Andulky

Někoho možná toto povídání nebude zajímat, ale já to považuji za základ chovu - pro mě je nejdůležitější porozumět tomu, jak zvířata žijí ve volné přírodě, abych jim mohl nahradit jejich prostředí, nebo alespoň přispět k jejich spokojenosti, s životem v zajetí, svými znalostmi. Takže nevynechávejte tenhle článek.

Život v Austrálii

Životní podmínky andulek jsou v teplém, suchém klimatu centrální Austrálie extrémně tvrdé. Někdy zde neprší celé měsíce, ba i celé roky. Teplota už ráno a ve večerních hodinách dosahuje 38ºC a přes den vyšplhá až ke 45 ºC a výše. Horké polední hodiny tráví proto andulky ve skupinách po 50 ptácích na vrcholcích eukalyptových stromů, které rostou podél periodicky zavodněných toků (creeks). Tam sedí nenápadně tiše a díky svému zbarvení jsou sotva rozpoznatelní. Tichý způsob života v období sucha je smysluplný, čím méně je živočich aktivní, tím má i menší spotřebu vody. Svou potravu hledají andulky po ránu a k večeru cupitajíc po zemi. V noci klesají teploty rapidně dolů, po půlnoci až k minusovým hodnotám. Díky těmto chladným až studeným nocím nalézají naštěstí ráno na rostlinách rosu, která jim v obdobích sucha nahrazuje vodu. Pokud je v řekách nebo skalních štěrbinách voda, pijí andulky každé tři hodiny, narozdíl od jiných druhů papoušků, kteří pijí ráno a večer. Když v oblasti dlouho neprší, uschne i tráva a byliny, jejichž semena vyzobávají. Kvůli nedostatku potravy musí potom andulky hledat nové zelené pastviny.

Australský světadíl trpí velkým nedostatkem vody. Vedro a s ním spojené sucho je nemilosrdným nepřítelem andulek. V abnormálních vedrech v lednu 1932 se stěhovala miliónová hejna andulek ze suchých oblastí. Když teplota kolísala mezi 48 - 53º C ve stínu, byli ptáci u konce svých sil. Žena jednoho farmáře např. naplnila stošedesátilitrový sud andulkami, které zahynuly za jediné odpoledne na verandě jejího domu. Na jedné železniční stanici zahynulo 120 tisíc andulek vytvořily vrstvu až 60 cm vysokou. Statisíce se jich utopilo ve vodě tím, že další přilétající je srážely z okraje do vody. Těchto několik příkladů jistě stačí k ilustraci přírodních katastrof na australském kontinentě.

Pouště a polopouště se v Austrálii rozprostírají přes tisíce kilometrů, ptáci musí mnohdy uletět několik stovek kilometrů, než přilétnou do krajiny, kde je dostatek potravy. Velké vzdálenosti nelétají v malých skupinách, ale ve velkých hejnech. Hejno táhne krajinou rychle a dravě a prostřednictvím různých zvuků udržují andulky mezi sebou neustálý kontakt.

Zahnízdí když zaprší

Když se andulky při svém tahu krajinou dostanou do oblasti, kde krátce předtím pršelo nebo ještě prší, začíná pro ně zcela jiný život. Déšť přináší vodu a trochu chladu, vyráží nová zeleň a zakrátko také napůl zralá semena pro výživu mláďat. Samečci začínají ihned tokat, aby přivedli své samičky do svatební nálady. Ty jsou zase horlivé ve vyhledávání hnízdní dutiny. Vysoko položená dutina v eukalyptovém stromě je ideální. Samičky zobákem zvětšují vnitřní prostor a hnízdní dolík a opracovávají vletový otvor. Napadané "piliny" slouží jako vystýlka pro vejce a později mláďata. Z tažného hejna se oddělí menší hejnko, které zůstává pohromadě, mezi několika blízko položenými stromy dochází k čilému ruchu. Na jednom stromě hnízdí více párů. Tok u samečků a horlivost samiček působí nakažlivě. V několika dnech jsou místa rozdělena, všude se to žení a vdává a brzy se již v chráněných dutinách objeví první vejce. Nyní jsou již samičky vidět řidčeji, bez přerušení hnízdí, z dutiny vyletují jen tehdy, když se chtějí vyprázdnit. Během hnízdění samečci své samičky krmí. Samička tedy opouští svou snůšku jen na velmi krátkou dobu a při krmení jen vystrkuje hlavičku. Sameček v přírodě nemá do hnízdní dutiny přístup. Jednou uzavřený svazek mezi andulkami trvá, stejně jako u většiny papoušků, celý život.

Každý druhý den snese samička jedno vejce. Začíná sedět hned od prvního vajíčka. Vejce jsou v pravidelných intervalech převracena. Chce-li se mládě po 18 dnech vylíhnout, ohlásí se své matce pípáním již ze skořápky. Zároveň dře zevnitř vajíčka skořápku svým vaječným zubem (speciální útvar na zobáku), dokud nepraskne. Trvá to 20 hodin, nežli se ptáče dokáže díky neustálému otáčení a natahování osvobodit ze skořápky. Ptáčata se většinou líhnou v takovém pořadí, v jakém byla snesena vajíčka. Jsou holá a slepá, ihned se ukryjí pod opeření matky a jsou jí krmena. Nejčastěji se k potravě dostane nejstarší mládě, neboť už dosáhne až do volete své matky, zatímco nejmladší dostane nejprve jen natrávenou potravu z žaludku.

Mladí opustí svou hnízdní dutinu a otec se o ně ještě asi dva týdny stará. Potom jsou již samostatní a žijí s ostatními mladými ptáky v hejnu, zatímco rodiče při dostatku potravy znovu zahnízdí.

