Ekologický chov dojeného skotu

Ekologický chov dojeného skotu je součástí ekologického zemědělství a je alternativou k jeho konvenčnímu chovu. Konvenční chov je většinou zaměřen na maximalizaci zisku, kdežto ekologický chov má odlišný princip. Řídí se principem hospodaření v souladu s přírodou, tedy co nejmenší závislostí na vnějších vstupech. Na ekologických farmách jsou zvířata krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila tak, jak je jim od přírody vrozené. Ekologická farma chová v principu jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na jeden kus. Masové chovy jsou proto vyloučeny. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí. Cílem je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh: zdravá půda poskytuje zdravé rostliny, ty podmiňují zdravá zvířata, která produkují zdravé potraviny, ty znamenají jednak zdravé lidi, jednak nenarušenou krajinu. Je však třeba upozornit na to, že samotné přesvědčení chovatele o správnosti svého počínání nestačí. Musí být podloženo odpovídajícími odbornými znalostmi neboť nezvládnuté ekologické hospodaření, v našem případě chov skotu, muže veškeré případné benefity negovat a kvalita produkce či pohoda zvířat může být horší než v chovu konvenčním.

 Výsledkem ekologického systému chovu krav s tržní produkcí mléka je:

1. Produkce vysoce kvalitních a hodnotných potravin či potravinových zdrojů.

Je potřeba předeslat, že vysoká kvalita a hodnota potravin či potravinových zdrojů získaných od skotu v ekologickém systému chovu není dosažena automaticky. I když zvířata v ekologickém systému chovu nejsou nucena k maximální produkci je jejich chov stejně náročný jako chov konvenční a vyžaduje minimálně stejný stupeň odborných znalostí chovatele. Produkce získaná v ekologickém chovu skotu se nazývá bioprodukcí. V přídě chovu krav s tržní produkcí mléka hovoříme tedy o Bio mléce, či Bio hovězím mase.

2. Vysoce etický přístup ke zvířatům

Vysoce etickým přístup ke zvířatům se projevuje vytvářením jejich životní pohody a respektováním jejich přirozených etologických projevů tj. projevů chování. Co je z tohoto pohledu pro skot typické?  Skot je stádovým zvířetem. Izolace zvířete od stáda je silný stresový faktor a je akceptovatelná pouze ve výjimečných případech (nemoc zvířete). V rámci stáda (skupiny) skupiny si zvířata na základě svých znalostí vytvářejí sociální hierarchii. Udává se, že skot rozeznává a pamatuje si postavení až 60 kusů příslušníků téhož stáda či skupiny. Své sociální postavení si upevňuje vyhledáváním kontaktů se zbývajícími členy. Je tak zvaně distančním zvířetem, tj. při odpočinku si zvíře lehá tak aby mělo distanc (vzdálenost) 2 až 3 m od ostatních zvířat. Vztah mezi mládětem a matkou je velmi silný a obvykle trvá od otelení až do dalšího porodu, kdy kráva instinktivně starší mládě zapudí. Je to nutnost, protože pokud by tak neučinila, bylo by nebezpečí, že starší potomek vysaje mlezivo novému mláděti. Zapuzení staršího mláděte není nic neobvyklého a odpovídá chování divoce žijících zvířat. Téměř polovinu denní doby věnuje dojnice odpočinku a přežvykování. Vstává až 10 krát za den. Zbytečně nevyhledává pohyb a nepohybuje se bezúčelně. Má li možnost, ujede jen asi 200 m den, při pastvě však výrazně více. Podle užitkovosti a zejména okolní teploty vypije kráva až 150 l vody za den. Je schopna přijmout denně až 100 kg pastevního porostu a vytvořit až 50 kg exkrementů a 20 l moče.

Těmto charakteristikám musí odpovídat také ustájeni krav s tržnými produkci mléka:

A) Je preferováno volné ustájení před vazným. Vhodnost volného ustájení je podpořena navíc vyšší produktivitou práce.

B) Technologie a technika chovu musí odpovídat požadavkům na udržení dobrého zdravotního stavu a dlouhověkosti. Z tohoto pohledu je dáváno přednost stelivovému ustájení před bezstelivovým

3. Ochrana před nepohodou. Ta je většinou chápána jako ochrana před příliš velkou zimou. Avšak skot má dobře vyvinutou termoregulaci a stejně důležitá je i jeho ochrana před vysokými teplotami. V zimním období je proto obvykle nutné budovat pro skot tak zvaná zimoviště. Avšak lehký přístřešek by měl být k dispozici i v létě na pastvině, aby poskytoval útočiště před sluncem.

