Využití pony pod sedlem

Pokud máte poníka, který již spolehlivě chodí ve voze, naučíte jej pod sedlo poměrně snadno. Samozřejmě lze uskutečnit výcvik pouze pod sedlo. Na rozdíl od zápřahu, kde potřebujete kompletní postroj a nějaký vozík, sulku nebo saně, na povožení dětí v krajním případě stačí ohlávka, vodítko a deka, která chrání děti od nachytání línající srsti na oděv. I na takové pouhé vožení, potřebujete shetlanda připravit - obtížnost je přímo úměrná tomu, jak je hříbě vychované a jaký je jeho vztah k lidem. Důvěřivý koník s dobrým vztahem k lidem se učí podstatně snadněji a zanedbaný divoký poník, který není na lidi zvyklý, se učí podstatně hůře. Pro skutečné ježdění dětí, tedy situaci, kdy si jezdec shetlanda sám ovládá, pořiďte uzdečku a sedlo.

Sedla pro shetlandy

Nejjednodušším sedlem je tak zvaná PLACKA to je vlastně jen silná plsť /filc/, vyříznutá do tvaru sedla a obšitá kůží. Mezi plsť a kůži je všitý popruh, který je i obřišníkem a ke kterému jsou přišity úchyty na třmenové řemeny. Je použitelné právě jenom na shetlandy, neboť ti mají obvykle málo výrazný kohoutek a oblý hřbet a vozí lehké jezdce, a proto je používání tohoto jednoduchého sedýlka bez kostry nepoškozuje. Sedlo plní spolehlivě ochranu od srsti a třmeny poskytují oporu nohám, ale při přílišném opření pouze do jednoho třmenu se často sedlo přetočí až na bok poníka! Výhodou tohoto sedla je to, že je levné, dále, že je maximálně kontaktní, což znamená, že dítě v plné míře pociťuje pohyby shetlanda pod sebou, nevýhodou je, že méně pohodlné a je vhodné pouze pro začátečníky, nehodí se do sportu.

Existují různé varianty

sedlo ušité z jednoho kusu kůže (pro třmenové zámky v něm pouze otvory) – hrozí odření nohou jezdce, sedí hůře i koním
sedlo sešité z více dílů, s ochranou sedlových zámků, lépe pasuje na hřbet poníka.

1. Sedlo s neúplnou kostrou, tzv. POLŠTÁŘ. Tato sedla vyrábějí některé německé a anglické firmy a jsou dostupná také na našem trhu. Podobají se sedlům s kostrou, ale mají kostru jen v přední části a na zadní části je kostra nahrazena tvarováním kůže, koženky nebo plastu. Cena není vysoká, kohoutek koně je již volný a nehrozí jeho otlačení a sedlo i dobře vypadá. U shetlandů je použitelné i na sport. Sedlo je již vybaveno kolenními opěrkami a zvýšenou zadní rozsochou, takže poskytuje dobrou oporu pro jezdce.
2. Anglické sedlo – sedlo stejné konstrukce, jako sedla pro velké koně, ale menší velikosti. Jde tedy o sedla s úplnou kostrou, většinou univerzálně použitelná pro drezuru i parkur. Jsou poměrně drahá a má význam je kupovat pouze pro sport, ale bohužel ne každému shetlandovi takové pony sedlo vyhovuje, protože jsou postavena s velkou hřbetní mezerou a sedí pouze koním s výrazným kohoutkem. Při jejich používání je tedy nutno dávat koním i podocasník, který sedlo pomáhá přidržet ve správné poloze a brání tomu, aby sjelo na krk.
3. Westernové sedlo – vyrábí se dostatečně malé na shetlandy, dobře na koně pasuje, je stabilní, hluboké a umožňuje bezpečný sed nejenom při westernových soutěžích, ale i při běžných vyjížďkách, kdy dítě na shetlandském pony doprovází jezdce na velkých koních. Vhodné také na turistiku – umožňuje připevnění věcí k sedlu – ohlávky, vodítka, pláštěnky pro jezdce atd.

Pod sedlo používáme sedlovou dečku, čabraku nebo obyčejnou starší složenou deku, tyto podložky sají pot koně.

