Plemenitba a šlechtění pštrosů

Pštrosi dosahují pohlavní zralosti ve 2 - 3 letech, kohouti asi o rok později, tedy ve 3 - 4 letech (tato skutečnost by měla být zohledněna, pokud jsou mladí pštrosi nakoupeni jako základní stádo, jsou-li slepice a kohouti stejného stáří, tak všeobecně byl ztracen jeden rok plemenné schopnosti slepic). Pokud jsou zvířata zdravá a chovaná v dobré kondici, zůstanou plodná 40 let a déle.

Ve snáškové sezóně se kohout nejčastěji představí v nejjasnější černi a bělosti, zatím co peří slepice přejímá zdánlivě ještě hlinitohnědý barevný tón. Nejnápadnější u kohoutů je však rudé zbarvení kůže na přední straně běháků, zobáku a hlubší je červeň, tím je vyšší oplozenost vajec.

Pštrosi nejsou monogamní. V divokých populacích mají plodní kohouti jednu hlavní slepici a více vedlejších. Na farmách jsou zvířata v ohradách sestavována v poměru kohouti:slepicím = 1:1 až 1:2.

Při tokání převádí kohout impozantní svatební tanec: sedne si do dřepu, pohybuje nataženými křídly rytmicky nad tělem z jedné strany na druhou a naráží hlavou zpětnými pohyby k žebrům (zřejmě ke stimulaci činnosti varlat). "Tokající" slepice krouží pokleslými křídly a hlavou a otevírá a zavírá zobák. Během vlastního pohlavního aktu si sedne a kývá krkem a hlavou do stran. Kohout si stoupne levou nohou vedle slepice, pravou položí na její záda a zavede penis do kloaky. Kopulace trvá 1 - 3 minuty a uskutečňuje se zpravidla krátce po východu slunce, občas také brzy odpoledne.

Doporučuje se pštrosy dva měsíce před začátkem vlastního pářícího období "kempovat", tj. chovat je odděleně podle pohlaví. Ohrady obou by měly být podle možností navzájem vizuálně chráněny, aby se ještě zesílil "Rebound - Effekt" pohlavních hormonů. Tento vzniká při opětovném setkání zvířat a zvyšuje míru tokání včas na vysokou úroveň.

Při odpovídající výživě a klimatu lze předpokládat, že schopnost snášky u slepic může být rozložena během celého roku. Protože však oplozenost vajec klesá s přibývající délkou snáškové sezóny, přerušuje se snášková perioda po 6 měsících. Je naprosto běžnou praxí, že se zvířata uprostřed snáškové periody znovu na 2 měsíce "kempují", aby dosáhla lepší plodnost, obecně začíná snášková sezóna v jižní Africe v červnu - srpnu a trvá do února/března, v Evropě začíná v březnu a trvá do srpna/září.

Úspěch reprodukce závisí na řadě faktorů, z nichž je nejdůležitější dostatek (šťavnatého) zeleného krmiva, popř. krmiva s vysokým obsahem proteinů a minerálních látek (krmení během snáškové sezóny). Další roli hrají zdravotní stav zvířat, povětrnostní podmínky, stres a snášenlivost partnerů.

Při intenzivních a polointenzivních podmínkách chovu ponechává se v hnízdě jen několik málo vajec a ostatní jsou uměle líhnutá. Přitom je třeba vzít v úvahu, že slepice, které nesedí na vejcích, poleví časem ve snášce a často po 6 - 7 letech úplně přestanou snášet vejce. Proto je vhodné v určitých letech (nejpozději každé 3 roky ponechat zvířata sama vysedět hnízdo (podle okolností je proto potřeba zajistit hnízdo ve vytápěné stáji).

Šlechtění

Za tisíciletí své existence získali pštrosi relativně stabilní genotyp, který byl jen málo ovlivněn pokusy šlechtěním (ve srovnání s ostatními užitkovými zvířaty). To nejlepší, co farmáři v malém Karoo dosáhli, byly linie pštrosů a obzvlášť dobře zvýrazněnými vlastnostmi peří, přičemž v důsledku intenzivní selekce na kvalitu peří byly adekvátně potlačeny ostatní cíle šlechtění (jako maso, kůže).