Andulka je považována za nejtiššího papouška Austrálie. Její hlasový repertoár je málo variabilní, zejména v pozorování s našimi zpěvnými ptáky. Jak již bylo zmíněno, během suchých období žijí andulky tak nenápadně, že mnozí pozorovatelé je jen stěží postřehnou. Výborné maskování, jaké jim umožňuje zelené peří, se dá zcela zaměnit s listím eukalyptu.

Zpátky do reality

Andulky jsou typickým příkladem ptáka, který se dokonale přizpůsobil novému způsobu života v klecích a voliérách. Nejenže za dlouhá léta nezdegeneroval, ale dožívají se více let (ve volné přírodě průměrně 8-mi let, v zajetí cca 12-ti let a je znám příklad i 20-ti leté andulky) a jsou větší a krásnější než ti, kteří zůstali ve volné přírodě. Přece však se dostaly některé andulky do rukou nesvědomitých lidí, kteří ze ziskuchtivosti měli jen jediný cíl: odchovat co nejvíce mláďat. Tito lidé chovají andulky v malých nehygienických prostorách, bez čerstvého vzduchu a slunce, nechávají hnízdit i nevyspělá mláďata z jednoho hnízda a při nedostatečném krmení opakují hnízdění až do jejich úplného vyčerpání. Andulky pocházející z takovýchto chovů pochopitelně jeví degenerační vlastnosti, jež se projevují malou postavou, špatně vyvinutými končetinami, nedostatečným opeřením nebo neschopností vychovat mláďata.

Správná cesta k chovu andulky (-ek) je důkladně si "přírustek" do rodiny ověřit a vidět prostředí ve kterém žije. Určitě se vyhněte chovatelům, kteří zamítají kupujícímu (Vám) andulky vidět a vybrat si z nich tu, která se vám zdá jako "ideální".

Kupujeme ptáčka

Je možno si s ptákem rozumět jako se psem? Najít v něm kamaráda, který se těší na náš příchod, kterému můžeme dovolit volný pohyb v obytné místnosti a který nám vyplní volné chvíle svými kousky a nápady?

Ano, to vše je možné, musíte ale získat ptáka mladého, umět s ním zacházet a mít potřebnou dávku trpělivosti. Takového roztomilého kamaráda si nemůžete koupit, papouška s těmito vlastnostmi si musíte umět vychovat.

Pokud si přejete andulku jako přítulného člena rodiny, myslete na to, že tento malý, chytrý ptáček pro svůj život u vás taky něco vyžaduje - totiž lásku a společnost, volnost k létání a větve s kůrou na oštipování a šplhání, hračku ke shazování a někoho, kdo by ji zase zvedal, a samozřejmě mnoho dalšího. Abyste nebyli nemile překvapení, je zde několik bodů k zamyšlení.

Kde lze koupit andulku?

Obchody se zvířaty nabízí andulky v mnoho barvách, kromě toho lze zde nakoupit veškeré potřebné vybavení
Chovatelé mají andulky připravené k odběru. Adresy získáte přes chovatelské spolky, na výstavách či burzách, ale podle mě je nejlepší získat kontakt přes známé nebo příbuzné.
-Tip: Chovy, které se nejvíce vzdálily od původního typu (zbarvením), bývají nejnáchylnější k nemocem. Snad vám to pomůže rozhodnout se pro správného ptáka.

Na čem záleží?

Stáří ptáka při koupi: Andulka by měla být mládě, asi pět týdnů staré. V tomto věku si rychle zvyká na nové prostředí a na lidi. A samozřejmě musí být zdravá a my si ukážeme, jak poznat mladou, zdravou andulku.

Zdravá andulka:

• má peří vybarvené, přiléhavé, hladké a lesklé
• peří u kloaky nemá slepeno ani zašpiněno trusem
• nemá oči ani nosní dírky slepené
• má čtyři prsty: dva směřují dopředu a dva dozadu a žádný nechybí
• se živě pohybuje a je v kontaktu se členy svého hejna

Mladá andulka:

• má velké černé oči bez bílé duhovky, která se objeví až v období přepelichání
• má vlnkování přes hlavu až k ozobí, které se až po přepelichání zbarví u samečků modře

Pohlaví:

• pohlaví se pozná až po přepeření (asi po 3 měsících života) : samec má ozobí modré, samička béžové až růžové
• při koupi andulky nezáleží na pohlaví

Klec:

Záleží čistě na vašem vkusu, ale rozhodně se vyhněte hypermarketovým klecím. Klec musí být dostatečně velká, aby pták mohl alespoň roztáhnout křídla. Dno by mělo být vysouvací už pro vaše pohodlí při čištění. Jako bidýlka používejte přírodní větve o průměru 12 až 20 mm, k obrušování drápků a zobáku nemůže nic posloužit lépe. Klec pořiďte v dostatečném předstihu, aby v ní bylo vše, při koupení nové andulky, připraveno, protože potřebuje klid, aby si zvykla na nové prostředí a na odloučení od svého hejna.

Bidýlka:

• používejte je z přírodních nejedovatých materiálů o průměru nejméně 12mm

Co ještě potřebujete?

Dříve, než se vydáte do obchodu se zvířaty, poznamenejte si, co všechno byste měli při koupi andulky pořídit.

• směs zrní
• klasy senegalského prosa
• kámen pro ptáky na obrušování zobáku, které obsahuje vápník a všechny látky potřebné k růstu a zpevňování kostry mladé andulky
• koupelnička, napáječka a nějaká hračka

Správná výživa

Biologicky plnohodnotná výživa rozhoduje převážně o dobrém zdravotní stavu ptáků. Znalost složení, dietetického účinku krmiv je základem krmení, které podstatně ovlivňuje plodnost, růst a vývin mladého organismu, vnější vlastnosti i odolnost vůči chorobám. Právě tento článek by vám měl ujasnit co a jak vaší andulce dávat, aby byla zdravá a čilá.

