Chov pštrosů

Pokud hovoříme o chovu pštrosů, nebo o farmovém chovu pštrosů, máme na mysli chov za účelem produkce dalšího plemenného materiálu, masa, peří, kůže apod. Do těchto chovů nesmí být odchytávána zvířata z volné přírody a nelze je použít ani k jiným účelům např. dostihům nebo jízdě na pštrosech. S ohledem na nízký stupeň domestikace je potřeba mít na paměti, že pštros může být v určitých případech člověku velice nebezpečný a to především samci v reprodukčním období.

Všechny systémy chovu pštrosů vycházejí z jejich přirozených podmínek a chovají se výhradně v kombinaci s venkovním výběhem (někdy anglicky označovaným jako free range).

K faremnímu chovu se využívá několik druhů z nadřádu běžců, a to nandu pampový (řád nanduové), emu hnědý (řád kasuáři) a pštros dvouprstý (řád pštrosi). V ČR i ve světě se chová především pštros dvouprstý a také technologie jeho chovu je nejpropracovanější.

Pštros dvouprstý

Pštros dvouprstý (africký, Strutihio camelus) je největší žijící nelétavý pták přirozeně se vyskytující na jih od Sahary. Má velmi silně vyvinuté končetiny, zakončené dvěma prsty. Při běhu může vyvinout rychlost až60 km/h. Své končetiny využívá také k obraně; kopnutí pštrosa může způsobit ošetřovateli zlomení nohy nebo jiný vážný úraz. Pštros kope směrem dopředu. Naproti tomu křídla jsou jen krátká a význam mají při změně směru běhu. Pštros má velice dobře vyvinutý zrak a oči jsou chráněny před prachem a pískem kromě horního a dolního víčka především mžurkou. Na rozdíl od samců hrabavé drůbeže mají samci pštrosů vyvinutý pářící orgán. Pštrosi mají dobře vyvinuta slepá střeva a tlusté střevo (které dosahuje délky až 16 m). Díky bakteriím, které jsou v nich ve velkém počtu, velice dobře zhodnocují objemná krmiva a vlákninu. Fyziologií trávení se více podobají koním nebo králíkům než drůbeži. Trávení napomáhá velké množství kamenů ve svalnatém žaludku. Doba trávení je poměrně dlouhá a trvá u dospělých ptáků až 48 h.

Samec dosahuje výšky kolem 2,5 m a hmotnosti až 160 kg. Základní barva je černá, pouze na křídlech a ocase se vyskytuje bílé peří. Samice, které jsou menší a v dospělosti váží 90-100 kg jsou zbarveny hnědošedě. Pštros je všežravec, živí se i drobnými savci, ještěrkami či brouky, ale jeho hlavní složku potravy představují rostliny.

Pštrosí produkty

Maso

Prsní kost pštrosů je plochá, nemá vyvinutý hřeben jako například u kura, z čehož vyplývá, že tito ptáci téměř nemají prsní svalovinu a maso, které se využívá k lidskému konzumu, pochází z dolních končetin a hřbetu. Jedná se o červené maso s velice nízkým obsahem tuku a cholesterolu a je vhodné jak k přípravě steaků tak dalších mastných výrobků, párků, debrecínek, klobás apod. 

 Kůže

Kůže pštrosa je srovnatelná jako kůže špičkové třídy s kůží krokodýla. Je velice odolná vůči opotřebení a v propustnosti vody dokonce krokodýlí kůži předčí. Charakteristické pro pštrosí kůži jsou tzv. noppy, což jsou místa, ze kterých v kůži vyrůstá peří. Využívá se také kůže z běháků. Ve věku 12 měsíců činí celková plocha kůže 1,3-1,5 m². Kůže se využívá pro výrobu kabelek, peněženek, šperků nebo jako dekorační prvek.

 Peří

Peří pštrosů dozrává ve věku dvou let a využívá se k dekorativním účelům nebo na výrobu vějířů. Nejvíce je ceněno bílé peří samců z křídel (letky). Peří se získává buď stříháním, nebo vytrháváním. Délka peří dosahuje85 cm a v průměru25 cm.

 Vejce

Hmotnost vajec se pohybuje od1,1 kgaž do1,8 kg.  Délka vejce dosahuje až18 cm s průměrem 12-15 cm. Skořápka je krémově zabarvená o tloušťce cca2 mm.

