Amazónek modrohlavý - nenápadný elegán

Tento amazónek se dostal do mého chovu koncem roku 2005 výměnou za amazónky šupinkové. Amazónci rodu Pionus mne upoutali svou nenápadnou elegancí, příjemnými hlasovými projevy a vůbec svým chováním. Dalo by se říci, že amazónci šupinkoví i modrohlaví mají některé společné rysy povah i modelů svého chování. Popisem se nebudu zabývat. Tento elegantní amazónek je dostatečně popsán v odborné literatuře i jeho rozšíření v přírodě, popřípadě i jeho zeměpisné variety.

Můj pár byl nově sestavený. Samec pochází z odchytu a je již minimálně šestý rok v ČR, do té doby nehnízdil. Samice je letos čtyřletá s pevným kroužkem z domácího odchovu. Samec byl divočejší, ve dni prodeje byl poměrně rozpeřený, ale samice byla velmi pěkná. Protože je relativní nedostatek samiček, byl jsem rád, že samice je v bezvadném stavu. Oproti amazónkům šupinkovým byli od počátku důvěřivější a měsíční karanténa tedy proběhla v naprostém klidu. V únoru 2006 byli vpuštěni do mého chovatelského zařízení, kde obývají box o rozměrech 3,6x2,2x1 m, z toho je 2 metry dlouhý záletový prostor, který je v zimě vytápěn elektřinou na 5-8 stupňů.V zimě přisvěcuji žárovkami do 20.00. Spolu s nimi zde chovám ještě chovné páry amazoňanů. Byla jim zde umístěna budka, kterou samice okamžitě přijala a od první noci v ní nocovala. Budka má rozměry 30 x 20 x 50 cm s vletovým otvorem 8 cm. Budka je vyrobena z překližky a má po straně kontrolní otvor. Zajímavé bylo, že hlavně zpočátku se vůbec nechovali jako harmonický pár. Vůbec spolu nenocovali, jejich fyzické kontakty nebyly téměř žádné, ani vedle sebe nesedali, jen když dostali klásek senegalského prosa, tak pro něj vždycky samice přilétla a odlétla s ním za samcem a spolu pak svorně hodovali. Samice byla i daleko přístupnější a již na jaře si brala přes pletivo z ruky piškoty, které mají velmi rádi. Zima trvala, alespoň u nás, do konce března, potom rychlá obleva a jaro jako takové na sebe nechalo dlouho čekat. Všude okolo amazónků probíhal tok, hlučné hlasové projevy amazoňanů, jen oni zůstali v naprostém klidu. Už jsem si myslel, že letos nezahnízdí, ani jsem si vůbec nebyl jistý, zda mám vůbec pár. U amazoňanů se člověk téměř nesplete, ale amazónci jsou téměř stejní a já ani teď nevidím mezi nimi žádný rozdíl. Začátkem června mne navštívil jeden známý chovatel, a ten mi řekl, že si myslí, že mám dva samce. To by tak ještě scházelo! Ihned jsem ptákům odebral krev a poslal na analýzu DNA. Domnívám se, že tímto relativně traumatickým aktem pro ptáky jsem oddálil minimálně o měsíc hnízdění, ale to předbíhám.

