Ruční dokrmování mláďat - II. část

Milan Bartl 19.02.2008, 21:47

27 499 14 minut čtení

Při ručním dokrmování je nutno zajistit několik zásadních věcí:

Teplota

Od vylíhnutí do oschnutí mláděte je nastavena na maximum což je 37 stupňů . Po dvou hodinách se sníží teplota na 36 st. S přibývajícím věkem se teplota úměrně snižuje. Pokud jedince v ranném stadiu vývoje držíte v nižší teplotě, jednak se chvěje ale hlavně také přestává trávit potravu. Teplota se dá regulovat podle chování mláďat v inkubátoru. Pokud se chvějí, je jim zima a musíme teplotu zvýšit. Pokud sebou hází a nespokojeně kňučí, je třeba teplotu snížit, protože je jim horko. Je také rozdíl v tom, když u stejného druhu papoušků dokrmujete jedince nalíhlé v líhni a jedince odebrané z hnízda. Jedinci z hnízda, i když stáří je stejné, vyžadují teplotu i o dva stupně nižší než nalíhlí v líhni. U maličkých mláďat (od nejmenších do 50 gramů) se nespoléháme na údaje na displeji inkubátoru, ale měříme teplotu v místě mláděte rychloběžkou. Teplota v úrovni mláděte totiž může být až o několik stupňů nižší a pokud bychom se řídili teplotou na displeji, může dojít k tomu, že se mládě podchladí.

Papoušci senegalští staří 24, 25 a 26 dnů Foto: Milan Bartl

Vlhkost v inkubátoru

Ideální je kolem 60-65 %. Mladším kategoriím přidáváme do inkubátoru i namočené kusy látky, abychom ještě zvětšili odpařovací plochu. Starší mláďata už si vlhkost udrží v inkubátoru sama, většinou v letní době musíme otevírat už i dvířka inkubátoru, abychom vlhkost i teplotu zredukovali.

Kontrola trusu

Je to nejrychlejší indikace, zda je vše v pořádku. Pokud mládě dobře tráví, má pravidelně prázdné vole, tak musí být pod ním i trus. Ten správný by měl mít nahnědlou až hnědožlutou barvu podobné barvě zkrmované kaše. Je tak i cítit. Starším mláďatům, které již alespoň částečně konzumují pevnou stravu jde trus do zelena s bílou skvrnou, kterou tvoří moč. Někdy bývá moč znatelná i na hnědožlutém trusu z kaše.

U ručně dokrmovaných žaků a amazoňanů bývá trus zabarven do vínové barvy. Je to úplně normální fyziologický jev a není třeba se znepokojovat.

Pokud se objevuje při krmení kaší trus zelený, až sytě zelený, jedná se tzv. o hladový trus. Krmení v tomto případě prochází trávícím traktem a není dostatečně rozloženo. Organismus si nebere potřebné látky, které by měl přeměnit na energii. Játra při tom vylučují žluč, která barví trus do zelena. Vážnější stav je při vylučování černého trusu. Tam sice probíhá rozkládání potravy, ale jsou v střevní mikroflóře patogenní bakterie. Tyto bakterie mohou být aerobní nebo anaerobní. Oboje napadají sliznice. Ty aerobní jsou méně nebezpečné. Zpomalují trávení a projevují se tím, že nakrmené mládě vyvrhuje zpátky podávanou potravu a zpomaluje se trávení. Anaerobní jsou hodně nebezpečné. Silně narušují sliznice, produkují toxiny, napadají játra a dokážou se velmi rychle pomnožit. Jsou schopny během několika hodin zvíře zabít. U ručně dokrmovaných mláďat může být zdrojem kontaminace i kaše samotná. Při špatném trávení se vychýlí PH v žaludku a bakterie okamžitě využívají tohoto prostředí k pomnožení.

U ptáků odchovávaných pod rodiči se bakterie do rodičů dostanou ovocem a naklíčeným zrním. A do mláďat se dostanou přes rodiče. Toto je případ tzv. syndromu pátého dne, kdy najdete mláďata nakrmená, uhynulá v hnízdě. Hodně se tento případ objevuje u papoušků královských a červenokřídlých. Dá se tomu čelit přípravkem Tillan. Vyzkoušeli jsme ho v několika chovech. Pokud se aplikuje včas, tedy pátý den od nejstaršího mláděte, kdy se jedenkrát denně kápne do zobáku mláďatům tento přípravek (10 % roztok), je velká naděje na úspěch.