Potrava volně žijících andulek

Ve své australské vlasti se andulky živí semeny trav a bylin. Při neustálém hledání potravy musí proletovat i suchými oblastmi, kde se zdržují v blízkosti vodních toků. Vodu potřebují ke změkčování suchých zrn ve voleti. Pokud jsou řeky a tůně vysušeny, ptáci se potulují a při ranním hledání potravy pijí rosu, která se drží na travách. Je dokázáno, že andulky při tom přijímají i trochu písku bohatého na minerály a nejmenší kamínky jako pomoc při trávení a také čerstvou zeleň. Jakmile se spustí zadržovaný déšť, začínají andulky hnízdit. Za několik málo dní po dešti totiž vyrážejí trávy a byliny, jejichž napůl zralá semena jsou nejhodnotnější stravou jak pro rodiče, tak i pro mláďata, bez nich by byl odchov mladých nemyslitelný.

Živiny

Ptáci jako všichni živočichové potřebují látky tvořící živou tkáň - bílkoviny, zdroje energie - glycidy (uhlohydráty) a tuky, dále minerální látky a konečně nepostradatelné složky rostlinného původu - vitamíny. Podrobně všechny živiny rozepíšu na další stránku, kvůli přehlednosti.

Zrní jako základ stravy

Podle poznatků o obživě andulek v přírodě jsou našim domácím ptákům podávány vyvážené směsi zrní jako základ stravy. Obsahují 30% lesknice, 45% prosa, 15% loupaného ovsa a 5% nigeru. Podle mého názoru je nejlepší si takovou směs namíchat (běžně se krmivo dá koupit ve zverimexech, ale ne vždy je tomu tak, stoprocentně jej najdete na burzách s ptactvem) a obohatit vitamíny a minerálními látkami: jodovými zrny proti onemocnění štítné žlázy a také přípravky pro podporu tvorby a růstu peří.

-Tip: U každé směsi, ať už koupené či namíchané, byste měli udělat zkoušku klíčivosti, protože jen klíčivá semena jsou bohatá na obsah živin.
Správné skladování: Zrní skladovat na vhodném suchém, tmavém a větraném místě a to v sáčcích z přírodního vlákna. (bavlna, papír; ne sklenice ani sáčky)
Kolik zrní denně ? Pro jednu andulku ráno nasypte dvě čajové lžičky, v časné odpoledne a v předvečer odstraňte prázdné slupky od zrní, protože andulka by se k zrnkům vespod nedostala. No a pokud v nádobce zbylo jen málo zrnek, přidejte lžičku, aby andulka ráno nalezla potravu, neboť potřebuje trvalý přísun energie.

Není správné dávat andulce málo zrní, abychom ji ochránili před tloušťkou. Tlustí jsou jen tehdy, když jsou špatně krmeni, mají málo pohybu anebo nejsou ničím zaměstnáni.

Vyhýbejte se stravě, z níž pták zbytečně tloustne jako například srdíčkům či tyčinkám ze zrní slepených cukrem nebo medem.

Voda na pití

Andulka potřebuje samozřejmě denně čerstvou vodu. Voda z vodovodu je dobrá, nesmí ale být příliš studená. Pokud chcete dát andulce něco dobrého dejte jí nápoj pro ptáky (dá se koupit normálně v obchodě) anebo minerální vodu bez kysličníku uhličitého (viz etiketa).

Ovoce a zelenina

Pokud má vaše andulka zůstat dlouho zdravá, mít hezké peří a nebýt tlustá měli byste jí nabízet ovoce a zeleninu podle sezóny.

Jak čerstvou stravu nabízet?
Nevzdávejte se, když pták vámi nabízenou dobrotu nepřijme. Nejprve se jí bude dotýkat zobákem, chuťové buňky přijdou do styku se šťávou, potom sebere odvahu a ochutná. Neztrácejte trpělivost a nabízejte pochoutky při každé příležitosti, vždyť andulky jsou nedůvěřivé ke všem změnám a ke všemu novému.

Syrová zelenina: čekanka, mladé listy pampelišky, kukuřice, mrkev, nestříkaný hlávkový salát, listy špenátu, cukety

Ovoce: čerstvý ananas, jablko, meruňka, banán, hruška, jahoda, maliny, kiwi, mango, mandarinka, meloun, pomeranč, broskev, hroznové víno

Nevhodné jsou: všechny druhy kapusty, brambory, zelené fazole, ošetřený hlávkový salát, grapefruit, rebarbora, švestka, avokádo
Potravu andulce nedávejte přímo z lednice, vše podávejte při pokojové teplotě a předem omyjte vlažnou vodou a otřete do sucha. Případně nastrouhejte nebo oloupejte.

Andulka je ochotná přijmout čerstvou stravu, když vidí, jak si na ní pochutnává její majitel.

-Tip: Andulky nemají schopnost velkých a středních papoušků přidržovat si během jídla potravu končetinou. Mnohé andulky mají rády zrníčka z jahod, ale mohou je nejlépe ozobávat, když jim plod přidržíme. Hrozny zase lépe jí rozpůlené a dobře uchycené.

Minerály a stopové prvky

Stejně jako člověk je potřebuje i andulka jen v minimálním množství. Trochu je obsahuje zrní a čerstvá strava. Fosfor a vápník jsou k dispozici v kameni, kterým si obrušují zobák.