4. Podstatná část sušiny krmné dávky musí být tvořena objemnými krmivy.

Maximální počet zvířat na hektar odpovídající 170 kg N na ha za rok činí 2 velké dobytčí jednotky (VDJ) na hektar. Dospělá dojnice představuje jednu VDJ, jalovice 0,6 VDJ a tele 0,3 VDJ.

Obrat stáda

Obrat stáda v ekologickém chovu (ECH) dojeného skotu má některé odlišnosti od konvenčního chovu. Jde především o to, že ve správně vedeném ekologickém chovu jsou zvířata podstatně méně produkčně zatížena a tedy v daleko menší míře nuceně vyřazována. Například vysoká mléčná užitkovost v konvenčních chovech může být příčinou metabolických poruch u dojnic, ty vedou k neplodnosti či kulhání a chovatel tyto krávy prostě vyřadit musí, protože dříve či později by buď uhynuly či přestaly produkovat mléko. Proto je pro chovatele v ekologických chovech mnohem snadnější dosáhnout uzavřeného obratu stádu, to je situace kdy vyřazené dojnice jsou nahrazovány výhradně vlastními odchovanými jalovicemi. Vzhledem k nižšímu produkčnímu zatížení ekologicky chovaných dojnic by jejich selekce neměla být vyšší než 20 % a tedy srovnatelná se selekcí u krav bez tržní produkce mléka. Tato úroveň selekce znamená, že krávy jsou vyřazovány v průměru na 5. laktaci tedy laktaci, na které dosahují maximální produkce mléka. Nicméně nic nebrání chovateli v tom, aby byla míra vyřazování krav ještě nižší například na 18 či 15 %.

Mléčná užitkovost

Mléčná užitkovost u skotu v ekologických chovech zůstává z ekonomického pohledu hlavní užitkovou vlastností. Na celkovém objemu tržeb se podílí asi 75 %. Z čistě nutričního hlediska není rozdílů mezi mlékem získaným od dojnic z konvenčních a ekologických chovů. Ekologické mléko však bylo získáno v prostředí příznivějším pro dojnice, pokud byl ovšem jejich ekologický chov správně veden.

 Zatím co v konvenčních chovech dojnic je většinou veškeré úsilí chovatele směřováno k dosažení maximální užitkovosti v ECH tomu tak není. Chovatel si musí velmi vážně položit otázku jaká výše užitkovosti je pro jim chované krávy optimální. Základním principem ECH je široké využívání zejména travních porostů. Ty však mají omezenou živinovou hodnotu a obvykle postačí jen do užitkovosti 4 000 kg mléka za laktaci (maximální nádoj 20 kg mléka denně). Přídavkem jadrných krmiv může chovatel tuto užitkovost zvýšit asi až na 6 000 kg mléka za laktaci (30 kg mléka denně). Těmto možnostem je potřeba také přizpůsobit genetický potenciál dojnic, zejména výběrem vhodného plemene a později výběrem vhodných býků, přesněji jejich inseminačních dávek. Jestliže tyto dva hlavní vlivy chovatel nesladí, může se dostat do velmi složité situace. Pokud si vybere plemeno s příliš vysokou užitkovostí, či zařadí do plemenitby býky s tímto genofondem jsou dojnice po genetické stránce vybaveny k vyšší užitkovosti, než činí podmínky prostředí. To vede zejména v 1. fázi laktace (prvních 100 dnů po porodu) v důsledku tak zvané dominanty laktace (situace kdy organismus produkuje maximální množství mléka) k negativní energetické bilanci, následně strádání a hubnutí dojnic. Tato situace je v přímém protikladu k zásadám ECH dojnic.

 Je však celá řada možností jak této situaci předejít. Jde především o výběr plemene. Obvykle je vhodnější vybrat do ECH plemeno s kombinovanou užitkovostí, kterým je v podmínkách ČR české strakaté plemeno. Popřípadě některé z rustikálních plemen, za které můžeme opět v podmínkách ČR považovat české červinky. V případě výběru býka (či jeho inseminačních dávek) pak upřednostňovat jiné parametry než je vlastní výše produkce mléka. Jde například o obsah tuku, či bílkovin v mléce. Nebo například o celý soubor faktorů příznivě působících na délku produkce. Ty jsou shrnovány pod souhrnné označení fitness. Rovněž v exteriéru dojnic by měl chovatel podporovat ty parametry, které souvisí se schopností  vysokého příjmu objemných krmiv. Ten je pozitivně korelovány zejména s tělesným rámcem zvířete, hloubkou jeho těla či hrudníku, anebo šířkou hrudníku. Rovněž je možné využít prostor pro zlepšování tvarových a funkční vlastnosti vemene.

