Výběr správného ptačího druhu k chovu

Volba správného druhu papouška nebývá lehkou záležitostí. Důležité je nejednat zkratově, ale vše si nejprve důkladně promyslet. Nicméně promýšlíme si vůbec důsledky samotného rozhodnutí o nákupu ptáka? Chovat lze vlastně jakýkoli rod, je však nutné mu poskytnou vhodné životní podmínky.

Každého budoucího chovatele exotického ptactva jistě trápí zásadní otázka, na kterou odpověď je všechno, jen ne jednoduchá - jaký ptačí druh si pro své úmysly vybrat. Ti, co tento důležitý aspekt svého záměru podcenili, za to zaplatili vysokou daň, nebo spíše jejich opeření svěřenci. V základu lze však říct, že až na některé výjimky lze za určitých podmínek úspěšně chovat všechny druhy. Jen velcí ptáci, kteří potřebují velkou plochu pro pohyb, jsou nevhodní pro chov v domácích podmínkách. Z těchto důvodů je důležité si sepsat možné podmínky, jež můžeme zvířeti poskytnout a až podle nich vybírat vhodného ptáka. Nikdy nemůžeme poskytnout maximálně příhodné podmínky, obecně se volí ze skupiny možných ten rod, který je nám nejvíce sympatický. Mezi jednotlivým body nesmí chybět kromě velikosti vhodného prostoru, volného času a tolerance také finanční stránka věci. Chov papouška není a nikdy nebyl levnou záležitostí, což platí globálně, ne pouze u větších a na pořízení dražších druhů. Samozřejmě že náklady na vlastnictví papouška vlnkovaného jsou několikanásobně nižší, než náklady na vlastnictví některého příslušníka z rodu arů. Mezi hlavní části výdajů patří složky pravidelné, jako například krmivo, a pak nárazové výdaje, do čehož spadá nákup klece, samotné pořízení ptáka. Stálé výdaje však tvoří i položky jevící se na první pohled, že s chovem ptactva nemají nic společného, příkladem lze uvést elektrickou energii.

Kritickým bodem jsou dědičné preference daného druhu. Je známo, že příslušníci různých rodů se od sebe odlišují nejenom vzhledově, ale také duševně. Povahové vlastnosti a temperament ptáka tvoří důležitou stránku věci. Pravděpodobněji nelze v domě chovat velice hlučné papoušky nebo jedince s likvidátorskými sklony, což nejsou výjimečné rysy, které se někdy dokonce kombinují. Podobných negativních jevů ( z pohledu snížení komfortu chovatele ) bychom jistě našli mnohem více. Je proto nutné si upřímně odpovědět na otázku, co vše jsme schopni tolerovat. Také izolace není nejlepším řešením. Je nutné si uvědomit, že jako každý větší živočich vytvářejí i papoušci páry, ve kterých se rozmnožují. Různé druhy snášejí chov jednotlivce různě. Je však zcela zřejmé, že tento stav nikdy není ideální a cílem každého chovatele by mělo být vytvoření harmonizujícího páru odchovávající potomky, což samozřejmě v některých situacích není možné.

Pro někoho může být nepřekonatelným problémem nepřilnutí ptáka k chovateli. V praxi to tedy znamená, že papoušek odmítá veškerý kontakt s lidmi kromě v nevyhnutelných situacích obranného klovnutí. Toto chovaní se sice častěji vyskytuje u jedinců odchovaných pod rodiči stejného druhu, nicméně není neobvyklé ani u uměle odchovaných ptáků. Do jisté míry za to může samotný chovatel, kdy po přivezení si papouška domů se k němu nechová ohleduplně a nebere ohled na jeho stres z nového prostředí, také však chování může pramenit z nezávislé vrozené povahy, s čímž se nejde nic jiného než smířit. Proto jsou ptáci s těmito vlastnostmi chováni především ve voliérách.