Byliny a trávy

Ke zmíněné čerstvé stravě patří i byliny a trávy, protože jsou podobné těm, které ptáci vyhledávají ve volné přírodě.
Z kuchyně a zahrady můžeme doplnit čerstvou stravu bazalkou, kerblíkem nebo petrželí.
Z louky (nehnojené) při procházkách okolo cest (ne okolo silnic, rostliny jsou plné zplodin) můžeme sbírat nedozralá nebo dozrálá semena jednoletých trav, pampelišky, šťovík luční, divá tráva a další.
Jak nabízet? Rostliny z přírody umýt vlažnou vodou, nechat okapat a v malém svazečku přichytit kolíkem na stranu klece

Co obohacuje jídelníček

Klasy prosa jsou nejdůležitějším obohacením stravy a ptáci je mají nejraději. Jako vysoce hodnotný přírodní produkt jsou ideální pro hnízdící páry, mladé ptáky, stejně tak i pro ptáky nemocné a slabé. Denně by měla andulka dostat jen asi šest centimetrů dlouhý kousek, jinak by byla příliš tlustá.

Moje andulka při pojídání klasu udělá strašný nepořádek, a proto jsem do vrchu koupelničky vyvrtal dírku o průměru stonku klasu. Klas tak můžete zavěsit a zachytit kolíkem a slupky neodlétají při zamávání křídel na zem, ale na dno koupelničky.

Natvrdo uvařený žloutek smíchaný s trochou nízkotučného tvarohu dodá andulce plnohodnotnou bílkovinu. Půlka čajové lžičky jednou týdně by měla stačit. Naklíčená zrna dávejte své andulce především v zimě, za časného jara, v období pelichání a během hnízdění, v případě nedostatku čerstvé zelené stravy.

Recept na klíčení

• Půl čajové lžičky hlavní stravy (pšenice, ovsa může být i proso) zalít v hrníčku 2 cm vody a nechat 24 hodin namáčet. Jakmile začnou zrna přijímat vodu, začíná v nich chemická reakce, která dává podmět ke klíčení. Přitom jsou uvolňovány vitamíny, minerální látky a stopové prvky, čímž zrní získá na hodnotě.
• Poté zrna omyjte vlažnou vodou a nechejte okapat. Nabobtnaná přikryjte a nechejte dalších 24 hodin ve sklenici za světla a pokojové teplotě.
• Jakmile vyrazí klíčky, můžete naklíčené zrní andulce nabídnout. Předtím je ale properte v sítku vlažnou vodou a nechte okapat. Po dalších 24 hodinách jsou klíčky ještě větší.

Přehled nejdůležitějšího

Co je pro andulku zdravé

• jednou denně miska směsi zrní, nejméně dvakrát denně odstranit prázdné slupky
• denně nabídnout asi 6 cm dlouhý kousek klasu prosa
• pokud možno denně misku s ovocem a malý svazeček bylin
• každý týden kúru s naklíčenými zrny
• denně čerstvou vodu
• trvale mít v kleci brusný kámen nebo sépiovou kost

Co je pro andulku škodlivé

• studená, přímo z lednice podaná strava
• shnilé a plesnivé potraviny
• strava slaná, sladká kořeněná
• čokoláda a jiné sladkosti
• smetana, máslo, sýr jiný tuk nebo tučné pokrmy a už vůbec ne alkoholické nápoje a káva

Navykání na čerstvou stravu: Andulka je ochotná přijmout čerstvou stravu, když vidí, jak si na ní pochutnává její majitel.

Život s andulkou

Tak jste si vybrali a koupili andulku, a už ji máte doma a víte co taková andulka potřebuje k jídlu a jak si žije ve své vlasti, a teď se podíváme na to, jak vlastně vypadá takový život s andulkou. Do tohoto článku bych přidal pár rad jak se vyhnout nepříjemnostem, jako je únik na svobodu nebo zranění, ke kterým může dojít, když je andulka v pokoji volně puštěná.

První let

Prvních pár dní poznává andulka své okolí pouze ze své klece, ale lepší způsob jak získat důvěru ke svému okolí je volný let místností. Let ji nejen poskytuje poznat svoje okolí, ale také je důležitý pro její zdraví, protože jen ptáci, kteří mají dostatek pohybu (a jsou dobře živeni) netloustnou. Uvědomte si, že vaše andulka pravděpodobně ještě nikdy nelétala - hnízdní budka je příliš těsná, ve společné kleci si mohla maximálně zamávat křídly - a proto nečekejte, že se vznese a hned bude kroužit po místnosti. Křídelní svalstvo ještě není tak vytrénované, jako u dospělého ptáka, ale i tak zavřete okna i dveře a přes okna zatáhněte záclonu, protože ptáci nerozeznají okenní tabuli jako ohraničení prostoru.

Nejlepší je, aby na vás už byla andulka zvyklá, protože když ji vytáhnete z klece, bude vyhledávat vaši společnost jako ochranu. Vytáhněte ji tedy z klece, dejte si ji na stůl nebo na postel a chvíli si s ní povídejte nebo hrajte, a když zpozorujete, jak si protahuje křídla, sedněte si na zem a vyslovujte její jméno a nastavte ukazováček tak, aby si na něj mohla přiletět. Je lepší, když ji chcete navést na sebe, než aby se ještě "neletu schopná" andulka spouštěla z klece a vrazila třeba do skříně. Napoprvé určitě nepřistane na vašem prstu, ale někde na zemi, ale když to takhle s tím prstem budete stále opakovat, tak si za nějaký čas vryje do paměti, že prst znamená "přileť". Můj Pólí je na to tak naučený, že stačí jen lusknout prsty a nastavit ukazováček tak, aby ho viděl, a hned přiletí (90% úspěšností).

