Výroba stěny do terária

Asi jako každý, i já jsem časem dospěla k názoru, že by bylo dobré nějak využít stěny terárária. Nyní mám terária tři a v každém stěnu, která byla vyrobena jiným způsobem. Budu se snažit popsat všechny techniky – u mě osobně ale vyhrála technika, kterou byla vyrobena stěna pro gekončíky noční. Nicméně pro obě polystyrenové platí upozornění: ať už si budete namlouvat cokoliv, bude z toho neuvěřitelně moc nepořáku, bílé kuličky budete nalézat ještě týden po dlabání v posteli i ve vaně. A to jsme obě stěny dlabali na zahradě, i přesto se domů kuličky dostanou.

První terárium, kde měla být polystyrenová stěna, patří užovce (samozřejmě se dá použít pro kohokoliv). Začala jsem se rozhlížet po internetu a hledala jsem nějaký nápad. Nakonec jsem našla návod pro tvorbu pozadí do akvária. Řekla jsem si, že to bude pro mě to pravé (výroba je snadná, používá docela málo prostředků a je zdravotně nezávadná).

Stěna pro užovku

Potřeby: polystyren, duvilax (1kg – balení na 2 vrstvy), silikon (+pistol na silikon), horkovzdušná pistole (ředidlo), písek

Když už máme v hlavě představu, jak by stěna měla vypadat, vyměříme si polystyren a můžeme začít pracovat. Osobně nedoporučuji lepit surový polystyren do terária a poté až „dlabat a škrábat“ a to ze dvou důvodů: k materiálu budete mít špatný přístup a také vydlabaný polystyren budete muset potom přefouknout horkovzdušnou pistolí – a nevím, co na to řekne silikon, který vám drží terárko pokupě. Nicméně jsem to nezkoušela.

Hrubost polystyenu zvolíme tak, aby vyhovovala našim představám. Já jsem zvolila nejhrubší, jaký jsem našla, ztráty byly sice obrovské, ale svůj efekt to mělo.

A teď k samotné práci: fixem si načrtněte, kde chcete jaké převisy, poličky a jeskyňky. Teď už zbývá jen všechno vydlabat a nakonec přefouknout pistolí (dokud se všechny kuličky na povrchu nespojí – poté by se neměly tolik drolit při dalším zpracování).

Alternativa: pokud nemáte horkovzdušnou postoly, vím, že někteří používají místo ručního dlabání ředidlo, vykouše jim polystyren a zároveň spojí kuličky, takže se stěna nedrolí – bohužel to není tak přesné jako ruční dlabání a následné přefouknutí horkým vzduchem).

Natírání: smícháme písek s duvilaxem a postupně štětcem natřeme celou naší stěnu. Doporučuji udělat více vrstev, já dělala jen 2 a sem tam mi prosvítá polystyren. Ihned po natření poslední vrstvy stěnu posypeme pískem a mírně ho tam přitlačíme, pozor, nesnažte se ho prsty rozprostřít rovnoměrně, udělají se vám kapsy a výsledek bude zkažený. Písek se i bez vaší pomoci uchytí rovnoměrně. Moje polystyrenová stěna neměla zasahovat do celé zadní stěny, měla zaujímat jen polovinu její délky a jednu boční stranu. Na zbytek zadní stěny jsem zvolila metodu pouhého popískování skla. Duvilaxová směs se mi příliš neosvědčila, nakonec jsem celé sklo pomazala silikonem.

Závěr: stěna je jednoduchá, dlabání nám zabralo asi půl dne (byli jsme na to dva, ale zase jsme to dělali poprvé) a dva nátěry byly taky rychle hotové. Bohužel duvilax stěnu prakticky vůbec nezpevní, jak je tvrdý polystyren, bude tvrdá i naše zeď – takže nic moc. Navíc, jak už jsem psala výše, stále prosvítá polystyren a nejsem si jistá, zda by tomu další vrstvy pomohly: duvilax je celkem řídký a stéká z vyvýšenin.

