Líhnutí kuřat pod kvočnou

V tomto článku bych chtěl popsat veškeré problémy při líhnutí vajec přírodní metodou. Jako ne úplný odborník se můžu lišit od standardů, které po celá desetiletí určovali naši předkové. Ale budu psát, jak a při jakých příležitostech mě slepice kvokaly a jak se chovaly k násadovým vejcům, či k samotným kuřatům. Předně musím napsat, že toto téma ve mě teprve vzbudilo touhu diskutovat a také se do dalších diskuzí zapojovat. Jenže nebylo s kým. Nás v celku mladých lidí, kteří mají chuť zabývat se chovatelstvím už není málo, je nás jen hrstka. V dnešní moderní době každý někam spěchá a neváží si toho, co nám předkové zanechali. Kde jsou ty doby, kdy náš děda oral obyčejným pluhem zapřahnutým buď za koně či krávu? Řeknu to otevřeně: nenávratně pryč. A proto jsem při myšlence pomoci jedné ženě, v budoucím chovatelském záměru odchovu kuřat pod kvočnou, postřehl, že by i ostatní mohli vyhledat podobné stránky a tedy zkusit rozmnožit nás pár a věnovat se opět chovatelství. Takže zde jsou mé rady, jak a kdy nasazovat vejce pod kvočnu:

V první řadě si musíme uvědomit, že i při největší snaze a nucení našich slepic různými fíglemi nikdy nedocílíme toho, že nám slepice začne kvokat. Já taky mám vždy s nastávajícím jarním počasím obrovské plány, co a kde budu po které slepici nasazovat, ale člověk míní a Pánbůh mění. Všechno je zapříčiněno počasím v daném roce a hlavně genetikou té dané budoucí kvočny. Dřív se říkalo, že když je potřeba udělat ze slepice kvočnu, tak jí pravidelně dávat několik chroustů denně a ona do třech týdnů opravdu sedne. To je ovšem rčení, v dnešní době absolutně neuskutečnitelné, protože kde vzít chrousta a nepotýkat se s nějakým ochranářem. Další, již hodně modernější metodou bylo dávat samotný ječmen, ale to, mohu říct, jsem osobně zkoušel a nemělo to valného účinku. Po všech těchto záporných zkušenostech, jsem zjistil jen to jediné, čekat. Můj otec chová slepice už zřejmě 50 let a má i takové zkušenosti, že mu žádná slepice i dvacet let nesedla a to jich měl vždy víc jak dvacet. V dnešní době je to ale tak, že se moderními metodami snaží genetici potlačit práh kvokavosti na úplné dno, jen pro to, aby získaly co nejkvalitnější slepici na snůšku a tím dosáhly co největší vaječné hmoty na jeden kilogram krmiva. Ne vše se podaří, a proto mám zkušenosti i s kvokajícími hybridy jako je třeba Dominant. V jednom roce i tři z deseti a to žádná nebyla stáří dvou let. Zde ale došlo k tomu, že tyto slepice původně určené pro farmový chov, byli vychovávány převážně pod kvočnou, i když byli zakoupené jako jednodenní od přímého dodavatele z drůbežárny. Kvočna, ale i další postup při odchovu drůbeže dává budoucí slepici mateřské cíle do budoucna a potom je pravděpodobnost kvokavosti vyšší a vyšší. Když bych posoudil z mého různého chovu jak hybridů, tak čistokrevných slepic, z různě těžkými kohouty, tak procento kvokajících slepic z počtu celkového za jeden rok je nějakých 10-16%. Ale opět musím upozornit, že se jedná o různé roky a jiné, sobě naprosto ohledně chování nepodobné slepice. Když přistoupím k samotnému chování plemen slepic k předloženému hnízdu, je vždy tato reakce jiná. I když to bude stejné plemeno slepice, vždy bude záležet na spoustě faktorů, které se tu budu snažit popsat.

Předně jde o to, jak dlouho a při jakých teplotách kvočna má zájem o hnízdo. Pokud máte slepice běžně volně puštěné a vejce chodíte sbírat do kurníku, je nejjednodušším ukazatelem zkusit šáhnout pod kvočnu. Pokud vyletí a začne kdákat, není ještě připravena pevně nasednout na hnízdo. Pokud začne klovat a mlátit křídly je to dobré znamení, ale musí toto dělat aspoň dva dny. Nesmíte si to ovšem splést s běžným klováním slepice, kdy sbíráte vejce. Více jak polovina slepic vás nebude chtít pustit pod sebe a uštědří vám nějakou tu ránu. Kvokající slepici ve výběhu mezi ostatními pozná i málo zkušený chovatel. Slepice chodí přikrčená a prostě kvoká. To že není na hnízdě i dvě hodiny, je ze začátku běžné, ale nesmí to udělat, když už sedí na hnízdě, které jsme ji předložily a očekáváme z něj kuřátka. Tam se může doba pobytu mimo hnízdo pohybovat ze začátku okolo dvaceti minut, a čím déle slepice sedí, tím víc se doba zkracuje. Když budeme vybírat místo, kde slepici nasadíme, je nejlépe, aby byla naprosto izolována od ostatních slepic, zaprvé tak, aby jí slepice nemohli do toho hnízda chodit a za druhé proto, aby po vylíhnutí nepřišli kuřátka do kontaktu s dospělými slepicemi. Vždy nesmíme zapomínat na to, že slepice je největší predátor na dvoře. Jinak kvočna má ráda naprostý klid a mírné přítmí. Já mám na to udělané takové budky přímo do každého toho výběhu. Budka musí být udělána tak, aby se kuře po vylíhnutí dostalo v pohodě ven, takže nejlíp v úrovni země. Samotné hnízdo musí být dobře vystlané, suché a prohloubené, aby se vajíčka nekutálela od kvočny pryč, když je obrací. Kvočnu když sedí tři nebo čtyři dny do této bedny přestěhuju až tak hodinu před setměním, aby musela rychle zasednout, a východ přiklopím, aby nemohla běhat po výběhu. To pak za tmy oddělám. V případě že sedí, jí dám dovnitř vodu a zrní, nic víc nepotřebuje. Nemusíte být zklamaní, když vám ráno uteče z hnízda a nebude chtít sednout. Buď přestane kvokat a nebo se to dá za pár dní vyzkoušet znovu.