Jeden z "nežádoucích efektů" létání je přistávání andulek na hlavách svých majitelů. Když ji na své hlavě budete nechávat, zvykne si na to jako na přistávací plochu, a to potom když máte návštěvu není zrovna příjemné (chudáci plešatí). A proto ji nenechávejte přistávat, kde se jí zachce (např. na květinách). Pamatujte: "Strom se dá ohýbat, když je mladý. Když je starý,nemůžete už ani shrabat listí".

Učte svou andulku přistávat na prstě hned od prvního letu - věřte, že vám to později usnadní život

Když andulka přistane na výše položeném místě (např. skříň), pamatujte: Výška = bezpečnost, a toto místo nebude chtít opustit, takže ji nehoňte a neplašte šátkem, to by zničilo pracně nabytou důvěru

Nenechávejte andulku přistávat na hlavě ani na květinách, ale neodhánějte ji rukou ale jiným předmětem (osvědčila se podložka pod myš), protože by se mohla začít bát vaší dlaně.

Místnost bez nástrah

Odstranit všechna myslitelná nebezpečí, která by andulku ve společně obývané místnosti mohla ohrozit, se ani starostlivému majiteli zcela nikdy nepodaří, ale můžete je s pomocí tohoto seznamu alespoň omezit.

Únik na svobodu

Toto je kapitola sama pro sebe, protože asi šest z deseti domácích ptáků uletí. To je smutná bilance, když pomyslíte, že v našich podmínkách nemají šanci na přežití. Andulka není schopná se orientovat ve volné krajině podle markantních a viditelných bodů, protože to pro svůj kočovný život v Austrálii nepotřebuje. Z tohoto důvodu nenalezne ulétlá andulka nikdy cestu zpátky domů, a pokud ji náhodně nenalezne člověk, zahyne. Pozornost proto věnujte trvale zavřeným oknům, nebo svá okna opatřete zarážkami, které nechají okno pootevřené, ale nenechají ho při průvanu dále otevřít. Záclona před otevřeným oknem neochrání před únikem, protože pták po ní šplhá nahoru, protáhne se mezi kroužky garnýže a je pryč. Jestli chcete v pokoji, kde máte andulku(y), mít stále čerstvý vzduch, můžete opatřit jedno křídlo okna ochranou síťovou mřížkou (velikost oček 1x1 cm) vypnutou mezi okenním rámem.

Rostliny v ptačím pokoji

V bezpečném ptačím pokoji by měl být brán zřetel také na kytky, které jsou tu buď pro okrasu nebo součástí ptačího stromu neboť i od nich může hrozit nebezpečí.

Nuda škodí

Kdo má doma andulku, měl by myslet na to, že tento tvor nemůže žít v bytě bez komunikace s člověkem. Ani pár není v zajetí dostatečně zaměstnán. Ptáci nemusí vydávat energii ani čas na hledání potravy, zřídka nebo nikdy nemají otcovské nebo mateřské starosti a povinnosti, samička nemusí upravovat hnízdní dutinu, sameček nemusí zapuzovat rivaly ani být neustále ve střehu před nepřáteli. Tito temperamentní, inteligentní ptáci plní energie si musí hrát a potřebují pobídku od svého partnera - člověka, aby své nadání smysluplně využili.

Oblíbená hračka

Kromě oštipování větví se andulka dokáže zaměstnat také různými věcmi na hraní. Ve zverimexech bývají k dostání následující hračky pro andulky:

Zvoneček: U andulek oblíbený, zvláště pak když je z lesklého kovu

Hračka: Plastiková napodobenina andulky na zavěšení, nebo stojící na zatížené kouli. Nejvíce atraktivní jsou hračky, v nichž vidí svůj odraz - domnělého rivala, kterého klovne, potom musí sama uhnout, pokud nechce aby do ní komíhající se hračka strčila. To se andulky rychle naučí a rády tráví čas s tímto malým lesklým soupeřem.

Kuličky a mřížové balónky s rolničkou z umělé hmoty. S nimi si andulka dokáže správně hrát jen s vaší účastí. Postrkává balónek až ke kraji stolu a pak pozorně přihlíží pádu. U této hry vydrží i půl hodinu, když ji budete míček podávat a různě házet na druhou stranu stolu. Zkuste si taky dát míček do pusy a zatřepat s ním. Pólínek mi ho vždycky vytrhne a třepe s ním taky, abych věděl, že to taky umí.

Všechny hračky, které se dají zavěsit, zavěste tlustším provázkem z přírodních materiálů - z žádných umělých vláken. Takový provázek se dá koupit např. v Baumaxu.

Mnoho lidí si myslí, že tyto věci do klece nepatří, většinou jsou to chovatelé méně inteligentních kanárů, protože kanáři tyto hračky nepotřebují - ve volných chvílích si zpívají. Takovíto lidé nikdy nechovali inteligentního papouška jako je andulka, a taky nevědí, že i pták si s vámi může hrát jako pes.

Kurz mluvení

Ne vždy si chce andulka hrát, něčím se zaměstnávat nebo odpočívat. Nejhezčí chvilky dnes jsou pro ni ty, kde sedí na prstu nebo na rameni a může naslouchat vašemu hlasu. Pokud často uslyší své jméno, krátké melodie nebo věty, bude se vás snažit napodobovat. Pokud z jeho tlachání porozumíte prvním slovům, vyplatí se ho v tom podporovat. Těmto slovům bude oddaně naslouchat i vícekrát za den a přitom přijímat nová. Možná je ale více nadaná na pískání nebo opakování jiných tónů. Nebuďte zklamáni, a přesto ji dopřejte malé lekce "mluvení", protože je jí příjemná vaše blízkost.