Kontrola trusu je tedy dobrým indikátorem, kdy se dá odhalit problém infekčního nebo trávícího charakteru. Důležité je i vědět, že trus ptáků nemá zapáchat. Pokud je pronikavě cítit, je jasné, že se jedná o namnožení kvasinek nebo bakterií. Hlavně v letním horkém a dusném počasí se u mláďat pomnožení bakterií nebo kvasinek objevuje.

Já to řeším pravidelnou kontrolou trusu pod mikroskopem na Veterinární a farmaceutické universitě v Brně u pana MVDr. Tukače.

Podle identifikace vzorku se pak většinou nasadí antibiotika typu Noroklav nebo lék Sporanox proti kvasinkám. Úmyslně jsem tuto část podrobněji popsal, protože z praxe vím, že díky těmto poznatkům jsme doslova udrželi některé problémové papoušky, především kakaduy a eklektusy.

Eclectus polychloros - líhnutí Foto: Milan Bartl

Krmení a trávení

Krmit by se mělo do prázdného volete. Podávaná kaše by měla mít do 37 stupňů celsia. Pokud teplotu už nemáte odzkoušenou na vlastní kůži, je třeba změřit teplotu nejraději rychloběžkou. Teplota kaše na horní hranici, tj. 40 stupňů celsia je nebezpečná z hlediska popálení volete. Pokud nemáte praxi, může se Vám zdát že kaše není horká. Stačí jedna nerozmíchaná hrudka kaše, která má o několik stupňů vyšší teplotu a vole mláděte popálíte. Pokud se tak stane, na voleti se během krátké doby objeví červená skvrna, která se může zanítit. Ve vážném případě se ale v místě popáleniny vytvoří díra , z které vytéká hlenovitá kaše. Pak je nevyhnutelný operační výkon. Proto je nutná velká opatrnost při kontrole teploty před podáním kaše.

Kaše se podává lžičkou, stříkačkou nebo sondou. My používáme stříkačku. U narozenců a malých mláďat používáme stříkačku malou 2 ml. Pro dokreslení představivosti např. narozený amazonek má 2 gramy. Manipulace při krmení je hodně náročná. Intenzita doby krmení je u narozeného mláděte od druhého dne po 1 hodině , dvou a třídenní mládě po 2 hodinách ve dne v noci a pak podle rozběhnutého trávení se interval navyšuje na 3 až 4 hodiny. První den se pro dotrávení žloutkového vaku podává jen 37 ºC teplý fyziologický roztok. Znovu podotýkám, že je hodně důležité sledovat, jak jedinec tráví. Krmit se má jen do téměř prázdného volete. Pokud se mládě při dalším krmení s dotrávením opožďuje, vynechávám krmení kaší a aplikuji místo toho několik kapek jablečné šťávy nebo 1 kapku jablečného octa, obojí do 20 ml Hartmanova roztoku. Pokud potíže s trávením z volete přetrvávají použiji preparát Degan, který posune potravu z volete do žaludku a kousek dál a přípravek Ranital, který slouží k posunu potravy ve střevech. Vždy je třeba nastalou situaci řešit. Čím delší pauzu mezi krmením uděláte, tím víc se mláděti zpomalí biorytmus orgánových funkcí a to pak může vést k dalším potížím.

