Obecné zásady ekologického chovu zvířat

Definice ekologického zemědělství (EZ) dle zákona o EZ č. 242/2000 Sb:

Ekologickým zemědělstvím se rozumí zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky. Zákon o ekologickém zemědělství stanovuje omezení či zákazy používání látek a postupů, které zatěžují, znečisťují nebo zamořují životní prostředí či zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a také zvýšeně dbá na vnější životní projevy, chování a pohodu chovaných hospodářských zvířat.“

Pro ekologické zemědělství jsou charakteristické šetrné zpracovatelské postupy při výrobě potravin s vyloučením použití chemicko-syntetických látek. Jak ekologické zemědělství, tak i výroba biopotravin jsou v celém procesu kontrolovány specializovanou a nezávislou kontrolou, přičemž po certifikaci jsou biopotraviny označeny a tímto označením jsou odlišeny od ostatních potravin.

Hlavní cíle ekologického zemědělství:

• udržení a zlepšování úrodnosti půdy,
• neznečišťování životního prostředí,
• minimalizace používání neobnovitelných surovin a fosilní energie,
• uchování přírodních ekosystémů v krajině,
• ochrana přírody a zabezpečení její diverzity,
• nepoužívání rychle rozpustných hnojiv a chemicko-syntetických pesticidů
• produkce kvalitních biopotravin a krmiv o vysoké nutriční hodnotě. 

Co se týká hospodářských zvířat, těmto je nutno v rámci ekologického zemědělství vytvořit takové podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám. 

Dle předpisů ekologického zemědělství (NR (ES) č. 834/2007 čl. 11, čl. 14, čl. 15, NK (ES) č. 889/2008 kapitola 2) k dosažení do značné míry uzavřeného koloběhu látek mezi půdou, rostlinami a zvířaty, musí být chov zvířat v ekologickém zemědělském podniku vždy spojen s pozemky, které ekofarma obhospodařuje. Počet zvířat na jednotku plochy je omezen s cílem zabránění nadměrné zátěže půdy, spodní vody a povrchových toků, jak samotnými zvířaty, tak i statkovými hnojivy. Při zahájení přechodu konvenčního podniku na EZ se mohou všechna zvířata, která podnik vlastní převést do ekologického zemědělství bez omezení. Při přechodu na ekochov (ECH) se musí veškerá půda pro pěstování krmiv obdělávat dle pravidel ekologického zemědělství. V systému ekologického zemědělství se v ČR mohou chovat pouze skot, koně, prasata, ovce, kozy, králíci, drůbež, ryby a středoevropské ekotypy včely medonosné. Ostatní druhy hospodářských zvířat je možno na ekofarmě chovat jako zájmové chovy, které však nejsou předmětem podnikání v ekologickém zemědělství. Všechna hospodářská zvířata musí mít možnost výběhu a pastvy, kdykoliv to klimatické podmínky a stav půdy povolí.

Osoby chovající zvířata v ekologickém zemědělství musí mít základní znalosti a schopnosti pečovat o potřeby, zdraví a životní podmínky zvířat. V rámci chovu musí být dodržovány zásady welfare zvířat. Ekologicky chovaná zvířata musí být vždy oddělena od zvířat konvenčních. Celoroční chov zvířat bez ustájení je možný pouze ve vhodných klimatických oblastech, respektive bez jejich strádání. Počty zvířat v ekologickém zemědělství je nutno stanovit tak, aby nebylo překročeno množství 170 kg vneseného dusíku statkovými hnojivy na 1 ha zemědělsky využívané půdy ekofarmy a rok. Nejvyšší přípustné počty zvířat na ha zemědělské půdy ekofarmy jsou uvedeny v příloze č. IV. NK (ES) č. 889/2008. Co se týká stájí, nejméně polovina minimální ustájovací plochy musí být pevná, bez roštů, se suchou podestýlkou. Počty zvířat ve stáji by měly být takové, aby jim zaručily pohodu a spokojenost. Minimální velikosti prostor ustájení a výběhů pro jednotlivé druhy, respektive kategorie zvířat jsou uvedeny v příloze č. III. NK (ES) č. 889/2008.     

V ekochovech se přednostně doporučuje pro rozmnožování zvířat aplikovat přirozenou plemenitbu, umělá inseminace je však přípustná. Jiné způsoby umělé reprodukce a aplikace hormonů nebo podobných látek pro navození říje jsou zakázány.

Výživa a krmení zvířat v ekologickém zemědělství je upravena předpisy EZ NR (ES) č. 834/2007 čl. 5, 7, 14, 16 a 18, NK (ES) č 889/2008 čl. 19, 20, 21, 22, 25 j, 25 m, 26 a 43. Obecně je však možno konstatovat, že výživa v rámci ekologického zemědělství je spíše zaměřena na dosažení vysoké kvality produkce, než na její maximalizaci. V rámci ekologických chovů především platí, že základem výživy mláďat savců je mateřské mléko (minimální doba podávání mléka je od 40 dní do 3 měsíců, dle druhu zvířat) a že zvířata se musí krmit výhradně ekologickými krmivy nebo krmivy z přechodného období. Býložravcům má být co možná nejčastěji umožněn pobyt na pastvě, přičemž objemná píce musí u těchto druhů reprezentovat minimálně 60 % denní krmné dávky v přepočtu na hmotnost sušiny. V případě zvířat chovaných k produkci mléka může však tento podíl, ve fázi začátku laktace, klesnout na 50 %. Taktéž drůbež a prasata musí být přikrmována čerstvou, sušenou nebo silážovanou objemnou pící. Dále je nutno doplnit, že jiné než ekologické krmné suroviny rostlinného, živočišného či minerálního původu a vedlejší produkty rybolovu se mohou ve výživě používat pouze v případě, že jsou uvedeny v příloze č. V. NK (ES) č. 889/2008. Ve výživě zvířat se také mohou používat doplňkové látky a činidla, která jsou uvedena v příloze VI. NK (ES) č. 889/2008. Antibiotika, kokcidiostatika a jiná léčiva, látky na podporu růstu a jiné látky ke zvyšování užitkovosti se ve výživě nesmí používat.       