Nesmíme zapomínat, že ubikace ptáka bude tvořit místo, kde stráví většinu svého života. Musí tedy být podle toho zařízena. U venkovní voliéry termínem označujeme celý komplex, tedy jak chráněnou část určenou k nocování, tak venkovní ohraničenou plochu k proletu. Řešení asi nejlepší pro odchov, ale také poskytuje nejvíce místa, je z pohledu chovatele komfortní, relativně snadno udržovatelé v čistotě a obhospodařovatelé. Problematičtější je to s bezpečností zařízení, jelikož vnitřní vybavení bývá zajištěno perfektně, ale rizikovější jsou vnější nápady šelem, nejčastěji se jedná například o kunu. Pokud na tuto hrozbu není myšleno již při stavbě objektu, dopadají tyto útoky obvykle nešťastně a pro chovance smrtelně. Opakem je chov v kleci v domě chovatele. Díky malým rozměrům klece je však nutné papouška z ní často pouštět ven a umožnit mu prolétnutí po místnosti, ta však již obvykle odpovídá potřebě lidských obyvatelů a s sebou přináší nemálo rizik. Minimálním úpravám se asi nikdo nevyhne a odpočinkové místo bude muset nainstalovat každý. To vše znamená, že bude nutné po čas pohybu ptáka mimo klec hlídat nebo minimálně chodit pravidelně kontrolovat. Některé druhy jsou také známé pro svou mimořádnou vášeň k létání. Bylo by je tedy až trestuhodné držet je v malé kleci s minimem pohybu, jelikož jim více nemůžeme poskytnout.

Koupit samce, nebo samici?

Pokud se již rozhodneme pro izolovaný chov jednoho ptáka, určitě spoustu začínajících chovatelů napadne, zda mají raději koupit samce, nebo samici. Odpověď je prostá - ve většině případů na tom nezáleží. Otázka může být příhodná u druhů s pohlavním dimorfismem, tedy odlišným vzhledem u obou pohlaví, kdy samci mívají pestřejší zbarvení peří. Většinou však letmým pohledem bez většího zájmu rozdíly nepoznáme. Někdy se u samic může stát, že snesou vejce, které je samozřejmě neoplozené, to může nezkušeného majitele ptáka šokovat a ten pak bezradně shání informace a zjišťuje, zda tento jev není příznakem nemoci. Zajímavá je také skutečnost, že pokud se starají o ptáka 2 osoby různého pohlaví, nejčastěji přilne k člověku pohlaví opačného k tomu vlastnímu. Není to pravidlem, pouze je to běžnou skutečností.

Chovatelství papoušků je obchod jako každý jiný, alfou a omegou je nabídka a poptávka. Rozdílná pohlaví tak často můžeme pocítit na pořizovacích cenách exotů. Pokud se u určitého druhu rodí obecně menší procento samic než samců nebo naopak, případně se v dané chovné sezóně některého pohlaví nedostává, jde cena nedostatkového ptáka automaticky nahoru. Někteří vlastníci papoušků by mohli potvrdit, jak složité je sehnat protějšek ke svému chovanci, zvlášť u druhů, kde není patrný pohlavní dimorfismus a vše se tak musí zjišťovat endoskopicky nebo rozborem DNA z krve.

Papoušek senegalský

I pták může být nemocný

Samostatnou kapitolou je zdravotní stránka chovu exotů. Mnoho chovatelů si neuvědomuje důležitost tohoto tématu a jednoduše je popírá. To je nicméně největší chyba, jakou kdy lze v tomto odvětví udělat. Pořízením ptáka totiž automaticky na sebe převádíme veškeré povinnosti a starosti o něj. Problémem ale bývá kromě finanční náročnosti léčby nemoci či úrazu, která se většinou řadí do kategorie vyšší výdajů, také malá dostupnost úzce specializovaných veterinárních lékařů v České republice. Návštěva jakéhokoli lékaře samozřejmě vyloučená není, nesmíte však očekávat hluboké znalosti ornitologie a chorob exotického ptactva, což v konečném důsledku může znamenat špatně určenou diagnózu se způsobem léčení, případně přímo dostanete doporučení, abyste navštívili lékaře se specializací bližší ptactvu. Předkládané výsledky jsou logické, veterinářům se jednoduše nevyplatí vést specializovanou ordinaci v oblastech s malou koncentrací chovatelů.

