Přeštické černostrakaté prase má perspektivu
Přeštické černostrakaté prase je českým národním plemenem. Vyšlechtěno bylo v západních Čechách v oblasti přešticka a královicka. Jako samostatné plemeno bylo uznáno v roce 1964. V současnosti se chová u nás jen jako genová rezerva, která se stále ztenčovala, až hrozilo vymizení. Na zlepšení situace se začalo pracovat teprve nedávno. Přispět by k tomu měl i tento článek, jehož autorkou je Ing. Petra Zejdová, Ph.P.
Nižší denní přírůstky a rychlé tučnění byly hlavními důvody, proč se po revoluci - kdy u nás zavládla vlna „zdravého" stravování spojená s poptávkou po libovém mase - přeštické černostrakaté plemeno prasat ocitlo „na pranýři" a jeho stavy prudce poklesly. V roce 2012 zůstávalo jen 200 plemenných kusů a hrozilo, že původní české plemeno zcela vymizí. S touto smutnou skutečnosti se naštěstí odmítli smířit ve Výzkumném ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi, kde zahájili záchranný chov a zmrazování genetického materiálu. Díky spolupráci s několika málo chovateli i díky realizaci výsledků výzkumu v praxi, se snad konečně začalo „přeštíkům" blýskat na lepší časy. Jaká je současná situace v chovu a jaké vyhlídky má toto plemeno do budoucna, se mohli dozvědět účastnici semináře „Perspektivy přeštického černostrakatého plemene prasat v podmínkách globalizovaného trhu", který se uskutečnil 9.12.2014 v sídle VÚŽV v Uhříněvsi.
Zasedací místnost Výzkumného ústavu byla zaplněná do posledního místa a nic tak nebránilo panu řediteli doc. Ing. Petru Homolkoví, CSc. Ph.il., aby se chopil úvodního slova. Z jeho úst zaznělo, že akce je součásti seminářů, které pořádá VÚŽV tak, aby předával poznatky řešených projektů zemědělské praxi a současně i navázal širší spolupráci s chovatelskou sférou.
Po zahajovacím slovu pana ředitele vystoupila se svou prezentaci inženýrka Věra Mátlová. Připomněla, proč je přeštické plemeno genetickým zdrojem. Toto označení souvisí s faktem, že se stalo spolu s ostatními plemeny hospodářských zvířat domácího původů součástí Národního programu uchovávání a využíváni genetických zdrojů, který od roku 1996 financuje Ministerstvo zemědělství. Systematický program ochrany genových zdrojů byl podložen zpracováním šlechtitelských programů pro tato plemena. Chovný cíl, který byl původně formulován v roce 1996, vycházel z průměrné úrovně znaků přeštického černostrakatého plemene té doby. I když byla praktikována stabilizační selekce, znaky jatečně hodnoty se výrazně změnily (výška tuku se snížila, podíl libového masa se zvýšil) a v roce 2008 byl proto chovný cíl pro období 2009-2013 korigován podle reálných podmínek. Nyní je v něm mimo jiné stanoveno: počet živě narozených selat ve vrhu 10,4; mezidobí 160 dnů; průměrný denní přírůstek v testu u prasniček (korig. na 90 kgž. hm.) 525 g a u kanečků (korig. na 100 kg ž. hm.) 590 g.
„Přeštíky zachráníme,
když je sníme“
Pak paní inženýrka podotkla, ani sebedokonalejší šlechtitelský program, využívání biotechnologií, či dotační podpora však není zárukou stoprocentní úspěšnosti. Tou může být pouze udržení dostatečné populace v adekvátních chovných podmínkách, které ale není možné bez odpovídající tržní realizace produktu.
Přeštickým prasatům je nejlépe na pastvě
Směrováni plemenitby v populaci přeštického plemene, bylo hlavním tématem prezentace pana prof. ing. Václava Matouška, CSc. z Jihočeské univerzity, která sama má jeden z nukleových chovů. Regenerace původního přeštického prasete začala v roce 1952 v okrese Přeštice a Plasy.
V současném období je registrováno 19 chovatelů, kde podmínky podpory chovu v genové rezervě splňovalo cca -104 prasnic a 76 kanců. Za pozitivní lze považovat fakt, že se podařilo zastavit pokles stavů zvířat v chovech.