Plemeno skotu česká červinka http://www.toulcuvdvur.cz

Masná užitkovost

V ekologických chovech dojeného skotu je masná užitkovost druhou důležitou užitkovou vlastností. Pro produkci hovězího masa jsou obecně chovány krávy bez tržní produkce mléka (BTPM). Avšak i z chovu krav s tržní produkcí mléka (TPM) jsou produkována jatečná zvířata. Jde jednak o vykrmené býky, jednak o zvířata ostatních kategorií (telat, jalovice a zejména krávy) která jsou vyřazena jako nevhodná k chovu. Jejich procento kolísá podle názoru chovatele, ale obecně se dá říci, že je to 10 % telat a vykrmovaných býků, 20 % odchovávaných jalovic a krav. Vyřazování k chovu nevhodných zvířat k jatečným účelům není nic nepřirozeného, neboť i v přírodních podmínkách se téměř polovina narozených mláďat nedožije dospělosti.

Důležitým pojmem zejména u vykrmovaných býků je optimální porážková hmotnost, která je závislá na více faktorech. Pro volbu optimální porážkové hmotnosti je třeba vzít v úvahu nejen jatečnou zralost a jatečnou hodnotu, ale i některé výrobní faktory, jako je stájová kapacita, zásoby objemných a jadrných krmiv atd. Skot lze vykrmovat intenzivně a extenzivně. Intenzivní výkrm je více spjat s konvenčním systémem chovu kde je obvykle žádoucí dosahovat vyšších přírůstků. Pro ekologické chovy je typičtější spíše extenzivní výkrm zejména jeho úspěšně ověřená varianta pastevního výkrmu býků.

Častým pojmem je jatečně upravené tělo (JUT) jsou dvě půle, nebo čtyři čtvrtě zabitého zvířete bez kůže, bez hlavy, bez noh oddělených v karpálních a tarzálních kloubech, bez orgánů dutiny hrudní, břišní a pánevní, vyňatých i s přirostlým lojem, bez blanité části bránice, bez pohlavních orgánů, bez oháňky, bez ledvin, pánevního a ledvinového loje, u jalovic bez vemenního loje, u krav bez vemene a přirostlého vemenního loje, bez krvavého ořezu.

 Kromě vlivu plemene a porážkové hmotnosti ovlivňuje výsledky výkrmu výrazně také pohlaví zvířete. Z běžně vykrmovaných kategorií skotu jsou dosahovány nejvyšší přírůstky u býčků, nižší u kastrátů (volků) a nejnižší u jalovic. Pokud se týká spotřeby živin na kilogram přírůstku je pořadí opačné. Často je diskutována problematika výkrmu volků či volů. Ten je ovšem podmíněn kastrací zvířat. V ekologickém chovu je kastrace povolena. Za nejvhodnější metodu je možné považovat nekrvavou metodu Burdizzo kleštěmi. Celá operace trvá si jenu minutu a není spojená s poraněním zvířata či ztrátou tkání.

Zásady chovu

Vlastní chov všech kategorií skotu výrazně ovlivňuje skutečnost, že tento druh hospodářských zvířat má velmi dobré termoregulační schopnosti a to již prakticky od narození.  Ty jsou natolik výrazné, že ve srovnání s člověkem leží pásmo jeho teplené pohody asi o 15° C níže. To znamená, že při teplotě 5° C se skot cítí stejně dobře jako člověk při teplotě 20° C. Využití této schopnosti vede ke zjednodušeným způsobům chovu (například celoroční pobyt na pastvině bez přístřešku), avšak tato zjednodušení si může dovolit jen velmi zkušený chovatel.

Pokud se lýka krmení jednotlivých kategorií pak platí, že nejméně 60 % sušiny krmné dávky je kryto objemnými krmivy. Není povoleno použít látky stimulující růst a GMO (geneticky modifikované) plodiny, nebo látky od nich odvozené (s výjimkou vakcín). Z minerálních látek je možné použit pouze ty které jsou povoleny. Rutinní podávání vitaminů není povoleno, mohou být podávány pouze jako součást léčby.