Elementárním předpokladem pro zabezpečení kvalitní a dostatečné produkce v rámci každého ekologického chovu je zabezpečení optimálního zdravotního stavu zvířat, přičemž péče o zdraví zvířat je v těchto chovech založena především na preventivních opatřeních. Vlastní prevence je v ekologickém zemědělství založena na celé škále opatření (výběr vhodných plemen, kvalitní krmiva, vhodné a čisté ustájení, dodržování welfare zvířat atd.), preventivní používání tzv. alopatických léčiv je však zakázáno. Pokud, i přes preventivní opatření, dojde k onemocnění či poranění zvířete, musí být každé zvíře adekvátně ošetřeno, při ošetření však mají přednost fytoterapeutické a homeopatické léky a preparáty a povolené doplňkové a minerální látky a stopové prvky (viz přílohy V. a VI. NK (ES) č. 889/2008). Nicméně v nezbytných případech je povolena i aplikace antibiotik nebo chemických alopatických léků, přičemž aplikace veterinárních léčiv (přípravek, účinná látka, způsob a trvání ošetřování, ochranná lhůta), musí konkrétní podnik zaznamenávat v evidenci a předkládat kontrolní organizaci. Ošetřená zvířata či skupiny zvířat musí být jednoznačně identifikována a označena. Ochranná lhůta mezi prvním podáním chemického alopatického léku a získáním bioproduktu z ošetřovaného jedince se však zdvojnásobuje oproti ochranné lhůtě předepsané zákonem. Pokud však ochranná lhůta není jasně definována výrobcem léčiva, dodržovaná ochranná lhůta je minimálně 48 hodin. V případě, že zvíře či zvířata jsou ošetřeny chemickými alopatickými léky nebo antibiotiky více než třikrát v průběhu 12 měsíců nesmí se tato zvířata nebo jejich produkty, které jsou z nich získány, prodávat jako bioprodukty. Taktéž, na příkaz KVS, musí každý chovatel ihned zajistit provádění všech mimořádných veterinárních opatření, nařízených vakcinací a realizaci povinných eradikačních plánů.

Kupírování s využitím pryžových kroužků či krvavou cestou, ořezávání zubů, krácení zobáků drůbeže, odrohování atd. se v ekologických chovech nesmí provádět, nicméně v případě závažných důvodů (zlepšení zdravotního stavu apod.) může MZe některé zásahy jednotlivým žadatelům předem povolit. Výjimky týkající se zacházení se zvířaty a také  eventuálního vazného ustájení jsou uvedeny v „Metodickém pokynu MZe č. 2/10“, ze dne 1. dubna 2010 č.j. 7630/2010-18030.

Produkty z chovu zvířat je možné prodávat s označením BIO či EKO až po doběhnutí stanoveného přechodného období. Přechodné období obecně činí 24 měsíců. Nicméně například při aplikaci postupného zařazování jednotlivých chovů zvířat do ekologické výrobní jednotky může být přechodné období pro produkty, od nově zařazených druhů konvenčních zvířat, za určitých okolností podstatně zkráceno. Zkrácené přechodné období u různých druhů hospodářských zvířat a různých směrů užitkovosti, dle čl. 38, odst. 1 NK (ES), může činit od 12 měsíců, v případě skotu pro produkci masa až po 6. týdnů v případě drůbeže pro produkci vajec.

Při výběru plemen nebo užitkových typů je především nutno respektovat jejich adaptabilitu, vitalitu a odolnost. Seznam doporučených plemen však doposud neexistuje, v rámci výběru by však měla být preferována taková plemena, která jsou již přizpůsobena daným podmínkám a zvířata konstitučně pevná, odolná, s dobrými mateřskými vlastnostmi a v optimální kondici. Pokud však není možno zabezpečit reprodukci v rámci uzavřeného obratu stáda, nová zvířata by v zásadě měla pocházet z jiných ECH. V ojedinělých případech je však možno některá zvířata (viz např. plemenní býci) výjimečně nakoupit, se souhlasem MZe či bez jeho předchozího povolení, z konvenčních chovů.

Přeprava zvířat musí být co nejšetrnější a při jejím provádění musí být respektovány příslušné předpisy. Při nakládání, respektive vykládání zvířat se nesmí používat elektrické pomůcky k popohánění, před jízdou či v jejím průběhu je zakázána aplikace uklidňujících alopatických prostředků. Před porážkou nebo v jejím průběhu je nutné minimalizovat stres zvířat.

Závěrem k této části je nutno dodat, že legislativa týkající se ECH zvířat je poměrně rozsáhlá. Vzhledem k této skutečnosti se cílem této části stalo seznámit čtenáře alespoň s elementárními obecnými zásadami chovu zvířat v EZ, přičemž některé další informace vyplývající z legislativy jsou uvedeny v kapitolách týkajících se jednotlivých ECH hospodářských zvířat.

Autor: prof. Dr. Ing. Jan Kuchtík