Stěna pro gekončíky

Potřeby: polystyren, duvilax, cementové lepidlo na kachličky (flexibilní), drcený štěrk/písek, vodou ředitelný balakryl, voda

Následovalo zkrášlení nového terária pro gekončíky. Protože jsem tentokrát chtěla mít stěnu pevnou a bez vykukujícího polystyrenu (jak tomu bylo u stěny první), sháněla jsem jiný návod. Nakonec mi poradil Hynek Výskala, takže následující návod je převzatý od něj. Tímto mu také děkuji, protože stěna je skvělá.

Postup dlabání je úplně stejný jak u předešlé verze – vše si rozvrhneme, načrtneme a začneme dlabat. Výsledek přefoukneme pistolí.

Natírání: Celé kouzlo tkví v natírací směsi. Smícháme duvilax, cementové lepidlo (flexibilní) a vodu tak, aby nám vznikla směs hustá zhruba jako samotný duvilax popř. trochu řidší. Nesmí nám ale zkapávat z poliček. Pečlivě natíráme kousek po kousku a nátěry opakujeme 5×, popřípadě víckrát. Na základě mých zkušeností myslím, že od jednotlivých nátěrů by měla uplynout doba minimálně jednoho dne, je možné že z návodu na lepidle vyčtete něco jiného, nicméně jsem to dělala takto a vše bylo v pořádku.

Při posledním nátěru přimícháme do směsi i pár lžiček balakrylu v požadovaném odstínu. Já jsem zvolila oranžový balakryl, takže směs byla nakonec cihlově zbarvená. Nyní můžete stěnu nechat takto a nebo, což je podle mě mnohem lepší, posypat poslední barvený čerstvý nátěr pískem. V době, kdy jsem dělala stěnu já, se slehla zem po červeném písku, takže jsem použila cihlově zbarvený akvarijní štěrk (vel. 1-2mm). Po zkušenostech s předešlou stěnou jsem se bála, že mi takto velké kamínky budou odpadávat. Nicméně jsem byla sama překvapena, jak směs štěrk perfektně drží.

Upozornění: pokud budete nanášet příliš hustou směs, nepůjde vidět polystyrenová zrnitost. Řidší hmota strukturu zanechává. Také bych chtěla upozornit, že na silikonu směs drží špatně, ale když na tato místa použijete trochu více cementového lepidla (tj. hustší směs), vše zakryje.

Doporučení: zkuste si nanečisto natřít kousek polystyrenu vrstvou šedé směsi a po zaschnutí „finální“ vrstvou – barevnou + písek. Mě se totiž stalo, že mi štěrk držel tak perfektně, že oranžový podklad nejde vidět, pouze na urč. místech prosvítá. Takže pokud vám nevadí původní šedá barva, tak balakryl nemusíte vůbec použít. Nevím, jak to bude se stavem štěrku za rok, nicméně teď drží jak přibitý :o)

Závěr: Stěna je složitější a zdlouhavější hlavně kvůli mnoha vrstvám nátěru. Je také finančně náročnější než stěna předchozí, cementové flexibilní lepidlo stojí okolo 150 kč (5kg balení – bude vám stačit tak na 2-3 terárka!) a balakryl asi 200kč, nicméně to stojí za to. Tuto verzi stěny vřele doporučuji.

Stěna pro pagekony

Potřeby: polyuretanová pěna, duvilax, cementové lepidlo na kachličky (flexibilní), drcený štěrk/písek, vodou ředitelný balakryl, voda a obvaz

Další stěna, které byla naplánová, měla zdobit terárko pagekonům. Rozhodla jsem se vyzkoušet novou techniku s montážní pěnou. Přišlo mi to snadnější, rychlejší a vzhledem k potřebám pagekoušů i vhodnější (ťapkají po skle a leží na listech - plošinky se nehodí). Můj plán byl jasný: stěna měla vypadat jako skála, ale bez plošinek. Pouhé "zvrásnění" zadní stěny s dvěma "kapsama" na sukulenty. Vzhledem k tomu, co bylo inzerováno na tubě montážní pěny (nově nastříkaná pěna je tvoří pouze 40% budoucí tloušťky), jsem nanášela zelenou hmotu velmi opatrně, více méně rovnoměrně a pouze malou vrstvu. Ten, kdo s tím má jisté zkušenosti (což já jsem nebyla), si musí dát pozor na to, že v tubičce, kterou pěna teče ven ze tuby, hmota velmi rychle zasychá. Proto radím co nejdřív trubičku vyčistit.