V rámci veterinární péče je třeba zdůraznit, že zdraví zvířat je založeno na preventivních opatřeních, zejména volném pohybu (pastvě) a kvalitní krmné dávce. Jakékoliv rutinní podávání léčiv stimulátorů a hormon a syntetických vitaminů je zakázáno. Pokud zvíře onemocnění musí být včas ošetřeno za těchto podmínek:

•  přednost mají fytoterapeutické a homeopatické přípravky
• alopatická léčiva pouze na předpis veterinárního lékaře
• ochranná lhůta se zdvojnásobuje
• o léčení se vede záznam
• při opakovaném použití je nutné přechodné období (6 měsíců).

Pokud se týká obecných požadavků na ustájení, pak pro ekologické chovy platí následující zásady:

• minimálně 50 % podlahové plochy musí být pevné a neklouzavé (zbytek mohou být rošty)
• zvířata musí mít pevné suché a stlané lože
• podestýlka musí být z přirozených materiálů
• odpovídající mikroklima je udržováno přirozenou ventilací
• dostatečné osvětlení musí být zajištěno přirozenou cestou
• způsob chovu musí zajistit druhově specifické chování
• až na zcela výjimečné případy nesmí být zvířata ustájena vazně
• skot musí mít přístup na pastviny kdykoliv to situace dovolí.

Chov telat

Za nejpřirozenější způsob odchovu telat je považován odchov pod matkou. Pokud tomu tak není, nesmí být telata starší než jeden týden chována v klecích. Do odstavu (max. do 3 měsíců) se odchovávají ve skupinách nebo v individuálních boudách (VIB) za podmínky, že telata mají možnost vizuálního a akustického kontaktu mezi sebou, ostatními zvířaty a děním na dvoře. Odrohování je povoleno jen v individuálních případech (výjimku povoluje Mze).

Pokud se týká krmení, tak telata musejí přijmout mlezivo a mléčná výživa musí být zajištěna nativním mlékem až do věku 3 měsíce. Zkrmování mléčných náhražek není dovoleno. Zkrmování nativního mléka je běžnou praxí. Obavám z případného přenosu potenciálně patogenních mikroorganismů lze předejít pasterizací zkrmovaného mléka. Je dávána přednost příjmu mléka sáním než pitím z volné hladiny. Již od prvního týdne je telatům předkládáno seno a od druhého týdne pak voda.

Pokud se týká plochy stáje (vnitřní plocha) a výběhu (kromě pastvin) pak je pro hmotnost zvířat do 100 kg (asi 3 měsíce věku) požadováno 1,5 m² a 1,1 m² plochy stáje a výběhu, do 200 kg (asi 6 měsíců věku) činí tyto plochy 2,5m² a 1,9m².

Chov jalovic

Odchov jalovic trvá od 6 měsíce věku zvířete až do jeho otelení. U této kategorie představuje pastevní odchov jeho naprosto ideální formu. Pohyb zvířat na pastvině posiluje jejich kondici a je zárukou požadované dlouhodobé vysoké užitkovosti v dospělosti. V případě ustájení je nejvhodnější volné stelivové ustájení v kotcích, které může být provozováno ve třech následujících variantách:

1. Hluboká (vysoká) podestýlka. Kotec se člení na krmiště a lehárnu. Hluboká podestýlka se tvoří stálým přistýláním v lehárně, kde se postupně vytváří ulehlá vrstva chlévské mrvy. Tato kvalitní chlévská mrva se pak vyváží za delší časové období, nejčastěji za 2 - 3 měsíce. Výkaly z krmiště se vyhrnují denně. Spotřeba steliva činí 5 až 7 kg na kus a den. Velká potřeba steliva je nutná k tomu, aby se přistýlaná lehárna udržela suchá.
2. Ploché lože. Používá se v situacích, kdy je k dispozici menší množství slámy. Lože se nastýlá a vyhrnuje častěji, např. 1 x za dva dny, či 1 x za týden. Potřebné množství steliva činí 2,0 až 2,5 kg na jeden kus a den. Odkliz chlévské mrvy se provádí z krmiště denně, z lože pak pravidelně před nastýláním.
3. Spádové lože. Nastýlání se provádí v lehárně na založenou vysokou podestýlku, která je pohybem jalovic sešlapována ve směru stáje tj. do krmiště. Odkliz chlévské mrvy z krmiště se uskutečňuje za 1 - 2 dny. Spotřeba steliva činí 1,5 - 2 kg na jedno zvíře za den, vhodné je použití krátce řezané slámy. Tento systém je velmi vhodný, avšak u nás málo používaný.

Ohledně plochy stáje (vnitřní plocha) a výběhu (kromě pastvin) pak je pro hmotnost zvířat do 350 kg (asi 12 měsíců věku) požadováno 4,0 m² a 3,0 m² plochy stáje a výběhu, nad 350 kg činí tyto plochy 5,0 m² a 3,7 m² (minimálně však 1m² a 0,75 m² na každých dalších 100 kg živé hmotnosti).