Pokud růst probíhá standardně , tak okolo 20. dne života mládě začíná vidět a slyšet. V tomto věku je také nutné provést nakroužkování plným kroužkem. Ve čtvrtém týdnu života se z pod kůže mláďat začnou pomalu vyrážet ostenky. Jsou podobná dikobrazím bodlinám a některá mláďata vypadají jako ježci. Někteří chovatelé nechávají mláďata v hnízdě raději déle. Je to asi pohodlnější na dokrmování. Ale starší ptáci si hůře zvykají na člověka a jeho okolí, jejich socializace je daleko těžší, jsou mnohem divočejší. Mohou si vypěstovat i určitý stres, který je pak může doprovázet dlouhou dobu. Vždy je daleko lepší, když se dokrmuje více ptáků společně, alespoň dva. Tvoří spolu sociální skupinu, která je nutí soutěžit a vynakládat úsilí o získání potravy, nejlepší místo na bidle atd. Jejich zdravá soutěživost a snaha vyniknout jim dodává vyrovnané povahy a získání osobní jistoty. Nejsou pak při změnách prostředí a partnerů tak frustrováni a stresováni. Lépe pak vytvoří chovné páry, schopné další reprodukce. Samostatně krmený jedinec se hůře zařazuje do skupiny, může mít sklony k agresi, těžko přivyká novým změnám. Z toho plyne otázka, zda se ručně dokrmovaní práci hodí do chovu k reprodukci, či ne. Můj názor je, že určitě ano. Znám hodně takových případů a sám takové ptáky doma mám. Pokud se jedná o mladé ručně dokrmené ptáky, kteří jsou zařazení do chovu co nejdříve po odstavu, jsou chovu zcela jistě schopni. Horší je to u starších jedinců, kteří po dlouhá léta žili s člověkem pod jednou střechou a utlumil se v nich jejich přírodní pud socializace a reprodukce. U dokrmovaných ptáků je lepší předpoklad klidného průběhu nalíhnutí a výchovy potomstva. Je zde i lepší možnost kontroly hnízda než u divokých jedinců. Ovšem názory na toto téma se různí a máme různé zkušenosti.

Kaytee Hand Feeding Foto: Milan Bartl

Vyšetření pohlaví

Ve věku druhého měsíce života je dobré provést odběr krve na vyšetření pohlaví, vyšetření PBFD, chlamydiózy, krevního obrazu. Je to ještě v době, kdy mládě tento zákrok nevnímá tak stresově a rychle na tuto zkušenost zapomene.

Opeřování

V druhém měsíci života se začne mladému papouškovi intenzivně rozvíjet opeření. Toto vývojové stádium odčerpává mladému organismu mnoho energie. Spolu s růstem peří se také dovyvíjejí veškeré vnitřní orgány, zvětšuje se kostra a svalová hmota. Při dokrmování, například žaků, je dobré do kaše universál jim přimíchávat kaši pro ary, která obsahuje více tuku. Zvýšíte tak přísun energie, tolik potřebné ke zdárnému vývoji. U arů, kteří mají trochu jiný metabolismus, řeším dodávání energie pupalkovým olejem. Pokud se zvýšení dodávky energie pro růst neaplikuje, ptáci zastaví růst a obnoví ho až po tvorbě peří. Nikdy už však pták neroste tak dynamicky a je celkově menší. Amazoňanům a kakaduům přidávám k potravě bílkoviny, mají větší potřebu bílkovin, než jim poskytuje běžná dokrmovaní kaše. Obdobné je to s potřebou bílkovin i u arů zelenokřídlých.

Odstav

Ve stáří mláděte asi 50-60 dní začínáme s podáváním pevné stravy (mrkev, piškoty, granule, později zrní). Toto období se různí podle druhu dokrmovaného papouška. Je v nich velký rozdíl. U žaků se přechod na pevnou stravu probíhá v období od 50-80 dne stáří. Tříměsíční žakové už loupou zrniny, koušou do ovoce a zeleniny a piškotu. Oproti tomu amazoňané nebo amazonci, kteří jsou už plně opeření a lítají, tvrdohlavě odmítají pevnou potravu a chtějí jen kaši. Jejich odstav je daleko delší než u zmiňovaných žaků.

Přechod na pevnou stravu provádíme nabízením nejprve piškotu a sladkého jablka a mrkve, potom vařené kukuřice, nakonec přidáváme granule a zrniny. Podle mého názoru je tato doba klíčovým momentem pro další vývoj jedince. Jde o to, že názor „on už trochu loupe, hlad už ho donutí, je mylná". Mládě, které je brzy a rychle převedeno na pevnou stravu málo přijímá potravu, je nedosycené a tím se stresuje. Se stoupajícím stresem bere potravy méně a méně. Dopadne to pak tak, že se nedokončí vývoj orgánů a kostry. To sice nemusí být viditelné fyzicky, ale může se to záporně projevit až v dospělosti, hlavně pak u samic při reprodukci. Sám jsem už setkal s chovateli, kteří prodávali mladé žaky ve stáří 9 týdnů. V naší poradně na webu jsem už měl několik dotazů na téma agresivity, nepřijímání potravy a malé vitality u 60-70 denních žaků. Podle mého názoru je žako plně odstaven ve stáří 100 dní. Pravda je, že někteří jsou šikovnější a samostatnější o pár dní dříve. Vždy před prodejem musím být přesvědčen, že mládě dobře louská zrniny, granule a konzumuje i ovoce a zeleninu. Jinak k prodeji nesvolím.