Pštrosí vejce nasytí 8-10 osob, vaří se 60-90 minut, nebo se smaží. Skořápky se používají pro výrobu kraslic, lamp, k dekoraci se suchými květinami, na výrobu broží či šperků. Pro chovatele má ovšem nejvyšší cenu násadové vejce. Pro výše uvedené účely se využívají vejce neoplozená, s poškozenou skořápkou, příliš malá nebo s nepravidelným tvarem, která jsou nevhodná k líhnutí.

Ostatní produkty

Mezi ostatní produkty můžeme zahrnout pštrosí tuk, který se využívá v kosmetickém průmyslu pro výrobu krémů proti stárnutí pleti, kožním ekzémům a masážních krémů. Nezanedbatelný význam má chov pštrosů také pro agroturistiku.

Technologie chovu a výkrmu

Chov rodičů

Pohlavní dospělosti dosahují pštrosi ve věku 2-3 let, samci dospívají ještě později. Ve volné přírodě žije pštros v poměru pohlaví 1:2(3), hnízdo staví samec a vejce do něho snáší všechny samice. O sezení na vejcích a vylíhlé potomstvo se stará samec pouze s jednou samicí. Délka inkubace ve volné přírodě se pohybuje od 39-45 dnů.

Také ve faremním chovu pštrosů se chovné hejno sestavuje v poměru 1:2(3) v měsících říjen až listopad. Do chovu se zařazují jedinci s výraznými znaky pohlavního dimorfismu. Pštrosy lze v reprodukčním období využívat až do 35 let, ale nejvyšších parametrů užitkovosti dosahují do 10 let věku. Zvířatům je vždy potřeba zajistit dostatečný prostor pro pohyb, který je dán také legislativou (204/2008 Sb.). Nedostatečný prostor může být pro pštrosy velice stresující, ve volné přírodě jedna rodina obývá až 16 km² plochy.  Tzv. trijády (1:2) se chovají buď samostatně v oddělených výbězích, nebo se mohou chovat také skupinově, kdy je v hejnu pohromadě více samců. V těchto případech je nutné výběh ještě zvětšit, protože mezi samci se vyskytuje velká soutěživost a na nedostatečném prostoru může doházet k bojům a úrazům. Pro trojici dospělých ptáků je nutno počítat s výběhem min. 1000 m² a pro každého dalšího dospělého jedince navíc 800 m². Většina chovatelů využívá pro produkci násadových vajec přirozenou plemenitbu, ale velká pozornost se jak v oblasti výzkumu, tak při komerčním chovu, věnuje inseminaci pštrosů.

Základem krmné dávky rodičů je v závislosti na ročním období seno, senáž nebo zelená píce plus okopaniny a obiloviny, v reprodukčním období pak místo obilovin krmná směs PŠN1.

Pštrosi, stejně jako většina ptáků, reagují na délku světelného dne zvýšenou produkcí pohlavních hormonů. Snáškové období začíná v březnu a končí v srpnu. Ve výbězích nebo v přístřešcích samci vyhrabávají hnízda a vejce se každý den sbírají. Snáška je u pštrosů velice variabilní a pohybuje se od 30 do 80 ks na samici za produkční období.

Líhnutí 

V České republice při faremním chovu pštrosů se využívá především umělé líhnutí v líhňařských strojích. Vejce určena k líhnutí by se neměla skladovat déle než 10 dnů, optimální délka skladování je 2-3 dny. Vejce se v líhních inkubují v rozmezí teplot 35,5-36,5 ^oC a pravidelně se otáčí. Délka umělé inkubace trvá cca 42 dnů, poslední tři dny se vejce již neobrací. Velice důležitá je při inkubaci relativní vlhkost, která by se měla pohybovat v rozmezí od 25-40 %, což je v porovnání s líhnutím jiných druhů drůbeže nízká hodnota a někdy s jejím udržením mívají chovatelé problém.  Druhý týden inkubace se prosvícením dá zjistit, zda jsou vejce oplozená či nikoliv. Parametry užitkovosti jsou u rodičovských hejn velice variabilní, např. oplozenost se v ČR v různých chovech pohybuje od 30-90 % a počet odchovaných mláďat na samici ze snesených vajec se pohybuje v rozmezí od 50-85 %. Líhnivost kuřat je ovlivněna hlavně kvalitou násadového vejce a podmínkami při inkubaci – teplotou, vlhkostí a otáčením vajec. Po oschnutí kuřat v líhni je přenášíme do odchovny.