Chov dojnic

Dojnice je možné chovat stejně jako jalovice ve volných stelivových kotcích ve třech výše zmíněných variantách kdy potřebná plocha stáje a výběhu činí 6 m² a 4,5 m². Přes všechny přednosti má tento systém ustájení také své nedostatky, které spočívají ve větší frekvenci konfliktů mezi zvířaty či možnosti poranění ležicích zvířat zvířaty která se pohybují. Z tohoto důvodu dávají někteří chovatelé přednost variantě volného stelivového ustájení v boxech. V tomto případě je kotec, respektive lehárna vybavena boxy, které slouží k individuálnímu odpočinku zvířat. Počet boxů odpovídá počtu ustájených krav ve skupině, nebo je vyšší. Rozměry boxu činí dle hmotnosti a tělesných rozměrů krav obvykle 2,4 - 2,5 m u délky, 1,2 - 1,3 m u šířky. Na dně boxu je slamnatá matrace, která je 1 až 2 x týdně přistýlána krátce řezanou slámou.

V systémech volného ustájení krav je nejčastěji používáno dojení v dojírnách. Soustředěné dojení do relativně malého prostoru mimo stáj umožňuje práce spojené s dojením lépe mechanizovat. Krátké cesty přesunů mléka vytváří také dobré předpoklady pro jeho dobrou kvalitu. Podle směru, kterým dojnice stojí při dojení je rozdělujeme na:

• tandemové (stojí za sebou)
• rybinové (stojí šikmo vedle sebe – pod úhlem 45 stupňů)
• paralelní (stojí vedle sebe)

Všechny uvedené typy dojíren mohou mít dojící stání pohyblivé, nebo nepohyblivé.

Na linky dojení navazují strojní linky chlazení, ošetřování a skladování mléka, jejichž cílem je zabezpečit zachování přirozených vlastností syrového mléka a jeho trvanlivost.

Vhodná plemena skotu

Specifikum výběru plemen v ekologických chovecg je dáno tím, že musí být vybráno tak, aby se v co největší míře předešlo stresu, utrpení a zdravotním problémům u chovaných zvířat. I když je možné v ECH chovat všechna dojená plemena, vlastní chov je však omezen především na plemena kombinovaná. U specializovaných mléčných plemen je větší nebezpečí nesplnění jejich živinových požadavků v důsledku příliš vysoké produkce mléka zejména na začátku a vrcholu laktace.  Z kombinovaných plemen splňuje požadavky plemeno české strakaté a zejména česká červinka.

Český strakatý skot. Jeho chov má v našich zemích dlouhodobou historii, i když zcela striktně vzato není to původní plemeno, ale plemeno vzniklé převodným křížením českých červinek s bernským a simentálským skotem. Toto plemeno je v našich podmínkách zbarveno strakatě červeně a bíle v jiných zemích může být i žluto bílé zbarvení. Typickým znakem tohoto plemen je bílá hlava, která je dominantní. Chovný cíl tohoto plemene uvádí  užitkovost 6 000 až 7 500 kg mléka u dospělých krav s obsahem bílkovin 3,5 % a tuku 4,0 %. Věk při prvním zapuštění 16 až 18 měsíců (věk při prvním otelení pak 26 až 28 měsíců). Živá hmotnost jalovic při zapuštění 420 až 450 kg a v dospělých krav 650 až 750 kg s výškou v kříži 140 až 144 cm. 

Česká červinka. Plemeno je považováno za naše skutečně původní, chované na území Čech a Moravy již od neolitu. Je zbarveno plášťově červeně někdy s nádechem do žluta. Součástí chovného cíle tohoto plemene je udržení tohoto specifického genetického zdroje a získání zvířat vhodných pro produkci mléka a masa dobré kvality při využívání ekologického způsobu chovu. Nepředpokládá se intenzivní šlechtění ke zvýšení užitkovosti, ale udržení specifických vlastností plemene a potřebné genetické proměnlivosti. Cílem je stabilizace užitkovosti na úrovni 3000 kg mléka (prvotelky) resp. 3500 až 4500 kg mléka (dospělé krávy). Doporučená hmotnost jalovic při prvním zapuštění je 360 až 380 kg. V dospělosti mají mít krávy hmotnost 530 až 580 kg při výšce v kříži 132 až 135 cm.

Autoři: Prof. Ing. Gustav Chládek, CSc., Ing. Daniel Falta, Ph.D.