Podstatou strategie šlechtění v jižní Africe byla příbuzenská plemenitba, tedy pokračující páření v rámci stejné linie při přísné selekci s cílem homozygotních vloh požadovaných vlastností u potomstva. Ideální způsob je křížení dvou čistých linií s předpokladem aditivního chování vynikajících vlastností u potomstva. Tento tzv. "heterozní efekt", který popisuje převahu kříženců oproti čistě aritmeticky očekávaným průměrem příbuzných rodičů, si v minulosti vytknul jako zamyšlené přání: produkty křížení se velmi silně štěpily ve svých vlastnostech a nevykazovaly zpravidla převahu vůči průměru výchozí, ne příbuzensky křížené populace.

Vlivem příbuzenské plemenitby se sice snižuje genetická variabilita v rámci příbuzensky šlechtěné populace a ve spojení s důslednou selekcí nabízí možnost k omezení nepříznivých genů. Skrývá však také nebezpečí nechtěné ztráty genů a "Inzucht deprese": zhoršení takových vlastností jako životnost, plodnost (např. počet vajec na slepici) a výkonnost, sníženým zánikem tzv. "neaditivního genového efektu" na základě vysoké homozygotnosti. Proniknutí recesivních defektních genů může mít potom za následek letání dědičné chyby. S ohledem na to se jeví výrok Smitha "příbuzenské páření není zločinem šlechtění zvířat" velice pochybný.

O stupni dědičnosti (heritabilitě) určitých znaků užitkovosti u pštrosa je dosud teprve málo známo, zvláště, když se v současné době mění chovné a produkční cíle stále více ve směru masné užitkovosti a kvality peří.

Srovnatelně pevné partnerské svazky zvířat znemožňují cílené křížení ve větším rozsahu (např. v podnicích s vysokým šlechtěním), pokud ovšem nedozrají v praxi biotechnická opatření, jako umělé oplodnění. (Pokusy k tomu byly podniknuty např. Rautenfelsem v 70tých letech. Na základě chybějící sexuální synchronizace projevili pštrosí kohouti odpor vůči zkoušené masážní metodě k získání semene. V Rautenfels proto navrhuje vyzkoušení jiných metod jako snad použití prezervativů, elektroejakulace nebo získání spermatu přímo při skoku. Oplodnění slepice pštrosa se může uskutečnit jako u kachny nebo slepice).

Základem každé šlechtitelské práce, která je u pštrosů ztížena relativně dlouhým generačním intervalem, (generační interval = střední stáří rodičů při narození potomstva použitého k dalšímu chovu) jsou na jedné straně přesné zkoušky užitkovosti za standartních podmínek prostředí a na druhé straně navazující důsledná selekce. Jen v jižní Africe existovaly doposud tyto základy, i když po mnoho generací bylo chovným cílem peří, které se stalo v současné době druhořadé.

V Austrálii, v severní Americe a Evropě se chovatelé pštrosů teprve začali sjednocovat a tím vytvářet rámcové podmínky pro zkoušky užitkovosti mají výpovědní schopnost. Důsledná selekce se stává v dohledné době vzhledem k vysokým cenám chovných zvířat těžko uskutečnitelná.

V USA se již udělala tato negativní zkušenost a s ohledem na kvalitu masa jsou před Evropany. Důvod je v tom, že v USA je "každé zvíře, které dýchá" prodáno jako drahé chovné zvíře a tím se zřejmě promarňuje velká šance již předem selektovat užitkově schopné pštrosy se zřetelem na živou hmotnost, přírůstky, zhodnocení krmiv, produkci vajec a vlastnosti líhnutí.

Tento problém přichází teprve k Evropanům: zde jsou zapotřebí velice zasvěcené diskuse a dopředu uvažující chovatelé, aby nebyl obětován dlouhodobý úspěch krátkodobou honbou za ziskem. V tomto ohledu byl v Německu koncem února 1993 udělán začátek iniciováním zapsání spolku "zájmová společnost chov pštrosů".