Druhý den byla pěna opravdu velká. Vykynula jako pořádná buchta :o) Ale tvářila se už suchá! Bohužel, ač se to zdálo, nebyla to pravda. Když jsem začala vyškrabávat, vykrajovat atd. jedotlivé "kapsy", narazila jsem do tekuté pěny. Proto doporučuji nechat vše usychat.

Když už je tedy všechno pořádně suché, můžete začít dlabat. Hned jsem narazila na problém. Pěna je na povrchu hodně tvrdá, prsty to nemělo smysl. Vzali jsme si tedy na pomoc nůž. Jakmile jsem odhalila podpovrchovou vrstvu, došlo mi, že tentokrát to nebude žádná sranda! Jak můžete vidět na obrázcích, vevnitř nakynuté pěny jsou bubliny velikosti i pěti centimetrů, dlouhé, hluboké. Úkol této části postupu byl utvořit z pěny budoucí vzhled, takže jsem nehleděla na bubliny a dlabala.

Natírání: Natírací směs je pořád ta samá jako u stěny gekončíků, takže jsem jen vytáhla staré suroviny a po vysátí drobků zelené hmoty jsem se pustila do díla. Nastal další velký problém: jak se zbavit těch obrovských bublin, které se mnohdy vlnily v jádru mé budoucí stěny jako myší díry? (ty by se ale cvrčkům náramě líbily!) S nápadem přišla členka rodiny: celou stěnu natřít směsí a poté rovnoměrně roztáhnout úplně obyčejný nastříhaný obvaz (ne pružné obinadlo). Udělal na povrchu stěny mřížku, kterou už teď stačilo zamazat směsí. Plán byl krásný. Provedení už horší. Na rovných plochách bylo vše proveditelné, jenže do kapes se dával obvaz jen hodně těžko. Kroutil se, odlepoval... Nakonec se povedlo po delším boji i tohle. První vrstva byla hotova. A následovaly další, celkem asi 4, ne kvůli tvrdosti, ale kvůli zakrytí malých dírek v obvaze. Nakonec jsem všechno zdárně dovedla do konce - poslední vrstvu jsem opět zasypala kamínky.

Upozornění: Pokud nechcete do stěny již zasahovat a líbí se vám pěna tak jak nabyla (ono je to opravdu hezké, takové hodně zajímavě členité - nicméně na moje malé terárko příliš široké), musím podotknout, že zaschlá pěna je velmi hladká a natírací směs na ní moc nedrží. Pokud se i přes to rozhodnete nechat vše tak jak naboptnalo, připravte si hodně hustou natírací směs!

Alternativa: Slyšela jsem, že snad existují i jiné barvy montážních pěn. Zeptejte se kdyžtak v nějakých baumarketech, všechno bude konec konců lepší, než ta zelenkavá. A ještě snad existují různě boptnající pěny. Kdybych dělala stěnu příště, určitě bych zvolila tu, která naboptná co nejméně. Můžete tak docela přesně určit reliéf.

Závěr: Stěna je mnohem náročnější, než polystyrenová. Pěnou jsem si naprosto zbytečně přidělala práci. Je sice hned nastříkaná, ale zase vám dva dny schne. A ty nepěkné bubliny, které mi daly tolik zabrat, abych je skryla před cvrčky (v případě jiných zvířátek, třeba býložravých, by to možná mohlo být hezké)! Výhodou zase je to, že pokud nemáte možnost získat polystyren jen po kusech, zbylou pěnu uskladníte doma lépe. A také - což bude možná pro někoho důležité, z této metody není absolutně žádný nepořádek (co se týče dlabání), kdežto polystyrenové kuličky se statickou elektřinou přenesou všude. Výsledek je hezký, řekla bych, ale s polystyrenem bych to udělala taky tak a nemusela bych se potit nad bublinama. Pokud chcete ovšem nechat pěnu tak jak naboptnala (tj. žádné kapsy, plošinky), je tohle asi nejlepší řešení. Tak mnoho úspěchů!