Říká se, že uvědomění bývá náročné a bolestivé. V jisté míře to platí i u chovu exotů. Stejně jako lidská medicína i veterinární lékařství registruje spoustu nevyléčitelných nemocí, u nichž smrt nenastává rychle, ale vyskytuje se přechodné období, kdy pták pomalu chřadne. Příklady se objevují prakticky denně, je tedy velice vhodné posoudit, zda jsme psychicky připraveni toto možné břemeno snášet. Východiskem se stává volba eutanazie, nicméně to nepovažuji za nejvhodnější řešení, zvláště v situaci neakutních stavů, kdy může jedinec ještě šťastně dožít. Pocit beznaděje vyvolávají i jiné, byť velmi podobné situace, jako je například úlet papouška. Naštěstí v tomto případě je alespoň malá naděje na zdárný odchyt.

Papoušek = riziko?

Dnešní společnost trpí mnoha různými druhy alergií, mezi nimiž nechybí ani náchylnost na ptačí peří, nebo částice s ním spojené. Z vlastní zkušenosti vím, že není příliš problematické skloubit vhodnými prostředky a postupy chov ptactva a alergii, nicméně u některých osob se silnějšími reakcemi způsobuje velmi vážné problémy. Asi nikdo si nebude pořizovat zdroj alergenů do své blízkosti s vědomím své silné alergie, nicméně ta se může projevit až s příchodem nového společníka. Řešení jsou pak 2, přemístění ptáka do venkovní voliéry, pokud byl původní záměr jej chovat v domácí kleci, a nechat o něj pečovat jinou osobu z rodiny bez alergických reakcí, nebo přistoupit k prodeji. Dopřední zjištění všech možných důsledků se tedy jeví jako mimořádně důležité řešení a z pohledu zdárného soužití naprosto nezbytné. Tyto řádky se již netýkají výběru samotného druhu ptáka, nicméně je známo, že rozhodnutí o pořízení exotů předchází jednorázový podnět nebo dlouhodobá touha po vlastnictví a důležité otázky jsou potlačovány.

Největším nepřítelem a pomocníkem lidí v jednom je zcela nepochybně strach. Jeho moc ne obrovská a tak není divu, že může být zdrojem problémů i v chovatelské praxi. Největší potíže vyvolávají obecně nemoci schopné přenosu na člověka, jako je například chlamydióza. Problémem může být v poslední době sílicí tlak na chovatele za strany lidí obávajících se ptačí chřipky. Ve spojení s panikou při nálezu viru v blízkosti Vašeho bydliště pak může zkratově jednající člověk způsobit opravdovou pohromu.

Korela chocholatá

Krátké shrnutí

Každý papouščí druh je něčím výjimečný a krásný, nelze odsuzovat žádný. Každý druh však vyžaduje nepatrně jiné životní podmínky, než druh podobný, což může v konečném důsledku znamenat podmínky naprosto odlišné. Je hloupost uskutečnit nárazový nákup bez předchozího zamyšlení nad správností daného druhu. Nakoupit v prvním obchodě s chovatelskými potřebami ptáka, jehož klec je tak malá, že se tam nemůže ani dost dobře otočit a u jehož klece visí cedulka „sleva -40%" nebo podobné sdělení je nákup projevem prostého zoufalství, někdy dokonce diletantství. Není výjimkou špatný zdravotní stav zvířete nebo jiné komplikace. Obecně je lepší nakupovat přímo od chovatele, se kterým se lze ve většině případů poradit, než přes zprostředkovatele. Potíže někdy může způsobovat mezinárodní úmluva o ohrožených druzích CITES vztahující se na některé velmi oblíbené druhy. De facto jde o registrační formulář zabraňující pašování a nedovoleném kšeftování s papoušky. Důležité je kriticky odpovědět na několik otázek o svých možnostech a nebýt zaslepen pouze jedním, nejoblíbenějším druhem, kterému však nemůžeme poskytnout odpovídající životní úroveň.