Amazónci odchov 2007

Dne 25.6.mi manželka oznámila, že amazónci byli spolu v budce a v ten den přišla též analýza DNA a k mé velké úlevě se opravdu jednalo o pár. Samice se začala od začátku července zdržovat v budce. Pozorováno bylo také páření. Většinou ráno a večer. Trvalo několik minut a samec při tom vydával jemné hrdelní zvuky. Samice již téměř neopouštěla budku, ven se chodila pouze nakrmit a vyprázdnit. Při pravidelné kontrole budky bylo nalezeno 17.7. první vejce a každý třetí den byla snesena další, celkem 4. Zpětně se domnívám, že stres spojený s odběrem krve posunul hnízdění o pár týdnů. Samice byla kontrolována obden, kontrolu snášela velmi statečně, vždy jen vylezla na bidýlko a jako by se těmi vejci chlubila. Vejce byla krásně bílá, čistá a velikostí připomínala vejce amazoňanů kubánských. První mládě se vylíhlo 13.8., druhé mládě 16.8., z dalších dvou vajec nic, zárodek zemřel těsně před vylíhnutím. (To jsem zjistil po odstranění nevylíhnutých vajíček při kroužkování mladých). Když jsem to spočítal, vyšlo mi, že se vylíhla mláďata z 2. a 3. vejce. Amazónci se ukázali jako skvělí rodiče, samec vždy nakrmil samici a ta vždy krmila mláďata. Budku jsem kontroloval denně a s radostí jsem sledoval, jak mláďata rostou.Ve stáří 19 a 16 dnů byla mláďata okroužkována pevnými kroužky 9,5 mm. V literatuře se uvádí, že stačí kroužky 8,5 mm, ale ty se mi zdají malé, protože amazónci mají poměrně silnou nohu. V budce bylo čisto, naprosto žádný trus, ale přesto jsem vyměnil piliny. Při kontrole za tři dny bylo zjištěno, že mladšímu mláděti se kroužek uvolnil. Kroužek byl v pilinách a byl okamžitě nasazen zpět. Odebral jsem též mláďátkům krev a poslal na analýzu pohlaví. Spotřeba krmiva stoupla téměř dvojnásobně. Mláďata rostla téměř před očima, měla stále plná volátka. Samice se od 20. dne zdržovala častěji mimo budku a již začal krmit i samec. Ve stáří okolo 30 dnů začalo mláďatům růst opeření. Poštou přišla také analýza pohlaví s výsledkem, že mám dva samce. Jsem si jist, že dva nevylíhlé zárodky byly samice! Asi od 40. dne spali všichni amazónci spolu v budce. Při studiu odborné literatury mne zarazil fakt, že autoři /Low, Vašíček, Vít/ uvádějí dobu pobytu v hnízdě mezi 63 až 70, tedy podstatně déle než amazoňané. Okolo 50. dne bylo již nejstarší mládě bezvadně opeřeno. Bylo mi jasné, že se bude co nejdříve snažit opustit budku. A také se to tak stalo. Nejstarší mládě sedělo 55.den vylétnuté na větvi u budky a 2. mládě udělalo to samé přesně za tři dny. Jejich let byl rychlý, zbrklý, neohrabaný a osobně první týden po vylétnutí považuji za nejobtížnější část odchovu. Je zde velká možnost zranění, v případě chladného počasí podchlazení. Rodiče se o vylétnutá mláďata dobře starají, přikrmují je. Musí být minimálně 4 až 5 týdnů s rodiči, než se osamostatní.

Kroužkování

Krmení: Amazónci všeobecně mají nejraději máčené krmení. V máčené směsi dostávají kukuřici, slunečnici, hrách a fazole, do druhé misky dostávají suchou směs ve složení: lesknice - té je nejvíce, proso, kardi, pohanka, ostropestřec , dýňové semínko,piškoty, dále v sezóně nezralé klásky senegalského prosa, čiroku i normálního prosa. Ze všeho nejraději mají kukuřici, suchou, v palicích, máčenou, u předchozího majitele i vařenou. Ovoce: jablka, hrušky švestky, jahody, třešně, hroznové víno, rybíz černý, červený, jeřabiny,ze zeleniny hlavně mrkev, květák, zelí,zelený hrášek a fazole v luscích, ze zeleného krmení hlavně pampelišku a téměř denně větve z jabloně na okus. V chovné sezóně dostávají ještě vaječnou míchanici domácí výroby s mrkví, strouhankou a tvrdým sýrem. Hlavní potravou při odchovu mladých byla máčená směs, kukuřice v palicích, vaječná míchanice, jeřabiny, lesknice a piškoty. Kalciového bloku si vůbec nevšímali, ale grit mizel z misek velmi pravidelně.

Voliéra pro amazónky

Amazónci modrohlaví a vůbec celý rod Pionus jsou podle mne ptáky budoucnosti. Hodí se i do měst, kde lidé bydlí blízko sebe, protože to jsou nejtišší papoušci, jaké jsem kdy měl. Vůbec nekřičí a v období toku jsou velmi klidní. Hodí se i do dřevěných voliér, protože je neničí okusem. Po sestavení harmonického páru jsou skvělí rodiče a jsem přesvědčen, že by byli vhodní i jako chůvy. V neposlední řadě je i o ně zájem mezi chovatelskou veřejností. Jen bych se přimlouval za to, aby byli chováni ve voliérách a ne v metrových klecích. Rádi se prolétnou, i když velmi dobře šplhají. Jdou občas i na zem, takže je nutno dbát o čistotu dna. Na zem chodí u mne jen ve výletu. Je nutné, aby přezimovali minimálně v 5 stupních celsia.Doporučuji rovněž nakupovat ptáky s určením pohlaví buď analýzou DNA, nebo endoskopií. Vím, že odchov těchto amazonků není žádnou chovatelskou senzací, ale doufám, že můj příspěvek pomůže všem, kteří by chtěli tyto nádherné ptáky chovat a odchovávat. Nazval jsem svůj příspěvek Amazónek modrohlavý - nenápadný elegán a za tím označením si stojím.

Vejce