Pozornost vaší andulky získáte nejlépe, když je v místnosti ticho, denní světlo pozvolna ustupuje a pták není ničím rušen. To je také čas začít andulku opatrně drbat. Musíte ji na to zvykat pomalu, protože ze začátku bude k vašemu prstu nedůvěřivá. Zkuste to nejprve špičkou prstu nebo vypadlým pírkem. Nejraději se nechá škrábat na hlavičce nebo na krku, prostě tam kde svým zobákem sama nedosáhne. Jednou jistě pochopí, jak je to příjemné, ztratí strach a ráda si to nechá líbit, sama bude také s velkou něhou ozobávat vaše řasy, obočí nebo i vlasy a čistit vaši pleť.

Nadané andulky opakují hodně z toho, co často slýchávají ve svém okolí. Chcete-li svou andulky cíleně něco naučit, zkuste to s následujícími pravidly:

• Ve stále opakujících se situacích opakujte stále stejná slova, např. "Ahoj" když vstoupíte do místnosti, "Dobrý den" když ráno měníte vodu a potravu, "Dobrou noc" když zhasnete.
• Když vás andulka soustředně a plná očekávání pozoruje, vezměte si ji na prst a dejte si ji co nejblíže k tváři, tak aby měla hlavu u nosu. Její zájem poznáte tak, že když začnete mluvit, ona se zohne k vaší puse a bude vás poslouchat.
• Během důvěrné chvilky, na kterou byste si měli najít čas alespoň jednou denně, jí opakujte slovní zásobu, kterou už zná.

Plán péče

Jako všechna domácí zvířátka. i andulka udělá trochu nepořádku. "Stopy", které zanechá po bytě se lehce odstraní vysavačem. Trochu náročnější je péče o její klec, strom a všechny její hračky. Bez dostatečné hygieny by mohla i trochu onemocnět. Jak při tom postupovat se dozvíte z následujícího schématu.

Denní péče

• Z klece a z ptačího stromu odstraňte všechny nečistoty
• Vyprázdněte všechny nádoby včetně napáječky, vše opláchněte horkou vodou a osušte. Potom je nově naplňte
• Špinavé větve stromu a bidýlka očistěte smirkovým papírem a setřete vlhkým hadříkem
• Odpoledne se podívejte, jestli má andulka dostatek zrní, lžičkou odstraňte prázdné slupky

Týdně

• Dno a zásuvku klece omyjte teplou vodou a vysušte
• Hračky a zvonečky omyjte teplou vodou a vysušte
• Postříkejte dřevěné části klece roztokem proti parazitům (Arpalit 1% Spray)

Měsíčně

• Klec umyjte ve vaně horkou vodou a přitom všechny její části vykartáčujte (platí jen pro celokovové klece)
• Celodřevěné klece omyjte vlhkým hadříkem, kartáčem setřete nečistoty a nakonec nechte uschnout
• Okousané větve v kleci, případně na ptačím stromě vyměňte za čerstvé

Tak to by bylo zatím vše podstatné k tomuto tématu . . .

První pomoc

• Při krvácení přitiskněte na krvácející místo čistý kapesník.
• Po pozření jedu můžete papouškovi nabídnout práškové živočišné uhlí, může být rozpuštěné ve vodě.
• Opařená a popálená místa okamžitě zchlaďte studenou vodou, nikdy ne ledem!
• Při zlomenině uložte papouška do malé krabičky, aby se nemohl hýbat.
• Po nárazu na okno uložte papouška na klidné místo a často ho kontrolujte.
• Po potřísnění mastnotou (pád do polévky, oleje...) šetrně opláchněte papouška slabým roztokem šampónu nebo dětského mýdla, poté vlažnou vodou a nechte uschnout na teplém místě, nepoužívejte fén!
• Po pádu do saponátu (mytí nádobí) šetrně opláchněte papouška vlažnou vodou a nechte uschnout na teplém místě, nepoužívejte fén!
• Drobné oděrky na noze můžete zakápnout Novikovem (zelený tekutý obvaz, k dostání v lékárně) nebo ošetřit jódem. Nepoužívejte masti. Nemocného papouška uložte do tepla, bidla posuňte do co nejnižší polohy a vodu a krmivo dejte co nejblíže bidlu.
• V každém vážnějším případě co nejrychleji kontaktujte veterinárního lékaře !!!!

Co je zobáku nebezpečné

Jedovaté látky

• Acokanthera - keřovitý stromek s dužnatými listy původem z jižní Afriky
• Akácie - trnitý keř/strom se žlutými květy
• Akát
• Amaryllis - nesprávný název pro Hvězdník (Hippeastrum)
• Andělské trumpety (Durman)
• Arisema triphyllum - rostlina z čeledi árónovitých
• Avokádo - nezralé ovoce a stopky
• Azalka
• Baklažán - nezralé nebo přezrálé plody, listy
• Balzámová hruška (tropická popínavá rostlina s oranžovými plody)
• Bez - kořeny, listy, stopky
• Blín
• Bolehlav
• Brambor - klíčky, listy, plody, zelené hlízy
• Brčál (Zimolez)
• Broskev - pecka
• Brslen
• Břečťan
• Caladium bicolor - pokojová rostlina s ozdobnými listy
• Cesmína
• Cykas
• Červený javor
• Dieffenbachia
• Durman
• Filodendron
• Hortenzie
• Houby
• Hrachor vonný
• Hruška - semena
• Hyacint
• Jablko - semena
• Jalovec
• Jasmín
• Jírovec (nesprávně kaštan)
• Jmelí
• Kala
• Konopí (marihuana)
• Kosatec
• Kozlík lékařský
• Krokus
• Lantana - tropický keř
• Ličidlo
• Lilek (Solanum) všechny druhy
• Lilie
• Lobelka
• Lopuch
• Lýkovec
• Merlík bílý - plevel
• Meruňka - pecka, list
• Mirabilis
• Mléč - žlutě kvetoucí plevel vylučující mléko
• Náprstník
• Narcis
• Oleandr
• Oměj
• Pěnišník (Rhododendron)
• Pivoňka
• Plamének (Klematis)
• Potos
• Prvosenka
• Pryskyřičník
• Pryšec
• Přísavník (Psí víno)
• Pteridium - pokojové kapradiny
• Rajče - stopky a list
• Rebarbora - list
• Rozpuk
• Rulík zlomocný
• Řešetlák, krušina - bobulovité keře rostoucí v lese
• Samorostlík
• Strelicia - lusky a květy
• Svlačec, povíjnice - semena
• Šalvěj
• Škumpa jedovatá
• Šťovík
• Švestka - pecka
• Tabák
• Tis
• Tulipán
• Vachta trojlistá
• Vánoční hvězda
• Vavřín
• Višeň - pecky
• Vlčí mák
• Wistárie
• Zederach hladký (Melia azedarach)
• Zigadenus - liliovitá rostlina rostoucí v USA
• Zimostráz

