Zvědaví kakarici
Nejzajímavější na kakaricích je jejich zvědavost. Musí o všem vědět, každé místečko mít zmapované a do detailu prohlédnuté. Za jejich zvědavost bych zařadil zvuky, které dokáží vydávat. Chtěl bych se pokusit vám zde o těchto vlastnostech, a ještě o dalších věcech týkajících se těchto nenápadných papoušků, něco napsat.
Začnu tím, proč jsem si vlastně vybral do chovu tento druh. Prvně mě zaujali svojí barvou a celkovým vzhledem. Vůbec poprvé jsem spatřil žlutou mutaci. Hledal jsem i další, ale na prvním místě u mě zůstala žlutá, která se také v ČR nejlépe shání. Než s něčím začnu, rád o tom vím co nejvíce. Největší zásobárnou informací pro mě byl internet, dále samotní chovatelé. Přečetl jsem co se dalo. Všechno co jsem si o nich přečet je pravda, jsou opravdu takoví jak se píše. Zklamáním pro mě bylo, nenalezení žádné pořádné literatury. Jediná zmínka o kakaricích je v knize Papoušci 2.díl (je opravdu nepatrná). Když už jsem o nich něco věděl, rozhodl jsem se sestavit jim klec. Konstrukce je dřevěná, záda jsou plná a na dno jsem udělal dva šuplíky, rozměry jsou 150x150x80 (DxVxH). Zbytek je pletivo, použil jsem oko 19x19 mm a síla drátu je 1,4 mm. Pro kakariki naprosto dostačující. Další velká věc, proč jsem se pro ně rozhodl, je právě jejich povaha, o které když jsem četl, tak mě to rozesmálo. Byl jsem moc zvědav jací budou doopravdy.
Klec byla dokončena úplně na čas, těsně před odjezdem sem přidělal dvířka, nainstaloval větve a přisponkoval pletivo. Jeli jsme s tátou na víkend pryč a cestou zpět jsme měli v plánu zastavit se ráno na burze v Týništi nad Orlicí. Tam jsem je naštěstí sehnal, přijeli jsme po 7 hodině a už mi to tam přišlo poměrně prázdné. Samečky jsem tam viděl čtyři žluté a jednu zelenou straku, ale samička byla pouze jediná. Vybral jsem si nejhezčího samce a vzal jedinou nabízenou samičku. Je kroužkovaná, samec ne, ale oba měli být letošní mláďata. Radostně jsme vyrazili směr domov.
Po dojezdu jsem je umístil okamžitě do nové klece a otevřel jim dvířka od přenosky. Jeden byl venku okamžitě, druhému to chvíli trvalo. Poté následovalo mé nadšené pozorování dvou nových spolubydlících.
K mému překvapení ihned začali létat, lozit, skákat v kleci a všechno zkoumat. Dřív jsem měl jen andulky a ty vždy jen seděly v koutku a koukaly po vypuštění do nové klece. Takže jsem byl naprosto uchvácen jak „řáděj" a očividně se jim tam líbí. Ihned našli i malou houpačku pod stropem, ale na tu když usedli, tak se rozhoupala trošku moc a dostali hlavou o pletivo. Teď už přišli jak na to a zvládají to bez problémů. Čím mě dostali a naprosto uzemnili po pár hodinách v novém domově bylo, že bez ostychu žrali klas nezralého obilí, co jsem držel v ruce. Ruka jim vůbec nevadila, teď už z ní normálně berou cokoli a někdy zkusí i samotnou ruku. Druhý den, když jsem to zkoušel opět, tak samec žral klas, ale samice obešla ruku a zkoušela kůži, tak jsem ji nechal, nakonec mě štípla až do krve. Velice příjemné!
Po pár dnech už měli klec prozkoumanou, z novin co byly provizorně na dně zbyly cáry a oni se v kleci začínali nudit. Stále byli nalepeni na pletivu a pozorovali mě. Nakonec mi jich bylo líto, nevydržel jsem a pustil je volně po pokoji. Pokoj není nejmenší a je tady hodně věcí, měli a stále mají co zkoumat, očividně je to opravdu baví, stejně jako mi lozit po posteli. Prolezou naprosto každý kousek pokoje, od podlahy po strop. Při běhání po zemi, kde jsou parkety se jim to klouže, vypadají srandovně. Teď je pouštím skoro každý druhý den, aby se prolétli a pohráli si.
Při čtení článků jsem narazil na zmínku o jejich hlase. Někteří chovatelé prý jejich pískání přirovnávají k mečení kozy. Nedokázal jsem si představit jak to může znít a jaké to bude až mi v pokoji budou „mečet kozy". Ukázalo se, že opravdu to tak někdy zní, ale není to tak hrozné, jak jsem se obával. Někdy je to spíše k smíchu. Vydávají opravdu úžasné zvuky, jen jako budíček v 5 ráno je to dost nepříjemné. =)
Pár při koupeli
Milují také vodu a hrabání. Po přidání vody s miskou na koupel se také moc neostýchali. Nejdřív teda jen obcházeli, ale nakonec samec vlezl do misky. Byla průhledná, takže viděl na dně noviny. Vypadal opravdu směšně, když hrabal ve vodě a kloval do ní. Nemohl se dostat na obrázky na dně, nakonec se i vykoupal. Až byl promočený, mohla jít na řadu samička. Jak se oba oklepávali a skákali dovnitř a ven tak úplně zmáchali noviny. Začali si s nimi hrát a z novin nakonec nezbylo nic, jen kulička. Po pár dnech jsem konečně vyměnil noviny za písek. Ten jsem nejdřív asi půl hodiny „pekl" v troubě na nejvíc, abych omezil riziko nákazy od mikroorganismů. Jakmile jsem jim dal písek na dno, okamžitě tam vlítli a začali se v něm přehrabovat a sezobávat. Teď samec vezme misku se žrádlem jednou packou, tahá jí za sebou a při tom žere. Po nějaké chvíli se mu podaří vysypat a oba žerou ze země, taková jejich obliba.
Myslím si že musí být úžasní i jako domácí mazlíčci. Mě však uspokojuje koukat na ně jako na pár a účastnit se jejich života. Snad se příští rok dočkám i nějakých potomků.