Každá slepice je chováním jiná. Jedna sedne hned, úplně na cokoliv, druhá nezůstane ani na potřetí a další vám požere tolik vajíček, jen aby to pod ní pěkně pasovalo. Originální recept není, někdy taky musím za tři dny slepici zavřít přímo v boudě, aby se rozseděla. Chce to vyzkoušet. Když už teda pak sedí třeba pět dní, je dobré pod ní opatrně nahlédnout, jestli některé vejce neprasklo, to byste musely vejce, nejlépe za tmy všechna vyměnit. Pokud budete mít pod kvočnou vejce sbírané různého stáří, je potřeba dát pozor na to, aby nezůstaly pod kvočnou starší kuřata než 24 hodin. To je doba, po kterou vydrží kuře po vylíhnutí bez potravy, žije ze žloutku. Pak má kuře potřebu hledat potravu a kvočna jde z hnízda. Samozřejmě se stane to, že ostatní vejce zachladnou a je po nich. Já vždy nechám pod kvočnou kuře nebo dvě, které jsou obvykle ještě mokré. Suché dávám do malé krabice od bot a hodím je do nějakého starého roláku, kde zavážu spodek a rukávy a dávám je vrchem a překlopím. Krabici přivřu a dám na mírně teplé místo, kde je párkrát vyndám z roláku, nasypu trochu strouhanky nebo jemného šrotu a do nízkého víčka trochu vody. Kuřátka vždy vracím pod kvočnu při baterce za úplné tmy v zavřené dlani, tak aby je kvočna neviděla. Pamatujte pouze na to, aby vždy měla pod sebou kvočna líhnoucí se nebo prostě nějaké nejmladší kuře, jinak by mohla hnízdo opustit a je zle. Vejce, které se 20tý den nelíhnou, kontroluji taky v noci prosvícením nějaké lepší baterky a kornoutu, který svítí pouze do vejce a ne kolem. Pokud jsou plané, tak je vyhodím a vrátím zpět všechny kuřata, aby mohla kvočna ráno za úsvitu opustit hnízdo. Není dobré kvočnu ze začátku nijak dráždit. Ráda vás napadá skoky, tím by mohla ublížit nějakému kuřeti. Nejlépe je doplňovat krmivo a dělat vše okolo kvočny, tak jak už jsem psal, za tmy. Ještě bych na konec chtěl napsat několik poznatků, na které se lidi hodně ptají.

A ještě rady na závěr: pokud budete skladovat vejce pod kvočnu, nenechávejte je déle jak tři týdny. Čím je vejce starší, tím déle se líhne. Sebrané od slepic a vložené ten den pod kvočnu se líhne 19tý den starší vejce až 21 den. Rozhodně slepice své a ostatní vejce nepozná, ale kvalitní kvočna v průběhu sezení vyčlení vejce, z kterých nic nebude. Jde tam o rozpoznání teploty oplozeného vejce. Jinak po vylíhnutí dělají některé kvočny to, že zabijí klovnutím do hlavy málo života schopné kuře, nebo všechna kuřata, odjinud koupené. Kuře, které je dosazené z umělé líhně nemá pach kvočny a ta ho taky zabije. Tyto kuřata se také kvočny bojí. Toto převážně neplatí u kvočen nosných hybridů jako je třeba Dominant. Když výjimečně zasednou, tak je jim úplně jedno, co vysedí a co odvedou. Je to také tím, že u nich šlechtěním bylo potlačeno přirozené chování, i když někdy kvokají. U těchto slepic se dá nasadit také víc vajec, protože jsou větší a víc obsednou, klidně i 15. Normální lehké slepici dávám běžně 11 vajec. Obsedla by víc, ale tím jak by vajíčka otáčela, by ty krajní postupně chladla a nebylo by nic. Jinak ještě můj otec tvrdí, že kvočna musí mít lichý počet vajec, jinak jedno vyhodí, protože to pozná. Je to úsměvné, ale jednou jsem to zkusil a opravdu to udělala (nebyl to hybrid - Bílá Leghornka). U počtu vylíhlých kuřátek z počtu nasazených vajec má také veliký podíl kohout. Počet slepic na jednoho kohouta by neměl překročit 13. Potom zase ještě záleží na stáří, kolik zmákne kvalitně oplodit vajíček. Já osobně tříletého kohouta zabíjím a každý rok z velikého počtu mladých nějakého vybírám. Samozřejmě toho nejpěknějšího, ale musí být samozřejmě hodný.