnější systém chovu prasat. Dochází k maximál­nímu využití laktace při dobrých chovatelských výsledcích. Také nekastrace kanečků se ukázala jako velmi efektivní strategie. Zví­řata mají nižší spotřebu krmných směsí, jsou masitější a výkrm je rychlejší. Maso z nekastrova­ných samců se využívá pro výrobu kančího biolovečáku a že jde o vskutku chutný produkt, svědčí i titul Biopotravina roku 2010.

Pomyslnou „třešničkou na dortu" bylo závěrečné vystou­pení pana Františka Kšány, jenž velice poutavě promluvil o pro­duktech s přidanou hodnotou. A nezůstalo pouze u řečí - jako „proprietu" pro své povídání si přinesl čerstvou Pražskou šunku z přeštického prasete, kterou pro­fesionálně naporcoval a nabídl k ochutnání účastníkům semináře.

Všichni přítomní se tak mohli přesvědčit, že maso z tohoto ple­mene je opravdu jedinečné v chuti i křehkosti. A to díky vrstvě tuku na povrchu i uvnitř svaloviny, což je charakteristika, kvůli které byla ještě poměrné nedávno tato suro­vina odsuzována. Přitom například i v New Yorku či Londýně zpraco­vávají ti nejlepší šéfkuchaři pravě sádelno-masná plemena prasat. Naštěstí, už i u nás začínají kon­zumenti objevovat „kouzlo chuti" lokálních a poctivých potravin a díky tomu dochází i ke znovuobjevovánií přeštické rasy. Ačkoliv těžko vytlačí vysokoužitková pra­sata z velkochovů, o svou budouc­nost se díky řadě příznivců snad již bát nemusí. Neboť - jak zaznělo v průběhu semináře přeštíky zachráníme, když je sníme.