Nejedovaté látky

• Abelie
• Adiantum (kapradina)
• Africká fialka (Saintpaulia ionantha)
• Akacie - jen některé druhy
• Aksamitník (tzv. Afrikán)
• Aloe - jen čerstvá
• Aralka
• Araukárie
• Areka
• Artyčok
• Asparagus
• Aspidistra
• Begonie
• Bez - jen plody, bezinky
• Blahovičník (Eukalyptus)
• Bougainvillea
• Bromélie
• Břečťan - jen některé druhy!
• Bříza
• Buk
• Cesmína kalifornská - tento druh se u nás nevyskytuje, ostatní jsou jedovaté!
• Cisus (Žumen)
• Citlivka
• Cleome
• Čekanka
• Česnek
• Datlovník (Phoenix)
• Davallia
• Denivka
• Dračinec (Dracena)
• Dřín
• Dřišťál
• Dřišťál (Nandina domestica)
• Eugenia
• Fíkus
• Gardenie
• Gerbera
• Gloxinie
• Gynura
• Heřmánek
• Hloh
• Hlohyně (Hlohovec, Pyracantha)
• Hlošina, Česká oliva (Eleagnus)"
• Ibišek
• Jasan
• Jedle
• Jilm
• Jiřina
• Juka
• Kalanchoe
• Kamélie
• Kávovník - jen rostlina, káva jako nápoj je pro ptáky jedovatá
• Kopr
• Kostival
• Kroton
• Křídelnice (Pteris)
• Kukuřice
• Ledviník (Nephroleptis)
• Magnolie
• Máta
• Meduňka
• Měsíček
• Mimóza
• Modřín
• Mučenka
• Netřesk
• Netýkavka (Impatiens)
• Osika
• Parožnatka (Platicerium)
• Pepřenec (Peperomia)
• Petržel
• Petunie
• Planika (Arbutus)
• Podeňka (Tradescantia albiflora)
• Pochvatec (Coleus)
• Ptačinec
• Pustoryl
• Raphiolepsis
• Rozchodník
• Růže
• Řeřicha
• Saturejka
• Schefflera
• Sleziník (Asplenium)
• Smetanka (Pampeliška)
• Smrk
• Soleirolia - pokojová rostlina tvořící polštáře z drobných okrouhlých lístků
• Šater (Gypsophila)
• Šeřík
• Topol
• Trachelospermum jasminoides
• Velikonoční kaktus
• Violka
• Voskovka
• Vrba
• Vrbina (Lysimachia)
• Zimolez

Když je andulka nemocná

Ani ta nejstarostlivější péče nezaručuje, že andulka neonemocní. Nemocná andulka sedí nezúčastněně na větvi, s napůl zavřenýma očima, načepýřeným peřím a svěšeným ocasem, v téměř vodorovné poloze. Nejrůznější, mnohdy mikroskopičtí paraziti mohou být do chovu zavlečeni prakticky kdykoli. Při napadení parazity může nezbytnou léčbu provést chovatel často sám. U ostatních nemocí či zranění byste však raději měli co nejrychleji vyhledat specializovaného veterinárního lékaře. Prvními příznaky jsou menší chuť k jídlu, ochablost, spavost, změna struktury trusu.

Nachlazení: Příznakem je kýchání, výtok z nozder, často také zanícené oči. Postiženi bývají většinou zhýčkaní pokojoví ptáci. Příčinou nachlazení může být i příliš studená voda na pití, průvan nebo pokles teploty. Úspěšná bývá terapie teplem, např. zahřívání lampou s infračerveným světlem nebo alespoň obyčejnou stolní lampou, která ohřeje místo, kde pták sedí, na 30 až 33 °C.

Poruchy zažívání: Pozřené zrní zůstává příliš dlouho ve voleti, zvenčí je lze nahmatat jako malé tvrdé kuličky. V tomto případě hrozí nebezpečí zánětu štítné žlázy. V lehčích případech postačí tři hodiny bez potravy jen s heřmánkovým čajem na pití. Po krátkém půstu podejte nejprve snadno stravitelné suchary pro ptáky a další krmení jako při odchovu mláďat. Zánět štítné žlázy musí ošetřit veterinární lékař.

Průjem: Pokud pták onemocní zánětem střev, posedává většinou ochable na dně klece. Má průjem a od řídkého trusu má zalepený řitní otvor. Očistěte mu řitní otvor, silně zašpiněné peří odstřihněte. Nainstalujte lampu, aby byl v teple, podávejte lehce stravitelnou potrava, heřmánkový čaj, ptačí uhlí. V takovém případě je návštěva veterinárního lékaře nevyhnutelná. Nejlepší však je onemocnění předejít tím, že andulce podáváte jen kvalitní pitnou vodu a nenecháváte ji mlsat z vašeho talíře.