Délka odstavu jednotlivých druhů papoušků je individuální, například arům to trvá alespoň 4 měsíce. U arů je velmi zajímavé sledovat jak to příroda zařídila, aby za tuto dobu malý ara dokázal vyrůst do téměř metrové délky a ještě při tom dobře opeřit. Trošku mě to připomínalo růst štěněte. Neúměrně se v jednotlivých fázích zvětšuje hlava a nohy k tělu a opačně. Při srovnání třeba z žakem, kterému to trvá jen o měsíc méně je to obdivuhodná růstová intenzita. Dá se říci, že se arové denně mění před očima. Pro představu, aby jste si mohli udělat srovnání, jaké úsilí asi musí rodičovský pár arů ararauna vynaložit uvádím příklad - při krmení tří malých araraun ve stáří asi 110 dní byla denní spotřeba kaše 1,5-2 litry. To je úctyhodné množství, které v přírodě musí rodičovská pára zajistit a ještě si zajistit potravu pro sebe.

Žaci 15, 16 a 18 dnů staří Foto: Milan Bartl

Mládě do chovu

V tomto období už máme většinou mláďata zamluvená, to znamená, že víme zda se budou zařazovat do chovu nebo budou pro budoucí majitele jako miláčci. Podle toho se s nimi pracuje. Pokud jdou do chovu, necháváme je se socializovat ve skupině mláďat, kde přirozenou soutěživostí a hravostí se učí být první, upevňují se jejich povahové rysy a okukují navzájem od sebe šikovnost při učení se létat a podobně.

Mládě mazlíček

Pokud mají být mláďata určena jako miláčci, učíme je brát z ruky, přelézání na ruku a některé jiné základní věci. Ne však intenzivně moc, aby se naše vazba na papouška příliš neutužovala a nevznikl pak citový problém při změně majitele. Vždy při odjezdu mláděte od nás, dostanou zákazníci ještě kaši s sebou na případné večerní přikrmení pro první dny v novém prostředí. Je to jediné poslední pouto, které papouška spojuje s minulostí a v novém prostředí mu to dodá klidu. Kaši mají totiž dokrmovaná mláďata rádi, asi jako děti krupici.

Noví majitelé

Naší snahou a zájmem je osobní kontakt s budoucím majitelem a jeho příprava na příchod papouška do domácnosti. Někteří zájemci o papouška mají hodně zkreslené představy o náročnosti chovu. Někteří zase mají negativní zkušenost z minulosti, kdy si pořídili divokého papouška s tím, že se ochočí.

Praxe je taková, že je zveme k nám ještě v době, kdy má mládě asi 2 měsíce. Při návštěvě jim vysvětlíme zásady chovu, poukážeme na náročnost a možné problémy chovu, nabízíme také možnost výběru klecí, misek, hraček dřevěných i provazových a jiných dalších doplňků k chovu. Při předání papouška pak předvedeme manipulaci s papouškem, předáme dokumentaci s protokoly o vyšetření na PBFD a pohlaví, případně i další pokud je zákazník požaduje. Provedeme předání reg. listu CITES, pro první kroky u nového majitele pak máme vypracován návod jak se starat o papouška, o bezpečnosti chovu (plotny, teflon, okna, zkrmování pamlsků atd.). Předáme kontakty na nejbližší veterinární odborníky a místo úřadu na přeregistraci CITES.

Závěr

Ruční dokrmování je činnost, která každého chovatele, který se do toho pustí pořádně prověří. Vyzkouší Vaši trpělivost, odborné znalosti, obětavost, fyzickou zdatnost v podobě probdělých nocí a taky schopnost vyrovnat se s případným úspěchem i neúspěchem. Je to cesta věčného studia nových věcí a někdy boj o život krásných papoušků. Nikdy to nevzdávejte a bojujte až do konce o život každého jedince. Odmění se Vám svojí přízní a prožitím šťastných chvil v jejich společnosti.