Výkrm 

Kuřata odchováváme odděleně od rodičů v různých věkových skupinách. Největší nároky mají kuřata do tří měsíců věku po vylíhnutí, během kterých je potřeba jim zajistit dostatečnou teplotu, kvalitní výživu, prostor pro pohyb a také je důležité sledovat příjem vody. První dny vyžadují kuřata teplotu kolem 35 ^oC, která se každým dnem snižuje až na 20 ^oC. Nejlepším indikátorem adekvátní teploty je chování kuřat; pokud se shlukují je teplota nízká, pokud mají otevřené zobáky a jsou co nejvíce vzdálena od zdroje tepla, je teplota příliš vysoká. Stejně významné jako teplota je větrání, kdy dochází k přívodu čerstvého vzduchu a odvodu amoniaku.  Velmi důležitý již u malých kuřat je dostatečný prostor pro pohyb, který umožňuje kvalitní rozvoj kostí a svalů; při nedodržení požadavků hrozí problémy s končetinami případně respiratorní potíže. V tomto období chováme kuřata v uzavřených prostorech a jen při velmi teplých slunných dnech je vypouštíme do venkovních výběhů.

Kuřata se krmí 2-3x denně kompletní krmnou směsí označovanou jako PŠ1 (20 % NL, 11,5 MJ) a později směsí PŠ2 (18 % NL a 10,5 MJ). Tyto směsi jsou tvořeny především šroty obilovin a minerálně vitaminovým premixem. Navíc se kuřatům zkrmuje jemně řezaná zelená píce – vojtěška nebo kopřivy.

Od čtvrtého měsíce již chováme mladé ptáky v halách v kombinaci s dostatečným venkovním výběhem. V tomto období zvyšujeme dávku objemného krmiva, kromě pastvy a zelené píce lze použít také jemně řezanou senáž. Doplňkem je směs PŠ3, která se zkrmuje v množství 0,3-0,5 kg/ks. Chovatelé mohou použít vlastní jadrná krmiva pouze s přídavkem minerálně vitaminového premixu. U jatečných ptáků je nutné hlídat příjem krmiva a krmné směsi, aby nedocházelo k jejich překrmování a nadbytečnému ukládání tuku, který je z dietetického hlediska nežádoucí. Náhlé změny v krmení způsobují zažívací potíže.

Díky šlechtění se i u pštrosů zkracuje délka výkrmu a jatečná zralost u zvířat je již ve věku od 10-12 měsíců při hmotnosti 80-100 kg. Výtěžnost masa se pohybuje přes30 kg.

Výběhy

Výběh má pro pštrosy zásadní význam, protože se jedná o běžce a běh je pro ně naprosto přirozený pohyb. Navíc se jedná o zvířata, s nízkým stupněm domestikace, proto je nutné věnovat volbě výběhu velkou pozornost.

Výběh by měl být umístěn na klidném nerušeném suchém místě mimo hlavní komunikace a zástavbu, protože pštrosi jsou lekaví a citliví na hluk. Výběh musí být otevřený s přehledným terénem bez většího počtu stromů nebo keřů a se zdrojem nezávadné napájecí vody. V každém výběhu musí být přístřešek, kde se ptáci mohou ukrýt před nepříznivým počasím. Celý výběh musí být zabezpečen vysokým (1,8 m) a pevným plotem. V ČR se nesmí používat elektrické ohradníky nebo ostnaté dráty. Z ohrazení by také neměly čnít ostré předměty, které by mohly způsobit zranění. Na vhodných místech je důležité umístit informační tabule o možných rizicích při vniknutí do výběhu a o zákazu rušení a vhazování cizích předmětů do výběhu, protože pštrosi velice rádi tyto předměty požírají a mohou jim takto způsobovat zažívací potíže.

Požadavky na chovatele

Dříve než se chovatel rozhodne pro faremní chov pštrosů, měl by být obeznámen se způsobem jejich chování, měl by být schopen rozeznat onemocnění a stres, měl by umět navázat osobní kontakt se zvířaty a být zaregistrován jako chovatel pštrosů (či jiných běžců). I pštrosi podléhají Ústřední evidenci hospodářských zvířat, vycházející z Plemenářského zákona a všechna zvířata musí být řádně označena v souladu s platnou legislativou. Vedením evidence je pověřen Český svaz chovatelů pštrosů.