Papouščí nemoc (psitakóza): Může se projevit neustupujícím průjmem, obtížným dýcháním, výtokem z nozder a hnisavým zánětem kůže. jistotu přinese vyšetření trusu veterinářem. Při těsném kontaktu s nemocným ptákem existuje nebezpečí přenosu na člověka.

Poranění: I ošklivě vypadající rány se po ošetření preparátem zastavujícím krvácení a antibiotickým zásypem léčí relativně rychle. U zlomenin křídel a končetin zafixuje veterinární lékař postiženou část těla obvazem a pruhem leukoplasti do její přirozené polohy. K vymknutí nebo natržení šlachy většinou dojde tak, že se pták někde zachytí přerostlými drápy a zůstane viset. Proto je třeba věnovat pravidelnou péči ptačí pedikúře.

Problémy při pelichání: Pravidelná výměna peří je normální proces. Proti pelichání je lépe nic nepodnikat, pták by měl mít v tomto období dostatek vitaminů a minerálních látek a neměli byste ho příliš zatěžovat a stresovat (např. odchytáváním), Vhodné je zvýšení vzdušné vlhkosti.

Francouzské pelichání: Poprvé se vyskytlo toto onemocnění ve velkém měřítku ve velkých francouzských chovech, tak vzniklo jeho pojmenování. Onemocnění není zjevem degeneračním ani následkem zajetí - bylo zjištěno i v přírodě. Mnoho chovatelů a vědeckých pracovníků pátrá po příčině tohoto onemocnění téměř sto let.

Teorie VOJGTA je založena na krmení samičky v kritickém období prvých týdnů, kdy se tvoří pera. Měl v jedné voliéře zelený pár, který vychovával "skokany" (ptáky trpící touto nemocí-nemohou létat, tak jen chodí) a žlutý pár, který měl mláďata vždy bezvadné. Vyměnil těmto párům vzájemně vajíčka. Zelený pár vychoval opět "skokany" a žlutý pár vyvedl z vajíček zelených zdravé ptáky.

Teorie ENEHJELMA soudí, že existuje neznámá souvislost mezi výskytem "skokanů" a životními podmínkami andulek. Jeho ptáci, kteří v podkroví odchovali mnoho "skokanů", přemístěni do zdravého, vzdušného a prosluněného prostředí měli zdravá mláďata.

Z těchto teorií vyplývá, že jediný v současné době rozumný způsob jak se bránit výskytu "skokanů", je nepoužívat v chovu rodičů vychovávajících "skokany", ani tzv. "vyléčených skokanů", poskytovat andulkám optimální životní podmínky, mnohostranné krmení bohaté na vitamíny a protein, hodně zeleného krmiva a klíčených semen a podle možnosti se vyhýbat příbuzenské plemenitbě a nedopustit mnoho hnízdění ani mnoho mláďat.

Přerostlé drápy a zobák: Abnormální růst zobáku a drápů není vlastně onemocnění, ale spíše následek chyb, jichž jste se dopustili při držení andulky. O hladká bidýlka se drápy dostatečně neopotřebují, zobák by měl mít rovněž dostatek příležitostí k obrušování. Pravděpodobně tu hrají roli i dědičné dispozice andulky, protože za stejných podmínek držení má mnoho andulek normální délku zobáku a drápů až do konce svého života. Musíte dávat pozor, aby se zobák jednoho dne nezačal svou špičkou téměř zavrtávat do hrudníku a aby se drápy kvůli délce nekroutily. Náprava sice není obtížná, přesto však by měla být svěřena jen odborníkovi či zkušenému chovateli. Ten papouška pevně chytí a drží v rukavici, která ho chrání před štípnutím. Pozor, ptáka nesmíte otáčet na záda! Vhodnými nástroji jsou ostré kleštičky nebo silné nůžky. Samičky andulek, které jsou v přírodě zvyklé samy si hloubit svůj hnízdní dolík, nemají v naší péči příležitost k obrušování zobáku tímto přirozeným způsobem. Vápenec nebo sépiovou kost většinou velmi rychle rozklovají. Ty navíc stejně nebývají dost tvrdé na to, aby sloužily jako "obrušovací kámen". Ptákům proto nabízejte vždy dostatek čerstvého dřeva na okusování.

Červení ptačí roztoči: Pokud je pták v noci neklidný, mláďata jsou slabá nebo umírají v budce, vypadá to na tohoto cizopasníka, který saje krev a je aktivní v noci. Přes den se roztoči drží ukryti ve spárách a štěrbinách, eventuálně je můžete rozpoznat jako světle šedý povlak. Metoda ke zjištění těchto parazitů: Přikryjte klec na noc světlým šátkem, ráno jsou v záhybech na spodní straně šátku k rozpoznání roztoči jako tmavě červené kuličky. Napadení roztoči zabráníte důslednou čistotou a výměnou budky. Prostředek proti parazitům (např. Arpalit 1% spray) používejte jen na klec (dřevěné části), nikdy ne na ptáka samotného.

Vnitřní paraziti: Nezájem o potravu a nechuť k pohybu mohou být známkou toho, že pták je napaden střevními parazity. Jistotu přinese až vyšetření trusu (získáte jej tak, že pod místo, kde pták nocuje, položíte čistý papír. Ten odnesete k veterinárnímu lékaři, který provede rozbor). Jednobuněčné kokcidie, které parazitují ve střevech, a vnitřní červy lze snadno prokázat.