Součástí strategie plemenářské práce je i jmenováni garanta pro genovou rezervu. Cílem plemenitby je především stanovit rozsah populace v genové rezervě (cca 650 prasnic v plemenném jádře, zbytek bude jako produkční populace), zajistit KU podle metodiky, rozdělit chovy na nukleové a rezervní, při bonitacích v komisi posoudit plemenný a užitkový typ zvířat, roztřídit stádo na plemenné jádro a ostatní jedince, u kterých bude navržen jiný způsob připařováni, stanovit úroveň reprodukce pro zařazení do genové rezervy a pokusit se založit nové linie (využitím zmrazených ID), sattelschwein, british saddleback, rozdělení stávající linie).
Velmi zajímavý byl příspěvek inženýrky Anny Dostálové. Ta představila alternativní přístupy ve výkrmu přeštických prasat. Paní inženýrka připomněla, že do 60. let byla pastva prasat celkem běžnou záležitostí. A ačkoliv tento systém v sobě skýtá jisté nevýhody (např. větší riziko nákazy zvířat morem či Aujeszkyho chorobou), převažují pozitiva v podobě kladného ovlivnění symbiotické mikroflóry ve střevech zvířat, vyšší odolností vůči salmonelám, lepšího welfare zvířat, vyšších přírůstků a úspory krmiva, snížení nákladů na energii atd. Z výsledků studie plyne doporučení uplatnit pro přeštická prasata venkovní výkrm s pastvou, jako alternativní sezónní systém. Při pastvě prasat je nutno počítat alespoň 167 m2 na kus. Zvířata dobře respektují dvouřadý elektrický ohradník. Pokud jdou prasata na pastvu poprvé, je nutno počítat se zhruba týdenním navykacím obdobím.
Přeštíky zachráníme, když je sníme
Následovala přestávka, během které byla pro účastníky připrazena ochutnávka produktu Amaso i take výrobků z biofarmy Sasov, která je spoluřešitelem projektu. Právě činnost této farmy představil blíže její majitel, pan Sklenář. Farma byla založena v roce 1991 a s VÚŽV spolupracuje v chovu přeštických prasat od roku 2011.
V současnosti zde mají 55 prasnic a 7 kanců tohoto plemene. Aplikují netradiční postupy, které se jim však velmi osvědčily a například rodinný způsob chovu s připouštěním kojících prasnic lze označit za nejvhodnější systém chovu prasat. Dochází k maximálnímu využití laktace při dobrých chovatelských výsledcích. Také nekastrace kanečků se ukázala jako velmi efektivní strategie. Zvířata mají nižší spotřebu krmných směsí, jsou masitější a výkrm je rychlejší. Maso z nekastrovaných samců se využívá pro výrobu kančího biolovečáku a že jde o vskutku chutný produkt, svědčí i titul Biopotravina roku 2010.
Pomyslnou „třešničkou na dortu" bylo závěrečné vystoupení pana Františka Kšány, jenž velice poutavě promluvil o produktech s přidanou hodnotou. A nezůstalo pouze u řečí - jako „proprietu" pro své povídání si přinesl čerstvou Pražskou šunku z přeštického prasete, kterou profesionálně naporcoval a nabídl k ochutnání účastníkům semináře.
Všichni přítomní se tak mohli přesvědčit, že maso z tohoto plemene je opravdu jedinečné v chuti i křehkosti. A to díky vrstvě tuku na povrchu i uvnitř svaloviny, což je charakteristika, kvůli které byla ještě poměrné nedávno tato surovina odsuzována. Přitom například i v New Yorku či Londýně zpracovávají ti nejlepší šéfkuchaři pravě sádelno-masná plemena prasat. Naštěstí, už i u nás začínají konzumenti objevovat „kouzlo chuti" lokálních a poctivých potravin a díky tomu dochází i ke znovuobjevovánií přeštické rasy. Ačkoliv těžko vytlačí vysokoužitková prasata z velkochovů, o svou budoucnost se díky řadě příznivců snad již bát nemusí. Neboť - jak zaznělo v průběhu semináře přeštíky zachráníme, když je sníme.