S přípravou shetlanda na budoucí obsedání můžete pozvolna začít už u odstávčete. Hříbě obvykle reaguje na dotyk na hřbetě a zádi vyhozením, ale pokud se ho budete dotýkat pravidelně, přestane s tím. Příležitostně můžete zkusit na dvouletka posadit malé dítě jen tak – v boxu při ošetřování koně. Dítě na hřbet koně posadíte z náruče a po krátké chvíli (minutě) zase do náruče sundáte. Sledujete reakce koně a také dítěte, vždyť obvykle se učí oba – pony i budoucí jezdec. Později, je-li shetland klidný a nevzrušeně pokračuje v jídle, můžete dítě nechat na jeho hřbetě déle, stále jezdce vysazujte, seskočit už může sám. Mezitím se pony učí venku lonžovat, nejprve holý, pak se sedlem bez třmenů a později zcela připravený pro jezdce. Je možné, že osedlaný pony doprovází (zatím bez jezdce) ostatní koně na vyjížďce, nebo místo lonžování jen provádíte. Nakonec poníkovi přidáte na hřbet jezdce, poprvé nejlépe za chůze ponyho. Jezdce posadíte na koně z vašeho náručí, a na poníkovi jej přidržujete (kolem pasu, nebo za ruku nad loktem tak, že v jakékoliv problémové situaci dítě opět uchopíte do náruče. Shetland si obvykle ani nevšimne, že něco nese a dítě se cítí v bezpečí, když jdete vedle jeho koně. Dítěti ze začátku nedávejte do ruky otěže! Pokud se potřebuje něčeho držet, poslouží buď řemínek v přední části sedla (některá mají i speciální držátko, westernová sedla hrušku), nebo v případě jízdy na koni neosedlaném dejte dítěti do ruky pramen žíní hřívy. Je lepší, když dítě zatahá poníka za hřívu, než kdyby mu cukalo udidlem v hubě!

Po krátkém čase se přesvědčíte, že pony se nošení jezdce nebrání a dítě už také nevyžaduje přidržování – samo, podobně jako na kole, udržuje rovnováhu a nepadá do stran ani dopředu. Pak již vodíte poníka na délku vodítka a dítě se učí pomocí otěží si poníka vést. Později můžete pokračovat na lonži, kde vám odstup od poníka umožní na jezdce vidět a korigovat chyby sedu a jezdeckých pomůcek. Výcvik na lonži můžete střídat s procházkami v přírodě, nejprve jede dítě po vašem boku, později může jet kupředu a zase se vracet. Jezdec na shetlandovi nebude patrně nikdy natolik starý a zkušený, aby mohl vyjet na výlet sám, takže počítejte s pěší turistikou s poníkem na dohled. Možná si řeknete – a co zmůžu, když se shetland splaší a jsem od něj 20 metrů? Jednak můžete problémové situace předvídat - přibíhá jakýsi pes, dojíždí vás hlučné auto, apod. a poníka vzít na vodítko, nebo můžete jezdci rychle poradit, nebo třeba pomoci chytit poníka v případě pádu jezdce atd. Naštěstí shetlandský pony se lekne jen máločeho a rychle se zase uklidní, takže často celá epizoda znamená jen 20-30 m běhu, než má jezdec koně zase pod kontrolou.

Zatím dítě pouze jezdilo krokem, ale má-li už slušný sed, může zkoušet také klusání. Zpočátku opět bez držení otěží jezdcem, dokud dítě nechytne rytmus a správnou rovnováhu, aby zbytečně necukalo shetlandovi v hubě, takže vedení koně (na vodítku, lonži) je na vás. Dobrý sed zlepšují i různé cviky – např. kratší ježdění bez třmenů, kroužení rukama v zápěstí, předloktí a v ramenou, předklony a záklony, zvedání kolen k bradě, popřípadě úlohy jízdy zručnosti. Cílem cviků je získání dobrého sedu bez závislosti na držení otěží a opory ve třmenech. Tak si dítě dokáže poradit, i když mu někdy vypadne noha ze třmenu, nebo otěže z rukou.

Místo lonžování pracujte asi polovinu dní na „jízdárně“, což může být dvorek, zahrada nebo část louky, na které budete pokračovat ve výcviku jezdce. Postupně se naučí vést koně nejen rovně, ale i zatáčet tam, kde je to třeba (rohy jízdárny), zastavovat dle vašeho pokynu svého shetlanda a zase vykročit do kroku, naklusat, vysedávat v lehkém klusu atd. Můžete zpestřit výcvik překračováním kavalet a později, po zvládnutí cvalu, také překážkami s výškou 20-50 cm.

Druhou polovinu času s nasedlaným koněm věnujte volnějším procházkám a vyjížďkám, kde si dítě ježdění více užije a také pony bude mít více chuti jít dopředu.